Historický vývoj území ČR Hospodářský zeměpis Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Historický vývoj území ČR Vladimír Horák II.B Historický vývoj území ČR

Sámova říše

Obecně byl státní útvar Slovanů existující ve střední Evropě v letech 624 - 659 (podle Fredegarovy kroniky) nebo 626 - 661 (podle data obléhání Konstantinopole v roce 626). Souvisí s osobou franského kupce Sáma, který si získal velkou prestiž jako velitel během bojů Slovanů s Avary, kteří ovládali dlouhá léta střední a jihovýchodní Evropu.

Charakteristika Říše vznikla spojením slovanských kmenů, které byly do té doby podřízeny, avarskému kaganátu v Panonii (okolo 7. století došlo k rozpadu) Franský kupec Sámo toho využil a spojil slovanské kmeny proti nim. Poté byl zvolen jejich králem Nově vzniklá Sámova říše měla charakter blízký avarskému (turko-tatarskému) kaganátu, tj. kmenového svazu, který byl posílen prozíravou sňatkovou politikou (Fredegar píše o 12 manželkách). Centrum Sámovy říše se nacházelo pravděpodobně na rozhraní Moravy a Dolního Rakouska. Říše dosáhla nemalého významu. Již v době před Sámovou říší byly slovanské kmeny velmi schopnou pěší armádou. Svou bojeschopnost (hlavně však díky dobrému vedení) dokázaly také, v bitvě u Wogastisburgu v roce 631, kde porazily franská vojska krále Dagoberta I. Avšak v následujících pěti letech byly podnikány nájezdy na franské území.

Hlavní město Poloha nebo jméno hlavního města je neznámá. Zachoval se jen název jakéhosi Wogastisburgu, který souvisel s králem Dagobertem, ale mohlo jít o jakékoliv hradiště od Německa přes Česko a Rakousko až po Slovensko. Podle slovenského historika Matúše Kučery šlo o Bratislavu, což poměrně logicky lingvisticky vyvodil z koncovky -burg v názvě Pressburg (původní jméno Bratislavy) Čeští archeologové naopak označují za Wogatisburg některé z hradisek v západních Čechách. Tento předpoklad ovšem vychází z teorie, že franská vojska táhla do Samovy říše „přímou vzdušnou čarou“, což ale nikdy psáno není. Dnešní historici hledají Wogastisburg poblíž Kadaně - na některém z okolních kopců. Podle nich by se také hlavní město mohlo nacházet někde v okolí Mikulčic na Moravě, protože se předpokládá, že jejich základy jsou již z této doby.

Konec a pokračování říše po Sámově smrti (658 nebo 661) se jeho říše rozpadla, čemuž pravděpodobně velmi napomohl fakt, že Sámo měl početné potomstvo (snad 22 synů a 15 dcer) Výhodná sňatkový politika, která byla za Sámova života při udržování říše výhodou, se po jeho smrti stala naopak překážkou. O období po rozpadu Sámovy říše nejsou žádné písemné prameny, přesto podle archeologických nálezů lze usuzovat, že říše fungovala nadále ale samozřejmě ne v takovém měřítku. Byla pravděpodobně roztříštěna mezi Sámovy následovníky, kteří vládli na svých územích. V určitých pramenech se objevují jména jako Marovod, Vladuc z Karantánie či král Suanthos ale jejich skutečnost je velice neurčitá. Hradiště, která byla na vzestupu za Sámovy vlády nezanikla, ba dokonce se dále rozvíjela. Z tohoto lze usuzovat, že byla jádrem pro založení budoucí Velkomoravské říše, kdy se moci chopili Mojmírovci.

Velká morava

používá se také označení Velká Morava, stát Mojmírovců, lat používá se také označení Velká Morava, stát Mojmírovců, lat. Moravia Magna) byla prvním známým západoslovanským státem, ve své době nejmocnějším a nejsilnějším ve střední Evropě. Existovala převážně na českém, slovenském a maďarském území mezi léty 833 a (asi) 907.

Historie Navazuje na Sámovu říši, která se rozkládala pravděpodobně v povodí řeky Moravy a na jihozápadním Slovensku Jednalo se ale spíše o kmenový svaz, jeho vnitřní struktura ještě nemůže být hodnocena jako stát. Poté, co se ke konci 8. století zhroutila avarská říše, umožnila politická situace západoslovanským kmenům vytvořit nový státní útvar. Počátkem 9. století se objevují dvě knížectví, které spolu vedou politický boj – Moravské knížectví, pravděpodobně s centrem v jihomoravských Mikulčicích, sídle knížete Mojmíra, a Nitranské knížectví se střediskem v Nitře na jihozápadě dnešního Slovenska, kde sídlil kníže Pribina.

