ČR V MEZINÁRODNÍCH VZTAZÍCH SEVEROTALANTICKÁ ALIANCE (NATO) Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Mgr. Eva Šreibrová 2010

North Atlantic Treaty Organisation CHARAKTERISTIKA NATO North Atlantic Treaty Organisation (Organizace Severoatlantické smlouvy) nejvýznamnější mezinárodní vojensko-politická organizace vládní organizace, ve které si její členové - státy - zachovávají plnou suverenitu a nezávislost

VZNIK NATO březen 1948 - Bruselská smlouva - projev rozhodnutí pěti západoevropských států - Belgie, Francie, Lucemburska, Nizozemska a Spojeného království - vytvořit systém společné obrany následovala jednání se Spojenými státy a Kanadou o vytvoření jednotné Severoatlantické aliance, založené na bezpečnostních zárukách a vzájemných závazcích mezi Evropou a Severní Amerikou přizvány Dánsko, Island, Itálie, Norsko a Portugalsko k účasti v tomto procesu duben 1949 - Washingtonská smlouva – vznikl společný bezpečnostní systém, založený na partnerství dvanácti zemí, jako odpověď na poválečnou situaci v Evropě Severoatlantická aliance byla založena na základě smlouvy mezi členskými státy, svobodně uzavřené každým z nich po veřejné diskusi a řádném projednání v parlamentu.

SEVEROATLANTICKÁ SMLOUVA (Washington D.C., 4. dubna 1949) Strany této smlouvy znovu potvrzují svoji víru v cíle a zásady Charty OSN a svoji touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami. Jsou odhodlány hájit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu. Jejich snahou je podporovat stabilitu a blahobyt národů v severoatlantickém prostoru. Jsou rozhodnuty spojit své úsilí o kolektivní obranu a zachování míru a bezpečnosti. Proto se dohodly na této Severoatlantické smlouvě: +

SEVEROATLANTICKÁ SMLOUVA ČLÁNEK 1 Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN. ČLÁNEK 2 Smluvní strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí, usilováním o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto instituce založeny, a vytvářením podmínek pro stabilitu a blahobyt. Budou usilovat o vyloučení konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi všemi smluvními stranami jednotlivě nebo společně. ČLÁNEK 3 Aby bylo co nejúčinněji dosaženo cílů této smlouvy, budou smluvní strany jednotlivě i společně stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku. +

SEVEROATLANTICKÁ SMLOUVA ČLÁNEK 4 Smluvní strany budou společně konzultovat vždy, když podle názoru kterékoli z nich bude ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost kterékoli smluvní strany. ČLÁNEK 5 Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo v Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. +

SEVEROATLANTICKÁ SMLOUVA ČLÁNEK 6 Pro účely článku 5 se za ozbrojený útok na jednu nebo více smluvních stran pokládá ozbrojený útok - na území kterékoli smluvní strany v Evropě nebo Severní Americe, na alžírské departementy Francie, na území Turecka nebo na ostrovy pod jurisdikcí kterékoli smluvní strany v severoatlantickém prostoru severně od obratníku Raka; - na ozbrojené síly, lodě či letadla kterékoli smluvní strany, jež se nacházejí na těchto územích nebo nad nimi nebo na kterémkoli jiném území v Evropě, kde byla umístěna okupační vojska kterékoli smluvní strany v den vstupu této smlouvy v platnost, nebo ve Středozemním moři nebo v severoatlantickém prostoru severně od obratníku Raka. ČLÁNEK 7 Tato smlouva se nedotýká a nebude žádným způsobem vykládána, jako by se dotýkala práv a povinností smluvních stran, které jsou členy OSN, vyplývajících z Charty, ani základní odpovědnosti Rady bezpečnosti za zachování světového míru a bezpečnosti. ČLÁNEK 8 Každá ze smluvních stran prohlašuje, že žádné její současně platné mezinárodní závazky vůči kterékoli jiné smluvní straně nebo kterémukoli třetímu státu nejsou v rozporu s ustanoveními této smlouvy, a zavazuje se, že nepřijme žádný mezinárodní závazek, který by byl s touto smlouvou v rozporu.

