jméno autora  Mgr. Štěpánka Kočová název projektu Modernizace výuky na ZŠ Česká Lípa, Pátova ulice číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.0495 číslo šablony III/2 Inovace výuky pomocí ICT předmět  Dějepis pořadové číslo DUM  21

Anotace Prezentace stručně přibližuje obranu demokracie a republiky v ČSR před druhou světovou válkou Autor Mgr. Štěpánka Kočová Druh učebního materiálu Prezentace Druh interaktivity kombinovaná Cílová skupina Žák Stupeň a typ vzdělávání Základní vzdělávání – druhý stupeň Typická věková skupina 14 - 15 let

Obrana demokracie a republiky

Nástup Hitlera k moci = velká hrozba i pro ČSR Hitler se prohlašoval za jediného ochránce sudetských Němců. V ČSR bylo silné sudetoněměcké hnutí = Sudetoněmecká strana (německy Sudetendeutsche Partei, SdP) byla politická strana založená 1. října 1933 Konradem Henleinem. V parlamentních volbách roku 1935 se SdP stala nejsilnější německou stranou v českých zemích, kde získala 1 249 530 hlasů, tj. 15,2 % (44 mandátů v poslanecké sněmovně, 23 mandátů v senátu).

Tento volební úspěch SdP však znamenal ztráty hlasů pro ostatní německé strany, které byly postupem času likvidovány, a SdP se tak stala dominantní německou stranou v Československu. Ihned po úspěchu ve volbách zahájilo německé ministerstvo zahraničí oficiální financování SdP, když jí udělilo měsíční příspěvek 15 000 říšských marek, který se postupně zvyšoval. Představitelé SdP začali s výrazným prosazováním svých cílů, zejména na: vytváření image v zahraničí kontakty se zahraničními politiky vytváření protičeských nálad vyprovokovávání incidentů cílenou propagandu, která měla vytvořit obraz utlačované sudetoněmecké menšiny

Konrád Henlein se výrazně podílel na rozbití ČSR Konrád Henlein se výrazně podílel na rozbití ČSR. Jeho úkolem bylo stupňovat požadavky vůči československé vládě tak, aby nemohly být splněny. V roce 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů T.G.Masaryk a na jeho místo usedl Edvard Beneš.

Obdobná situace byla i na Slovensku = Hlinkova slovenská lidová strana = žádala o autonomii Slovenska (ve volbách v roce 1935 také velký přírůstek hlasů) ČSR nebylo ohroženo jen zvenčí, ale i zevnitř. Těžká situace pro E.Beneše. 24. dubna 1938 byly Henleinem na sjezdu SdP předloženy tzv. Karlovarské požadavky, tento dokument obsahoval návrh na zrušení smlouvy se SSSR, žádal výlučnou orientaci zahraniční politiky na Německo, volnost nacistické propagace aj.

Z hlediska národnostního, z hlediska principů právního demokratického státu i z hlediska státní suverenity pro Československo byly tyto požadavky nepřijatelné. V květnových volbách do obecních zastupitelstev získala SdP kolem 90% hlasů německých voličů.

Konrad Henlein v Karlových Varech 1937

Mnichovský diktát O osudu československého státu se nakonec jednalo v zahraničí o nás bez nás. Československý problém nebyl považován jako vnitřní problém suverénního státu, ale jako možná záminka k válce. 21. května 1938 = částečná mobilizace (uvedení státu do válečné pohotovosti povoláním vojáků ze zálohy k mimořádné službě v armádě). V srpnu 1938 na přání britské vlády začal působit „nezávislý pozorovatel“ lord Runciman = nebyl nestranný = do Londýna posílal zprávy, které vyhovovaly zájmům britské politiky (Češi utlačují Němce a snaží se svět vehnat do války).

15. 9. 1938 uznal britský premiér A. N 15. 9. 1938 uznal britský premiér A.N.Chamberlain Hitlerovy nároky na odstoupení čsl. pohraničí Německu. Nesouhlas ČSR = 23. září 1938 byla v Československu vyhlášena všeobecná mobilizace. Ze 29. / 30. září proběhla mnichovská konference 30. září vláda a prezident ČSR mnichovský diktát přijali.

Výsledky mnichovské dohody Československo přišlo po mnichovském diktátu o třetinu území. Předat je muselo bleskově: do 10. října. Znamenalo to, že více než milion lidí muselo opustit domovy a zanechat tam takřka celý svůj majetek. Republika po Mnichovu nebyla obranyschopná. Zánik první Československé republiky stvrdil prezident Edvard Beneš. Odstoupil 5. října 1938. Usadil se v Londýně, kde později vedl exilovou vládu. Vznikla druhá republika v čele s právníkem Emilem Háchou.

Politická situace se odrážela v námětech umělecké a vědecké tvorby Politická situace se odrážela v námětech umělecké a vědecké tvorby. V roce 1934 došlo k vydání protifašistického manifestu spisovatelů. V květnu 1938 byl vydán manifest (ústní nebo písemný projev) Věrni zůstaneme. Další výzva přišla v září 1938 K svědomí světa. Velkou roli v tomto boji sehrálo Osvobozené divadlo v čele s Janem Werichem, Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem.

Hry Osvobozeného divadla Vest pocket revue Golem Osel a stín Slaměný klobouk Kat a blázen Balada z hadrů Nebe na zemi Rub a líc Těžká Barbora

Jiří Voskovec (1905-1981), je český herec a spisovatel neodlučitelně spjatý s osobností Jana Wericha . Studoval střední školu v Praze a ve francouzském Dijonu. Roku 1925 společně s Werichem založili Osvobozené divadlo, které se po dvou letech definitivně změnilo v jevištní centrum českého klaunství, reagující na aktuální politické a společenské problémy. Od roku 1938 žil Voskovec převážně ve Spojených státech. Pouze v letech 1948-1948 pobýval v Československu a v letech 1948-1950 ve Francii. Literárně tvořil především s Werichem; sám napsal Klobouk ve křoví a hrál ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů.

Jan Werich (1905-1980), rodák z Prahy, původně studoval práva, pak se zabýval literaturou, divadlem a kulturou. Podílel se na vzniku Osvobozeného divadla, na jehož scénu spolu s Voskovcem uváděl hry i ostré politické satiry. Léta 1939-1945 strávil v Americe, kam emigroval. Po návratu pracoval v divadle ABC a v Divadle satiry s Miroslavem Horníčkem. S Jiřím Voskovcem a Janem Werichem spolu pracoval hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906-1942). Werich a Voskovec společně napsali Vest Pocket Revue, Baladu s hadrů, Pěst na oko, rub a líc, Těžkou Barboru, Caesara, Osla a stín, Golema, Kata a blázna, Svět za mřížemi. Kromě her také vytvořili filmy Pudr a benzín, Hej rup, Svět patří nám, Peníze nebo život. Jan Werich ztělesnil hlavní role ve filmech Až přijde kocour, Císařův pekař a Pekařův císař. Je autorem Italských prázdnin a pohádek Fimfárum.

Ježek Jaroslav (1906-1942), český hudební skladatel, klavírista a džezový kapelník. Od dětství byl postižen vážnou oční chorobou. Přes tuto indispozici studoval v letech 1924-27 na pražské konzervatoři . Pokračování na mistrovské škole pražské konzervatoře v letech 1927-29 přerušil studijním pobytem v Paříži , kde se seznámil s evropskou hudební modernou. Zahájil trvalou spolupráci (1928-38) s Osvobozeným divadlem jako skladatel, hudební dramaturg a dirigent. Seznamoval českou veřejnost s džezem, který tvůrčím způsobem přetvářel, a vytvořil tak vzor české moderní džezové a taneční hudby. Pro Osvobozené divadlo komponoval Ježek orchestrální skladby . Písně sice byly součástí revuálních her , ale brzy se staly nesmírně populární a vstoupily samostatně do dějin české populární hudby.

V roce 1939 Ježek emigroval před nacisty do USA V roce 1939 Ježek emigroval před nacisty do USA. Nějaký čas žil v Pensylvánii, v New Yorku potom vyučoval klavírní hře a řídil Československý pěvecký sbor. Krajané se o něj pečlivě starali, ale i tak snášel Ježek emigraci těžce; s Amerikou se nesžil. Zemřel ve věku 36 let na selhání ledvin v městské nemocnici v New Yorku. Po konci války byly jeho ostatky převezeny do Československa a uloženy na Olšanském hřbitově v Praze.

Zdroje: www.wikipedia.com Učebnice dějepisu pro 9. ročník základní školy, SPN, Praha 2002