10 Středověká literatura, Bible Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Středověk Středověk: - období ohraničené rokem 476 (rozpad říše Západořímské) a rokem1492 (Kryštof Kolumbus objevil Ameriku); - vznikají království, rozvíjejí se města; - období mnoha válek, křižáckých výprav; - formuje se feudalismus; - duchovní život je ovlivňován především církví; - společnost je rozdělena na trojí lid – duchovní, pány a poddané; - umělecké slohy: románský (11. - 13. stol.) a gotika (od poloviny 12. stol. do konce 15. století).

Architektura – románský sloh Bazilika sv. Ambrozia v Miláně Rotunda sv. Martina v Praze na Vyšehradě

Gotika Katedrála sv. Víta Notre Dame

Středověká literatura - Bible Bible - Písmo svaté: - nejčtenější a nejrozšířenější kniha světa; - soubor textů, pravidel náboženské víry a morálky; - základní kniha dvou světových náboženství – judaismu a křesťanství; - skládá se ze dvou částí Starého a Nového zákona. Starý zákon: - vznikal od 12. do 2. století př. n. l.; je psán hebrejsky, aramejsky nebo směsí těchto jazyků. Nový zákon: - vznikl během 1. a 2. století n. l.; - je psán lidovou řečtinou, jádrem jsou 4 evangelia (vyprávění o životě a umučení Ježíše Krista), autory jsou Matouš, Marek, Lukáš a Jan.

Interiér Španělské synagogy v Praze

Svitky Tóry se předčítají při židovských bohoslužbách v synagoze.

Pět knih Mojžíšových (Pentateuch) Jádrem Starého zákona je židovská Tóra neboli Pět knih Mojžíšových (Pentateuch). Obsahuje především mytologické příběhy, jejichž reálný základ je sporný. Na rozdíl od jiných národů se židovská mytologie zabývá samotným stvořením pouze krátce. Chybějí příběhy o bozích, protože judaismus uznává pouze jednoho všemohoucího Boha, šetří se nadpřirozenými bytostmi (andělé) a události jsou seřazeny přísně chronologicky. Do centra pozornosti se dostávají lidé, kteří se běžně dožívají několika staletí (Metuzalém). Hospodin do jejich života velmi často zasahuje, určuje pravidla chování a trestá jejich porušení. Genesis začíná stvořením světa a končí příchodem Židů do Egypta. Exodus vypráví o Mojžíšovi, vyvedení Izraelitů z Egypta a uzavření smlouvy s Bohem (Desatero). Leviticus popisuje židovské obřady a předpisy. Numeri zachycuje putování Židů do Zaslíbené země a Deuteronomium vyzdvihuje význam Mojžíše a židovských obřadů i zákonů.

Mojžíš Mojžíš měl obdržet kamenné desky s přikázáními na hoře Sinaj za dramatického doprovodu kouře, ohně i zvuku polnic. Mojžíš poslaný po vodách Nilu jako nejpůvodnější zdroj pohádky o Plaváčkovi. Faraonova dcera ho přijímá do královské rodiny, kde se vzdělává v egyptském duchovním učení.

Desatero podle Druhé knihy Mojžíšovy Nebudeš mít bohů jiných přede mnou; neučiníš sobě rytiny, ani jakéhokoliv podobenství těch věcí, které jsou na nebi, na zemi, ve vodách, nebudeš se jim klaněti ani jich ctíti; nevezmeš jméno Hospodinovo nadarmo; cti otce svého i matku svou; nezabiješ; nesesmilníš; nepokradeš; nevyžádáš lživého svědectví proti svému druhu; nezatoužíš po domě svého druha; nezatoužíš po ženě svého druha, ani po jeho otroku či otrokyni, ani po jeho býku nebo oslu, ani po ničem, co má tvůj druh.

Michelangelo Buonarroti – socha Mojžíše

Hora Ararat, na které přistál Noe.

Historické knihy Velká část Starého zákona se věnuje dějinám Bohem vyvoleného židovského národa v Zemi zaslíbené. Nejde ovšem o historii ve vědeckém smyslu slova. Hospodin opět velmi často zasahuje do osudů lidí a jednotlivé příběhy potvrzují jeho všemohoucnost (Jozue popisuje zázračné dobytí Jericha). Nejstaršími vládci židovských kmenů byli soudci (Samson), které vystřídali králové (Saul, David, Šalomoun). David proslul nejen svou odvahou, ale také básnickým nadáním (jsou mu připisovány žalmy), Šalomoun dal zase vystavět chrám a byl velmi moudrým panovníkem. I oni ale zhřešili a museli za porušení přikázání pykat. Po smrti Šalomouna se jednotné království rozdělilo na dvě a králové Izraele a Judska spolu začali válčit. Nakonec oba státy podlehly útokům Asyřanů a Babyloňanů a špičky národa byly odvlečeny do zajetí. Po pádu Babylonie se židé vracejí zpět do Jeruzaléma a obnovují zničený Šalomounův chrám.

Náčrt představy Šalomounova chrámu

Zeď nářků je jediný zbytek po židovském chrámu v Jeruzalémě (vybudován v době vlády Heroda Velikého), který zbořili Římané v roce 70 n. l.

Nový zákon Nový zákon (lépe smlouva) se od Starého zákona v mnohém liší. Je několikanásobně kratší, zachycuje nedlouhé časové období působení Ježíše a jeho učedníků a je psán řecky. Společně se Starým zákonem tvoří Bibli – základní text křesťanů. Římané viděli v křesťanech hrozbu, a proto je pronásledovali. Ježíše i jeho stoupence čekala mučednická smrt. Zatímco pro židy byli křesťané nevítanou konkurencí, římským císařům vadilo, že neuznávají jejich božství. Císař Nero dal roku 64 n. l. zapálit Řím a obvinil z tohoto zločinu křesťany, v pronásledování křesťanů pokračovali i jeho nástupci, a proto se věřící museli často schovávat v podzemních katakombách (původně šlo o pohřebiště). Situace se zlepšila až za vlády císaře Konstantina Velikého (306 - 337 n. l.), který zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženstvími (edikt milánský z roku 313), zrušil trest smrti ukřižováním, společně s matkou Helenou podporoval výstavbu křesťanských chrámů, roku 325 předsedal prvnímu ekumenickému koncilu v Nikaji a nakonec se nechal sám pokřtít. Oficiálně byl ale nadále představitelem tradičního pohanského kultu. Naprosté vítězství křesťanství ve východořímské říši znamenalo až zavření pohanských škol císařem Justiniánem roku 529.

Konstantin Veliký Císař Konstantin Veliký (306 - 337 n. l.) zrovnoprávnil v roce 313 ediktem milánským křesťanství s ostatními náboženstvími v římské říši, a učinil tak přítrž pronásledování jeho stoupenců.

Nový zákon a judaismus Nový zákon popisuje příchod Mesiáše a další události, které předpovídali proroci ve Starém zákoně. Ohlášeným Spasitelem je Ježíš z Nazaretu. Židé ho ale za Mesiáše nepovažují a na pravého Spasitele stále čekají. Proto také judaismus Nový zákon neuznává.

Evangelia Hlavní postavou evangelií je Ježíš Kristus. Evangelia (dobrá zvěst) nesou jména jeho učedníků (Marka, Matouše, Lukáše, Jana), ale toto autorství je sporné. Všechny čtyři knihy popisují životní osudy a působení Ježíše z Nazaretu. Jednotlivé příběhy se častokrát opakují nebo doplňují. Nejzajímavější jsou Ježíšovy zázraky, mnohem důležitější jsou ale pasáže, ve kterých vysvětluje svoje učení. Ježíš zdůrazňoval, že respektuje Starý zákon a že přišel jeho myšlenky naplnit, ne zrušit. Mnohdy je ale mnohem náročnější. Místo přikázání a trestů nabízí věřícím odpuštění hříchů a lásku. Kromě konkrétních činů vyjadřoval své myšlenky v krátkých podobenstvích.

Ježíšovu podobu neznáme Ježíšovu podobu neznáme. Zprvu byl připomínán pomocí symbolů – ryba, beránek, řecká písmena alfa a omega nebo XP, kříž...

Pozdější vyobrazení zachycují Krista jako dobrého pastýře nebo krále sedícího na trůně. Podoba jeho tváře podléhala dobovým konvencím.

Moderní rekonstrukce Ježíšovy podoby provedená na základě statistických dat o obyvatelstvu Palestiny na počátku letopočtu.

Domnělý otisk Ježíšovy tváře na tzv. Turínském plátně.

V roce 2004 natočil režisér Mel Gibson poměrně kontroverzní film Umučení Krista.

