Antický Řím CÍSAŘSTVÍ 27 př.n.l. – 476 n.l.

Obsah Juliánsko-claudiovská dynastie Flaviovci Adoptivní císařové Severovci Vojenští císařové Dominát Zánik západořímské říše

Období CÍSAŘSTVÍ 1. PRINCIPÁT Doba: 27 př.n.l. – 284 n.l. Zavedl ho: OCTAVIANUS Augustus 2. DOMINÁT „Dominus et deus“ Doba: 284 – 476 Zavedl ho: DIOKLECIÁN

Rozšiřování římské říše

Juliánsko-claudiovská dynastie

Octavianus AUGUSTUS Vláda: 27 př.n.l. – 14 n.l. Z rodu Juliů Praetoriánská garda 9 n.l. bitva v Teutoburském lese Neměl žádného syna. Nástupcem: Tiberius

Římské impérium za Octaviana Augusta

TIBERIUS Vláda: 14 – 37 Po matce z rodu Claudiů Často pobýval na Capri Velká protiřímská povstání (Pannonie, Porýní) potlačena.

CALIGULA Vláda: 37 – 41 Otec Germanicus (synovcem Tita) Krutý a neoblíbený. Zavražděn praetoriány.

CLAUDIUS Vláda: 41 – 54 Caligulův strýc Zakládá provincie např. Londynium,.. 4 x ženatý: 3. Valerie Messalina 4. Julie Agrippina (matka Nera) Robert GRAVES: Já, Claudius; Claudius Bůh – literární zpracování jeho života

NERO Vláda: 54 – 68 Matkou 4. Claudiova manželka Agrippina 54 – 59 pokojná vláda se senátem 64 n.l. požár Říma 68 povstání legií, praetoriánů  spáchal sebevraždu. Literární zpracování doby: Quo Vadis od Henryka Sienkiewicze

Sousoší Nerona a Senecy v Cordóbě

Smrt Senecy

Ukřižování sv. Petra Caravaggia

NERO – konec juliánsko-claudiovské dynastie Následují CÍSAŘOVÉ: GALBA (68 – 69) OTHO (69) VITELIUS (69)

Flaviovci (69 – 96)

FLAVIUS VESPASIANUS Vláda: 69 – 79 Výborný voják a hospodář Válka s Židy (70 n.l. se zmocnil Jeruzaléma – zničen chrám; 73 padla Massada). Zahájena stavba Kolosea. Synové: Titus a Domitianus

Model druhého jeruzalémského chrámu

Zeď nářků – zbytek tzv. Šalamounova chrámu

Pevnost Masada

Koloseum Kapitol Forum Romanum

TITUS Vláda: 79 – 81 Již za vlády otce potlačil povstání v Judeji. 79 výbuch Vesuvu. 80 otevřeno Koloseum.

Počítačová rekonstrukce výbuchu Vesuvu

Pohled na Vesuv z Pompejí

Pompeje

Vnitřní část Kolosea

DOMITIANUS Vláda: 81 – 96 Mladším synem Vespasiana Rozšířil území: A) severněji v Británii. B) v Porýní – zakládal opevněné tvrze a budoval ochranný val. Časem vládl jako despota. 96 spiknutí  zavražděn = konec Flaviovců

ADOPTIVNÍ císařové NERVA (96 – 98) TRAIANUS (98 – 117) HADRIANUS (117 – 138) ANTONIUS PIUS (138 – 161) MARCUS AURELIUS (161 – 180) COMMODUS (180 – 192)

NERVA Vláda: 96 – 98 Patřil ke slabším císařům. Adoptoval Traiana.  Založil tradici tzv. adoptivních císařů.

TRAIANUS Vláda: 98 – 117 Hispánského původu Vynikající vojevůdce Říše NEJVĚTŠÍ ÚZEMNÍ rozsah: Dákie, Arábie, Arménie, Asýrie, Mezopotámie

