Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc. Vývoj SZBP po roce 1992 Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.

Evropská bezpečnostní a obranná identita (ESDI) SEU 1992 jen okrajově obrannou a bezpečnostní politiku Bezpečnostní mechanismus pro Evropu a její konflikty Balkánský impuls ESDI a postoj USA, využití struktur NATO ESDI a evropská bezpečnostní politika

Vývoj SZBP v letech 1992-1996 SEU = významný mezník ve formování evropské SZBP, Krizové situace a způsob jejich řešení (Balkán, Irán, Afghanistán, Blízký Východ) = nutnost nově řešit SZBP Spor o efektivnost evropské SZBP, složitost, pomalost a komplikovanost mechanismů SZBP Neexistence operačních a analytických kapacit Potřeba přesně definovat cíle SZBP, zlepšit komunikaci s třetími subjekty, řešit problematiku rozdílného členství v EU, ZEU a NATO a dosáhnout jasnější reprezentace EU.

Vývoj SZBP v letech 1992-1996 Zpráva EK o fungování Smlouvy o EU Tzv. Postupová zpráva předsedy reflexní skupiny pro mezivládní konferenci 1996. hlasování kvalifikovanou většinou, funkce zmocněnce pro SZBP, vytvoření analytického, prognostického, plánovacího a navrhovacího útvaru, pevnější propojení SZBP s ostatními pilíři. mezivládní konference březen 1996 - červen 1997

Amsterdamská smlouva 1999 posílila akční schopnost SZBP zavedením nových nástrojů a účinnější rozhodovací postupů, nadále pilířová koncepce, revize ustanovení SZBP v Hlavě V a v připojených deklaracích: Zavedení nového nástroje, tzv. společné strategie, kterou smlouva definuje jako činnost EU ve sférách, v nichž mají členské státy důležité společné zájmy. - vymezení cílů, doby trvání a prostředků, které členské země dají k dispozici. - Strategie jednomyslné přijetí ER, ostatní kvalifikovanou většinou Pružnější rozhodování EU zavedením tzv. konstruktivní abstence. možnost vyslovit nesouhlas s aktivitou v oblasti SZBP na základě čl.23 odmítnutí neznamená zablokování stát se zdrží akcí v rozporu s akcemi EU ne více jak jedna třetina vážených hlasů v RM

Amsterdamská smlouva 1999 Zavedení nové funkce Vysokého zmocněnce pro SZBP, - spolupracovní předsedy EU - přispívá k formulování, přípravě a provádění rozhodnutí. - spojena s funkcí generálního tajemníka Rady. - vytvoření tzv. dvojky, napomáhat s realizací SZBP - RM může jmenovat speciální vyslance pro jednotlivé akce * Reforma financování SZBP – financování společných akcí, z rozpočtu EU administrativní náklady operativní náklady s výjimkou výdajů na vojenské a obranné akce. Ostatní náklady členské země podle klíče daného výší HNP, Jednomyslné hlasování v Radě = jiným způsobem. Při použití článku 23 se daný stát nepodílel na financování

Amsterdamská smlouva 1999 Obranné aspekty SZBP výrazný posun, v preambuli smlouvy prohlášení, že dojde k postupnému budování obranné politiky. Amsterdamská smlouva počítá při plnění tzv. Petersberských cílů (ZEU 1992) (humanitární záchranné mise, mise k udržení míru a mise bojových jednotek k řešení krize včetně nastolení míru) se zapojením ZEU. Podle čl. 17 Amsterdamské smlouvy „Unie napomáhá užším institucionálním vztahům se ZEU se zřetelem na možnost začlenění ZEU do EU, rozhodne-li tak Evropská rada.“ Zřízení Jednotky pro politické plánování a včasné varování, propojení SZBP a ZEU po technické a odborné linii . JPPVV součást generálního sekretariátu SZBP odpovědnost Vysokému zmocněnci pro SZBP. sledovat aktuální zahraničněpolitické události, oblasti případných krizí, vypracovávání nových zájmových oblastí EU a podílet se na formulaci stanovisek a analýz v oblasti SZBP.