SEVEROATLANTICKÁ SMLOUVA ČLÁNEK 9 Smluvní strany tímto zřizují Radu, v níž bude každá z nich zastoupena, aby projednávala věci týkající se plnění této smlouvy. Rada bude organizována tak, aby se mohla kdykoli pohotově sejít. Rada zřídí takové pomocné orgány, jaké mohou být potřebné; zejména ihned zřídí výbor pro obranu, který bude doporučovat opatření nutná k plnění článků 3 a 5. ČLÁNEK 10 Smluvní strany mohou na základě jednomyslného souhlasu vyzvat kterýkoli jiný evropský stát, který je schopen napomáhat rozvoji zásad této smlouvy a přispět k bezpečnosti severoatlantického prostoru, aby přistoupil k této smlouvě. Každý takto vyzvaný stát se může stát smluvní stranou tím, že uloží u vlády Spojených států amerických svoji listinu o přistoupení. Vláda Spojených států amerických vyrozumí každou ze smluvních stran o uložení každé takové listiny o přistoupení. +

SEVEROATLANTICKÁ SMLOUVA ČLÁNEK 11 Tato smlouva bude ratifikována a její ustanovení budou smluvními stranami plněna v souladu s jejich ústavními postupy. Ratifikační listiny budou uloženy co nejdříve vládou Spojených států amerických, která uvědomí všechny ostatní signatáře o každém uložení. Smlouva vstoupí v platnost mezi státy, které ji ratifikovaly, jakmile budou uloženy ratifikační listiny většiny signatářů, sestávající z ratifikačních listin Belgie, Francie, Kanady, Lucemburska, Nizozemska, Spojeného království a Spojených států, a pro další státy smlouva nabude účinnosti dnem uložení jejich ratifikačních listin. ČLÁNEK 12 Poté co bude smlouva v platnosti deset let, nebo kdykoli později, se smluvní strany, jestliže o to některá z nich požádá, poradí o revizi smlouvy, přičemž vezmou v úvahu faktory ovlivňující mír a bezpečnost v severoatlantické oblasti včetně vývoje světových i regionálních uspořádání podle Charty OSN pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. +

SEVEROATLANTICKÁ SMLOUVA ČLÁNEK 13 Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení. ČLÁNEK 14 Tato smlouva, jejíž anglické i francouzské znění mají stejnou platnost originálu, bude uložena v archivu vlády Spojených států amerických. Řádně ověřené kopie budou touto vládou předány vládám ostatních signatářů. +

ZÁKLADNÍ PRINCIPY NATO Základním posláním NATO je ochrana svobody a bezpečnosti všech jeho členů politickými i vojenskými prostředky v souladu se zásadami Charty OSN. Od samého počátku své existence pracuje Aliance pro vytvoření spravedlivého a trvalého mírového pořádku v Evropě, založeného na společných hodnotách demokracie, lidských práv a právního státu. Tento ústřední cíl Aliance znovu nabyl na významu po skončení studené války, neboť vyhlídka na jeho dosažení se poprvé v poválečných dějinách Evropy jeví reálnou.

SÍDLO NATO Sídlem NATO je Brusel.

ČLENSKÉ STÁTY NATO

ČLENSKÉ STÁTY NATO Washingtonskou smlouvu podepsalo v dubnu 1949 dvanáct států: USA, Kanada, Spojené království, Francie, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie, Island. V roce 1952 se připojilo Řecko a Turecko. V roce 1955 se po získání plné suverenity připojila Německá spolková republika. V roce 1982 Španělsko. V roce 1999 se k NATO připojilo Polsko,Maďarsko a Česko (12. března). V roce 2004 v dosud největší vlně rozšiřování NATO se připojily státy východní Evropy Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko,Slovensko. V roce 2009 přistoupily k NATO Chorvatsko a Albánie.

STÁTY V NATO A EU

HLAVNÍ FUNKCE NATO HLAVNÍ CÍL: ochrana svobody a bezpečnosti všech jeho členů vytvoření spravedlivého a trvalého mírového pořádku v Evropě politickými i vojenskými prostředky +

HLAVNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚKOLY NATO Poskytuje nezbytný základ stabilního bezpečnostního prostředí v Evropě, spočívajícího na růstu demokratických institucí a závazku k mírovému řešení sporů. Usiluje vytvářet prostředí, v němž žádná země nebude s to zastrašovat nebo vydírat žádný jiný evropský stát s cílem vynutit si hegemonii hrozbou použití síly. V souladu s článkem 4 Severoatlantické smlouvy slouží jako transatlantické fórum pro spojenecké konzultace v jakýchkoli otázkách týkajících se životních zájmů jejích členů včetně tendencí, které by mohly ohrožovat jejich bezpečnost. Umožňuje koordinaci jejich snah v oblastech společného zájmu. Zajišťuje odstrašení a obranu proti všem formám agrese vůči území kteréhokoli členského státu NATO. Podporuje bezpečnost a stabilitu cestou rozvíjení trvalé aktivní spolupráce se všemi svými partnery prostřednictvím Partnerství pro mír a Euroatlantické rady partnerství, jakož i cestou konzultací, spolupráce a partnerství s Ruskem a Ukrajinou. Formou aktivních informačních programů v Alianci a v partnerských státech, jakož i prostřednictvím iniciativ, jako je Středomořský dialog, přispívá k pochopení faktorů ovlivňujících mezinárodní bezpečnost a cílů spolupráce na tomto poli.

ORGÁNY NATO RADA NATO = nejvyšší politický orgán - zastoupeny jsou všechny země - přijímá rozhodnutí o společné zahraniční politice a společném postupu členských zemí - má zvláštní pravomoci zejména v době ohrožení světového míru nebo svrchovanosti některé členské země - rozhoduje také o přijetí nových členů nebo o společných vojenských akcích SEVEROATLANTICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ = širší politický orgán NATO - přijímá doporučení a usnesení, ALE nemá přímé pravomoci +

ORGÁNY NATO GENERÁLNÍ TAJEMNÍK NATO = nejvyšší reprezentant - pravomoci má omezené - je v podstatě nejvýše postaveným úředníkem Rady NATO VOJENSKÝ VÝBOR A VÝBOR PRO PLÁNOVÁNÍ = rozhodují o vojenských záležitostech - politicky jsou podřízeny Radě NATO - nemají přímé rozhodovací pravomoci, připravují realizaci rozhodnutí Rady NATO - plánují obranu a zbrojní programy - v případě rozhodnutí Rady NATO o vojenské akci naplánují a realizují její provedení +

ČR A NATO Česká republika se stala členem NATO 12. března 1999. Česká republika se podílí 0,8829 % na celkových rozpočtech Severoatlantické aliance. Velvyslanci České republiky při NATO: - Martin Povejšil (od 24. 8. 2009) - Jan Michal (24. 4. 2005 - 11. 7. 2005) - Karel Kovanda (2. 3. 1998 - 24. 4. 2005) - Petr Vacek (listopad 1997 - 2. 3. 1998) - Jaroslav Šedivý (1995 - listopad 1997) - Karel Lukáš (1989 - 1995) 

ČR A NATO Ozbrojené síly České republiky plní úkoly, které vyplývají z členství v Severoatlantické alianci a z dalších z mezinárodních smluvních závazků ČR o společné obraně proti napadení a rozvíjejí k tomu své schopnosti zahrnující i výstavbu jednotek zařazených do Sil rychlé reakce NATO (NRF – NATO Response Force). Trvale zabezpečují aktivní účast v integrovaném sytému protivzdušné obrany NATO (NATINEADS – NATO Integrated Extended Air Defence System) a schopnost přijmout v případě potřeby alianční síly na vlastním území. V současné době (rok 2008) také působí čeští vojáci ve dvou zahraničních misích, které jsou pod velením NATO: - Kosovo (KFOR): Kontingent o síle zhruba 500 příslušníků AČR, - Afghánistán (ISAF+PRT): 99 vojáků v Kábulu v rámci polní nemocnice a protichemického odřadu, 7 vojáků v provincii Badakšan v rámci PRT, 35 příslušníků kontingentu SOG AČR v provincii Helmand.

PARTNERSTVÍ PRO MÍR instituce pro vojenskou spolupráci mezi členskými státy NATO a ostatními státy v celém euroasijském regionu založeno v lednu 1994 cíl: posílit bezpečnost a stabilitu v Evropě sbližuje bývalé nepřátele napomáhá monitoringu vojenských aktivit napomáhá ke kontrole zbrojení +

INFORMAČNÍ CENTRUM NATO V ČR Informační centrum o NATO (IC NATO) je jediným zařízením svého druhu v České republice zaměřeným na komunikaci s širokou veřejností o bezpečnostní problematice a také prvním v rámci Severoatlantická aliance. IC NATO bylo založeno v roce 2002 a jeho zřizovatelem je Ministerstvo zahraničních věcí České republiky.  Provozovatelem je od roku 2003 sdružení Jagello 2000.

SEVEROTALANTICKÁ ALIANCE (NATO) Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Použity následující materiály : www.wikipedie.org www.natoaktual.cz www.nato.int www.army.cz www.mzv.cz Odmaturuj ze společenských věd, kol. autorů, Didaktis, Brno 2008 Občanská nauka pro SOŠ, V. Dudák a kol.: SPN, Praha 2003