Adolescence Škola: Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno Označení: CZ.1.07/1.5.00/34.0981, VY_32_INOVACE_nov32 Autor Mgr. et Mgr. Jitka Nováková Vzdělávací obor: Psychologie Tematická oblast: Vývojová psychologie Téma: Adolescence - socializace Určeno pro: 2. ročník středních pedagogických škol Vytvořeno dne: 31. 8. 2013 Klíčová slova: adolescence, sebepojetí, vrstevnická, referenční skupina, možná já, stavy identity Metodický popis: rozsah 1 vyučovací hodina; prezentace obsahuje výklad vývoje socializace v období adolescence, na konci je zpětná vazba, zda žáci tématu porozuměli

d) sociální vztahy 1) vztah k sobě, sebepojetí pro celé období adolescence je charakteristická zvýšená sebereflexe; dospívající si uvědomuje sám sebe jako nositele nejrůznějších rolí a jako aktéra vlastního chování v nejrůznějších situacích, resp. zažívá zmatek nad vlastními pocity a prožitky;

1) vztah k sobě, sebepojetí mění se i vztahový rámec uvažování o sobě; k vlastnímu já jsou vztahovány názory a soudy subjektivně významných osob, vrstevnické standarty a společenské normy;

1) vztah k sobě, sebepojetí specifický význam začínají mít pro adolescenci tzv. možná já, která vyjadřují představy a přání, které se týkají jejich budoucnosti; tyto představy se v průběhu adolescence diferencují a specifikují, stabilně zůstává důležité pro většinu dospívajících tzv. ideální já; obvykle má v sobě prvky chtěného já, tak i požadovaného já;

1) vztah k sobě, sebepojetí ideální já je v rámci sebereflexe srovnáváno s reálným, aktuálním já; v tomto smyslu je ukazatelem sebepřijetí; je-li rozpor mezi reálným a ideálním já příliš velký, je často zdrojem nepříjemných pocitů zklamání ze sebe samotného (nejvíce je to patrné u starších adolescentů);

1) vztah k sobě, sebepojetí z obsahového hlediska se dívčí a chlapecké sebepojetí obvykle příliš neliší; aspekty: 1) výkonové charakteristiky (škola); 2) interpersonální vztahy – dominance, sociální prestiž, přátelskost, sympatičnost; 3) charakterové vlastnosti (upřímnost, čestnost, spravedlnost atd.);

1) vztah k sobě, sebepojetí samostatná složka sebepojetí je dimenze maskulinita – feminita; více než projev mužství či ženství je chápána spíše jako způsob sebeprosazení (průbojnost a přímočarost proti skrytosti a nenápadnosti);

1) vztah k sobě, sebepojetí v pozdní adolescenci diferenciace obsahu sebepojetí současně provázena úsilím o novou integraci; vnímání vlastního chování a prožívání a sociálního srovnávání vede k sebehodnocení; týká se všech charakteristik, které adolescent považuje za důležité a které vztahuje k vlastnímu já; základem celkového pozitivního sebehodnocení je uznání vlastní hodnoty;

1) vztah k sobě, sebepojetí pocit vlastní hodnoty se do určité míry odvíjí od toho, do jaké míry adolescent považuje svoje já za pravdivé a autentické; v časné a střední adolescenci je vědomí autentického či „pravého já“ založeno na pocitu pochopení a akceptaci ze strany druhých; v pozdní je „pravé já“ založeno na pocitu vlastní autonomie;

1) vztah k sobě, sebepojetí význam má i vědomí kompetence, která je dána vědomím vlastní výkonnosti, v širším slova smyslu zahrnuje internalizaci nových rolí a norem, které adolescenta vedou do dospělosti;

2) vztahy s druhými nová kvalita interpersonálních vztahů je základní psychosociální charakteristikou adolescence; období je klíčové pro následné převzetí pozdějších dospělých rolí – partnerských, rodinných, přátelských i profesních; důležitým aspektem vztahů je i rozvoj komunikačních dovedností;

2) vztahy s druhými členstvím ve vrstevnické skupině dospívající získává sociální statut a pocit vlastní hodnoty; klíčovým vztahem – referenční skupina, podle které si jedinec upravuje svoje hodnoty;

2) vztahy s druhými blízké přátelství mezi děvčaty je v adolescenci častější a důležitější než přátelství mezi chlapci; dominující je otevřená komunikace a sdílení pocitů, dále je ceněna inteligence, upřímnost a důvěra; přátelství chlapců je více kolektivní, zpočátku je založené především na společných aktivitách a zájmech; identifikace se skupinou má větší hodnotu než u dívek; hodnota vztahu je více opřena o výkon, různé sociální dovednosti, respekt a pevnost postojů;

2) vztahy s druhými v adolescenci má zvláštní význam oddělovat vrstevnické vztahy od specifičtějších přátelských a partnerských vztahů; jejich důležitost se výrazně zvyšuje; umožňuje vzájemné poskytování názorů, pocitů a vzorců chování, „zkušeností“ bez větších závazků;

