Pedagogický seminář pro učitele SPU v Nitre OO6

Technologie vzdělávání v univerzitním prostředí Gabriel Švejda

Teze přednášky: Komparace Education Technology v univerzitním prostředí u nás i v zahraničí Humanisticko-kreativní přístup k vedení vysokoškolské výuky Univerzitní současnost v on-line vzdělávání se zaměřením na e-learning

Výklad pojmu: „EDUCATIONAL TECHNOLOGY“ Anglicko-český slovník (Mareš, Gavora): metody racionálního řízení výuky technické prostředky vyučování

DEFINICE UNESCO (F. Mayor, H. Yuskevitchsus) Širší pojetí: „Technologie vzdělávání je vědní obor zabývající se výchovou a vzděláváním, který určuje optimální podmínky vyučování, nejúčinnější metody a prostředky na dosáhnutí cílů vzdělávání.“

V užším pojetí - využívání technických prostředků (počítačů, televizní techniky, atd)

Vysoké školy jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy jsou vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti Uchovávají a rozhojňují dosažené vzdělání a pěstují vědeckou, výzkumnou, vývojovou a další tvůrčí činnost. Poskytují další formy vzdělávání, podílejí se na dalším celoživotním vzdělávání. Hrají aktivní roli ve veřejné diskuzi o společenských a etických otázkách při pěstování kulturní rozmanitosti při utváření občanské společnosti. Umožňují v souladu s demokratickými principy přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace, přípravu a předpoklady pro výzkumnou práci. Přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy, s podnikovou a kulturní sférou. Rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci.

Humanisticko-kreativní přístup vedení vysokoškolské výuky Perenializmus- lidská povaha je stálá, zlepšujeme rozum, myšlení, racionalitu (M. J. Adler) Progesivizmus-myšlení je nástroj řešení problémů (J. Dewey) Esencionalizmus-jádro (kmen) učiva s nutnými informacemi pro život (W.Bagley) Existencionalizmus-empirická věda o lidské existenci, používající fenomenologickou analýzu Behaviorizmus-posilňování vědomostí prostřednictvím kladného hodnocení se zaměřením na budoucnost subjektu (J. Watson, B. F. Skinner)

Modely tvořivě-humanistického vzdělávání A. Maslow: Učitel může a má pomáhat v rozvíjení učení a v seberealizaci C. Rogers: Učitel může a má být pravdivý, empatický, akceptující a povzbuzující A. Combs: Učitel má být senzitivní, pravdivý, spolupracující a flexibilní

Rozvoj tvořivých funkcí osobnosti: Kognitivizace - myšlení, programování myšlenkových postupů, řešení každodenních problémů Emocionalizace - vyšší city realizované prostřednictvím humanizace vztahu student –učitel (D. Goleman) Motivace - k seberozvoji, pozitivnímu a kvalitativnímu životu Socializace a komunikace Axiologizace osobnosti (autoregulace výchova k hodnotám) - pozitivní vnitřní disciplína Kreativizace - neustálé zdokonalování tvořivosti člověka

Kategorie kognitivních funkcí Faktické vědomosti Konceptuální vědomosti Procedurální vědomosti Metakognitivní vědomosti

Edukační strategie Klasické výukové strategie Aktivizující výukové metody Komplexní výukové metody Strategie tvorby cvičení otázek – úloh

Faktory kreativity Fluence (plynulé myšlení)-produkování a udržování množství relevantních myšlenek Flexibilita (pružné myšlení)-různorodé myšlení, nápady,posouvání významu kategorii Originalita Elaborace (zdokonalující myšlení)-detailování myšlenek Odvaha riskovat Představivost Zvědavost Představivost – imaginace

Humanisticko-tvořivé teorie v profesionalizaci práce vysokoškolského učitele Negativní příklady: Direktivita, formalizmus, rigidita Příliš konformity, subjektivity Málo demokracie a nezávislosti Málo tvořivosti a ochoty hledat progresivní přístupy v pedagogické práci Převládá stereotyp, rutina

Komunikace v tvořivě humanistickém přístupu Tím, že člověk je, hovoří, vysílá zprávy, komunikuje Tím, že člověk je, tvoří vztahy Člověk tím, že komunikuje tvoří obsah komunikátu a tvoří tak i relační rámce Naplňuje komunikační prostor zprávami, slovy, emocemi, motivací kreativitou, svobodou Člověk tím, že komunikuje - žije

Dva základní principy profesionální pedagogické komunikace Vědět jako profesionálně komunikovat- kognitivní aspekt komunikace Umět se poznatky o správné komunikaci řídit- regulační aspekt komunikace

Charakteristika tvořivého učitele (TU) TU je inteligentnější TU kombinuje hravost a zodpovědnost TU je zároveň extrovert i introvert TU alternuje mezi imaginací, fantazií a zakotvením v smysluplné realitě TU má hodně energie, ale i nárokuje i odpočinek TU je skromný a hrdý současně TU je rebel i konzervativní TU je senzitivnější s většími prožitky z vykonané práce

Sebereflexe vysokoškolského učitele Neuvědomělá, nezáměrná sebereflexe- spontánní – jen průměrně přispívá k evaluaci pedagogické činnosti Záměrná, cílevědomá a plánovitá sebereflexe umožňuje analyzovat vlastní edukační činnost a možnosti její inovace.

