Mezinárodní právo a vztahy Mgr. Ilona Kostadinovová Právnická fakulta ZČU v Plzni ilda@seznam.cz www.sweb.cz/ilda

Termíny výuky v ZS 2008 I. 4. 10. 2008 II. 15. 11. 2008 III. 29. 11 Mgr. Ilona Kostadinovová Konzultace a aktuální informace: ilda@seznam.cz www.sweb.cz/ilda

OSNOVA Úprava poměru mezi vnitrostátním právním řádem a mezinárodním právem v České republice a jiných státech (Velká Británie, USA, Francie, SRN, Rakousko, Nizozemí). Vztah a vzájemné působení mezinárodních smluv a obyčeje v současném mezinárodním právu. Základní zásady soudobého mezinárodního práva podle Charty OSN. Základy jurisdikce států (zásady teritoriality, personality a universality). Subjektivita mezinárodních organizací ve světle posudku Mezinárodního soudního dvora z r.1949 ,,Náhrada za škody utrpěné ve službách Organizace spojených národů". Vznik nových států a význam uznání států v soudobém mezinárodním právu. Právo na sebeurčení národů. Práce komise OSN pro mezinárodní právo na návrhu článků o odpovědnosti států. Opravné prostředky a náhrady za porušení mezinárodních závazků.

OSNOVA Návrh kodexu zločinů proti míru a bezpečnosti lidstva a vytvoření Mezinárodního trestního soudu. Právní režim evropských mezinárodních řek. Neplavební využívání mezinárodních vodních toků. Právo vnitrozemských států na přístup k moři ve světle zájmů a potřeb České republiky. Současný stav právního režimu a organizace pro oblast mořského dna za hranicemi jurisdikce států. Základy a další rozvoj právního režimu kosmického prostoru v Organizaci spojených národů. Význam a výsledky konferencí OSN o životním prostředí pro rozvoj mezinárodního práva životního   prostředí. Systém ochrany lidských práv podle Paktů o lidských právech z r.1966. Systém ochrany lidských práv podle Evropské úmluvy na ochranu lidských práv. Ochrana menšin v rámci Rady Evropy. Diplomatické výsady a imunity podle Vídeňské úmluvy z r.1961.

OSNOVA Vývoj a právní úpravy výhrad k mezinárodním smlouvám a její řešení ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu z r.1969. Úloha Rady bezpečnosti a Valného shromáždění OSN v udržování míru ve světe. Organizace Severoatlantické smlouvy, její vznik, vývoj a tendence v současném období. Zásady statutů Mezinárodního soudního dvora a mezinárodního tribunálu pro mořské právo. Rozvoj prostředků pro pokojné řešení sporů mezi evropskými státy. Zákaz použití síly a hrozby silou v Chartě OSN a definice agrese. Poslání a druhy mírových operací OSN a jejich právní základ. Současný stav rozvoje mezinárodního práva humanitárního. Trvalá neutralita Švýcarska a Rakouska. Základy mezinárodního ekonomického práva.

Osnova, 4. 10. 2008 Pojem a systém mezinárodního práva Funkce mezinárodního práva Mezinárodní právo veřejné a soukromé Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva Subjekty mezinárodního práva Prameny mezinárodního práva Mezinárodně právní odpovědnost

Základní literatura MALENOVSKÝ, Jiří: Mezinárodní právo veřejné, Obecná část, Masarykova univerzita, Doplněk, Brno, 2002 POTOČNÝ, Miroslav, ONDŘEJ, Jan: Mezinárodní právo veřejné, Zvláštní část, 4. doplněné a rozšířené vydání, Praha, C.H.Beck, 2003 Kučera Z., Mezinárodní právo soukromé, Nakladatelství Doplněk, Brno 1999 (aktuální vydání) Knapp, V. : Velké právní systémy, Úvod do srovnávací právní vědy, C. H. Beck, Praha 1996

Odborné články: Kostadinovová, I. : Struktura soudu jako záruka jeho efektivního fungování v praxi. Budování Mezinárodního trestního tribunálu. Via Iuris, 2/2003, www.i-eps.cz/viaiuris Kostadinovová, I. : Mezinárodní trestní tribunál , www.sweb.cz/ilda Kostadinovová, I. : Do Mezinárodního trestního soudu bylo zvoleno 18 soudců, www.sweb.cz/ilda Lukášek, L. : Mezinárodní trestní soud – historický vývoj, současný stav a stručný rozbor jeho statutu, Právník 12, 138/99, ISSN 0231-6625, str. 1140

Doporučená literatura SEIDL-HOHENVELDERN, Ignaz: Mezinárodní právo veřejné, Praha, ASPI, 2001, 415 str. BALAŠ, Vladimír, ŠTURMA, Pavel: Kurs mezinárodního ekonomického práva. Praha, C.H.Beck, 1997, 221 str. ČEPELKA, Čestmír, ŠTURMA, Pavel: Mezinárodní právo veřejné, Praha, Eurolex Bohemia, 2003, 757 str. DAVID, Vladislav, SLADKÝ, Pavel, ZBOŘIL, František: Mezinárodní právo veřejné, Linde Praha a.s., 2004, 425 str.. POTOČNÝ, Miroslav, ŠIBAJEVA E.A.: Právo mezinárodních organizací, Praha, Panorama, 1984, 115 str. KOPAL, Vladimír: Hesla z oboru mezinárodního práva veřejného. Šturma, P. : Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva, Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, Praha 2002

Doporučená literatura POTOČNÝ, Miroslav: Mezinárodní odborné organizace OSN, Praha, NPL, 1964, 318 str. BAŇOUCH, Hynek, FEDORKO, Martin: Mezinárodní organizace. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2001, 254 str. HOBZA, Antonín: Úvod do mezinárodního práva mírového, Část 1, Praha 1933, Část II, Praha 1935. HOBZA, Antonín: Přehled mezinárodního práva válečného. Dodatek: Trestání válečných zločinců, Praha 1946. OUTRATA, Vladimír: Mezinárodní právo veřejné, Praha 1960. POTOČNÝ, Miroslav: Mezinárodní právo veřejné, 2. Přeprac.vyd., Praha, 1978.

Doporučená literatura HOBZA, Antonín: Dokumenty ke studiu mezinárodního práva. Praha, 1931. ŠTURMA, Pavel: Vybrané dokumenty ke studiu mezinárodního ekonomického práva. Praha: Karolinum, 1997, POTOČNÝ, Miroslav, ONDŘEJ, Jan:  Vybrané dokumenty ke studiu mezinárodních organizací. Praha, Karolinum, 1998, POTOČNÝ, Miroslav, ONDŘEJ, Jan: Obecné mezinárodní právo v dokumentech. C.H.Beck, Praha, 2000, Mrázek, Josef: Dokumenty ke studiu mezinárodního práva. Plzeň, A.Čeněk, 2005,

Pojem mezinárodního práva Soubor právních norem, které zajišťují mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství. Stranou zájmu zůstává vnitrostátní či národní společenství, tedy úprava právních poměrů v národním společenství se přenechává jinému souboru norem a to právu vnitrostátnímu.

Mezinárodní společenství Společenství států – do počátku 16. stol. 1648 Vestfálský kongres – po třicetileté válce bylo dosaženo mírového uspořádání Geograficky determinované Početně omezené Patří sem: Státy – subjekty mezinárodního práva Mezivládní mezinárodní organizace – subjekty mezinárodního práva Nevládní mezinárodní organizace – autonomní činitelé Mezinárodní sdružení jednotlivců – autonomní činitelé Státy jsou nerozlučně spjaty s územím, které ovládají. Jistá konstanta, státy si nemohou zvolit své sousedy, nemohou uniknout z blízkosti velmocí nebo ideologicky či jinak odlišně smýšlejících okolních mocností. V době vídeňského kongresu po napoleonských válkách tvořilo 15 skutečných států a v podvečer 2. světové války zhruba států 50. Ve druhé polovině 20. století se rozpadem koloniálních a impreriálních říší rozšířilo, současný počet zhruba 200 států činí mezinárodní společenství. Od 2. poloviny 19. stol. se staly součástí mezinárodního společenství i mezivládní organizace, jimž zakládající státy přiznaly mezinárodně právní subjektivitu. Na životě mezinárodního společenství se mohou podílet i jiné jednotky, např. nevládní mezinárodní organizace či mezinárodní sdružení jednotlivců. Nepovažují se za subjekty mezinárodního práva, nejsou přirozeně členy mezinárodního společenství, mají však postavení autonomních činitelů působících v tomto společenství.

Právo mezinárodního společenství Souběžná existence více nezávislých politických územních celků. Četné a intenzivní vzájemné styky těchto celků. Překonání politiky egocentrismu a izolacionalismu. Souborem konečným, rozšířeno na všechny kontinenty a zahrnuje všechny státy světa.

Stát a jeho svrchovanost Určující subjekt mezinárodního práva. Jednotky nadané svrchovaností (suverenitou), vrcholná a výlučná moc na příslušném státním území a nezávislá v mezinárodních vztazích. Autorita mezinárodního práva – žádná norma nemůže vzniknout bez vůle samostatných států (volní povaha mezinárodního práva) Zásada svrchované rovnosti – Jean Bodin, (16. stol.), Thomas Hobbes (17. stol.) Svrchovanost se realizuje prostřednictvím vnitrostátního právního řádu. V zájmu zachování vzájemnosti států (reciprocity) vzniká a existuje právo mezinárodní. Vztahy mezi státy jsou souřadnými a koordinační povahu má i mezinárodní právo a jeho systém. Model vztahů mezi státy. Teorii státní suverenity – 16. stol Jean Bodin, francouzský vědec, přirovnává suveréna ke kormidelníkovi, který je povinen dovést svůj koráb k cíli cesty. Řídí svou loď sám, bez ohledu na hlasy cestujících, k obecnému blahu. O tom, co je blaho, o tom rozhoduje opět výlučně suverén. Absolutistické prvky jeho teorie prohlubuje - Thomas Hobbes, filosof 17. stol., příkazy vládcovy, tj. právo, jsou jediným regulátorem lidského soužití, jehož legitimitu lze objektivně verifikovat. Moc vládce nemá hranic, odpor proti ní vede k destrukci všech hodnot a nelze jej ospravedlnit. Suverenitě jako vlastnosti států byla vždy pojmově vlastní tendence podřídit si kteroukoli konkurující společenskou moc. Ve vztazích mezi svrchovanými subjekty proto působila odstředivě, dezintegračně a vylučovala trvalou mezinárodní spolupráci. Odstředivá tendence v mezinárodních vztazích je současně neutralizována tendencí dostředivou, objektivně podmíněná nutnost koexistence států. Nezbytnost respektovat projevy existence jiných států. Státy mezi sebou zachovávají vzájemnost (reciprocitu), podřizující suverenita a tolerující reciprocita se v mezinárodních vztazích vyrovnávají a jednota těchto vzájmně konfliktních sil tvoří dynamiku zásady svrchované rovnosti.

Zvláštnosti mezinárodního práva John Austin, 30. léta 19. stol. Právo je spjato s nadřízeností normotvorné vůle (zákonodárce) a podřízeností subjektů. V právu mezi státy takový zákonodárce není. S pojmem práva souvisí pojem soudce a exekutora jeho rozsudku, který je v právu mezi státy nenalezitelný, převládá svépomoc, je spíše souborem morálních pravidel. Relativní mladost. Mezinárodní právo tedy vlastně právem není, nemajíc jeho vlastnosti a jsouc pouze souborem morálních pravidel, právo zaostalé a nedokonalé. Na konci 20. stol. však bývá tento názor vyslovován již jen výjimečně, neboť neodpovídá realitě úzce spolupracujícího mezinárodního společenství. V souvislosti s krizí v Perském zálivu v r. 1990 proslul výrok: „Mezinárodní právo je jako Bůh – každý ho s úctou vzývá, ale jeho existenci nikdo neprokázal.“ Všechny základní instituty mezinárodního práva se nutně rozvíjely jinak než v systémech vnitrostátního práva. Platí to o jeho subjektech, druzích pravidel i forem odpovědnosti za mezinárodně protiprávní chování, donucení a sankcích a dalších pojmech a institutech.

Zvláštnosti mezinárodního práva 1. Souřadnost – státy jsou současně výrobci (normotvůrci) mezinárodního práva i jeho spotřebiteli (adresáty oprávnění a povinností plynoucích z pravidel tohoto práva). 2. Rozvojovost vztahuje do systému nové subjekty upravuje stále nové oblasti mezinárodních vztahů (ekologie, odzbrojení aj.) v nových prostředích (kosmický prostor, nebeská tělesa, dno a podzemí oceánů aj.) - vniká do sféry dříve vyhrazené výlučně vnitrostátnímu právu (např. úprava vztahů mezi státem a jeho občany), příkladem je Evropská Unie - soustřeďuje dříve roztříštěnou úpravu do velkých kodifikačních děl (př. Statut mezinárodního soudního tribunálu) 1. Souřadnost Státům přísluší úplná normotvorná způsobilost upravit kterýkoli mezinárodní vztah normou mezinárodního práva, neplatná jsou pouze ujednání v rozporu s kogentním pravidlem. Valné shromáždění OSN vystupuje někdy zdánlivě jako celosvětový normotvůrce, akty Valného shromáždění jsou však pro státy toliko právně nezávaznými doporučeními, jednak jsou tyto akty z velké části určeny k regulaci vnitřním poměrů OSN a představují tak jen jakési vnitřní právo mezinárodní organizace. Normy, k jejichž vzniku svým projevem vůle státy přispěly, jsou pak samy povinny respektovat v souladu s příkazem „pacta sunt servanda“. Koordinační povaha mezinárodního práva se projevuje institutem uznání takových situací, nebo aktů států, jež tyto situace vyvolaly. Mají zásadně deklaratorní účinky, akt má zároveň i konstitutivní účinky, neboť stát svou aktivitou (uznáním) vyjadřuje i své souhlasné politické či jiné zájmy. Zásada legitimity – existuje mezinárodně právní závazek neuznat protiprávní situace – Posudek Mezinárodního soudního dvora OSN ve věci Namibie (1971). Hugo Grotius – definoval mezinárodní společenství jako soubor subjektů, které nemají společného soudce – „qui iudicem communem nullum habent“

Zvláštnosti mezinárodního práva 3. Právem částečně nepsaným - mezinárodní obyčej - obyčejotvorná praxe modifikuje platné smlouvy, včetně kodifikačních, tam, kde smluvní text již neodpovídá skutečným potřebám států tak, jak je vyvolala následná změna okolností a poměrů. - od poč. 19. stol. rozvoj smluvního instrumentu 4. Právem hmotným - Hmotněprávní pravidla stanoví oprávnění a jim odpovídající povinnosti subjektů, neupravují však postup v případech sporů o obsah a výklad takového pravidla či v souvislosti s jeho nedodržením. 3. Mezinárodnímu právu v minulosti vládl mezinárodní obyčej, důraz se kladl na obsah vůle normotvůrců a jeho upřednostnění před formou projevu normotvůrné vůle, byl omezen počet členů mezinárodního společenství, jenž činil mezinárodní praxi přehlednou a poznatelnou pro všechny subjekty mezinárodního práva. Od počátku 19. století roste význam smluvního instrumentu. V letech 1815-1924 bylo v mezinárodním společenství sjednáno na 16 tisíc smluv. Komplexy obyčejových norem v tradičních oblastech mezinárodního práva (válečné, mořské, diplomatické a další) jsou vytěsňovány od přelomu 19. a 20. stol rozsáhlými kodifikacemi. V mnoha případech však státy nejsou ochotny z politických či jiných důvodů přistoupit ke sjednání smlouvy a pravidla chování se pak utvářejí v záměrné a současně i spontánní mezistátní praxi. Obyčejotvorná praxe modifikuje platné smlouvy, včetně kodifikačních, tam, kde smluvní text již neodpovídá skutečným potřebám států tak, jak je vyvolala následná změna okolností a poměrů. 4. Mezinárodní právo zůstává především právem hmotným- Hmotněprávní pravidla stanoví oprávnění a jim odpovídající povinnosti subjektů, neupravují však postup v případech sporů o obsah a výklad takového pravidla či v souvislosti s jeho nedodržením. Postup může řešit procesní právo tím, že zmocňuje v uvedeném případě k autoritativní druhotné norrmotvorbě (k rozhodnutí ve věci příslušným orgánem) nebo alespoň k iniciativě v uvedeném směru.

Procesní právo Dnes řada arbitrážních a soudních orgánů, které mohou autoritativně rozhodnout v konkrétních sporech o porušení mezinárodního práva. Soustředěná povaha mezinárodního práva však modifikuje především aspekt personální příslušnosti těchto orgánů, které nesmí projednat žádnou spornou věc bez souhlasu všech dotčených stran. Reálný vliv soudních orgánů, zejména Mezinárodního soudního dvora OSN, trvale roste.

Funkce mezinárodního práva Tradiční – zajistit koexistenci států v mezinárodním společenství podporou náležité stability a jistoty v jejich vzájemných vztazích. Upravuje vztahy mezi subjekty, které disponují svrchovanou mocí, tj. nejvyšší mocí, vzájemně ohraničuje (delimituje) výkon moci jednotlivých států a tím minimalizuje konflikty mezi nimi. Normy omezují svrchovanost států na recipročním základě. Vzájemně si poskytované výsady a imunity diplomatických zástupců, zákaz používání některých druhů zbraní v ozbrojeném konfliktu apod.

Funkce mezinárodního práva Právo spolupráce – právo koexistence přešlo postupně do vyššího stádia Ochrana a uspokojování společných zájmů a cílů. Ochrana mezinárodního míru, ochrana lidských práv, ochrana a úsilí o zachování světového životního prostředí, podpora mezinárodního hospodářského blahobytu a všeobecného ekonomického rozvoje. Potřeba solidarity. Vzájemně si poskytované výsady a imunity diplomatických zástupců, zákaz používání některých druhů zbraní v ozbrojeném konfliktu apod.

Název mezinárodního práva Není právem mezi národy, nýbrž mezi státy. Národům vyplývá právo na sebeurčení – svobodně se rozhodovat o vlastním politickém osudu včetně svobody rozhodnout o své státnosti. Pochází z latinského „ius gentium“/právo národů, které bylo součástí právního instrumentária antického Říma. 17. stol. – Vitoria přenesl název na „ius inter gentes“, právo mezi národy 1780 – Benthem (angličan) přeložil jako „international law“ a užíval jej v protikladu k výrazu „national law“ Od 19. stol. – v publikacích přidáváno slovo „veřejné“ O několik desítek let později – zformulovala se párová kategorie k mezinárodnímu právu veřejnému jako mezinárodní právo soukromé Ius gentium – jeho normy tvořila jednostranně normotvorná vůle římského impéria. Normy neupravovaly vztahy Říma k jiným státům, nýbrž poměry mezi římskými občany a mimořímskými soukromými osobami ( peregrini) na území římské říše (nebylo ani kolizním právem – neupravovalo možnost použití jiného než římského práva a zahrnovalo hmotněrpvání pravidla). Z angličtiny, v níž se rozdíl mezi výrazy národ a stát nepociťuje tak ostře jako jinde, přešel do ostatních jazyků, včetně románských i slovanských, tedy i do češtiny. Termín mezinárodní právo se všeobecně vžil a pozdější pokusy o zavedení adekvátnějších názvů neuspěly. Jako kritérium rozlišování veřejného a soukromého práva v římském právu sloužil veřejný, resp. soukromý zájem (publicum ius est quod ad statum rei Romanae spectat, privatum, quod ad singularum utilitatem), jenž se nacházel v ohnisku úpravy. Některá odvětví mezinárodního práva veřejného, zejména upravující postavení fyzických a právnických osob, ovšem chrání soukromý zájem jednotlivce nejméně stejně intenzivně jako zájem veřejný.

Právo veřejné X Právo soukromé Právo veřejné – odvětví, která zakotvují nerovné postavení mezi subjekty, z nichž některé nadřazené svým projevem vůle určují závazná pravidla chování pro ostatní. Soukromé právo – se zakládá na rovném postavení mezi subjekty a na kontraktech, jimiž strany dohodly vzájemné povinnosti a práva. Ius gentium – jeho normy tvořila jednostranně normotvorná vůle římského impéria. Normy neupravovaly vztahy Říma k jiným státům, nýbrž poměry mezi římskými občany a mimořímskými soukromými osobami ( peregrini) na území římské říše (nebylo ani kolizním právem – neupravovalo možnost použití jiného než římského práva a zahrnovalo hmotněrpvání pravidla). Z angličtiny, v níž se rozdíl mezi výrazy národ a stát nepociťuje tak ostře jako jinde, přešel do ostatních jazyků, včetně románských i slovanských, tedy i do češtiny. Termín mezinárodní právo se všeobecně vžil a pozdější pokusy o zavedení adekvátnějších názvů neuspěly. Jako kritérium rozlišování veřejného a soukromého práva v římském právu sloužil veřejný, resp. soukromý zájem (publicum ius est quod ad statum rei Romanae spectat, privatum, quod ad singularum utilitatem), jenž se nacházel v ohnisku úpravy. Některá odvětví mezinárodního práva veřejného, zejména upravující postavení fyzických a právnických osob, ovšem chrání soukromý zájem jednotlivce nejméně stejně intenzivně jako zájem veřejný.

Mezinárodní právo Vztahy svrchované rovnosti mezi státy a prvořadý význam smluvního instrumentu nabádají spíše k identifikaci mezinárodního práva veřejného se soukromým právem. Dnešní mezinárodní právo veřejné tvořeno pravidly, jejichž původ lze vykázat v římských soukromoprávních institutech. Jde o podstatnou část smluvního práva. Kritérium zvláštní povahy veřejnoprávní instituce, kterou právo zřizuje k prosazování veřejného zájmu a uděluje jí k tomu i odpovídající pravomoc, státy lze považovat za komplexní veřejnoprávní osoby. Ius gentium – jeho normy tvořila jednostranně normotvorná vůle římského impéria. Normy neupravovaly vztahy Říma k jiným státům, nýbrž poměry mezi římskými občany a mimořímskými soukromými osobami ( peregrini) na území římské říše (nebylo ani kolizním právem – neupravovalo možnost použití jiného než římského práva a zahrnovalo hmotněrpvání pravidla). Z angličtiny, v níž se rozdíl mezi výrazy národ a stát nepociťuje tak ostře jako jinde, přešel do ostatních jazyků, včetně románských i slovanských, tedy i do češtiny. Termín mezinárodní právo se všeobecně vžil a pozdější pokusy o zavedení adekvátnějších názvů neuspěly. Jako kritérium rozlišování veřejného a soukromého práva v římském právu sloužil veřejný, resp. soukromý zájem (publicum ius est quod ad statum rei Romanae spectat, privatum, quod ad singularum utilitatem), jenž se nacházel v ohnisku úpravy. Některá odvětví mezinárodního práva veřejného, zejména upravující postavení fyzických a právnických osob, ovšem chrání soukromý zájem jednotlivce nejméně stejně intenzivně jako zájem veřejný.

Mezinárodní právo veřejné - mezistátní právní vztahy Ius gentium – jeho normy tvořila jednostranně normotvorná vůle římského impéria. Normy neupravovaly vztahy Říma k jiným státům, nýbrž poměry mezi římskými občany a mimořímskými soukromými osobami ( peregrini) na území římské říše (nebylo ani kolizním právem – neupravovalo možnost použití jiného než římského práva a zahrnovalo hmotněrpvání pravidla). Z angličtiny, v níž se rozdíl mezi výrazy národ a stát nepociťuje tak ostře jako jinde, přešel do ostatních jazyků, včetně románských i slovanských, tedy i do češtiny. Termín mezinárodní právo se všeobecně vžil a pozdější pokusy o zavedení adekvátnějších názvů neuspěly. Jako kritérium rozlišování veřejného a soukromého práva v římském právu sloužil veřejný, resp. soukromý zájem (publicum ius est quod ad statum rei Romanae spectat, privatum, quod ad singularum utilitatem), jenž se nacházel v ohnisku úpravy. Některá odvětví mezinárodního práva veřejného, zejména upravující postavení fyzických a právnických osob, ovšem chrání soukromý zájem jednotlivce nejméně stejně intenzivně jako zájem veřejný.

Mezinárodní právo soukromé - právní vztahy mezinárodní v obecném slova smyslu, neboť přesahují hranice jednoho státu, ale jejich subjekty jsou osoby fyzické nebo právnické, podléhající některé suverénní moci – vztahy jsou upraveny vnitřním právem každého státu v okruhu jeho teritoriální a personální jurisdikce. vzhledem k mezinárodnímu prvku, který je v nich obsažen, je lze posuzovat současně podle dvou nebo více různých vnitrostátních právních řádů. Kolizní normy – pozitivní či negativní kolize Mezinárodní právo trestní, správní, finanční, pracovní apod. Ius gentium – jeho normy tvořila jednostranně normotvorná vůle římského impéria. Normy neupravovaly vztahy Říma k jiným státům, nýbrž poměry mezi římskými občany a mimořímskými soukromými osobami ( peregrini) na území římské říše (nebylo ani kolizním právem – neupravovalo možnost použití jiného než římského práva a zahrnovalo hmotněrpvání pravidla). Z angličtiny, v níž se rozdíl mezi výrazy národ a stát nepociťuje tak ostře jako jinde, přešel do ostatních jazyků, včetně románských i slovanských, tedy i do češtiny. Termín mezinárodní právo se všeobecně vžil a pozdější pokusy o zavedení adekvátnějších názvů neuspěly. Jako kritérium rozlišování veřejného a soukromého práva v římském právu sloužil veřejný, resp. soukromý zájem (publicum ius est quod ad statum rei Romanae spectat, privatum, quod ad singularum utilitatem), jenž se nacházel v ohnisku úpravy. Některá odvětví mezinárodního práva veřejného, zejména upravující postavení fyzických a právnických osob, ovšem chrání soukromý zájem jednotlivce nejméně stejně intenzivně jako zájem veřejný.

Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva Vnitrostátní právo – všechny soubory právních norem, jimiž jednotlivé státy upravují poměry mezi fyzickými a právnickými osobami, jež podléhají jejich svrchované moci. Existuje množina vnitrostátních práv rovná počtu států. Koexistence vnitrostátního a mezinárodního práva a vnitrostátních práv mezi sebou. Své vnitřní právní řády mají i mezinárodní mezivládní organizace.

Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva Materiální dimenze – celek společenských vztahů lze rozdělit na: vztahy upravené výlučně mezinárodním právem vztahy upravené konkurenčně mezinárodním a vnitrostátním právem vztahy regulované výlučně vnitrostátním právem

Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva Formální kritéria – platnost právních norem a jejich právní síla Monistická a dualistická učení Způsoby recepce mezinárodního práva: Kontinentální systém – transformace, adaptace, inkorporace Anglosaský systém – tradičně adopce, nikoli však výlučně Str. 47 učebnice

TRANSFORMACE Zachování doslovného znění mezinárodní smlouvy a její vyhlášení (schválení) v některé formě vnitrostátního práva, např. zákona. Ze smlouvy se stává vnitrostátní předpis. Souběžně existuje totožný soubor práv a povinností v příslušné mezinárodní smlouvě, jež zavazuje stát jako subjekt mezinárodního práva (formální dualismus). Vhodná u unifikačních smluv, které vyžadují doslovný přenos obsahu smluv do vnitrostátního práva. Pokyn zákonodárce k provedení mezinárodní smlouvy ve vnitrostátním měřítku. Státy common law, s výjimkou USA, používají k provedení mezinárodní smlouvy, smlouva je aktem exekutivy, provádění jejích povinností vyžaduje zákonodárný akt. USA – „self-executing traties/bezprostředně použitelné smlouvy, které zmocňují k vnitrostátnímu provádění některých smluv bez zásahu zákonodárce. Str. 47 učebnice

ADAPTACE Obsahově přibližný přenos mezinárodně právních závazků a oprávnění do forem vnitrostátního práva. Určitá volnost, harmonizační smlouvy mají sladit a nikoli sjednotit příslušnou oblast vnitrostátního práva a vytvořit srovnatelný standard vnitrostátních smluv ve všech smluvních státech. Umožňuje vyloučit možná zdvojení, větší pochopení pro obsah a zvláštnosti systému vnitrostátního práva, riziko opomenutí závazků či nepřesného přenesení. Str. 47 učebnice