Roku 833 se knížeti Mojmírovi podařilo Pribinu z Nitry vypudit, připojil jeho knížectví ke svému a tento krok je označován za vznik Velkomoravské říše. Mojmír se stal prvním velkomoravským panovníkem. Rostislav, další velkomoravský kníže, se rozhodl bránit politickým tlakům sousední východofranské říše, která Velkou Moravu neustále ohrožovala, navázáním kulturního kontaktu s Byzantskou říší. Vyslal do Konstantinopole k byzantskému císaři Michalovi III. své posly, kteří po císaři žádali vyslání byzantského biskupa a učitele, kteří by kázali ve srozumitelném jazyce (východofranské misie užívaly latinu). Roku 863 císař vyslal na Velkou Moravu Konstantina Filosofa (pozdějším jménem sv. Cyril) a sv. Metoděje, dva křesťanské věrozvěsty. Na Velké Moravě začali užívat liturgický jazyk srozumitelný Slovanům – staroslověnštinu a vytvořili pro jazyk i písmo – hlaholici. Věnovali se překladům Bible a dalším církevním textům. Misie se na Velké Moravě zdařila, Konstantin a Metoděj si vychovali žáky, kteří položili základy staroslověnskému písemnictví.

V roce 870 nastoupil na knížecí stolec Svatopluk V roce 870 nastoupil na knížecí stolec Svatopluk. Po krátkém vojenském konfliktu s východofranskou říší uznal její ochranu a zavázal se k placení tributu. V červnu roku 880 papež Jan VIII. vydal bulu Industriae tuae, která zaručovala nezávislost Velké Moravy s vlastní arcidiecézí v čele s arcibiskupem Metodějem Rovněž jmenoval německého klerika Wichinga jako biskupa Nitry. Staroslověnština byla uznána jako čtvrtý liturgický jazyk společně s latinou, řečtinou a hebrejštinou. Po smrti Metoděje (885) byl papež východofranskými biskupy přesvědčen, aby žáky bratrů Konstantina a Metoděje ze země vyhnal a začal podporovat latinskou (tj. západní) liturgii namísto staroslověnské

Území dnešní Morava, Slovensko (s mocenským jádrem při středním a dolním toku řeky Moravy) dnešní Čechy (se závislým knížectvím Přemyslovců) dnešní Horní a zejména Dolní Rakousy (jejich části severně od Dunaje) tehdejší Panonie (na jihu až po soutok Tisy s Dunajem) Červená Rus neboli Halič (ležící na východní hranici, dnes součást Ukrajiny) oblasti při horní Visle (dnešní Horní Slezsko) a Odře (Malopolsko) (severní hranice) Lužické Srbsko (severozápadní hranice)

Zánik V roce 894 kníže Svatopluk zemřel. Za vlády jeho nástupce, Mojmíra II., bylo na Velké Moravě pravděpodobně ještě obnoveno staroslověnské biskupství, nicméně od říše se začaly odtrhávat některé kmeny (České kmeny se v roce 895 přidaly na stranu Vychodofranské říše a dále se odtrhly i kmeny v Lužickém Srbsku). Mojmír II. po urovnání vnitřního rozporu s bratrem Svatoplukem II. vyhrává několik bitev s Franskou říši, dále bojuje s Maďary Kolem roku 906 říše zaniká po sérii povodní a podobný katastrof, napomáhá tomu i vpád Maďarů

Sídla Sídelní struktura Velkomoravské říše zahrnovala opevněné slovanské osady – hradiště. Mezi nejvýznamnější písemně doložené a archeologicky probádané osady patří: na dnešní Moravě: Mikulčice (palác velmože, 12 kostelů), Staré Město u Uherského Hradiště (obchodní centrum, křižovatka důležitých cest, uváděno jako Velehrad), Uherské Hradiště - Sady (klášter či snad "arcibiskupská" bazilika), Pohansko u Břeclavi, Staré Zámky u Líšně, Olomouc, Znojmo na dnešním Slovensku: Devín, Nitra, Bratislava, Ducové v dnešním Maďarsku: Ostřihom, Feldebrö, Blatnohrad (dnešní Zalavár) Mocenským střediskem Velké Moravy byl Veligrad, jehož umístění (pravděpodobně v jedné z těchto osad) však nebylo dosud spolehlivě určeno.