Skutky apoštolské Druhá část Nového zákona vypráví o dalších osudech apoštolů po Ježíšově zmrtvýchvstání a o vzniku křesťanské církve. Kristovi učedníci byli pronásledováni židy i Římany a řada z nich zemřela mučednickou smrtí. Mezi nejobávanější nepřátele křesťanů patřil římský občan Saul (Šavel). Po své konverzi a křtu přijal jméno Pavel a naopak začal šířit Ježíšovo učení. Díky Pavlovi se nové náboženství začalo šířit mezi ostatními národy a křesťanská obec se velmi rozrostla.

Epištoly Listy neboli Epištoly jsou dopisy apoštolů adresované jednotlivým křesťanským obcím (např. v Římě, Korintu, Efezu, Soluni atd.). Autorem prvních čtrnácti je Pavel, jména ostatních autorů se objevují v názvech epištol. Obsahem dopisů jsou především rady, jak duchovně i organizačně spravovat křesťanské obce.

Apokalypsa Poslední knihou Bible je Zjevení Janovo neboli Apokalypsa. Jde o prorockou knihu, ve které apoštol Jan popisuje svoje vidění. Stejně jako židovští proroci ohlašuje brzký příchod konce světa doprovázený velmi sugestivními fantastickými výjevy. Beránek (Ježíš) rozlamuje sedm pečetí na knize, potom andělé postupně troubí na sedm polnic a vylévají na zemi sedm nádob Božího hněvu, přičemž pokaždé dojde k nějakému strašnému neštěstí. Strhne se boj s drakem (satan) a podivnými šelmami. Vše skončí soudem nad nevěstkou a konečným vítězstvím Beránka. Mrtví budou souzeni podle svých činů, z nebe se snese nový Jeruzalém a jediným vládcem se stane Ježíš.

H. Bosch: Sv. Jan na Patmu (kolem 1505) Vidění Janovo v Knize hodinek vévody z Berry (Francie, kolem 1430)

Apokalyptičtí jezdci

Andělé jsou okřídlení poslové Boží Andělé jsou okřídlení poslové Boží. Také symbol zla Satan (Ďábel) a jeho služebníci byli původně andělé, ale protože propadli hříchu, nazývají se padlými. Tyto bytosti jsou podrobně popsány v apokryfní knize Henoch.

P. Bruegel st.: Pád vzbouřených andělů (kolem 1530)

Sv. Jeroným na obraze Mistra Teodorika Vulgata je latinský překlad Bible z přelomu 4. a 5. století, který pořídil církevní Otec Jeroným. Sv. Jeroným na obraze Mistra Teodorika

Část biblických textů přeložili do staroslověnštiny Konstantin s Metodějem.

Česko patří k zemím, ve kterých byla bible přeložena do národního jazyka ještě před vynálezem knihtisku. Nejstarší dochovaný český překlad Drážďansko-leskovecká bible pochází z 60. až 70. let 14. století.

Bible kralická je nejvýznamnějším překladem Bible do češtiny. Vznikla v polovině 16. století. Nový zákon přeložil Jan Blahoslav, Starý zákon členové jednoty bratrské. Památník Bible kralické

V roce 2009 byl dokončen překlad Bible kralické do současné češtiny,  autorem projektu je Nadační fond nové Bible kralické . Bible 21. století - jak zní název nového překladu – byla oficiálně představena 9. dubna 2009 v Betlémské kapli, úryvky z ní přednesly známé osobnosti naší kultury. Betlémská kaple

10 Středověká literatura, Bible Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Bláhová, Renata a kol.: Literatura pro 1. ročník středních škol, DIDAKTIS, Brno 2008 Novák, Dalibor: Pohádky nebo pravda, Epocha, 2006, č. 23, s. 37 – 41 Rulf, Jan: Dějepis pravěk a starověk, SPN, Praha 2001 Sárközi, Radek: Elektronická učebnice literatury, Abeceda, o. s., Most Sochrová, Marie: Literatura v kostce pro střední školy, FRAGMENT, Havlíčkův Brod 1995 Soukal, Josef: Přehled dějin literatury 1, SPN, Praha 2006 http://www.arsviva.cz/ http://www.zona10.cz/ http://cs.wikipedia.org/ http://www.csfd.cz/film/ http://www.acizek.nfo.sk/ http://www.ct24.cz/kultura/