Ústřední pilíř sociální psychologie Sociální interakce Ústřední pilíř sociální psychologie

Co je sociální interakce? V rámci vztahů mezi lidmi, dochází ke vzájemné výměně informací Vzniká řetězec vztahů (vzájemné reagování) Vytváříme si „obraz toho druhého“ Naše chování vůči subjektu je ovlivňováno zpětnými vazbami

Sociální interakce v malých skupinách Znaky malé sociální skupiny: A) členové se navzájem znají B) k interakcím dochází „tváří v tvář“ C) mají společný cíl D) v průběhu interakcí vytvářejí určité role E) v průběhu interakcí vytvářejí závazné normy chování a vědomí „MY“

Velikost sociálních skupin DYÁDA (dvojice) = nejmenší malá skupina Základní složky dyadické interakce jsou A) sociální komunikace B) sociální valorizace C) sociální chování V interakci dochází ke komplementárnímu střídání rolí (vysílač a přijímač)

Sociální komunikace 1. verbální komunikace - prostřednictvím mluvené i psané řeči - obsah (význam) toho, co je sdělováno, má 2 roviny A) denotativní význam (objektivní - lexikální), používáme cca 10 000 slov Př. Dům, strom, otec, ….. B) Konotativní význam (subjektivní – ovlivněn emociogenními asociacemi) př. dům, strom,…

Sociální komunikace 2. neverbální komunikace Kinezika = „řeč těla“ Často neuvědomované pohyby, gesta, mimika Mohou být v souladu nebo v rozporu s verbálním obsahem sdělovaného Pozor při interpretaci – vždy záleží na konextu i konkrétní situaci!

Neverbální komunikace A. zrakový kontakt - př. chladný a zkoumavý pohled – častěji lidé dominantní - vyšší intenzita zrakových pohledů – častěji lidé přátelštější (ženy častěji než muži) - upřený pohled může znamenat lásku i nenávist (viz. konext)

Neverbální komunikace B. Pohyby hlavy - přikyvování – projev souhlasu - pohyb do stran – projev nesouhlasu - svěšená hlava – rezignace, trpkost - zdvižená hlava a „pohled spatra“ – nezájem - odvrácení obličeje – snaha ukončit hovor

Neverbální komunikace C. Pohyby rukou - různé pozdravy - rozpažení – vítání, vstřícnost - zvedání paží nad hlavu – radost )např. z vítězství) – často spojeno s pokřikem - zvedání ramen – „nevím“/ „je mi to jedno“ - význam pohybu paží upřesňuje pohyb prstů

Neverbální komunikace D. Pohyb rukou a prstů (gestikulace) Různé způsoby podávání ruky (pozdrav) Poplácávání = přátelskost Odstrkování = agresivita Zdvižený ukazováček = hrozba Zkřížené paže = obranná bariéra Dlaně dopředu = odstup

Neverbální komunikace E. Pohyby nohou Muži – překřížené nohy – uvolněnost X Ženy – překřížené nohy – sexuální nepřístupnost (x roztažené nohy = nevědomá sexuální výzva)

Neverbální komunikace F. Celkové držení těla Signalizuje celkový stav (psychický i fyzický) Rovné a vypjaté držení = pohoda, síla Schoulený postoj = starosti, smutek, úzkost, … Poloha těla ve spánku = souvislosti se zkoumají

Proč vstupujeme do interakcí? - očekáváme nějaký zisk - v průběhu interakce dochází ke vzájemné výměně hodnot = tržní princip - na rozdíl od klasického tržního přístupu nejde o kvantitativní kalkulaci, ale rozhodující jsou emocionální aspekty Výsledkem tedy není vyčíslení zisku nebo ztráty, ale výsledný emocionální stav

Základní princip interakce Princip vzájemné výměny hodnot A) Hledisko kreditu (očekávání, že „vklad“ bude „splacen“) B) Princip ekvity (ve zhoršujícím se vztahu zaměřujeme pozornost na oblast „hlídání výdajů“ – blíží se obchodnímu vztahu) C)Mocenský vztah – dominantní partner rozhoduje , stanovuje pravidla a kontroluje dodržování – velmi chladný vztah

Členění malých skupin 1. Formální x neformální Kritériem je povaha vazeb (emocionálních)mezi jednotlivými členy, například rodina x pracovní tým 2. pozitivně – negativně vztažná skupina Př. V pozitivně vztažené skupině je (nebo byl by) jedinec rád, v negativně vztažné přetrvává z jiných důvodů

Skupinová dynamika tj. činnost uvnitř skupiny Mezi členy skupiny bývají vztahy formální (vyplývají např. z dělby práce) i neformální (dány například sympatií nebo nesympatií) Struktura vztahů ve skupině (role, pozice) Dimenze skupiny – základními parametry jsou: homogenita, velikost, aktivita, stabilita, produktivita, … Skupinové normy – závazné pro členy

Literatura Nakonečný Milan,Sociální psychologie organizace, Grada Publishing, 2005, ISBN 80-247-0577-X, s. 69 - 79