Péče o biodiverzitu Jan Plesník Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Praha jan.plesnik@nature.cz

Ekosystémová diverzita Ekosystém (ekologický systém) Strukturní a funkční celek, složený ze všech živých organismů (biota) a neživého (abiotického) prostředí v určitém prostoru a čase - Jde o síť vazeb mezi organismy, v prostředí a mezi organismy a prostředím (holistický = celostní přístup)

Ekosystémová diverzita Nevýhody ekosystémů: Velmi obtížné vymezení ekosystémů: v přírodě mají obvykle neostré hranice

Ekosystémová diverzita Obrovská rozmanitost: neexistuje žádná univerzální klasifikace ekosystémů zatím nejvíc uznávaný přístup FAO (2000)

Ekosystémová diverzita Vedle přirozených ekosystémů existuje celá škála ekosystémů různě ovlivněných člověkem, od přírodě blízkých až po zcela umělé

Ekosystémová diverzita Významná role měřítka (prostorová ekologie)

Ekosystémová diverzita Ekosystémy nemají obdobnou identitu jako druhy: jsou spíše koncepčními entitami, které v přírodě neexistují jako zcela přesně vymezené jednotky

Druhy obtížně definovatelné 28 různých pojetí (morfologický, evoluční, ekologický apod.) i přes problémy v přírodě určitelné Ekosystémy poměrně dobře definovatelné v přírodě obtížně určitelné (výjimkou kupř. ostrovy, stolové hory, povodí)

Ekosystémová diverzita „nové“ nerovnovážné paradigma 80. léta 20. století, klíčová publikace 1997 (Pickett et al.) netradiční pohled na ekologii a ochranářskou biologii

Klasická ekologie „přírodní rovnováha“ ekosystémy jsou normálně v deterministické rovnováze s činiteli prostředí         

Klasická ekologie „ruka v rukavici“  vztah mezi biotopy a druhy: všechny niky jsou obsazené a všechny druhy jsou na správných, odpovídajících místech  teorie klimaxové sukcese konečný stav ekosystému

Nerovnovážné paradigma („tok přírody“) Ekosystémy jsou často řízeny vnějšími a regulovány vnějšími činiteli často nedeterministické nacházejí se vzácně v krátkodobé rovnováze s vnějším prostředím

Nerovnovážné paradigma („tok přírody“) disturbance (zásahy z vnějšího prostředí) a dynamika jsou v přírodních ekosystémech základními procesy: ekosystém se může po disturbanci vyvíjet různými směry péče o přírodu založená na disturbancích přirozené lesní požáry

Teorie metapopulace existují i naprosto vhodné biotopy, které jsou prázdné

Metapopulace

Dynamika zdroje a propadu Druhy jsou často na nevhodných plochách (v nevhodných biotopech) Biotopové pasti

„Nové“ nerovnovážné paradigma příroda je mnohem dynamičtější a tedy různorodější, než jsme si donedávna mysleli „proudící mozaiku“ udržují právě disturbance cílem ochrany přírody a krajiny nemůže být zachování dlouhodobé přírodní rovnováhy

„Nové“ nerovnovážné paradigma Pro ekosystémy je důležité nejen prostorové měřítko, ale i časový rámec Péče o ekosystémy musí být pružná

Péče o ekosystémy: Cíl: Udržení integrity zdravého ekosystému v souladu s požadovaným způsobem využití adaptivní v. formulářová péče

Péče o ekosystémy

Ekosystémová diverzita Základní názory klasické a nerovnovážné ekologie (I) klasická ekologie ekosystémy jsou nezbytně uzavřené ekosystémy se samy regulují ekosystémy jsou v dlouhodobé rovnováze dynamika ekosystémů je předvídatelná, předem určená cílem je účinná ochrana přírody disturbance na ekosystémy prakticky nepůsobí ekosystémy jsou nezávislé na vlivu člověka

Ekosystémová diverzita Základní názory klasické a nerovnovážné ekologie (II) Nerovnovážná ekologie ekosystémy jsou otevřené jednotky ekosystémy jsou regulovány vnitřními a vnějšími činiteli ekosystémy jsou zřídkakdy v dlouhodobé rovnováze dynamiku ekosystémů neurčuje předcházející stav a není předem dána cílem je začlenění ochrany přírody do péče o přírodní zdroje disturbance jsou běžné a četné ekosystémy jsou na nich závislé člověk působí přímo či nepřímo na všechny ekosystémy

Ekosystémová diverzita Základní členění ekosystémů subekosystémy ekosystémy supraekosystémy (ekokomplexy)

Ekosystémová diverzita Prameniště v lese (subekosystém) je součástí ekosystému listnatého lesa, který je sám součástí supraekosystému horského hřbetu

Ekosystémová diverzita Globální ekosystém = biosféra

Ekosystémová diverzita Ekotony jsou různě široká přechodová pásma mezi jednotlivými ekosystémy (kupř. plášťová společenstva na pomezí louky a lesa)

Ekosystémová diverzita Ekoklina plynulý přechod různých ekosystémů navzájem, a to podél určitého gradientu prostředí (les v různé nadmořské výšce, ale na stejném geologickém podloží)

Ekosystémová diverzita Biom Ekosystém regionálního rozsahu („region“ ve smyslu biogeografickém, nikoli geopoliticky nebo správně), určovaný zejména podnebím a většinou odpovídající vegetačním zónám Země

Ekosystémová diverzita Tropický deštný prales Tajga (boreální, severský jehličnatý les)

Ekosystémová diverzita Popis, klasifikace a vymezování ekosystémů v terénu jsou často založeny na kategoriích krajinného pokryvu (land cover): les, zemědělská půda osetá plodinami kategoriích využívání území (land-use) jako je zemědělská půda, les nebo území využívané k rekreaci fytocenologické klasifikaci

Ekosystémová diverzita

Ekosystémová diverzita Ve střední Evropě je zaveden fytocenologický systém curyšsko-montpellierské školy Vegetace je klasifikována na základě floristického složení v tzv. fytocenologických snímcích Třídy, řády, svazy, asociace

Ekosystémová diverzita Kritika výběr ploch pro fytocenologické snímky je subjektivní klasifikace snímků do asociací, popř. vyšších jednotek může být subjektivní (využívají se klasifikační programy vícerozměrné analýzy dat, kupř. TWINSPAN)

Ekosystémová diverzita Mapy vegetace Vycházejí z potenciální přirozené vegetace Potenciální přirozená vegetace odpovídá vegetaci, která by se vytvořila na určitém území, pokud by ustala činnost člověka: respektuje ale veškeré nevratné zásahy člověka

ukázka mapy potenciální přirozené vegetace severozápadních Čech