Trajánův sloup je pomník, postavený ke cti císaře Trajána na Trajánově fóru blízko Kvirinálu v Římě, severně od Foru Romanu. Je to jedna z nejslavnějších památek starověkého římského stavitelství a sochařství. Podle nápisu jej dal postavit římský senát, stavbu patrně vedl architekt Apollodóros z Damašku a byla dokončena roku 113. Sloup je téměř 30 m vysoký (s podstavcem 38,4 m), je sestaven z 20 válcových bloků bílého kararského mramoru o průměru 3,7 m a o váze asi 40 t; vrchní blok váží asi 53,3 t. Uvnitř sloupu je v blocích vytesáno točité schodiště, které vede 185 stupni na plošinu na vrcholu. Schodiště osvětluje 43 štěrbinových okének. Na sloupu byla původně socha orla, později bronzová socha císaře, která zmizela ve středověku. Roku 1587 dal papež Sixtus V. na vrcholek umístit sochu svatého Petra, která je tam dodnes. Po povrchu se vine celkem 190 m dlouhý figurální vlys, na němž jsou znázorněna Trajánova vítězství ve válkách proti Dákům, kteří v letech 101 a 105 vtrhli přes Dunaj do římské Moesie. Na realisticky zpracovaných reliéfech je asi 2500 postav a jednotlivé scény podrobně zobrazují římské vojáky i techniku, takže jsou důležitým pramenem studia starověku. Reliefy byly v 19. století odlity do sádry a kopie si lze prohlédnout v Museo della Civilta Romana v Římě, v Archeologickém muzeu v Bukurešti nebo ve Victoria and Albert Museum v Londýně. Trajánův sloup v Římě

HADRIANUS Vláda: 117 – 138 Vzdal se výbojů. Upevnění říše. Stavěn tzv. LIMES ROMANUS. 132 – 135 povstání Bar Kochby

Limes romanus

Rekonstrukce římského ochranného valu

Hadriánův val v Anglii

Hadriánova vila v Tivoli

Římský Pantheon

Andělský hrad v Římě Andělský hrad (it. Castel Sant'Angelo), dříve též Hadriánovo mauzoleum je monumentální kruhová stavba v Římě. Vybudována byla na pravém břehu Tibery mezi lety 135-139, v průběhu věků byla několikrát pobořena, opravena a přebudována. Původně ji nechal vybudovat římský císař Hadrián jakožto rodinné mauzoleum, později sloužila jako papežská pevnost spojená tunelem ve hradbách s Vatikánem, rezidence a vězení. V současné době v ní sídlí muzeum věnované historii budovy a města Říma.

ANTONIUS PIUS Vláda: 138 – 161 „Pius“ = „Zbožný“ Doba rozkvětu Velmi se daří provinciím.

MARCUS AURELIUS Vláda: 161 – 180 „Filozof na trůně“ Hlásil se k stoikům Dílo: Hovory k sobě 166 – 181 markomanské války K roku 180 se vztahuje nápis na trenčínské skále.

Socha Marca Aurelia na římském Kapitolu

Nápis z trenčínské skály (Laugaricio = dn. Trenčín) Nápis z Trenčína CIL III, 13439 Laugaricio (dnes Trenčín, Slovensko), VICTORIAE AVGVSTORV(m) EXERCITVS QVI LAV GARICIONE SEDIT MIL(ites) L(egionis) II DCCCLV [(Marcus Valerius) MAXIMI]AN(u)S LEG(atus) LEG(ionis) II AD(iutricis) CVR(avit) F(aciendum) Na vítězství císařů, vojsko které přebývalo v Laugariciu, 855 vojáků II. legie, Marcus Valerius Maximianus, legát II. legie Adiutrix nechal zhotovit Nápis z trenčínské skály (Laugaricio = dn. Trenčín)

COMMODUS Vláda: 180 – 192 Vlastním synem Marca Aurelia. Byl z dvojčat + mladší bratr, kt. předčasně zemřel. Nebyl úspěšným vládcem. 181 ukončeny markomanské války. Vyžadoval božské pocty. 192 násilně odstraněn.

Následuje neklidné období: PERTINAX Vláda: 192 – 193 Slabý Zavražděn praetoriány. DIDIUS IULIANUS Vláda: 193 Neklidná doba Zavražděn na příkaz senátu.

Severovci

SEPTIMUS SEVERUS Vláda: 193 – 211 Uklidnil poměry. Zvítězil v bojích o moc. Boje s Kelty (Piktové) v Británii, kde zemřel.

CARACALLA Vláda: 211 – 217 Synem Septima Severa. Rozkvět Říma. 212 udělil OBČANSKÉ právo římské říše všem svobodným. Odráženy útoky Germánů. Boje s Parthií, kde byl zavražděn.

