D NEŠNÍ P SYCHOTERAPIE Ing. Vlasta Klíčová

Jednotlivé body dnešního semináře Podoba dnešní psychoterapie - Vlivné přístupy - Úspěšnost - Léčebné faktory Psychoterapeut - obecné osobní vlastnosti - možnosti postupování Manualizovaná psychoterapie Psychoterapeutická praxe Závěrem

Podoba dnešní psychoterapie Různá dělení psychoterapie jsou v praxi setřena, koexistují vedle sebe dílčí školy s dlouholetou tradicí a vedle nich různé formy integrativních přístupů a eklekticismu. Doporučování větší či menší aktivity v psychoterapii je dodnes předmětem diskusí. Nižší dostupnost psychoterapie je u lidí s nižšími příjmy, s nižším vzděláním, žijící ve znevýhodněném socioekonomickém prostředí.

Vlivné přístupy: Dle vydané literatury bylo dle H. Kirschenbauma a A. Jourdan nejvíc publikováno: Na prvním místě v psychoanalýze, dále v terapii kognitivní, behaviorální a kognitivně behaviorální, rodinné terapii, rogersovské, gestalt, RET Alberta Ellise, Multikulturním poradenství, Adleriánské terapii, Psychodynamická terapii, v Terapii realitou W. Glasera, Existenciální terapii V. Frankla. V r se zapojilo 62 expertů do předpovědi, jak bude psychoterapie, co do používání, vypadat v r (John Norcros) Výsledky: Kognitivně behaviorální terapie Kulturně senzitivní / multikulturní terapie Kognitivní terapie dle Becka Interpersonální terapie Technický eklekticismus Teoretická integrace

Spíše ústup předpověděli terapii existenciální, gestalt, jungiánské, adleriánské, transakční analýze, implozivní terapii a klasické psychoanalýze. V Evropě jsou nejvlivnější ty přístupy, které mají samostatné zastoupení v Evropské asociaci pro psychoterapii. (vznik 1991) Evropská scéna je dodnes viditelně rozdělena mezi tradiční směry. V USA se v posl. době řada vlivných představitelů přihlásila k integrativnímu hnutí, jehož cílem je nabízet psychoterapii individuálně šitou na míru potřebám konkrétního člověka. (Chybí výhoda opory terapeuta v mantinelech svého přístupu.)

Psychoterapie je: Léčebná činnost => směřuje k žádoucí změně klienta Vědecká činnost => systematičnost, promyšlenost, kázeň a etika Osobní umění terapeuta => rozvíjené a kultivované nadání a tvořivost Zvláštní forma lidského setkávání => žádost o pomoc a nabízení pomoci

Úspěšnost či neúspěšnost psychoterapie (Lambert 1992): účinná u většiny lidí (70-90%) – na tom se podílí: - vztah mezi terapeutem a klientem = empatie, vstřícnost, povzbuzování (30%) - proměnné na straně klienta (15%) - použité techniky (15%) - mimoterapeutické faktory = sociální opora, náhody a štěstí, okolnosti, které posílí (40%) v 5-10% může být příčinou zhoršení psychického stavu neúčinná u lidí, kteří se na terapii sami, alespoň zčásti, aktivně nepodílejí nedá se předpovědět na základě takových charakteristik terapeuta jako jeho věk, pohlaví, délka praxe, vzdělání nebo etnický původ

Léčebné faktory: kvalita terapeutického vztahu - udržování důvěry - soudržnost ve skupinové terapii - dohoda s klienty o cílech terapie - zapojování klientů do plnění těchto cílů - schopnost pozitivně oceňovat - umět si poradit s nedorozuměními - v pravou chvíli pojmenovat a interpretovat co se v terapeutickém vztahu právě děje - někdy je podobně důležitá zdrženlivost a odřeknutí si interpretace vzájemná provázanost vztahu s použitím technik léčba terapeutovou osobností

Psychoterapeut Obecné osobní dovednosti psychoterapeuta: přiměřená empatie lidská kongruence spíše pečující než neutrální nastavení vstřícnost až vřelost nesoudící přijímání klienta autentičnost, upřímnost schopnost usnadnit změnu v klientově životě povzbuzování ke změně sebeuvědomování si toho - co sám dělá - co v něm vyvolává klient monitorování procesu při sezení otevřenost k sobě samému průběžná reflexe vlastních limit a práce na nich

Možnosti terapeutova postupování: Větší direktivnost – menší direktivnost při zvažování citlivosti klienta k direktivnosti brát ohled na poruchu (např. úzkostná porucha, porucha závislosti) a na fázi, v které se psychoterapie nachází direktivnost reflektovat a používat vědomě s ohledem na prospěch klienta Zaměření na témata z minulosti a dynamiku vztahů – symptomy a budoucnost klienta Získání vhledu – nabytí nových dovedností jak se vypořádat s problémy Osobní procesy klienta – interpersonální vzorce, kontext rodiny, dopady Dysfunkční myšlenky, sny, smysl života – pracuje se „systémy“, v nichž klient žije Snižování maladaptivních emocí – prozkoumávání a ventilování emocí Krotit, potlačovat, racionálně nahlížet na emoce – podporovat a zvýrazňovat Krátká intenzivní léčba – dlouhodobá psychoterapie Vycházet z konceptů daných předem – přístup, kdy terapeut zpočátku nic neví předem utvořená představa jak pracovat – nevyjasněnost hodnot, nejasný cíl

Psychoterapeut má: -přistupovat ke klientovi jako k jedinečné a plnohodnotné lidské bytosti a hledat pro něj přiměřený a nejlepší terapeutický přístup. -věnovat pozornost psychickým, tělesným, sociálním i duchovním aspektům jak u klienta, tak u sebe samého. -přijmout sám fakt protipřenosu ( – reakce a odezvy na klienta vyvolané jak klientem, tak vnitřními procesy a obsahy terapeuta samotného) -vyznat se v podobách protipřenosu a co nejlépe rozumět svým reakcím na klienta -využívat své osobnosti a dovedností k: - vedení rozhovoru - vytvoření a udržování podpůrného vztahu - používání technik -si být vědom toho, že není vševědoucí, nepomůže každému a nemůže proto slibovat zázraky a vždy zaručenou pomoc -se vzdělávat -dodržovat etický kodex Kvůli zádrhelům, neúspěšným momentům, nedorozuměním, trhlinám ve vztahu či slepým uličkám v terapii potřebuje supervizi. Tam může zjistit, zda se mu podobné reakce, vzorce chování, kterými se může zhoršit terapeutický vztah, neopakují v jednání s podobnými klienty v podobných situacích.

Manualizovaná psychoterapie Výhody manuál je užitečný pomocník obsahuje vodítko, jak si všímat procesu citlivé, flexibilní a tvořivé použití zahrnují faktor vztahu terapeut- klient Nevýhody některé psychoterapie je těžké manualizovat riziko rigidního používání vyvolává dojem,že terapie se snadno zvládne podcenění komplexnosti léčby

Není možné se nechat slepě vést manuálem, je dobré být otevřený i jiným perspektivám. Směr terapie by měl spíše určovat klient než manuál Jedna metoda zužuje respekt ke komplexnosti individuality klienta Je třeba věnovat pozornost dynamice intrapsychických konfliktů

Výzkum a praxe: Rozdíly mezi výzkumem na universitních klinikách a akademických centrech a praxí. Co v psychoterapii pomáhá - nápomocné faktory: (H.Levitt, M.Butler a T. Hill 2006) skutečnost, jak vážně berou terapii sami klienti navázaný vztah s terapeutem osobnost terapeuta terapeutické intervence samotné prostředí psychoterapie terapeutova starost o přechod mezi terapií a každodenností klienta Akademické výzkumy přísná pravidla délka přesně stanovena tlak zadavatelů výzkumu závěry nejsou zobecnitelné na populaci Praxe improvizace, komplexní přístup délka není stanovena předem pružné reagování na interpersonální procesy změny v strategii léčby

Potřebná délka psychoterapie: Průzkumy ukazují, že pacienti absolvují v průměru jen 4 terapeutická sezení. Klinicky podstatné změny se u pacienta dosáhne v průměru na 9. sezení K uzdravení vede u poloviny pacientů sezení. Víc jak 25 sezení je třeba k uzdravení většího procenta klientů Někdy v průběhu náhlá zlepšení – jsou předmětem zpětných analýz Řada lidí ukončí terapii po 1. či 2. sezení (20-40%) Někteří klienti uvádějí zlepšení ještě před 1. sezením (40-66%)

Závěrem: Psychoterapie je smysluplné a inspirující povolání. Nabízí příležitosti k vlastnímu růstu skrze setkávání s klienty i přesahy do jiných oborů. Zároveň klade na terapeuta značné odborné i lidské nároky. Vyžaduje od něj pokoru, že ne vždy je on tím, kdo klientovi pomůže.

D ĚKUJI ZA POZORNOST !