Pedagogika pro katechety 8 Formy a metody výuky PhDr. Mgr et Mgr. Filip Dostál

Vztahy mezi základními komponenty vyučování (PRŮCHA, 2009)

Forma výuky Forma – tvar, podoba, druh Výuková forma je konkrétní organizační rámec, v němž se uskutečňuje výuka A) Prostorová a časová organizace vyučování Časová vyučovací jednotka v učebně „vyučovací hodina“ – „blok“ Exkurze a praxe Tradiční Inovativní – práce na projektu, týmové vyučování, aj. B) Způsob řízení učební činnosti žáků

Frontální (hromadné) vyučování Učitel řídí činnost velké skupiny žáků Žáci se učí individuálně Pouze vertikální komunikace, převažuje směr od učitele k žákům

Individuální a dyadické vyučování Obousměrná komunikace mezi učitelem a žákem

Skupinové vyučování Žáci pracují jako skupina – spolupráce Učitel komunikuje s jednotlivci i s celkem skupiny Komunikace je obousměrná, vertikální i horizontální

Individualizované vyučování Učební činnosti učitel neřídí bezprostředně Žáci se učí samostatně na zadaných úkolech „Domácí úkol“, E-learning, počítačové učební programy, programované vyučování, učebnice pro samouky, atp.

Výukové metody Μέθοδος [met-hodos] – cesta, postup k cíli Více či méně formalizovaný postup, jak dosáhnout určitého cíle Výuková metoda je uspořádaný systém vyučování učitele a výuky žáka, který směřuje k dosažení výchovně-vzdělávacího cíle. Volně podle ZORMANOVÉ, (2012) Metoda je tedy „společnou cestou“ učitele i žáka za výchovně-vzdělávacím cílem Nepůsobí izolovaně – zejména není sama o sobě cílem Ale! - Určité cíle už sama metoda (nebo forma) může implicitně obsahovat Výklad – žák soustředěně poslouchá Skupinová forma – žák komunikuje se spolužáky a rozdělením práce po vzájemné dohodě dosahují zadaného cíle jako skupina Učitel je garant metody

Výklad – vysvětlování - přednáška Slovní metody - monologické Kvalitní hlasový projev, slovník přiměřený žákům, nonverbální kontakt (Nevykládáme si pro sebe!) Vhodné členění výkladu - podle VALIŠOVÁ (2007) Jádro s předložením hlavní tezí Důkazy, podpora tezí a hlubší porozumění Konkrétní příklady Doplňující zajímavosti a podrobnosti Vysvětlování – důkladnější výklad jednoho jevu/problému Přednáška – rychlejší podání, složité členění Lze propojit se slovními metodami dialogickými Lze propojit s názorně demonstračními metodami Podpora v zápisu bodů, tezí, fakt (tabule, .ppt) Pracovní list se souběžnými úkoly

Fakta v souvislém dějovém pásmu Umělecké výrazové prostředky Vyprávění Metoda slovní - monologická Fakta v souvislém dějovém pásmu Umělecké výrazové prostředky Umocňují obsahové důrazy Motivují Kombinace s názorně demonstračními metodami je méně vhodná (snad obraz)

Písemné práce a práce s textem Metody slovní - písemné Písemné práce (eseje, kompozice, …) Práce s textem Práce s biblickým textem (metody inspirované biblistikou a jinými teologickými disciplínami)

Vliv stavu žáka a metody na zapamatování Zapamatování výrazně klesá Bez porozumění Bez opory v předchozích vědomostech Bez pozitivního vztahu k pamatovanému 10% čteného 20% slyšeného 30% viděného 50% viděné a slyšené 70% sdělovaného 90% sdělovaného a konaného Slyším a zapomínám; vidím a pamatuji si; dělám a rozumím“ (Čínské přísloví) „Proto budiž učitelům zlatým pravidlem, aby všechno bylo předváděno všem smyslům, kolika možno“ (J. A. Komenský)

Předvádění a pozorování - práce s obrazem Metody názorně demonstrační Názorné vyučování Užívání pomůcek, obrazů, didaktické techniky Statická/dynamická projekce Zvukové nosiče Na místě kreslený obraz/schéma na tabuli (zastaralé?) Stupnice názornosti Reálné předměty (liturgické předměty) Realistické zobrazování (fotografie papeže, obraz Šalamounova chrámu, atp.) Záměrně pozměněné zobrazení Modely (model liturgického prostoru, betlém, Boží hrob, …) Nerealistické zobrazení – vlastně i křesťanská ikonografie Schémata, znaky, symboly, …

Rozhovor a dialog (debata, diskuse, panelová diskuse) Metody slovní - dialogické Lze kombinovat s výkladem a přednáškou Formou otázek a odpovědí vysvětlování nějakého jevu Výukový rozhovor – „zkoušení“ Problémový rozhovor Heuristický rozhovor Sokratovský rozhovor Dialog – přistupuje komunikace mezi žáky Debata, diskuse a panelová diskuse, …

Kladení otázek podle Kriacou (1996) Zjišťovací (ano – ne) x doplňovací Uzavřené (jedna odpověď) x otevřené (více možností Jednoduché x složité (?) Správná formulace Duše po smrti půjde kam? Formulovat otázku přiměřeně úrovni žáků Zapojit otázkou co nejvíce žáků Inteligentně napovídat – nejlépe „zlepšovací otázkou“ Správně reagovat na nesprávné odpovědi Gradovat otázky – „vést“ sérií otázek

Metody dovednostně-praktické Malý význam ve výuce náboženství Nácvik pohybových a praktických činností (liturgická gesta, ministrování) Pracovní, grafické a výtvarné činnosti

Metody z hlediska fází výuky Expoziční – předávají nové znalosti, dovednosti, postoje Fixační – upevňují již jednou získané Aplikační – učí používat již jednou získané Motivační – motivují k učení, nevedou sami o sobě k cíli Diagnostické – ověřují dosažení cíle

Literatura: Kalhous, Zdeněk a kol. Školní didaktika. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. 447 s. ISBN 80- 7178-253-X. Kyriacou, Chris. Klíčové dovednosti učitele: cesty k lepšímu vyučování. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. 155 s. Pedagogická praxe. ISBN 80-7178-022-7. Pasch, Marvin et al. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině: jak pracovat s kurikulem. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. 416 s. ISBN 80-7178-127-4. Petty, Geoffrey. Moderní vyučování. Vyd. 4. Praha: Portál, 2006. 380 s. ISBN 80-7367- 172-7. Průcha, Jan, ed. Pedagogická encyklopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. 935 s. ISBN 978-80-7367-546-2. Průcha, Jan, Mareš, Jiří a Walterová, Eliška. Pedagogický slovník. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2001. 322 s. ISBN 80-7178-579-2. Průcha, Jan. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 3., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2009. 271 s. ISBN 978-80-7367-567-7. Skalková, Jarmila. Obecná didaktika. Vyd. 1. Praha: ISV, 1999. 292 s. Pedagogika. ISBN 80-85866-33-1. Vališová, Alena a kol. Pedagogika pro učitele. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. 402 s. Pedagogika. ISBN 978-80-247-1734-0.