INKORPORACE Vtažení normy mezinárodního práva do vnitrostátní právní sféry. Propůjčení účinků vnitrostátního práva. V kontinentálním právním systému lze na vnitrostátní poměry použít jen ta pravidla ve smlouvách, která jsou: Dostatečně jasná a přesná, aby byl oprávněný subjekt schopen upravit odpovídajícím způsobem své chování. Musí být patrno, že jsou adresována skutečně subjektům vnitrostátního práva a nikoli státům jako takovým. 》o splnění podmínek rozhodne aplikující vnitrostátní orgán Str. 47 učebnice

ADOPCE Osvojení – mezinárodních smluv, mezinárodního obyčejového práva, jiné formy či akty aplikace mezinárodních organizací Anglie -1769 – Blackstone „law of nations is part of the law of the land“ 1784 – USA 》Soudy rozhodují na základě mezinárodního práva obyčejového aniž by zkoumaly, zda a jak došlo k jeho přeměně v právo vnitrostátní, obyčejové normy mezinárodního práva i interpretují. Str. 47 učebnice

Praxe v ČR Nejvyšší soud předválečné republiky spojoval vnitrostátní působnost mezinárodní smlouvy s vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení, Nejvyšší správní soud naopak vyžadoval speciální transformační vnitrostátní normu. A. Hobza - mezinárodní smlouva je vnitrostátně závazná okamžikem její ratifikace, resp. složením ratifikačních listin. PRAXE DNES: Čl. 10 Ústavy ČR, z. č. 1/1993 Sb., v platném znění – vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu, stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Čl. 10a – mezinárodní smlouvou lze přenést pravomoci orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci, k ratifikace je potřeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu Čl. 10b – vláda informuje Parlament o otázkách závazků vyplývajících z členství ČR v mezinárodní organizaci nebo instituci, komory Parlamentu se vyjadřují k rozhodnutím

Subjekty mezinárodního práva Způsobilost k právům a povinnostem: Jednotka – práva a povinnosti adresovány přímo jí, udělovány mezinárodním právem Mezinárodní právo upravuje společenské vztahy, tj. vztahy mezi lidmi či mezi jejich společenstvími. Věc smí být toliko jako objekt, ne jako subjekt mezinárodního práva.

Subjekty mezinárodního práva Způsobilost k právním úkonům: Vstupovat svým jménem do mezinárodně právních poměrů a přejímat závazky vůči jiným subjektům. Přechodná ztráta nemívá nutně za důsledek ztrátu subjektivity, př. okupovaný stát, mandátní či poručenské území. Právo přijímat a vysílat diplomatické zástupce (legační právo), právo uzavírat mezinárodní smlouvy, právo sebeobrany, právo vlajky, právo registrace letadel, právo poskytovat diplomatickou ochranu, právo předložit spornou věc rozhodovacímu mezinárodnímu orgánu, právo požívat imunity před soudními orgány jiných subjektů mezinárodního práva a způsobilost k právním úkonům, tj. nést za své chování mezinárodní odpovědnost.

Druhy subjektů mezinárodního práva Subjekty práv a subjekty povinností Subjekty prvotní (původní) a druhotné (odvozené) př. stát – vlastní fyzická existence př. jednotky, které vznikly z vůle států – mezinárodní vládní organizace Subjekty trvalé a dočasné (přechodné) př. stát, mezivládní organizace př. povstalci jako válčící strana Objektivní (erga omnes, státy) a subjektivní subjektivita (lze se dovolat jen vůči státům, které ji uznaly, mají např. povstalci) Plná (stát), částečná/specializovaná či dílčí (mezivládní organizace) a marginální/okrajová (jednotlivec) subjektivita Podrobněji zvláštní politické jednotky str. 77 učebnice

Jednotlivec Nemá normotvornou způsobilost. Marginální, připuštěnou výhradně státy, tedy odvozenou mezinárodněprávní subjektivitu má. Právně filosofické teorie poměru státu a jednotlivce. I. Absolutní superiorita státní moci – Platon, Machiavelli, Bodin, Hobbes, Hegel, Mussolini II. Svrchovanost člověka – Benthem, Constant, Mill, Proudhon, Sorel III. Kompromis – přirozená koexistence autonomních zájmů obou stran - Tomáš Akvinský, Marsilius z Padovy, Rousseau, Kant, Duguit Lidská společnost může existovat bez státu, ale nemůže být stát bez společnosti lidské. Stát není tvůrcem svobody člověka, ale jejím ochráncem. Existence přirozených práv člověka, jež je mu stát povinen poskytnout. Str. 83 učebnice

Jednotlivec jako subjekt mezinárodního práva Zda existují zájmy, které mezinárodní právo chrání i bez konkrétního přivolení státní moci i proti konkrétní takové moci, kogentními normami mezinárodního práva. Základní lidská práva – právo na život, svobodu, důstojnost a zdraví 》》majetkem celého mezinárodního společenství, státy se od nich nemohou jednostranně odchýlit, nemohou je partikulárně derogovat

Prameny mezinárodního práva Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 》jsou připuštěna nediskriminující omezení lidských práv za mimořádné situace, která je úředně vyhlášena a v níž je ohrožen život národa 》není však připuštěno omezení práva na život, zákazu mučení, krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení, zákazu otroctví a nevolnictví

Výkon práv chráněných mezinárodním právem Prostřednictvím vnitrostátního právního řádu a rovněž procesní záruky lidských prvá jsou situovány primárně do tohoto řádu. Základní lidská práva jsou chráněna i v negativním smyslu: jednotlivcům jsou zakázány takové způsoby chování, jež by vážně taková práva ohrozila. Nerespektování pravidel vyvolá mezinárodně právní trestní odpovědnost pachatelů – zločiny proti míru, proti lidskosti, válečné zločiny, zločin genocidy.

Mezinárodně právní trestní odpovědnost Zločiny páchají osoby ve funkci státních orgánů na přání, pokyn či příkaz svrchované moci, resp. jejího právního řádu. Konflikt mezi zákazem plynoucím z normy mezinárodního práva a beztrestností podle práva vnitrostátního řeší mezinárodní právo tak, že zřetelně prokazuje přímou trestní odpovědnost osoby pachatele podle mezinárodního práva.

Mezinárodní trestní soud Ad hoc Norimberský a Tokijský vojenský tribunál Zločiny v bývalé Jugoslávii 1993 Rwanda 2003 International Criminal Court/ICC/ Stálý mezinárodní trestní soud, zřízen v Římě 1998 „Mezinárodní povinnosti, které zavazují jednotlivce, mají přednost před jejich závazkem poslušnosti vůči státu, jehož jsou občany.“

Pokračování výuky 14. 11. 2008 Prameny mezinárodního práva Mezinárodně právní odpovědnost Zásady přátelských vztahů a spolupráce mezi státy Mezinárodněprávní postavení obyvatelstva, jednotlivců a ochrana lidských práv Mezinárodněprávní režimy státního území, moře, Antarktidy, kosmu a životního prostředí Smluvní právo

Jednotlivec Je subjektem vnitrostátního práva Je subjektem mezinárodního práva Filosofické teorie superiority stání moci či svrchovanosti člověka Zda existují zájmy, které chrání i bez přivolení konkrétní státní moci, i proti konkrétní vůli takové moci Základní lidská práva Právo na život, svobodu, důstojnost a zdraví. Jsou chráněna kogentními normami mezinárodního práva, státy se od nich nemohou odchýlit, nemohou je partikulárně derogovat. Vůči svrchovanosti státu požívají relativní autonomie.

Výkon základních lidských práv Uskutečňuje se prostřednictvím vnitrostátního řádu a rovněž procesní záruky lidských práv jsou primárně chráněny v tomto řádu. Nerespektování pravidel vyvolává mezinárodně právní trestní odpovědnost pachatelů. Zločiny proti míru, proti lidskosti, válečné zločiny, zločin genocida

Právo jedince podávat oznámení a iniciativy Upozornění – na situace rozsáhlého a dlouhodobého porušování lidských práv většího okruhu lidí (tzv. procedura 150 v OSN) Petice – petiční řízení ve prospěch menšin před Radou Společnosti národů či obyvatelstva území začleněných do poručenského systému OSN Stížnosti – Výboru pro lidská práva, Výboru pro odstranění všech forem rasové diskriminace, Výboru proti mučení, Evropské komisi pro lidská práva apod. Arbitrážní řízení – mezi jednotlivcem a státem, Mezinárodní středisko pro řešení investičních sporů Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj Rozhodnutí ve věci – otázky odpovědnosti za škody způsobené jednotlivci institucemi či zástupci ES: Soud Evropských společenství

Univerzální přístup Ženevský Výbor pro lidská práva – nerozhoduje ve věci, řízení končí pouze sdělením názoru stěžovateli a státu, proti němuž je stížnost směřována (před předložením musí být vyčerpány všechny vnitrostátní opravné prostředky). Římská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, 1950 (Evropská komise pro lidská práva-jednotlivec – vyšetřovací a konciliační (smírčí) komise a Evropský soud pro lidská práva /výbor ministrů Rady Evropy – vydává rozsudky závazné pro stát Str. 88 učebnice blíže

Prameny mezinárodního práva Pojem, klasifikace, zvláštnosti Systém – formy vyčísluje čl. 38 odst. 1, 2 Statutu Mezinárodního soudního dvora OSN: a) Mezinárodní smlouva b) Mezinárodní obyčej c) Kodifikace d) Obecné zásady právní uznávané civilozovanými národy e) Jednostranné právní akty f) Soudní rozhodnutí a názory nauky g) Ekvita

Mezinárodní smlouva Vídeňská úmluva o smluvním právu z r. 1969 vymezuje smlouvu jako mezinárodní dohodu, která je uzavřena mezi státy písemnou formou a řídí se mezinárodním právem. Vídeňská úmluva o právu smluv mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi z roku 1986 Mnohé národní právní řády rozlišují kategorie mezinárodních smluv podle toho, jaká pravidla stanoví při jejich vnitrostátním projednávání a schvalování Např. USA – rozdíl mezi „treaty“ (smlouva podléhající schválení Senátu) a „agreement“ (smlouva může být uzavřena výkonnou mocí bez účasti Senátu) Francie – smlouvy/„tratés“ (podléhají ratifikaci prezidentem) a dohody /“accords (nevyžadují ratifikaci).

Mezinárodní obyčej Statický aspekt – forma práva Př. Pevninská mělčina Severního moře (1969) – nezastupitelnou úlohu při zjišťování obyčejového práva má Mezinárodní soudní dvůr Dynamická stránka – obyčejotvorný proces, kdy se pozvolna přetváří faktická realita v realitu právní Precedent = činy nebo opomenutí subjektů mezinárodního práva, které mění v té či oné míře existující realitu. Precedent tak vyvolá novou situaci, která nebyla mezinárodním právem upravena, Př. Vypuštění družice Země v r. 1957 nebo naopak tam, kde platila odlišná smluvní nebo obyčejová úprava, precedent v takovém případě porušuje zatím platné právo.

Smluvní a obyčejová pravidla Jsou právně rovnocenná Možnost konkurence Př. Pravidla obyčejového práva i nadále upravují otázky, které nejsou upraveny ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu (1969)

Kodifikace mezinárodního práva Současné mezinárodní právo není všeobecně kodifikovano, tj. není sebráno, systematicky uspořádáno a vyhlášeno v kodifikačních instrumentech. Od poloviny 19. století se datují pokusy o částečnou kodifikaci. Př. Válečné právo – Haagské mírové konference v letech 1899, 1907 Humanitární právo – Ženevské konference Letecké právo – konference v Paříži 1919 Pracovní právo – Mezinárodní organizace práce Dopravní právo – Barcelonská konference 1921 Diplomatické právo – pod patronací Valného shromáždění OSN, Vídeň 1961 Mořské právo – Ženeva 1958 Smluvní právo – Vídeň 1969

Deklarace Slavnostní rezoluce Valného shromáždění OSN Forma kodifikace a pokrokového rozvoje mezinárodního práva. Nejsou závazné Př. Všeobecná deklarace lidských práv (1948) Deklarace zásad kosmického práva (1963)

Jednostranné akty států X Nepůsobí-li státy samostatně, nýbrž jsou součástí smluvních procedur Autonomní projevy: Notifikace Uznání Protest Zřeknutí se Příslib Př. Jaderné pokusy (1974 – vyjádření Mezinárodního soudního dvora k jednání Francie Jednostranný právní akt se může stát pramenem práv a povinností, ke své platnosti nevyžaduje přijetí jinými státy. Důvodem závaznosti není konsens, nýbrž postulát dobré víry / bona fides. Musí být učiněn veřejně. Dokonaný akt státu vyvolá novou mezinárodně právní situaci, na jejímž trvání mají oprávněný zájem i jiné státy. Stát jej tedy nesmí libovolně zrušit nebo odvolat, nesmí jít o svévolný postup, který by porušoval zásadu dobré víry.

Jednostranné akty mezinárodních organizací Právně nezávazná doporučení OSN Doporučení Doporučující (nezávazný charakter) ovšem nevylučuje, aby vyvolávaly určité dílčí právní následky, tzv. soft law/měkké právo či poloprávo. Př. Rezoluce OSN č. 1721 z r. 1961 o mírovém využívání kosmického prostoru

Soudní rozhodnutí Rozsudky Mezinárodního soudního dvora, zavazuje pouze strany, nezavazují třetí státy, ale ani samotný Dvůr v další rozhodovací činnosti Blíže str. 118 uč. Mez. Právo veřejné obecná část

Ekvita Hodnocení obsahu právních norem z hlediska toho, zda jsou spravedlivá. Př.Úmluva z r. 1972 o odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty Výše v ní uvedených škod má být určena podle mezinárodního práva a v souladu se zásadami ekvity. Př. Mezinárodní soudní dvůr - spory v mořském prostředí, delimitace pevninských mělčin mezi dvěma státy (1982 spor mezi Libyí a Tuniskem

