Klíčová otázka č. 1 Co znamená pro společnost bezdomovství? Perspektiva lidí bez domova Miloš Neubauer 26. – 27. listopadu 2014

Moje situace O domov jsem přišel tím, že jsem se zřekl dědictví ve prospěch matky a ta dům prodala. Spal jsem na ulici, noclehárně, ubytovně a na různých azylových domech. Setkal jsem se s hodně lidmi bez domova - sám jsem jeden z nich. To, že jsme bez domova neznamená, že jsme horší než lidi, kteří mají svůj domov.

Už jenom přežití na ulici, kde na nás nečeká nic dobrého, je umění. Podle mně se může bezdomovectví týkat téměř kohokoliv. Podle mého názoru se nejedná o nezájem lidí bez domova. Pro nás je složité se bez pomoci prosadit. Když jsem byl na ulici a nevěděl jsem, kde budu spát, byla mi zima, pršelo, byly chvíle, kdy bych měnil i s lidmi ve výkonu trestu. Bylo to období, kdy jsem byl hladový, špinavý a hlavně bezradný.

Co pro mě znamená mít domov Je to místo, od kterého budu mít svůj vlastní KLÍČ, kam se budu rád vracet a kde se budu cítit v bezpečí, odkud mně nikdo nevyžene a nebude na mně pršet, budu v teple svého domova. Budu si tam moct dělat co chci a nebudu se muset nikoho ptát (vymalovat si podle sebe, mít na stěnách poličky, atd). Je důležité, aby člověk mohl rozhodovat o tom, zda si pozve návštěvu a nemusel za ni platit 50Kč nebo se ohlížet na spolubydlícího.

Bydlel jsem na ubytovně, nejsou tam vyhovující podmínky - jak po stránce hygieny, tak po stránce užitných metrů na osobu. Já jsem platil 4000 Kč. Spolu s dalšími 3 lidmi obytný prostor měl 15 metrů čtverečních. Moje známá bydlí ve stejných podmínkách se 3 spolubydlícími a platí 4600 Kč. Sociální prostory a kuchyně jsou vždy společné. Ceny lůžek 4000 Kč a výš jsou neúměrné poskytovaným službám.

Tento problém se netýká jenom ubytoven, ale také azylových domů, kde podmínky jsou skoro stejné. Bydlení po 2 lidech na 15metrech čtverečních, společné soc. prostory a kuchyně.

Řešení podle nás 1. Jak mohou pomoci ostatní? Do těžké životní situace se může dostat kdokoli a jen málokdo z ní najde cestu vlastními silami. Jedním ze zásadních problémů je nedostatečná provázanost a chybí sdílení informací mezi sociální správou a dalšími institucemi.

Nejhorší situace nastane, když člověk potřebuje pomoc a neví na koho se obrátit. Většinou tyto informace nepodávají ani pracovníci, kteří jsou k tomu určeni, navíc v tento moment už je dost pozdě. Když budu už v době hrozby vědět, jaké možnosti mám situaci řešit nebo kde mi poradí, nemuselo by docházet na nejhorší, a to k vystěhování na ulici. Když už je člověk na ulici, je složitější najít řešení.

V každém případě chceme, aby s námi úředníci jednali jako s lidmi, i když nemáme střechu nad hlavou. Pracovníci by se neměli nad nás povyšovat, naopak by s námi měli jednat jako se sobě rovnýma.

2. Jak si můžeme ze situace pomoci sami? NAJÍT SI PRÁCI. Je to jednoduché, není práce, nejsou peníze na bydlení. Na první pohled se zdá, že to nemá souvislost, ale pro nás je právě práce důležitá, chceme dosáhnout na vlastní bydlení, což je ze sociální podpory nereálné.

Když zaplatíme nájem, tak už nám nezbydou peníze na jídlo, jízdné atd. Jelikož většina bytů je majetkem soukromých subjektů, tak na ně nedosáhneme. Takže skončíme na azylovém domě a jsme v kruhu, ve kterém se nacházím již druhý rok a ze kterého se jen těžko dostanete. Průměrná doba pobytu na azylovém domě se tu pohybuje kolem tří let.

Hledání práce na ÚP je ztráta času. Stalo se mi, že mě pracovnice poslala na konkurzní řízení, kde jsem zjistil, že nesplňuji jejich požadavky. Řeknete si: běž makat, ale kdo mně zaměstná a za kolik? Je zapotřebí řešit i výpisy z rejstříku trestů, které nám znepříjemňují život a řadí nás mezi lidi bez domova. Okolí nás bere jako odpad společnosti.

Já sám hledám východisko z chudoby a musím říci, že to opravdu není jednoduché. Stále narážím na nezájem ze strany zaměstnavatelů a chybí i pomoc ze strany sociálních služeb. Umožněte nám pracovat za přijatelných podmínek a nebudete mít tolik lidí na ulici.

NAJÍT SI BYDLENÍ. I člověk z ulice by měl mít nárok na důstojné bydlení za přijatelnou cenu. Je složité našetřit na klasický nájemní byt. Není důležité, proč jsme se stali lidmi bez domova, ale jak zabránit nezaměstnanosti a nárůstu lidí bez domova. My jsme nechtěli a nechceme být lidmi na pokraji společnosti (lidmi bez domova), máme právo na důstojné bydlení, chceme pracovat a slušně žít a ne přežívat.