Rakousko Petra Svobodová, 4. I

Zajímavosti z některých oblastí:

Z i l l e r t a l 630 - 3250 m Zillertal je právem považován za jednu z nejznámějších a největších lyžařských oblastí rakouských Alp. V posledních letech je celé údolí důsledně modernizováno tak, že jej dnes tvoří 3 obří arény, každá s více jak 150 km lyžování, snowboardingu a skialpinismu. Pro celou oblast Zillertal platí Zillertaler Super-skipass s možností volby platnosti s ledovcem nebo bez. Příjemným zpestřením je bohatá nabídka polyžařského vyžití, tenisové a squashové haly nebo vodní areály.

S i l v r e t t a 1400 - 2872 m Lyžařská oblast Silvretta na rakousko-švýcarském pomezí patří mezi absolutní světovou špičku. Z rakouského městečka Pfunds je pouze 18 km ke gondolové lanovce ve švýcarském Samnaun. Dvoupatrové gondoly pro 180 osob jsou světovým unikátem. Během 7 minut budete v centru lyžařské oblasti. Výhodou Pfundsu je centrální poloha, a proto můžete navštívit i lyžařské oblasti Reschenpass - Nauders a Serfaus - Fiss - Ladis. Oblast Reschenpass - Nauders (111 km sjezdovek) je vzdálena 12 km a je dosažitelná bezplatným skipasem. Oblast Serfaus - Fiss - Ladis (150 km sjezdovek) je vzdálena 18 km.

Langau Oblast Lungau ležící na jižní straně hlavního hřebene rakouských Alp je jedním z nejpanenštějších a nejslunnějších míst v Rakouských Alpách. Překvapí svou zachovalostí, krásou horské přírody a idylickou atmosférou. Oblast Speiereck: výjezd lanovkou a hřebenová túra přes vrcholy Speiereck (2411m), Lanschütz (2347m) a sestup do údolí. K jezeru Prebersee: busem k jezeru (1514m) a výstup na chatu Grazer Hütte (1896m), resp. výstup na dominantní vrchol Preber (2740m). Národní park Nockberge: okruh - chata Neue Bonner Hütte (1713m), chata Laußnitz Hütte s jezerem (2001m) a k busu. Údolím Riedingtal: busem mýtnou silnicí a pěšky k chatě Königalm (1667m), resp. k chatě Fischer Hütte (2020m) a k chatě Jakober Alm (1846m), v Zederhaus (účast na slavnosti vynášení zdobených tyčí). Vždy 2 varianty - lehká a střední, veškeré túry jsou po značených cestách, bez exponovaných míst. Jedná se celodenní túry, které zvládnou a uspokojí jak zkušené turisty, tak začínajíci turisty a milovníky hor!

Neziderské jezero (Neusiedler See) Samotné základní parametry jezera jsou velmi netypické. Jezero, jehož celková plocha dosahuje 180 km2 (s plochou porostlou rákosem dokonce kolem 320 km2), dosahuje průměrné hloubky necelý jeden metr. Přes svou značnou rozlohu jezero nemá žádný výraznější přítok, ani přirozený odtok. Za rok se ale přesto z plochy 1 m2 jezera vypaří přes 1500 mm vody, zatímco veškeré srážky doplňují vodní stav jen necelými 600 mm ročně. Zbylých 900 mm se do jezera dostává prostřednictvím četných podzemních přítoků z Malé maďarské nížiny.

Grossglockner-Hochalpenstrasse O krajině kolem nejvyšší rakouské hory (3798 m) se hovoří ve všech průvodcích jako o velmi nehostinné. Některé meteorologické údaje to potvrzují. Průměrná sněhová pokrývka v zimních měsících zde činí přes 5 metrů. Často až do pozdních letních měsíců leží sněhové závěje v serpentinách horské silnice, nejvýše položené v celém Rakousku. Srážky, nejčastěji sněhové, zde lze potkat 250 dní v roce. Sněhové pluhy tak občas v nejvyšších polohách silnice odklízejí sněhovou nadílku i uprostřed léta. Roční průměrná teplota na nejvyšším místě silnice svými –30C odpovídá spíše Sibiři, než lokalitě uprostřed Evropy. Avšak i krásné slunečné dny, kdy je možné se na stráních opalovat do půl těla, nejsou až takovou raritou. Navíc nižší teploty jsou nakonec vykoupeny překrásným výhledem, který se nám naskytne na vrcholu Edelweisspitze. V okolí je možné zahlédnout na čtyři desítky třítisícových vrcholů. Již na samém vrcholku silnice se nám naskytne překrásný výhled do širokého okolí. Především je vidět daleko na sever, kde lze spatřit i jezero v Zell am See. Na východní a jižní straně je daleký výhled omezen horskými masívy Goldberggruppe a Schobergruppe. Z tohoto místa se nám nepodaří významněji zahlédnout ani zlatý hřeb celého „výletu“ – majestátní Grossglockner (zatím je viditelná jen vrcholová partie).

Kaprun - Zell Am See Zell am See, horské město s bohatou minulostí a jedno z nejznámějších evropských středisek zimních sportů. Je obklopeno na jedné straně jezerem Zeller See, na druhé svahy Smittenhöhe (2000 m n.m.). Nad 8 km vzdáleným střediskem Kaprun se zvedají třítisícové štíty Vysokých Taur v čele s podivuhodně pravidelným vrcholem Kitzsteinhorn (3203 m n.m.). Severovýchodní svahy Kitzsteinhornu se staly již v šedesátých letech prvním rakouským ledovcovým lyžařským střediskem. K technickým zařízením střediska patří unikátní podzemní lanová dráha, která dopravuje cestující do výšky 2452 m n.m. téměř tři a půl kilometrů dlouhým tunelem v masivu Kitzsteinhornu. Tato lanovka, která byla vybudována roku 1974 a zmodernizována o dvacet let později, zajíždí do svého tunelu z konstrukce, na níž překonává nejvyšší podpěru lanové dráhy na světě ve výši 113,6 m nad terénem. V listopadu v roce 2000 se však kabina v tunelu vzňala a uhořeli v ní téměř všichni cestující. Oblast ledovce Kitzsteinhorn je protkána množstvím sjezdovek všech stupňů obtížnosti. Vše je dokonale propojeno lanovkami a vleky. Zell am See kromě nejrůznějších sportovních radovánek umožňuje i množství kulturního vyžití.