Pravidla mezinárodního práva Materiální a procesní Obecná (univerzální), partikulární (regionální) a lokální Dispozitivní a kogentní Hard law a soft law Zásady a konkrétní pravidla Str. 120 učebnice

Deklarace zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy, 1970 Valné shromáždění OSN Zákaz hrozby silou nebo použití síly Mírové urovnávání mezinárodních sporů Nevměšování do vnitřních záležitostí států Povinná spolupráce mezi státy Rovná práva a sebeurčení národů Svrchovaná rovnost států Poctivé dodržování mezinárodních závazků Ochrana a respektování lidských práv (vyhlášena až o 5 let později 1975)

Mezinárodně právní odpovědnost Pojem Okolnosti vylučující protiprávnost Škoda/újma Postižený/poškozený subjekt Reparace Odpovědnost za mezinárodní zločin a mezinárodní delikt Odpovědnost za škodlivé následky činností nezakázaných mezinárodním právem

Institut mezinárodně právní odpovědnosti Soubor norem, které upravují právní následky mezinárodně protiprávního chování státu. Původní povinnost nezaniká, přistupuje k ní odpovědnostní závazek. Př.Mezinárodní ochrana práv cizinců Stát, jehož občanství poškozený cizinec má, je oprávněn využít postupu diplomatické ochrany. Převezme nárok poškozeného občana a napříště jej vymáhá na příslušném státu jako svůj vlastní. Škoda – hmotná i nehmotná (např. na cti a důstojnosti)

Okolnosti vylučující protiprávnost Přivolení postiženého státu Výkon sebeobrany (legitimní obrany) Protiopatření (sankce) Vyšší moc (vis maior) a nahodilost Tíseň Př. pilot letadla v tísňové situaci neoprávněně vnikne do vzdušného prostoru jiného státu, aby tam mohl vzápětí nouzově přistát Stav krajní nouze Př. ochrana životního prostředí – havárie tankerů v teritoriálním moři nebo v jeho blízkosti ohrožuje životní prostředí pobřežního státu, který tak může s odkazem na stav krajní nouze využít všechna vhodná opatření, i třeba zničit loď plující pod cizí vlajkou (1967 poblíž britských vod byl zničen liberijský tanker Torrey Canyon)

Škoda (újma) / postižený (poškozený) Újmy materiální i nehmotné, reparace/odčinění Škody přímé, které se pojí s mezinárodním protiprávním chováním. Stát Mezinárodní organizace Př. 1949 – Odčinění škody utrpěné ve službách OSN Jednotlivec Př. Evropská úmluva o lidských právech (1950) dovoluje jednotlivci předložit stížnost na stát Evropské komisi pro lidská práva, a v konkrétních případech i Evropskému soudu pro lidská práva (právo na spravedlivé zadostiučinění) Str. 146 Mez.pr.veř. Obecná část.

Donucení v mezinárodním právu Hlavní znaky Retorze – nátlakové chování, které útočí do faktické zájmové sféry donucovaného subjektu Represálie – opatření zasahuje do oprávněné sféry subjektu jako reakce na předešlé mezinárodně protiprávní chování Sebeobrana (legitimní obrana) Sankce Rady bezpečnosti OSN Str. 153 učebnice Mez.pr. Veř. Obecná část

Zásady přátelských vztahů a spolupráce mezi státy Zásada nepoužití síly Zásada mírového urovnávání sporů Zásada nevměšování Zásada spolupráce států Zásada sebeurčení národů Zásada svrchované rovnosti Zásada poctivého dodržování závazků Helsinské zásady

Ochrana lidských práv Všeobecná deklarace lidských práv (1948) Mezinárodní pakty o lidských právech Evropská ochrana základních lidských práv – Evropská úmluva o lidských právech, Evropská sociální charta, Evropská ochrana menšin Učebnice mez.pr.veř.zvl.část str. 57

Jednotlivé kategorie práv Ochrana života, svobody a zdraví Ochrana žen a dětí Ochrana práce Zákaz rasové diskriminace Ochrana národnostních menšin

Mezinárodněprávní režimy státního území, moře, Antarktidy, kosmu a životního prostředí Státní území – územní výsost, státní hranice a pohraniční režim, vzdušný prostor, vnitrozemské vody, mezinárodní řeky Moře – pobřežní moře, souostrovní státy, mořské průplavy, mořské průlivy, přilehlá zóna, výlučná ekonomická zóna, kontinentální šelf, volné moře, oblast mořského dna a jeho podzemí za hranicemi národní jurisdikce Antarktida Kosmický prostor a nebeská tělesa Mezinárodněprávní ochrana životního prostředí

Smluvní právo Druhy smluv Registrace a publikace smluv Pakt Společnosti spojených národů Čl. 18 všechny mezinárodní smlouvy, zaznamenány a uveřejněny sekretariátem, dokud se tak nestane nebudou závazné Sbírka smluv Společnosti národů Sbírka smluv Organizace spojených národů/OSN Sbírka zákonů a mezinárodních smluv /česká praxe www.sbirkazakonu.cz

Mezinárodní právo soukromé Způsoby úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem Kolizní norma – hraniční ukazatel Používání zahraničního právního řádu v ČR Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, z. č. 97/1963 Sb., v platném znění – § 9 volba práva § 36 veřejný pořádek ČR

České právo mezinárodního obchodu Kučera, Z. a kol. : Úvod do českého práva mezinárodního obchodu, Právnická fakulta, Plzeň 1997 Pojem, předmět, systém a prameny mezinárodního obchodu Podnikání zahraničních osob na území ČR Mezinárodní organizace významné pro mezinárodní obchodní a hospodářské styky Smlouvy o mezinárodní přepravě – železniční, silniční, letecká, námořní

Pokračování 29. 11. 2008 Ondřej, J. : Mezinárodní právo veřejné, soukromé, obchodní, 2. rozšířené vydání, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2007

Kolizní normy Funkcí je provádět výběr práva Neobsahuje věcnou úpravu, nestanoví práva a povinnosti účastníků právního vztahu Určuje, který z dotčených právních řádů se použije pro úpravu soukromoprávních vztahu s mezinárodním prvkem Zajištění zákonnosti, právní jistoty a spolupráce mezi státy Př. Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí právem místa, kde je věc (§ 5 ZMPS) Př. Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti, se řídí právem státu, jehož je osoba příslušníkem (§19 ZMPS)

Struktura kolizní normy A) na které právní vztahy či otázky se kolizní norma vztahuje B) určení právního řádu, kterého se pro jejich úpravu použije Hraničním určovatelem je určitá skutečnost významná pro daný druh právních vztahů nebo otázek, rozhoduje o určení (výběru) práva, tj. právního řádu, kterého se má použít pro úpravu daných vztahů.

Volba práva – zvláštní hraniční určovatel (kolizní kritérium) Upravena v čl. 3 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z roku 1980 Od 1. července 2006 platná i pro ČR, z. č. 64/2006 Sb. m. s. Přípustná ve vztazích s mezinárodním prvkem pro: závazkové vztahy - § 9 odst. 2 ZMPS pracovní smlouvy - § 16 odst. 1 ZMPS Pro závazkové vztahy platí, že účastníci smlouvy mohou zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné majetkové vztahy, mohou tak učinit i mlčky, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost.

