přehled základních technologii zpracování kovů

Základní technologie zpracování kovů Slévárenství Tváření Svařování Pájení Dělení materiálu Prášková metalurgie Obrábění

Slévárenství Odlévání je způsob výroby polotovarů, popř. výrobků z kovů nebo jiných tavitelných materiálů, při kterém se tavenina vlije, nebo vtlačí do formy, jejíž dutina má tvar a velikost odlitku. Ztuhnutím taveniny ve formě vznikne odlitek – hotový výrobek nebo polotovar, který se dále obrábí. Odléváním se vyrábí předměty složitého tvaru, které by se jinou technologií (kováním, obráběním) vyráběly obtížně. Hmotnost odlitků se pohybuje od několika gramů až po desítky tun. Odlitky mohou být ze šedé litiny, bílé litiny, oceli na odlitky, neželezných kovů, plastů skla apod. podle toho se nazývají i slévárny, např. slévárna šedé litiny, slévárna barevných kovů apod.

Tváření přesný, výkonný a hospodárný způsob výroby polotovarů, obrábění není někdy ani nutné. Patří mezi nejproduktivnější způsoby zpracování kovů i nekovů. Bez tváření si již nelze ani představit sériovou a hromadnou výrobu. Automobilový průmysl je toho nejlepším příkladem. Je to metoda s vysokou produktivitou a hospodárností, výrobky jsou přesné a pevné, s malým odpadem. Výkonnost strojního zařízení je velká, výrobní pochody lze dobře automatizovat –to snižuje výrobní náklady.

Svařování Svařováním vytváříme pevné a nerozebíratelné spojení částí výrobku. Části jsou většinou z hutních polotovarů (tyče, pásy, plechy), někdy z výkovků či odlitků. Výhodou je těsnost spojení, trvanlivost, pevnost. Svařování zvyšuje produktivitu práce, snižuje spotřebu materiálu, zjednodušuje konstrukci a tím zkracuje výrobní časy – zlevňuje výrobu. Nevýhodou je nerozebíratelnost spojů,změna struktury i mechanických vlastností svaru, vznik vnitřního pnutí, popř. až deformací. Svařované součásti nahrazují odlitky a výkovky, zejména velkých a složitých součástí. Velký význam má svařování při výrobě a opravách konstrukcí.

Pájení - obdobný význam jako svařování – je to způsob nerozebíratelného spojování kovů stejného nebo rozdílného chemického složení roztaveným kovem – pájkou. Pájka proniká do základního materiálu a rozpouští se v něm – vytváří tuhý roztok. Teplota tavení pájky musí být vždy nižší než teplota tavení základního (spojovaného) kovu.

Žárové – tepelné- dělení materiálu Dělení (řezání) materiálu žárem je metoda, která při výrobě podstatně zkracuje čas potřebný na zhotovení polotovarů, oproti obrábění. Pro sériovou výrobu se využívá strojní zařízení s CNC řízením.

Lepení Moderní technologie, nahrazující svařování, pájení, šroubové spoje, nýtování apod. lepení nezeslabuje nosný průřez, spojovaný materiál není tepelně namáhán, lze lepit velmi tenké materiály různého složení (kovy, nekovy, kovy s nekovy).

Prášková metalurgie Poměrně mladá technologie, umožňující progresivními způsoby výroby zhotovování polotovarů a výrobků s vlastnostmi odpovídajícími požadavkům moderní techniky. Umožňuje vyrábět materiály z práškových směsí kovů navzájem neslévatelných, tj. v tekutém stavu nemísitelných, nebo ze směsí prášků kovů a nekovů a tak vhodně spojovat dobré vlastnosti jednotlivých složek. Technologie výroby je velmi hospodárná, protože při lisování a slinování nevzniká žádný odpad.

Obrábění Nejstarší technologický proces, při kterém je přebytečná část materiálu oddělována z obráběného předmětu – obrobku – v podobě třísky, břitem řezného nástroje, aby se dosáhlo přesných tvarů, rozměrů a kvality povrchu. Klasické obráběcí stroje – soustruh, frézka, vrtačka, bruska, … jsou nahrazovány univerzálními CNC obráběcími stroji, umožňujícími rychlou změnu výrobního programu. Tím dochází k zhospodárnění výroby, avšak klade zvýšené nároky na vzdělání a přípravu obsluhy.