Kapitola 1: Poválečné rozdělení světa Vývoj po roce 1945 Kapitola 1: Poválečné rozdělení světa

Postupimská konference červenec-srpen 1945 = poslední spolupráce Spojenců po druhé světové válce (Stalin, Harry Truman-USA, C. Attlee-VB) Německo mělo zůstat jednotné, stanoveny 4 okupační zóny v zemi i v samotném Berlíně plán = demilitarizae, denacifikace, demokratizace a dekartelizace (omezení moci německých monopolů).

Okupační zóny Německo na základě rozhodnutí z Postupimi rozděleno na okupační zóny - Německo = země, kde se nejvíc projevil střet zájmů 2 bloků

sedící zleva: Clement Attlee, Harry Truman, Josef Stalin

Potrestání válečných zločinců Norimberský proces. Sídlem soudního tribunálu byl zvolen Norimberk někdejším ideologické centrum NSDAP, místo kde byly vytvořeny tzv. Norimberské zákony

Lavice obžalovaných – Přední řada: Göring, Hess, von Ribbentrop a Keitel. Druhá řada: Dönitz, Raeder, Schirach a Sauckel.

Postupimská konference Posunutí východních německých hranic na linii Odra-Nisa. Konference byla nucena akceptovat odsun Němců z ČSR, Polska a Maďarska Vzhledem k rozdílným zájmům spolupráce vítězů časem vázla. O osudu světa rozhodují SSSR a USA, evropská politika zaostává. Počáteční spolupráce v OSN časem skončila.

Vznikly dva světy: a) západní demokracie (=osobní svoboda člověka a soukromé vlastnictví) s tržním hospodářstvím = tzv. kapitalistický svět (USA a západní Evropa) b) totalitní diktatury (v čele vůdcové a komunistiké strany, potlačení lidských práv, marxisticko-leninská ideologie) se státem řízenou ekonomikou = tzv. socialistické hospodářství (SSSR a jeho satelité e východní Evropě)

Poválečné rozdělení světa

studená válka od 50. let byly tyto dva světy - nesmiřitelně nepřátelské, rozděleny tzv. železnou oponou a vedou souboj o osud Evropy v tzv. studené válce.

Kapitola 2: Studená válka Vývoj po roce 1945 Kapitola 2: Studená válka

Marshallův plán 1947 USA rozhodly pro hospodářskou pomoc – tzv. Marshallův plán (3 mld. dolarů ročně, dodání spotřebního zboží, paliva a surovin, aby se pomohlo „nastartovat“ domácí hospodářství) spojen s politickou doktrínou prezidenta Trumana o nutnosti zabránit šíření komunismu. Tento plán byl určen všem evropským zemím, ale tzv. lidovědemokratické státy byly nuceny na Stalinův nátlak odmítnout.

Rozdělení Německa - 1949. Západní část Spolková republika Německo, v čele spolkový kancléř Konrád Adenauer – brzký hospodářský zázrak, demokracie. Východní část vyhlásila pod vlivem SSSR Německou demokratickou republiku (Wilhelm Pieck).

Rozdělení Německa - 1949. V roce 1961 NDR postavila Berlínská zeď stala se symbolem rozdělení Německa.

Lidovědemokratické státy Do roku 1948 země osvobozené SSSR se staly součástí tzv. sovětského bloku = lidovědemokratické státy. Byl zestátněn průmysl, provedena násilná kolektivizace podle sovětského vzoru, zrušena demokracie a nahrazena „diktaturou proletariátu“ = komunistických stran. Státy = Polsko, ČSR, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie, Albánie a NDR. Jugoslávie v roce 1948 z bloku vystoupila po roztržce Stalin – Tito a snažila se o jakousi střední cestu mezi oběma evropskými bloky.

Dovršení západní integrace: a) 1949 vojenská obranná organizace NATO (Severoatlantická aliance) b) 1950 – Evropská rada – politická koordinace c) 1957 – Evropské hospodářské společenství EHS = společný trh, bez celních bariér d) 1958 – Evropský parlament ve Štrasburku e) Evropský soudní dvůr (Haag), Evropský měnový systém

Dovršení východní integrace: a) 1949 – Rada vzájemné hospodářské pomoci RVHP = „tábor míru proti imperialismu a válce“, cíl plánování hospodářství, vzájemný obchod a mezinárodní dělba práce (hlavně plní zájmy sovětského hospodářství), přehnaná industrializace a zbrojení b) 1955 s Varšavská smlouva – vojenský pakt vzniklý po přijetí SRN do NATO, obrana socialistických zemí + intervence proti vnitřnímu nepříteli