Rakouské kláštery: Kláštery měly vždy v Rakousku zvláštní postavení. Na návrších se stavěly hrady benediktinských řádů jako třeba Nonnberg, Kremsmünster, Melk nebo Göttweig, v údolích potom převážně cisterciácké kláštery jako například v Reinu, Heligenkreuzu či Zwettlu. Původním posláním všech klášterů bylo zcivilizovat celou oblast a včlenit ji kulturně, nábožensky, ale i hospodářsky do svaté říše římské národa německého. Jeden z prvních klášterů byl založen roku 1146 ve Wilheringu, západně od Lince. Roku 1733 však celé opatství vyhořelo. Zevnějšek byl opraven ve velmi skromném stylu a nedává tak na první pohled tušit, jaké skvosty se skrývají v jeho zdech. Architektura, malířství i štukatérství se zde, i přes svou značnou specifičnost, fantasticky doplňují, a tvoří tak úchvatný celek – nejkrásnější rakouský kostel ve stylu rokoka.

Svatý Florián Základní kámen ke stavbě barokního kláštera sv. Floriána byl položen roku 1696 třemi slavnými staviteli – Carlonem, Prandtauerem a Haybergerem. V klášterním kostele rukou Carloneho vznikl fantastický osobitý vnitřní prostor. Jeho dominantami jsou varhany s 7500 píšťalami a mohutný hlavní oltář z červeného untersberského mramoru. Druhý architekt, který na stavbě vystřídal Carloneho, Prandtauer, vytvořil 200 metrů dlouhý císařský trakt a v baroku neobvyklé schodiště. Bartholomeo Altomonte zase překrásné nástropní fresky, na nichž mimo jiné vyobrazil triumf křesťanství nad Turky.

Klášter v Melku V  historii slavného benediktinského kláštera v Melku u hranic kraje Wachau hrála velmi významnou roli politika. Kostel zde postavili již Římané, roku 976 se zde po vítězství nad Maďary usadil Leopold I. Roku 1089 získaly budovy od Babenberků benediktini. I v klášteře v Melku řádil požár – bylo to roku 1683. Po devíti letech se začalo s novou stavbou. Ta byla svěřena Jakobu Prandtauerovy, který se však dokončení nedožil. Dohled nad stavbou tak převzal roku 1726 Josef Munggenast. Již roku 1729 navštívila dokončený areál Marie Terezie. Ohromující je především interiér Prandtauerova kostela. Fresky od J.M. Rottmayra zobrazují triumfující církev. V 64 metrů vysoké kupoli, která svými rozměry měla konkurovat chrámu sv. Petra v Římě, jsou vyobrazeni muzicírující andělé. Hlavní mramorový oltář vytvořený Beduzzim tvoří především řada sloupů, korun, baldachýnů a medailonů. Celý klášter má unikátní rozměry – jeho jižní fronta měří 362 metrů. Z vnější fasády kostela vyzařuje okázalost tolik typická pro barokní architekturu. Stejně působí i 84 metrů dlouhé nádvoří prelátů, jehož schodiště zdobí andílci a Matielliho kamenné plastiky.

Klášter Göttweig Klášter Göttweig svou polohou – stojí na plochém, 449 metrů vysokém kopci – působí jako královský zámek. Byl vybudován roku 1083 z popudu zakladatele biskupa Altmanna. Svou strategickou polohou byl předurčen stát se jakousi církevní tvrzí, která bude vzdorovat jakýmkoliv světským vlivům Byl bezpečným místem pro pěstování víry, ale i umění a vědy. Svého času musel dokonce odolávat i Turkům. O jeho významu svědčí přímá podřízenost papeži od roku 1401. Barokní přestavbou kláštera byl pověřen Lukas von Hildebrandt. Ten vytvořil snad ještě velkolepější plány než jeho konkurenti v Melku. Celý klášterní komplex však není dostavěn dodnes. Chybí především kostelní kupole, císařské komnaty, velký císařský sál či druhé schodiště.

Alpy Největším lákadlem a současně největším rakouským bohatstvím jsou Alpy. Nekonečné množství velehorských pásem, horských masívů, hřbetů a hřebenů, údolí, kotlin a soutěsek s vodopády. Východní Alpy, jenž se na rakouském území nacházejí, pozvolně klesají od západu k východu. Pásmovitá stavba Alp je zdůrazněna zřejmým uspořádáním podélných údolí a sníženin ve východozápadním směru. Tato skutečnost má silný vliv na celý dopravní sytém v Rakousku. Tak například hlavní železniční spojení Vídně se Štýrskem a Korutanskem je realizováno přes známý průsmyk Semering, údolími řek Mürz a Mur. Ještě větší nepříjemnosti způsobila příroda při dopravím spojování napříč Alpami od severu k jihu. I zde bylo překonáno mnoho průsmyků, z nichž nejznámější, Brennerský (1372 m), je již od starověku nesmírně významným při cestování ze střední Evropy do Itálie a Středomoří.

Pár foteček:

Zdroje: www.info-tour.info/rakousko/mainframe.htm Amade.ck-trip.cz/index.php?section=homepage