Galerijní animace [1]. Názvem galerijní animace označujeme totiž aktivity kombinující praktické a teoretické činnosti, využívané v galeriích i muzeích, k oživení „procházky“ výstavou. Galerijní animace (…) „se vedle předávání teoretických informací výrazněji zaměřují na praktickou činnost návštěvníků a iniciování jejich citových prožitků. Nejen pouhým pozorováním, ale také prostřednictvím vlastní činnosti tak diváci přemýšlejí o záměrech, technice a významu výtvarných děl.“ (Horáček, 1998)
Aby vskutku nezůstalo pouze u procházení mezi exponáty (ne-li jejich míjení), byl vytvořen aktivizující postup, snažící se o praktické, citové a tudíž i myšlenkové vzepětí. Jeho podoba je závislá na mnoha kritériích (viz kapitola Organizace a náplň hodiny), dle nichž je zvolena vhodná podoba programu (poměr aktivity a teorie). Principem je vždy proložení mluveného slova praktickými, převážně výtvarnými etudami[3] různého založení (kresba, prostorové utváření, tělové, hudební, dramatické či literární etudy…). Volíme takové činnosti, které svým charakterem nejlépe poslouží k přiblížení postupu, záměru, inspirace či techniky tvorby vystavovaného tvůrce. Podstata animace tkví v účinnosti prožitku a zážitku, který působí jednak jako hlavní motivační prvek, jednak jako vlastní prostředek vzdělávání, nehledě na poznatky z pedagogické psychologie, která prokázala zvyšující se míru zapamatování v závislosti na aktivní zkušenosti.
Galerie Obrazky