Římské THERMY = lázně

Podlahy v lázních z doby římské

Veřejné záchodky v Efesu

Caracallovy thermy v Římě

217 – 228 obd. vojenské ANARACHIE MACRINUS Vláda: 217 – 218 HELIOGABALUS Vláda: 218 – 222 ALEXANDR SEVERUS Vláda: 222 – 228

Vojenští císařové

Vybraní tzv. vojenští císařové ALEXANDER Vláda: 228 – 235 Poprvé se objevily kmeny Gótů. VALERIANUS Vláda: 253 – 260 AURELIANUS Vláda: 270 – 275 Sloučil kult císaře s kultem Slunce.

DOMINÁT 284 - 476

DIOKLECIÁN Vláda: 284 – 305 Zavedl: DOMINÁT – císař „dominus et deus“ TETRARCHII (císař + spoluvládce = 2 augustové + 2 caesaři) Na konci vlády přesídlil do Splitu.

Rekonstrukce Diokleciánova paláce ve Splitu

KONSTANTIN I. Veliký Vláda: 306 – 337 312 bitva u Mulvijského mostu 313 edikt milánský 325 Nikajský koncil 325-330 Konstantinopolis

Výjevy z bitvy u Mulvijského mostu (312)

KONSTANTINOPOL

Následovníci: KONSTANTIN II. Vláda: 337 – 361 JULIANUS „Apostata“ VALENS Vláda: 364 – 378 375 počátek stěhování národů 378 bitva u Hadrianopole (dn. Edirne)

THEODOSIUS I. Veliký Vláda: 379 – 395 Posledním panovníkem celé říše. 392 křesťanství státním náboženstvím Rozdělena říše.

Přešla plynule v BYZANTSKOU říši 395 rozdělení říše ZÁPADOŘÍMSKÁ HONORIUS Centrum: Řím Latina Časté útoky barbarů: Visigóti Vandalové Hunové 476 ZANIKLA VÝCHODOŘÍMSKÁ ARCADIUS Konstantinopol Řečtina Přešla plynule v BYZANTSKOU říši

Římská říše po r. 395

Římská říše kolem r. 400

Útoky BARBARŮ – 5. stol. 410 VISIGÓTI – Alarich 451 bitva na Katalaunských polích: poraženi HUNOVÉ – Attila 455 VANDALOVÉ - Gesserik

Stěhování národů (100 – 500)

ROMULUS AUGUSTULUS Vláda: 475 – 476 475 poslední římský důstojník ORESTES dosadil na císařský trůn syna ROMULA AUGUSTULA. 476 – si však germánští vojáci zvolili za svého krále Odoakera  ten nechal zavraždit Oresta, sesadil Romula Augustula a sám se ujal vlády v Itálii. KONEC římské říše Tehdy Římská říše ztrácela mnohá území. Mimo Apeninský poloostrov a ještě několik území vlastnil ravennský dvůr pouze francouzskou Provence, jelikož severní Afriku, Sicílii a Sardinii obsadili Vandalové a Dalmácii, Pannonii, Hispánii a další území zabrali Gótové. Říše se také potýkala s hospodářským problémem kde vzít peníze na vojsko žoldnéřů. Vojáci požadovali pro své uživení půdu a celkem aspoň třetinu Itálie. Orestes jejich požadavky zamítl, ale našel se jeden šlechtic Odoaker, jenž vojsku splnění jejich přání přislíbil. Byl germánského původu a tak se ani nenechal provolat římským císařem a odznaky císařské moci nechal poslat byzantskému císařovi. Vojáci ho však za jeho sliby zvolili králem a Romula roku 476 sesadili. Oresta zabili, ale Romula Augustula zachránil jeho nízký věk a půvab. Odoaker ho prý obdaroval 6000 solidy (tedy 27 kilogramy zlata). Poté západořímská říše zanikla.Východořímská říše tzv. byzantská zanikla až v roce 1453.

Zdroje a literatura BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. Podzimní čas mocné říše. Brno: MOBA, 2004. 461 s. BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. HOŠEK, Radislav, MAREK, Václav. Řím Marka Aurelia. Praha: Mladá fronta, 1990. CHRIST, Karl. Krize a zánik římské republiky. Praha: Vyšehrad, 2010, 424 s. ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Dějiny psané Římem. Bratislava: Perfekt, 2005. 267 s.