Amsterdamská smlouva 1999 - Hodnocení Inovace SZBP nedostatečné a polovičaté. nevyřešení propojení mezi I. a II.pilířem. Smlouva naznačuje, ale nedefinuje nástroje, které by vedly k realizaci. postavení zmocněnce pro SZBP nejasné n diskuse o jeho skutečných pravomocích. Jmenování Zmocněnce RM mimo kontrolu EP zodpovídá jen předsedající zemi a není znám princip odvolání. tzv. konstruktivní absence již používána kvalifikované hlasování v případech dosažení jednomyslného postoje

Cesta k EBOP (ESDP) a ke smlouvě z Nice změna postoje k SZBP na konci 90.let k prohloubení postoje členských zemí k NATO a SZBP, Kosovo 1999, veřejné mínění změna postojů francouzské a britské vlády k SZBP, říjen 1998 na zasedání Evropské rady v Pörtschachu UK = vytvoření nové obranné identity mimo rámec NATO zasedání MO v listopadu 1998 ve Vídni = vytvoření ESDP. Založení ESDP = jednání J. Chiraca a T. Blaira v prosinci 1998 v Saint-Malo, tzv. deklarace ze Saint-Malo vyzvala k vytvoření společné evropské obrany včetně odpovídajícího operačního a vojenského zázemí. vytvoření potřebných vojenských kapacit pro operace, kterých se NATO z nějakého důvodu nemohlo zúčastnit. Příslušná deklarace potvrzena na zasedání ER ve Vídni v prosinci 1998. ESDP úzce svázána s NATO s cílem posílit alianci.

Postoj NATO k ESDP summit NATO ve Washingtonu v dubnu 1999 uvítal obnovený závazek EU posílení jejich obranných kapacit uznal snahu EU o autonomní kapacity pro akce bez účasti NATO, podpora ESDP a použití NATO prostředků podmíněna tzv. Tři D ESDP musí doplňovat NATO a nesmí ohrožovat evropskou a americkou spolupráci v oblasti bezpečnosti V rámci ESDP nesmí docházet k duplicitě vojenského velení NATO Nesmí dojít k diskriminaci zemí NATO, nejsou zeměmi EU

Od Kolína po Nice I. 1999-2000 – Summit Kolín červen 1999 zasedání ER v Kolíně agenda týkající se rozvoje společné obrany, termín Evropská bezpečnostní a obranná politika. (ESDP). pravidelné setkávání MZV a v případě potřeby i MNO, vytvoření Politického a bezpečnostního výboru se sídlem v Bruselu, vytvoření Vojenského výboru složeného z vojenských zástupců vznik Situačního centra. Návrh na budování systému vojenských sil s vysokou mobilitou, flexibilitou, spoluprací, rozmístitelností a udržitelností. jmenován zmocněnec pro SZBP Javier Solana na 5 let

Od Kolína po Nice II. 1999-2000 – Summit Helsinki jednání ER v Helsinkách v prosinci 1999, definovány vojenské kapacity EU jako součást tzv. Evropského základního cíle. závazek vytvořit do roku 2003 síly rychlého nasazení v  počtu 50-60 tisíc, plnit dříve definované tzv. Petersberské cíle. nasazení do 60 dní a operovat minimálně jeden rok. ER doporučuje vytvoření politických a vojenských struktur (Politická a bezpečnostní komise, Vojenská komise a Vojenský personál). Role krizového managamentu ZEU je přenesena na EU

Od Kolína po Nice III. Santa Maria de Feira (6/2000) otázky spolupráce EU/NATO, vytvoření 4 pracovních skupin - výměna utajovaných informací, použití operačních kapacit a prostředků NATO pro operace EU, mechanismus plánování akcí sil rychlého nasazení a institucionalizaci vztahů NATO/EU. vznik bezpečnostních prostředků (policie, civilní ochrany a správy) závazek do roku 2003 až 5000 policistů pro humanit. a záchranné mise. mechanizmy spolupráce s NATO, zaměřené na usnadnění EU k přístupu kapacit NATO a s USA ohledně ESDP. pravidelná setkání NATO-EU na ministerské úrovni pravidelná setkání mezi členy NATO z EU a nečlenů EU. konzultace a podíl nečlenských zemí EU na operacích spojení mezi NATO a EU formalizováno v prosinci 2002 základ dohody BERLIN PLUS (dovoloval EU vypůjčit si kapacity od NATO pro operace vedené EU, operace EU, kde se NATO neangažuje)

Od Kolína po Nice IV. Síly rychlé reakce EU Zvyšování evropské vojenské připravenosti = posílení ESDP. zřetelné rozdíly ve vojenském vybavení jednotek EU a USA fungování velitelských a kontrolních systémů. vyšší rozpočet, zásadní modernizaci speciálních jednotek a rychlejší nasazení. listopad 2000 v Bruselu konference = cílem zjistit vojenskou kapacitu tzv. katalog sil, 100 000 vojáků, 400 bojových letadel a 100 plavidel,

Od Kolína po Nice IV. Smlouva z Nice, 12/2000 Tzv. Smlouva z Nice podepsána dne 26. února 2001 a 1.února 2003 platná rozpracování zásad stanovených na zasedání ER ve Feiře, užší spolupráce mezi členskými zeměmi v rámci SZBP. schválení struktury stálých politických a vojenských struktur, když oficiálně potvrdili existenci prozatímně působícího vytvoření Politického a bezpečnostního výboru, Vojenského výboru a Vojenského štábu. prohloubení spolupráce s NATO a dokončení začleňování kapacit ZEU do EU. v listopadu 2000 se ministři ZEU v tzv. Marseilleské deklaraci rozhodli utlumit aktivní činnost ZEU a převedli její instituce a úkoly na EU. navázání spolupráce s dalšími nečlenskými zeměmi včetně Ruska, Ukrajiny nebo Kanady a stanoví mechanismy vzájemných konzultací s nečleny EU, členy NATO a s kandidáty na vstup do EU.

Smlouva z Nice I. Polit. a bezpečnostní výbor spojením Politického výboru a Politického a bezpečnostního výboru. PSC napomáhá Radě EU při přípravě stanovisek, vede výbory a pracovní skupiny v oblasti SZBP, udržuje kontakt s Vysokým zmocněncem se zvláštními vyslanci, koordinuje činnost Vojenského výboru a štábu. PSC je považován za instituci, která spojuje SZBP a ESDP.

Smlouva z Nice II. Vojenský štáb Vojenský štáb měl být součástí generálního sekretariátu Rady EU. Jeho hlavním úkolem bylo připravovat expertízy, zajišťovat spojení mezi vojenskými silami a vedením EU a disponovat prostředky včasného varování. Členové Vojenského štábu musí pocházet z členských zemí EU.

Smlouva z Nice III. Vojenský výbor Vojenský výbor jako poradní orgán je složen z ministrů obrany členských zemí EU pod vedením předsedy voleného Radou EU na tři roky. Vojenský výbor představuje fórum pro konzultace konané na základě podkladů a doporučení Situačního centra. V případě krize vyhodnocuje návrhy vypracované Vojenským štábem a předkládá je PSC. Během vojenské operace EU Vojenský výbor vyhodnocuje výsledky. Smlouva z Nice rozhodla i o vytvoření dalších institucí, jako např. Družicového centra a Ústavu pro bezpečnostní studia. Smlouva se dále v oblasti SZBP zabývala tzv. užší spoluprací z hlediska implementace společné akce nebo společného postoje. Užší spolupráci tohoto druhu nelze uplatnit ve věcech, které mají vojenský aspekt. Užší spolupráci schvaluje Rada EU po obdržení stanoviska Komise, která se vyjadřuje především k otázce souladu užší spolupráce s politikami Unie. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou, ale každý členský stát si může vyžádat, aby věc byla předána Evropské radě k jednomyslnému rozhodnutí (tzv. záchranná brzda). Podle revidované smlouvy z Nice má Rada EU možnost udělit Politickému a bezpečnostnímu výboru pověření k řešení určité krize. Na základě tohoto pověření může PSC v rámci druhého pilíře sám činit vhodná rozhodnutí s cílem zajistit politickou kontrolu a strategické vedení operací na zvládnutí dané krize.

Současný vývoj I. EU pokračuje v budování své bezpečnostní a obranné politiky. Její prioritou je prevence krizí a ozbrojených konfliktů. EU zároveň rozvíjí schopnost samostatně zasahovat v celé šíři petersberských misí s důrazem na schopnosti k vynucení míru a bezpečnosti. EU si dala za cíl vybudovat do roku 2003 vojenské kapacity pro zvládání krizí a konfliktů v rozsahu 60 tisíc osob. V roce 2001 EU iniciovala vytvoření tzv. European Capability Action Plan (ECAP), který měl zabezpečit strategické plánování vojenských akcí. V květnu 2003 EU deklarovala, že síly rychlé reakce jsou schopny plnit Petersberské úkoly, i když se s nimi počítalo spíše pro dílčí akce, než velké vojenské operace. Zároveň se EU rozhodla vybudovat nevojenské kapacity, které jsou již od ledna 2003 využívány v rámci policejních misí na Balkáně, podobně jako vojenské kapacity, které působí od dubna 2003 v mírové misi v Bývalé jugoslávské republice Makedonii. V oblasti SZBP/ESDP je možné zahájit za splnění specifikovaných podmínek tzv. účinnou spolupráci mezi členskými zeměmi, které projeví zájem zapojit se do řešení vzniklých bezpečnostních krizí. Ambicí EU je předcházet a zvládat krize a ozbrojené konflikty bez geografického omezení. EU za tímto účelem přistoupila k vypracování své bezpečnostní strategie.

Současný vývoj II. Jako součást úsilí rozvíjet dále ESDP Velká Británie navrhla v roce 2003 novou dohodu, která zvyšuje vojenské plánovací prostředky EU. Tato dohoda je výsledkem kompromisu mezi Velkou Británii, Francií a Německem a zahrnuje: Založení evropské plánovací buňky na ústředí NATO (Shape), která pomůže koordinovat mise Berlin- Plus nebo ty mise, při kterých se používá prostředků NATO. Přidání nové buňky s kapacitou pro operační plánování k existujícímu Vojenskému personálu EU- který současně poskytuje předběžné varování a strategické plánování – aby bylo možné provádět mise bez zdrojů NATO. Pozvání úředníku NATO do Vojenského personálu, aby byla zajištěna transparentnost a blízká kooperace mezi NATO a EU. V současné době se evropští vyjednávači zabývají dalším návrhem Velké Británie, Francie a Německa na zřízení bojových skupin o počtu 1500, které by byly možné rozmístit během 15 dnů hlavně v oblastech v Africe. Plán počítá se vznikem těchto skupin, které by operovaly pod mandátem Spojených národů, do konce roku 2007. Cílem těchto jednotek by bylo připravit půdu pro následující jednotky OSN jako tomu bylo při francouzské vedené misi v Kongu v roce 2003. Evropští představitelé zdůrazňují, že tyto jednotky by neměly konkurovat novým jednotkám NATO Response Force, které jsou určeny pro náročnější úkoly.

Budoucnost ESDP ESDP se stala integrální součástí SZBP, politický projektcílem ESDP není ustavení evropské armády, ale vytvoření takových vojenských a civilních kapacit a nutného institucionálního zázemí, které Evropské unii umožní rychle reagovat na krizové situace v různých částech světa. Cíle SZBP prostřednictvím ESDP uváděny v praxi. Smyslem ESDP - posílení kapacit EU k ochraně míru a posilování mezinárodní bezpečnosti podle principů Charty OSN. Hlavním cílem EU je vytvoření vlastních kapacit EU v budoucnosti schopna zvládat krize bez NATO, nesoutěžit s NATO, modernizace EU jednotek Klíčový projekt EU, snaha o další prohloubení. Někteří vojenští analytikové poukazují na nedostatečné financování ESDP a na politickou nevůli evropských politiků žádat více prostředků na obranné účely, kteří argumentují, že vojenské kapacity EU nemusí být tak rozsáhlé jako USA.

Postoje zemí EU Španělsko, Itálie se obávají dopadu zvyšování vojenských výdajů na sociální výdaje v zemích Středoevropské a baltské země se obávají oslabení vazeb s NATO. Neutrální země (Rakousko, Finsko, Irsko a Švédsko) preferují civilní stránku ESDP. Německo zaujímá víceméně pasivní postoj, který vychází z nedůvěry v úspěch ESDP a z proamerického postoje. Francie a UK silně zainteresování v rozvíjení EBOP