Výhrada veřejného pořádku Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z roku 1980 – čl. 16 použití ustanovení právního řádu může být odepřeno, je-li ve zřejmém rozporu s veřejným pořádkem státu soudu. § 36 ZMPS – právního předpisu cizího státu nelze použít, pokud by se účinky použití příčily takovým zásadám společenského a státního zřízení ČR a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrad trvat. Otázka, které zásady, je ponechána teorii a justiční praxi. Především jsou to zásady, které lze vyvozovat z ústavy, Např. zásada mongamického manželství, rovnost ras či náboženská svoboda atd.

Kolize právních norem Pozitivní kolize – aplikovatelnost dvou právních řádů Negativní kolize právních norem – neexistuje právní řád, kterým by se právní vztah řídil

Vybrané oblasti kolizní úpravy Fyzické osoby - § 3 odst. 1 ZMPS – dle státní příslušnosti Právnické osoby – právní subjektivita je odvozena od určitého okruhu fyzických osob, které jsou zakladateli, členy, společníky, akcionáři Zásada skutečného sídla (§ 19c občanského zákoníku, z. č. 40/1964 Sb.), místo výkonu hlavní, ústřední správy právnické osoby, tj. místo, kde dochází k zasedání hlavních orgánů, kde se uskutečňuje její činnost. Dle § 21 odst. 2 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., má česká právnická osoba sídlo na území ČR.

Další příklady kolizní úpravy Věcná práva - § 5 ZMPS – dle práva místa, kde věc je Právo dědické, rodinné …… Pracovní právo – volba práva stranami pracovní smlouvy nesmí zbavovat zaměstnance ochrany, kterou mu poskytují imperativní normy práva a které se použije při neexistenci volby práva Př. výpovědní lhůta Př. volba práva nesmí zbavovat zaměstnance výhod, které vyplývají z kolektivní smlouvy.

Mezinárodní právo procesní Souhrn norem, které upravují postup soudů a jiných orgánů, účastníků a vztahy mezi nimi vznikající v řízení o občanskoprávních věcech, v nichž se vyskytuje mezinárodní prvek. Př. vykonání určitého procesního úkonu v zahraničí – doručit předvolání, vyslechnout svědka či znalce, posoudit důkazní moc cizozemské veřejné listiny, účastník řízení je cizinec, mezinárodní právní pomoc, uznání a výkon cizích rozhodnutí, rozhodčí řízení v mezinárodním obchodním styku apod.

Mezinárodní občanské právo procesní Pravomoc a příslušnost tuzemský justičních orgánů Postavení cizinců v řízení, důkazní moc cizozemských veřejných listin, vzájemnost, zjišťování obsahu cizího práva Právní pomoc ve vztahu k cizině Uznání a výkon cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů Rozhodčí řízení v mezinárodním obchodním styku

Zásady soudního řízení Zásada priority mezinárodních smluv - § 2 ZMPS Soud postupuje vždy podle předpisů vlastního právního řádu - § 48 ZMPS Zásada vzájemnosti – cizinci mají nárok na osvobození od soudních poplatků a záloh a na ustanovení bezplatného zástupce k ochraně svých zájmů v případě, že je zaručena vzájemnost. Jde o jednu z podmínek uznání a výkonu cizích rozhodnutí. Cizinec má v řízení, které se vede na základě našich procesních předpisů, stejné postavení jako tuzemský účastník.

Právo mezinárodního obchodu Úloha mezinárodních organizací při regulaci mezinárodního obchodu Zásahy státu do mezinárodních obchodních styků Soukromoprávní aspekty práva mezinárodního obchodu Řešení sporů v mezinárodním obchodním styku

Řešení sporů v mezinárodním styku Mezinárodní smlouvy – mezinárodní obchodní arbitráž/mezinárodní rozhodčí řízení Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži z roku 1961/č. 176/1964 Sb. Newyorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958 (č. 74/1959 Sb. Úmluva o pravomoci a výkonu rozsudků v občanských a obchodních věcech z roku 1968 (Bruselská úmluva), převzata do Nařízení Rady ES č. 44/2001 – pro členské státy ES Luganská úmluva z roku 1989 – členské státy ES a členské státy Evropského sdružení volného obchodu

ČR Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů č. 216/1994 Sb.

Jiné normy omezující svobodu smluvních stran v mezinárodním obchodě Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) z roku 1994 /č. 191/1995 Sb. Evropská unie/Evropská společenství Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) – 1949 /z. č. 266/1998 Sb. Mezinárodní měnový fond – 1944 /z. č. 373/1990 Sb. Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj - 1944 / z. č. 500/1992 Sb. Smlouvy o mezinárodní ochraně a podpoře investic včetně řešení sporů z investic Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států – 1965 /z. č. 420/1992 Sb. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění Smlouva mezi ČR a USA o zamezení dvojího zdanění z roku 1993 /č. 32/1994 Sb.

Další významné organizace při regulaci mezinárodního obchodu OSN (čl. 1 odst. 3 Charty) – Hospodářská a sociální rada(čl. 67 Charty) podporovat zvyšování životní úrovně, plné zaměstnanosti a vytváření podmínek pro hospodářský pokrok a rozvoj, řešení mezinárodních, hospodářských, sociálních a dalších problémů (čl. 55 Charty) Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) Všeobecná dohoda o obchodu službami (GATS) Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů (DSU)

Nestátní prostředky regulace mezinárodního obchodního styku Mezinárodní obchodní zvyklosti Vykládací pravidla – jednotné obchodní termíny Př. INCOTERMS – 1980, celkem 13 doložek, závazné na základě ujednání stran a stávají se součástí kupní smlouvy a zavazují obě smluvní strany, tj. kupujícího i prodávajícího Mezinárodní obchodní komora se sídlem v Paříži – 1923, znění z roku 1980, 1990, 2000 Souhrnná regulace následujících okruhů: dodání, převzetí, placení nákladů, předání a vybavení dokumentů, pojištění, přechod nebezpečí, zkoušky, balení atd. Př. Je-li v kupní smlouvy např. stanoveno, že dodávka zboží bude uskutečněna na základě doložky CIF Hamburg, jsou prodávajícímu i kupujícímu známy povinnosti při uskutečňování dodávky kontrolovaného zboží a nemusí je složitě upravovat v kupní smlouvě

Lex mercatoria Transnacionální právo mezinárodních obchodních transakcí, světové právo mezinárodního obchodu, obchodní právo Myšlenka existence zvláštního samostatného systému norem, resp. samostatného právního odvětví nebo systému práva, jež upravuje vztahy vznikající v mezinárodním obchodním styku. Jakýsi třetí právní systém nezávislý na národních právních řáde i na právu mezinárodním. Cílem je překonání rozdílů v jednotlivých národních úpravách včetně odstranění používání kolizních norem.

Zásady mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT UNICITRAL Haagská konference mezinárodního práva soukromého Zásady mezinárodních obchodních smluv, 1997 vydalo nakladatelství CODEX BOHEMIA Praha, znění zásad české, anglické, francouzské, německé, italské a španělské

Děkuji za pozornost a přeji příjemný zbytek dnešního dne. Mgr. Ilona Kostadinovová ilda@seznam.cz www.sweb.cz/ilda