Pokračování útlumu českého zemědělství pod SZP po roce 2013 Doc. Ing. Josef Seják, CSc. Fakulta životního prostředí Univerzita J.E.Purkyně Ústí n.L.

České zemědělství a lesnictví, hospodařící v rámci agrárního sektoru spolu s vodním hospodářstvím na přibližně 90 % území ČR, se v současnosti nachází v nesnadné a historicky bezprecedentní situaci. V liberálně orientované české ekonomice pod vlivem unijní i globální konkurence i pod vlivem společné zemědělské politiky a selhávajícího tržního mechanismu podíl zemědělství i lesnictví trvale klesá. Jednou z hlavních příčin je politické prosazování ideologie volného tržního rozhodování za situace rostoucí nerovnosti ekonomických subjektů vedoucí v primárním sektoru zemědělství k dlouhodobé stagnaci cen zemědělských výrobců v podmínkách všeobecného růstu cen. Trh jako základní mechanismus alokace zdrojů dlouhodobě selhává a nezajišťuje zemědělcům „normální“ úhradu, tj. pokrytí vložených výrobních nákladů. Ke ztrátovosti z trhu dochází přesto, že podíl výdajů domácností na potraviny je vysoký a v české ekonomice sahá od 15 % u domácností s vysokými příjmy až po 33 % u domácností důchodců (viz Statistická ročenka ČR, 2004).

Inflace v ČR za období let dosáhla 449 % V porovnání s celostátní inflací (růstem spotřebitelských cen) ceny průmyslových výrobců vzrostly v období na 341 % a ceny stavebních prací dokonce na 478 % („jsou tahounem inflace a korupce“). Naproti tomu ceny zemědělských výrobců ve stejném období dlouhodobě stagnovaly a dosáhly jen 121 %, z toho v živočišné výrobě jen pouhých 113 % a v rostlinné výrobě 124 %, v lesnictví za období pak 141 % (viz tabulka 2).

Tabulka 1. Indexy cen výrobců v ČR za období (rok 2000=100 %) Pramen: ČSÚ, * lesnictví 2009/1991 Období Zemědělských výrobců v tom výrobků Lesnictví Průmyslových výrobců Stavebních prací živočišnýchrostlinných x / *

Volný trh, založený na nerovnosti moci, neuhrazuje výrobní náklady hlavních zemědělských komodit Srovnáme-li růst cen zemědělských výrobců (121%) s růstem spotřebních cen (449 %) zjistíme, že Kupní síla zemědělských výrobců za období působení nekontrolovaného tržního systému klesla na 25 % !!! své původní kupní síly z roku 1990 !!!. Ve struktuře tržních příjmů českých zemědělců tvořily v r ( Zemědělství 2009 ) 2/3 příjmů příjmy za produkci kravského mléka (20%), za produkci masa (23%) a za produkci obilovin (23%). Podívejme se tedy nejdříve na rozdělování hodnoty ve vertikálách několika hlavních komodit, které dohromady tvořily cca polovinu příjmů českých zemědělců.

Vývoj prům. ročních cen mléka v l Z nákladových šetření VÚZE vyplývá, že náklady na výrobu litru mléka činily u reprezentativního souboru zemědělských výrobců 8,00 Kč/litr. Takže zemědělci vyrábějí za cenu 8,20 jako před 6 lety, kdy CPV činila 11,85 a SC 14,46, veškeré nárůsty SC inkasují prodejci a v posledních letech zejména zpracovatelé.

Vývoj cen ve vertikále vepřového masa Přitom výrobní náklady na výkrm prasat dosahovaly v r v průměru za české zemědělce 33,83 Kč na 1 kg živé hmotnosti (Poláčková, 2007). 1 kg živé hmotnosti zemědělci prodávají v r zpracovatelům jen za 26,36 Kč.

Podobný nárůst neekvivalence existuje i v řetězci rostlinných produktů, zejména v řetězci obilovin jako základních vstupních surovin pekárenských výrobků. Uvedeme-li jako reprezentativní příklad výroby pšenice, lze říci, že podle šetření VÚZE průměrné náklady výroby 1 kg pšenice ozimé se pohybují na úrovni 3-3,30 Kč (Poláčková a kol.,2004, ss. 17,57). V roce 2010 CZV pšenice činila 2,74 Kč/kg. Cena 1 kg pšeničné mouky se pohybuje na úrovni 6-10,60 Kč (ČSÚ, Šetření průměrných cen vybraných výrobků), pekaři prodávají 1 kg rohlíků za 26,50 Kč, cena pro spotřebitele činila v r cca 33 Kč. Zatímco ještě v r zemědělec zaplatil za 1kg rohlíků 7,5 kg pšenice, v l musel „platit“ již 14 kg pšenice.

Vývoj cen 1 kg pekařské pšenice a bílého pečiva

Závěry z diskuse o SZP po r Komisař pro zemědělství a venkov Dacian Ciolos otevřel v dubnu až červenci 2010 veřejnou internetovou diskusi ke SZP po r Bylo zasláno asi 5700 příspěvků (z ČR jen 19). Nejčetnější názory: EU by měla: respektovat, že trh nemůže platit za poskytování veřejných statků a služeb; tržní selhání při jejich poskytování musí nahradit veřejné podpory; Respektovat, že klíčovým prvkem reformované SZP budou správné platby farmářům za poskytování veřejných statků a služeb (ochrana ŽP a BD, údržba krajiny, udržování venkovské ekonomiky a zaměstnanosti, zmírňování klimatické změny). zavést spravedlivější SZP – spravedlivější pro malé farmáře, méně příznivé oblasti a nové členské země. Zavést transparentnost do potravních vertikál, s větším slovem pro výrobce; Vláda ČR postupuje úplně naopak, ve prospěch silných, a hodlá zrušit zákon o tržní síle č. 395/2009 Sb.

SZP po roce 2013 Zdá se, že z řady důvodů zejména velké členské země hodlají trvat na zachování přebujelého dotačního systému. Reforma SZP po roce 2013 v aktuálním pojetí ze strany orgánů EU počítá, že roční rozpočtové prostředky vyčleněné na zemědělství by měly zůstat přinejmenším na úrovni plánované na rok 2013 (39,3 % z rozp.EU). Komise i EP požadují, aby struktura SZP zůstala dvoupilířová, první pilíř by měl být nadále plně financován z rozpočtu EU, zatímco ve druhém pilíři by mělo zůstat víceleté plánování, smluvní přístup a spolufinancování. Přitom EP bere na vědomí návrh Komise na zavedení horní hranice a degresivity přímých plateb v závislosti na velikosti zemědělského podniku (Zpráva EP, s ). Vezmeme-li v úvahu destrukční protiintegrační a protievropské aktivity českých politiků a odmítavé postoje Slovenska v rámci Eurozóny, pak nelze vyloučit, že je možné „sankční“ zastropování či degresivnost v reformované SZP očekávat, protože to nejvíc dolehne právě na ČR a SR. Komparativní ekonomická výhoda českých zemědělských podniků pak bude v určitém rozsahu vymazána tímto unijním administrativně sankčním opatřením.

Celounijní anketa k zastropování Direktorát pro zemědělství a rozvoj venkova EU nechal letos vypracovat anketu s úvodním obecným dotazem na vhodnost přijetí horního limitu přímých plateb v následující podobě (ne náhodou to připomíná to, co právníci nepřipouští a zamítají jako sugestivní otázku) (viz QE1: ‘Thinking about the idea of setting an upper limit on the level of direct payments which EU farmers receive from the CAP, which of the following statements comes closest to your view? Putting an upper limit on the direct payments…’ Possible answers: is a good thing because the bigger farms don’t need unlimited payments but still benefit from these subsidies; is a bad thing because the needs of payments are linked to the size of the farms, and the bigger the farms the bigger their needs; neither; don’t know. Jestliže na tuto zřetelně sugestivní otázku odpovědělo první nabídnutou odpovědí 47 % respondentů z občanů členských zemí EU, pak zavedení zastropování, které znevýhodní velké české zemědělské výrobce, je velmi pravděpodobné, ne-li jisté.

Politická podpora volného trhu s tichou podporou jeho institucionální nerovnováhy Jestliže české zemědělství vyprodukovalo v r rostlinnou a živočišnou produkci v celkovém objemu 95,9 mld. Kč resp. 97,7 mld. Kč včetně nezemědělských vedlejších činností, z čehož mezispotřeba činila téměř 78,8 mld. Kč, znamená to, že přidaná hodnota dosáhla necelých 19 mld. Kč. Přitom na dotacích bylo v r vyplaceno do českého zemědělství v souhrnu SZP celkem 37,7 mld. Kč, z čehož jen přímé platby SAPS a TOP UP činily 23,8 mld. Kč. Závěr: Trh ve vertikálách potravin nezajišťuje efektivní alokace a měl by být regulován (buď pomocí ceny národních nákladů či nápravy institucionální nerovnováhy)

Neudržitelnost SZP 1.Neregulovaný tržní systém je neslučitelný s požadavky na udržitelnost světového i českého zemědělství, protože mění lidské bytosti i přírodu ve zboží, exploatované za účelem zisku až do vyčerpání a kolapsu. 2.Pokračující liberalizace mezinár. obchodu vede ve většině zemí světa systémově k trvalému stlačování cen zem. výrobců pod jejich výr. náklady. 3.Ztráty vznikají jak zemědělcům, tak spotřebitelům, kteří platí dvakrát (nadměrně vysokou spotřební cenu a zároveň ze svých daní zemědělcům) a jediným ziskovým článkem jsou kapitálově mocné korporace. 4.Neregulovaný trh rozděluje krajně nespravedlivě a vyúsťuje v mafiánských politických systémech. 5.Náprava je v důsledném dodržování principu tvorby ekonomické hodnoty. Zboží, které je žádané, musí být zaplaceno trhem a ne z veřejných peněz. Každý článek výrobní vertikály se může na konečné spotřební hodnotě podílet jen v míře svých skutečných nákladů a normálního zisku.

Jak otočit současné neudržitelné tendence vývoje čs. zemědělství? 1.podporovat netržní ekologické, krajinotvorné a půdotvorné funkce zemědělství a lesnictví 2.pomáhat snižovat závislost zemědělců na nakupovaných inputech pomocí výchovy, výzkumu a podpory organického, udržitelného a energeticky úsporného zemědělství 3.podporou národních certifikačních systémů, které mohou vytvářet žádoucí diversifikaci na trzích zemědělsko-potravinářských komodit. 4.obchod se zem. produkty a potravinami by měl být vyňat z rámce neoliberálních mezinár. obchod. smluv WTO, neboť jsou v protikladu s vytvářením místních, udržitelných potravních systémů. 5.Zákon o hosp. soutěži by měl zakázat obchodníkům stanovovat ceny trvale pod výrobními náklady a umožnit zem. dodavatelům soudní obranu proti zneužití dominantní moci. (ÚOHS velmi dbá na ochranu soutěžních podmínek v odbytových družstvech, ale ani slovem neřeší oligopsonní tržní moc supermarketů).

Nástroje k dosažení lepšího postavení zemědělských prvovýrobců v potravinových vertikálách požadováním přísných omezení na fůze a akvizice obch. firem (právní či ekonomické spojování podniků) uvádět na štítku výrobku vedle spotřební ceny také cenu zemědělských výrobců. Vytváření nových prodejních sítí nezávislých na velkých korporacích (příklad holding Rabbit, a.s. se 17 tis. ha a 110 prodejnami po celé ČR) nadnárodním propojováním národních sdružení zemědělců Masivnějším přechodem k ekologickému zemědělství, které zkvalitňuje zemědělské produkty, zlepšuje zemědělskou půdu a přináší sociální prospěch na venkov.