Byzantská kultura

Byzantský sloh Vytvořen za vlády Justiniána I. (6. století n.l.) . Stejně jako byzantská duchovní kultura vycházel z raně křest´anského umění, které bylo ovlivněno orientálními tradicemi Blízkého Východu. Jeho vliv pronikl z Balkánu a Malé Asie do Sýrie, Palestiny, Egypta, severní Afriky, Arménie, Itálie, na Sicílii, do jižní Francie a v souvislosti šíření křest´anství ke Slovanům na Balkáně, na Moravě a Rusi.

Architektura Stavěli se mohutné křest´anské chrámy s půdorysem tvaru kříže, nad středem a rameny se tyčila kopule. Vnitřky chrámů byly obloženy vzácnými barevnými mramory, zdi a kopule pokrývali nástěnné malby nebo pestrobarevné mozaiky. Mozaika

První a nejvelkolepější stavbou v tomto slohu je chrám Hagia Sofia (Boží moudrosti) na hlavním konstantinopolském náměstí.

Tento dlouho největší křest´asnský kostel byl vystavěn na pokyn císaře Justiniána a to za pouhých 6 let. Má obrovskou ústřední kopuli v rozpětí 41 metrů. Uvnitř jsou bohaté mozaiky a sloupové předsíně. Ostatní vnitřní zařízení bylo zničeno Turky, kteří dobyli Konstantinopol roku 1453.

Makedonská renesance Název podle vládnoucí dynastie. Velký politický i kulturní rozmach říše, trval od 9. do počátku 11. století. Klášter Hosios Lukas v Řecku.

Palaiologovské období Po roce 1204 (Pád Konstantinopole do rukou křižáků), Konstantinopol přestala být prvním kulturním centrem byzantské říše. Významnými středisky kultury se stala Nikáia, Soluň, Mystra a trapezuntské císařství. Kostel sv. Marie Pammakaristos.

Výtvarná výzdoba chrámu V klenuté části bývala umístěna postava Ježíše Krista nebo Matky Boží s Ježískem v náručí. Kristus byl zobrazován jako vševládný pán světa – Pantokrator. Jeho postava byla mohutná, aby zdůrazňovala Ježíšův nejvyšší majestát. Také vzpřímený postoj mu dodával patřičné důstojnosti.

Ikony Ikony jsou malby na dřevěných deskách. Námětem svatých obrazů byl Ježíš Kristus, biblické osoby, později také svatí a mučedníci, Malovaly se živými barvami na zlacený sádrový podklad. Postavy byly strnulé a působily plošným dojmem.

Ikonoklasmus a Ikonodulie Ikonoklasmus = Obrazoborectví Ikonodulie = Uctívání obrazů Spor o to, za jakých podmínek je možné se přiblížit k Bohu a jakou roli v tom mohou mít svaté obrazy a jejich uctívání. Zastánce Ikonoklasmu – císař Leon III. Zastánci Ikonodulie – Germanos, Jan Damašský.

Byzantské misie a formování staroslověnské kultury V polovině 9. století, především po roce 860 – intenzivní misijní činnost. Christianizováno Bulharsko, první pokusy o pokřtění východních Slovanů a Varjagů. Příležitost vyslat misii také na vzdálenou Moravu. Byzantští vzdělanci a diplomaté Konstantin a Methodius (Metoděj) – rozhodnutí spojit misijní

poslání u Slovanů s pokusem vytvořit pro ně literaturu v jejich vlastním jazyce. Do té doby slovo Boží hlásáno pouze v řečtině, hebrejštině a latině. Na základě slovanského nářečí v okolí rodné Soluně vznikla staroslověnština. Na Moravě doplněna o některé místní výrazy. Konstantin přeložil s Metodějovou pomocí téměř celý Nový zákon a některé úryvky ze Starého zákona. Konstantin také napsal veršovanou předmluvu k překladu evangelia – Proglas. Metoděj a jeho moravští žáci měli ještě po Konstantinově smrti překladatelskou školu na Velké Moravě.

Byzantská církev Byzantský císař zároveň i nejvyšším církevním představitelem (= cézaropapismus). Napjatý vtah mezi západní křest´anskou = římskokatolickou církví (v čele papež) a východokřest´anskou = ortodoxní církví v čele konstantinopolský patriarcha). Oba směry se lišily v pojetí mše i některých věroučných otázek a také v jazyce, který používaly při bohoslužbách (západní církev latinu, východní řečtinu). K úplnému rozkolu v křest´anské církvi – tzv. církevnímu schizmatu – došlo roku 1054.

KONEC