2) vztahy s druhými vrstevníci plní funkci komunikační a interakční platformy, kde může dospívající testovat sám sebe; dospívající jsou nastaveni na novou zkušenost a tráví mnoho hodin diskusemi či planými řečmi o tom, jaké to bylo jaké by to mohlo či mělo být;

vývoj vrstevnických vztahů: a) malé skupiny – party povětšinou homogenní, běžná komunikace, jsou neformální s vysokou kohezí; b) střední adolescence – setkávání ve větších skupinách, typickou aktivitou večírky, prostor pro seznámení; c) první partnerské heterosexuální vztahy;

vývoj vrstevnických vztahů: d) partnerské dvojice jsou základem pro vznik nových, heterosexuálních malých skupin; e) skupinky často komunikují a vytvářejí opět velké skupiny; f) velké skupiny se rozpadají a malé skupiny setrvávají na bázi hlubšího přátelství mezi páry;

3) vztahy k rodičům zvýšeně konfliktní období ve vztazích děti – rodiče; konflikty jsou konstruktivní, když mají adolescenti pocit, že mohou svobodně vyjádřit názory a že se na ně bere ohled;

3) vztahy k rodičům jde o proces individualizace vztah mezi sebezdůrazňováním či sebeprosazováním na jedné straně a citlivostí a vstřícností k druhým na druhé straně; v tzv. zdravých rodinách je v rovnováze;

3) vztahy k rodičům na úrovni komunikace jde v případě sebeprosazování o schopnost vyjádřit svůj vlastní pohled tak, aby ho pochopili druzí, a současně také o přijetí zodpovědnosti za svůj názor; citlivost k druhým zahrnuje i respekt k jejich názorům a naslouchání jejich argumentace;

3) vztahy k rodičům adolescent vnímá své rodiče jako důležité osoby, které je navíc ovlivňují; důležitost jako referenční osoby pro sebehodnocení zůstává velmi vysoká a během dospívání se příliš nemění;

3) vztahy k rodičům kvalita vztahu rodič – adolescent souvisí i s kvalitou vrstevnických vztahů; vysoká míra kontroly ze strany rodičů a přísnost vede často k zvýšené orientaci na vrstevníky a k vyhledávání a vytváření aliancí proti rodičům;

utváření identity ujasnění vztahu k sobě a hledání vlastní identity je základní vývojový úkol období adolescence; adolescent by měl být schopen najít a akceptovat svoje vlastní místo a hodnotu jako člen daného společenství;

osobní a sociální aspekt identity osobní (personální) identita čerpá především z intimní sebereflexe a sebehodnocení; podstatné je vědomí vlastní jedinečnosti, neopakovatelnosti a ohraničenosti vůči druhým; sociální identita je pocit začlenění, spolupatřičnosti a kontinuity ve vztazích a čase; necítí-li se dospívající akceptovaný rodiči, vrstevníky, dalšími autoritami a skupinami, do kterých patří, zažívá odcizení;

etapy procesu individualizace: 1) psychologická diferenciace – pubescent si začíná uvědomovat odlišnost své osobnosti od ostatních; 2) fáze zkoušení a experimentování (14-15let) – pocit, že sám ví, co je pro něj nejlepší; snaží se zbavit všech „závislostí“ na formálních autoritách; zvyšuje se zodpovědnost a závazky vůči vrstevníkům; zajímá ho blízká budoucnost, sem směřuje seberealizaci; 3) fáze navazování přátelství (16-17let) – obnovují se vazby s rodiči, jejich autorita přijímána selektivně; zvyšuje se sebezodpovědnost za vlastní chování; období hledání nových pravidel a norem ve vztahu k druhým lidem; 4) konsolidace vztahu k sobě (pozdní adolescence) – založená na pocitu vlastní autonomie a jedinečnosti;

stavy identity: a) předčasně uzavřená identita – kombinace konvenčnosti a rigidity; jedinec spokojen sám se sebou, závislý na autoritách, nízké sebevědomí a poměrně konfliktní vztahy s druhými; nezažívá mnoho krizí, preferuje „osvědčený“ konvenční styl života;

stavy identity: b) status zmatku či rozptýlená identita – není rigidní a konvenční, relativně nezávislý a flexibilní; nízké sebehodnocení a problémy ve vztazích; nepřitahuje ho konvenční život, nemá potřebu potvrzovat si svoji identitu;

stavy identity: c) status moratoria – menší flexibilnost a jistota v soupeření i ve spolupráci; ve vztahu k vlastní budoucnosti zažívá nejistotu; má pozitivní představu o sobě a o svých vztazích s druhými lidmi;

stavy identity: d) dosažení identity – založen na aktivní exploraci a přijímání závazků;

v časné adolescenci charakteristická varianta rozptýlené identity (tj v časné adolescenci charakteristická varianta rozptýlené identity (tj. bez výraznější potřeby aktivního hledání a bez přijímání závazků) či uzavřené identity (tj. pasivní příklon k určitým normám a hodnotám uznávaných autorit); ve střední adolescenci aktivní, nezávazné hledání – status moratoria; stav dosažení identity typický pro pozdní adolescenci;

otázky z hlediska vztahu k sobě je pro adolescenci charakteristická zvýšená sebereflexe k rodičům referenční skupina z hlediska vztahu k sobě je pro adolescenci charakteristická zvýšeně konfliktní je adolescent ve vztahu klíčový vztah adolescenta je

Použité zdroje VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie, Portál, Praha 2000. ISBN 80-7178-308-0 LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D.: Vývojová psychologie, Grada, Praha 1998. ISBN 80-7169-195-X MACEK, P.: Adolescence, Portál, Praha 1999. ISBN 80-7178-348-X osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU Brno Pokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora.