Bezpodmínečné přijetí žáka a vyjadřování pozitivních očekávání Jméno a Příjmení lektora Etická výchova, o.p.s. datum Při styku s lidmi jsem pochopil, že jim nedokáži pomoci, jestliže nebudu sám sebou. (C. Rogers)

Co je to Blattův efekt? Při skupinových diskuzích ohledně morálních dilemat se ukázalo, že prostá debata na dané téma vede u účastníků k posunu v jejich morálním vývoji. Na počátku skórovali účastníci níže na škále Kohlbergova morálního vývoje, než na konci. Proto v tomto semináři budete podněcováni k diskuzím a proto je tak užitečné k debatám vést i žáky. jev, kdy skupinové debaty nad morálními tématy podnítily přechod jedinců na vyšší vývojová morální stádia. Ale samozřejmě jen za předpokladu, že tu byl přítomen jedinec - ve většině případů se jednalo o učitele, který se nacházel na vyšším morálním stádiu než ostatní. (Heidbrink, H., 1997, s. 132-138).

Přístupy učitele k žákům Celá škála od direktivních k nedirektivním Jak se projevuje direktivní přístup? učitel je expert, předává informace a dovednosti Jak se projevuje nedirektivní přístup? každý žák je expert sám na sebe, učitel poskytuje podporu, moderuje individuální rozvoj žáka behaviorismus C.Rogers Autoritativní styl humanistické direktivní nedirektivní

Direktivní vs. nedirektivní Existují úlohy „tzv. konvergentní“, kdy je jen jedno správné řešení tzv. není o čem diskutovat. Např. 1+1=2, exaktní vědy Zde se uplatní spíše direktivní přístup Např: „Netlač tolik na tužku!“ „Pořádně se odraz!“ Divergentní řešení – existuje mnoho cest, způsobů řešení Např: „Namaluj toto zátiší“, „Dej koš!“

Sebepřijetí Identita mezi reálným a ideálním já aneb smíření se s reálným já Ukazuje jaký má člověk se sebou vztah, jak proti sobě vzdoruje a protestuje, jak sám se sebou žije a jakým je sobě partnerem Schopnost vidět pravdu o sobě Souvisí se zpětnou vazbou z okolí – především rodiny Začíná porozuměním sobě samému skrze sebepoznání

Náš život jako stůl (aktivita) „Někdy je snadnější vyjádřit skutečnost symbolem, než ji mnohostranně popisovat. Pokuste se vyjádřit svůj život prostřednictvím kresby stolu. Nohy stolu jsou tím, díky čemu je stůl stolem: do nohou tedy napište, na čem stojíte. Do šuplíků obvykle ukládáme to, co nenecháváme jen tak ležet kdekomu na očích. Vepište tedy do šuplíků vaše břemena či poklady, které jsou pro vás důležité.“

Aktivita - závěry 1/2 Uvědomujeme si, že sebeakceptace je náročná. sebeakceptace je intimní (pokud jste byli upřímní). sebeakceptace závisí na míře přijímání v rodině a v širším okolí Sebeakceptace je celoživotní proces Můžeme se snažit se sebezdokonalovat – často slepá cesta Můžeme snížit laťku svého očekávání – ideálu krásy atd. Pokud máme problém s přijetím sebe samotných, je těžké přijmout žáky. Dovolte sami sobě být nedokonalí, abyste akceptovali nedokonalost žáků

Aktivita - závěry 2/2 Známé pravidlo: Miluj svého bližního, jako sám sebe. – funguje jen pokud zachováme obě dvě podmínky současně. Většinou nám nedělá problém: buď a) omezit sebe = rozdávat se a myslet na druhé, ale na sebe ne, nebo b) myslet na sebe a odsunout druhé lidi do pozadí. Např: „Žáci si teď zasluhují moji pozornost, na sebe budu myslet večer“ vs. „Haranti, nemá cenu s nimi ztrácet čas, musím myslet na sebe a nějak to tu přežít.“ Toto pravidlo funguje pouze, pokud si řekneme: „Žáci si zasluhují mou pozornost, ovšem věnuji ji jim způsobem, který odpovídá mému já a přináší mi radost.“

Jak dosáhnout sebepřijetí? Dosažení sebeakceptace dvojím způsobem – zvednout reálné já, nebo snížit ideální já. Vzniká bludný kruh, pokud je ideální já příliš vysoké. Příliš vysoká laťka vede k tomu, že jedinec nepodá ani svůj průměrný výkon, více se odmítá a „otevírají se nůžky“ mezi ideálním já a reálným já.

Akceptace, přijetí Postoj, ve kterém jsou lidé vůči sobě otevření a přijímají se jako hodnotné bytosti, zasluhující si úctu a respekt. Neznamená se vším souhlasit, ale projevovat úctu a pozitivní vztah k druhým i tehdy, když jejich prožívání a chování je v rozporu s mými hodnotovými žebříčky. Dítě je pro nás žádoucí a tudíž i vysoce ceněno - základ pro vytvoření sebesystému dítěte Práce s představami o dítěti Dítě vnímá bezděčné jednání – neverbální základ Vyhýbání se posuzování osobnosti Hodnotíme projevy a dáváme zpětnou vazbu Při krizích a osobním neuspokojeních – vtahujeme druhé do vlastních očekávání a nenaplněných tužeb Zkušenost opravdového a akceptujícího vztahu – začátek žádoucí změny

Akceptace jako obchod? Akceptace – úskalí odměňování Je přijetí jen za výkon? – láska jako obchod v rodinách Př.: „Když dostaneš jedničku, koupím Ti kolo.“ „Když sníš celý oběd, dostaneš zmrzlinu.“ Ve škole: „Když budete mít dobré známky, pojedeme na výlet“ Ve výkonovém systému je obtížné vidět dítě jako něčím nadané, nebo obdarované Je některých žácích je těžké rozpoznat jejich nadání Př.: Představte si, že jako lidstvo jsme tělo, kde některý orgán vidí, jiný slyší, někdo je ruka, někdo noha. V hodině slyšení budou „ucha“ excelovat. V hodině vidění bude ruka jen málo oceňovaná.

Změny díky akceptaci Žáci dokáží lépe prožívat, uvědomovat si, akceptovat a řešit své problémy místo jejich potlačování a vytěsňování. Zvyšuje se sebepojetí a sebehodnocení žáků. Zlepšují se vztahy mezi žáky. Ty se vyznačují empatií, pochopením a akceptací. Žáci prožívají méně napětí a více radostí v životě. Žáci lépe zvládají zátěžové situace především tím, že se zvyšuje frustrační tolerance. Žáci si dovedou lépe vytyčovat své cíle a realizovat je.

Teorie týkající se akceptace Existuje celá řada teorií Představíme tři z nich: Humanistický přístup (C.Rogers) Psychoanalytický (teorie přenosu) Transakční analýza (teorie her, Eric Berne)

Carl Ransom Rogers byl americký psycholog 20.století Jako reakci na svou přísnou výchovu z dětství vytvořil směr, založený na autenticitě (opravdovosti), empatii (vcítivosti) a vřelosti zjistil, že pro jeho klienty je léčivé, pokud se před nimi projevuje opravdově, nikam je netlačí, je schopen je vidět jako hodnotné lidské bytosti.

Teorie C.Rogerse Člověk má právo na vlastní důstojnost a seberozvoj – jeho podstata je přirozeně dobrá. Člověk je schopen si uvědomovat své vlastní hodnoty, řídit se jimi a být za ně odpovědný. Člověk je schopen uspořádat a hodnotit své vlastní pocity, myšlenky a chování. Člověk je schopen sám rozvíjet a utvářet své pozitivní vlastnosti. Člověk je schopen konstruktivní změny a osobnostního vývoje k plnému uspokojivému vlastnímu životu.