Autodiagnostika pedagogické činnosti Projevuje se ve vnitřní motivaci hodnocení vlastní práce Ve způsobilosti stanovit si kriteria pro hodnocení kvality V přesné reflexi a interpretace edukační reality V udržení vysoké úrovně aspirace a výkonové motivace Ve způsobilosti optimalizace psychosociálních interakcí na základě předešlé analýzy

Kompetence vysokoškolského učitele Lat. Competecia = pravomoc Učitelské kompetence=pedagogické, didaktické, odborné, sociologické, psychologické, informační…. Dvě hlediska na pedagogické kompetence: Psychologické (inteligence,schopnosti, emoce, charakter, zájmy…) Praxeologické (profesionální připravenost)

Druhy a obsahy kompetencí Komunikační Odborně-pedagogické Interpretační Interakční (akceptace, empatie) Realizační Ochranné Asertivní Facilitátorské Morální Negosociační (jednání bez stresu) Kooperativní Poznávací Organizační Didakticko-metodické Informačně-mediální Tvořivě-autorské

Přívlastky vysokoškolského učitele v současnosti Učitel filozof Reflexní praktik Vědec a badatel Průvodce procesů poznávání a učení

Univerzitní prostředí třetího tisíciletí Vzdělávání z nejrůznějších zdrojů Nabídka curicula zaměřeného na klíčové kompetence Vyučování na základě potřeby učících se VŠ – učící se komunita Informace dostupné dle zájmu učících se Porozumění procesům učení Vzdělávání jako interaktivní aktivita Formální vzdělávání jako základ celoživotního vzdělávání VŠ jako jedna z cest vzdělávání

Technologicky založené poznávací učení (TZPU) Konvergence vzdělávání ve „Starém a novém světě“ (Evropa investuje více do praxe a výzkum v USA se stal více teoretickým) Současné technologie umožňují vyšší kvalitu vzdělávání Vzdělávací prostředí někdy znamená krok vzad (některá webově založená prostředí= „staré víno v nových lahvích“)

Předpoklady dobrého edukačního prostředí: Při vytváření vědomostního prostředí je nutné brát v úvahu dřívější vědomosti, dosažitelnost důležitých zdrojů aj. Kognitivní procesy musí být zkvalitněny Vytváření úkolů prostředí musí zahrnovat vytváření věrohodných, skutečných problémů a problémových situací s dosažitelnou pomocí

Virtuální výukový prostor Výukový prostor Sociální prostor Společenský prostor „Kolaborační výukové prostředí“ „CURE“ – the Collaborative Universal Remote Education Environment for Learning and Working Together: „metafora virtuálních místností“

On-line vzdělávání vývojový trend-programované učení Paralela požadavku aktivního učení na základě pečlivě připraveného programu s průběžnou kontrolou. Vytčení cíle řízení Stanovení počátečního stavu řízené soustavy Program podnětů přihlížející k počátečním stavům,řízení a cílem procesu Získání informace podle stavu parametrů (zpětná vazba) Zpracování informace s korekcí podnětů Realizace regulujících stimulů

Kladné stránky programovaného učení Zpracování programu věnuje pozornost klíčovým otázkám učiva Učivo rozložené na zvládnutelné kroky Udržení pozornosti žáků Respektování zásady přiměřenosti Podpora sebedůvěry žáků Podávání přesných informací Podpora upevňování a trvalosti vědomostí Průběžná kontrola informace žáka o výkonu

Negativní stránky programovaného učení Atomizace učiva rozděleného do kroků Redukce myšlenkových operací Nepřispívá k rozvoji slovní zásoby Ochuzená interakce žák-učitel Snížená pedagogická komunikace

Společné principy Přesný rozbor vzdělávacích cílů Rozčleňování učiva na jednotky Aktivní odpovědi Zpětná vazba Individuální tempo Průběžné hodnocení výkonu Uplatnění nových technologií ve výuce

Vize budoucnosti? Vzdělávací instituce na celém světě jsou pod neustálým tlakem, aby demonstrovaly ochotu i schopnost začlenit do vyučování nejnovější informační a komunikační technologie Budou IKT replikovat to co považujeme za dobrou praxi ve vzdělávání? Bude evaluace vzdělávacích procesů adekvátní vývoji IKT?

Studijní podklady přednášky: Zelinová,M., Zelina, M.: Model tvorivého humanistického vyučovania, ŠPÚ Bratislava, 1994 Hupková,M., Petlák, E.: Sebareflexia a kompetencie v práci učiteĺa,IRIS Bratislava, 2004 Časopisy EDUCTIONAL TECHNOLOGY,the magazine for managers of change in education 2004, 2005 USA (Časopis vychází od roku 1960 je rozšiřován do více jak 100 zemí světa a patří nejlepším z hlediska světové komparace oboru)