Autenticita Jedinec je konkrétním, nezáhadným člověkem, jehož jednání je jasné a odpovídá jeho aktuálnímu stavu (pocitům, postojům atd.) - člověk je sám sebou. Člověk nic nepředstírá, nic nenalhává sobě ani druhým, nestylizuje se do žádné role. Je třeba sám sobě naslouchat, dokázat zachytit vlastní prožívání, uvědomit si jej a rozumět mu. Podporující faktory: zralost, vnitřní stabilita, sebepoznání. Funkce: posiluje důvěru a vzájemný vztah

Teorie přenosu Promítání dřívějších vztahů k důležitým osobám Zvláštní emotivně zabarvený vztah Pozitivní vs. negativní přenos Sympatie vs. nesympatie Např: žákovy vlastnosti či vzhled nám připomínají výrazné postavy z našeho života – v žákovi, ale i kolegovi, řediteli… nevidíme jedince samotného, ale projektujeme na něj naši minulou zkušenost

Transakční analýza Hra – sled po sobě následujících interakcí, která závisí na tom, jak účastníci naplňují své potřeby a z jaké životní pozice vycházejí. Potřeby: stimulace, uznání, struktury života Životní pozice: Já jsem OK, ty jsi OK atd. Rodičovská úroveň – přikazování a zakazování Dětská úroveň – sebestřednost, nekontrolovatelnost a kreativita Dospělá úroveň – racionalita Typy komunikace Doplňující – na té je založena akceptace (Dí: Je mi zle. Ro: Lehni si, budu se o tebe starat.) Křížová – osobnostní sdělení, která se nedoplňují

Atribuce 1/2 Atribuce = „locus of control“ – odkud jsem řízen (zvnějšku – můj osud, nebo zevnitř – moje osobnost); co ovlivňuje moje chování Jaký to má dopad na práci pedagoga? Vnitřní atribuce – žák není nadaný, nebo nemá zájem atd. Vnější atribuce – žák je unavený, něco se děje v jeho rodině, látka mu nebyla dobře vysvětlena Každý z nás jsme více vnitřní nebo vnější, podle toho, jaká atribuce převažuje Metafora „kalibrace nepřesné mušky u vzduchovky“ – pozor na atribuční chyby

Atribuce 2/2 Vzniká snahou odpovědět na otázku Proč? se tak druhý chová. Důležitost názoru autority na dítě, jak se vnímá Připisujeme dítěti vlastnosti, které od něho očekáváme V rámci EtV se snažíme vyjadřovat především pozitivní očekávání Podle některých nejsilnější výchovný mechanizmus Věřit a důvěřovat druhému – základ pro rozvoj pozitivních rysů

Atribuční chyby Základní atribuční chyba – tendence pozorovatele podceňovat vliv situačních faktorů v chování druhého. Mylná paralela – tendence vyvozovat závěry o osobnostních rysech na základě pozorování, i když je to neopodstatněné

Závěry Akceptace žáků závisí na sebeakceptaci učitele Sebeakceptace závisí na výchově v dětství Sebeakceptace je o to vyšší, o co je menší rozdíl mezi reálným a ideálním já. Sebepřijetí žáků je možné měnit pozitivními zážitky, úspěchy, hodnocením reálných schopností žáka. Respektuj a budeš respektován

Doporučená literatura x

Odkazy na webu: www.etickavychova.cz www.etickavychova.cz/ops í www.etickavychova.cz www.etickavychova.cz/ops www.etickeforumcr.cz

Ocenění „Etická škola“ Možnost získat pro školy Bronzový, stříbrný nebo zlatý stupeň www.etickaskola.cz

Možnosti financování ASET = Adoptuj si školu pro etickou výchovu Firemní sponzorství pro konkrétní školu www.etickavychova.cz/ops/aset

Děkuji za pozornost www.etickavychova.cz/ops