Sociální etika 1 (KS) Vyučuje:. PhDr. Roman Míčka, Th. D. , Ph. D. www Sociální etika 1 (KS) Vyučuje: PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. www.romanmicka.net roman.tf@seznam.cz

Zkouška ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika. Úvod a principy, Brno: CDK, 2004. ISBN 80-7325-030-6. s. 7-14 (36), 179-226. (celkem 56 stran) Sociální encykliky (1891 - 1991), Praha: Zvon, 1996, ISBN 80-7113-154-7. (úvod Tomáše Halíka (s. 7-17) + krátké úvody k jednotlivým encyklikám od Cyrila Martinka) (cca 20 stran). Roman Míčka: Výběr citací z encyklik (cca 15 stran). Encyklika Caritas in Veritate (2009) Benedikta XVI. (cca 100 stran). Celkem cca 190 stran (http://www.romanmicka.net/txt_soubory/podpora_se1_new.zip) Dále je dobré pro další práci a přehled se seznámit se strukturou a obsahem Kompendia sociální nauky církve a podněty exhortace Evangelii gaudium (2013) …

Zkouška Obecné: • Co to je sociální etika a jak se odlišuje od individuální etiky ? • Jaké jsou základní otázky, problémy, tradiční témata sociální etiky ? • Jak lze definovat politiku, ekonomiku, kulturu ? • Jaké politické ideologie a jakým způsobem formují svět politiky, ekonomiky a kultury? • Jaká je spojitost a jaké rozdíly mezi sociální etikou a sociálním učením církve ? • Co je to sociální učení církve, jak vzniklo, jaký má charakter, jak jej lze definovat ? • Co je to křesťanské sociální myšlení a v jakém je vztahu k SUC ? • Jaký je základ a dějinný vývoj úvah o politice a ekonomice ze strany církve ? • Jaké jsou prameny SUC a jak se vyvíjelo SUC v dějinách ? • Jaký je dějinný kontext jednotlivých konkrétních sociálních encyklik ? • Jaké jsou hlavní principy SUC, jak je lze definovat a odkud pocházejí ? • Co je podstatou personálního principu, principu solidarity a principu subsidiarity ? • Co je to pastorální konstituce Gaudium et spes a jakým způsobem reaguje na politické a ekonomické otázky ? • Co je to Kompendium sociální nauky církve (2004), jaký má obsah, charakter ?

Zkouška Politika: • Co je to politika, jaké jsou její dějinné kontexty ? • Co je to demokracie, jak se v dějinách vyvíjela ? • Jaké jsou podstatné náležitosti demokratického právního státu ? • S jakými problémy a otazníky se systém demokracie potýká ? • Jak se k politice, demokracii a lidským právům staví SUC ? • Jaká je tradiční historická nauka o spravedlivé válce, jak lze dnes hodnotit tuto otázku ? • Jak se proměňuje charakter války, co je příčinami válek, jaký je současný stav ? • Jakým způsobem a v jakých dokumentech hodnotí problém míru a války SUC ? • Jakým způsobem a v jakých dokumentech hodnotí problém terorismu SUC ?

Zkouška Ekonomika: • Co je to ekonomika, jak se v dějinách vyvíjela ? • Jaký je vztah ekonomiky a etiky ? • Co je to kapitalismus a jaký má charakter, ideový základ a jak se v dějinách vyvíjel ? • Jak se SUC staví k otázce soukromého vlastnictví ? • Co je to lidská práce, jak se k otázce lidské práce staví SUC ? • Jak se k ekonomice kapitalismu staví SUC ? • Jak se k problému lidské práce staví dokumenty SUC ? • Jaká je ekonomická vize historického socialismu a jak se k socialismu staví SUC ? • Jak a proč je socialismus v sociálních encyklikách kritizován ? • Co je to sociálně tržní hospodářství, jaký má charakter a jak se má k SUC ? • Co je to sociální stát, stát blahobytu a jak je z pozice SUC hodnocen ? • Co je to globalizace a jak se projevuje v politické a ekonomické oblasti ? • Jaké jsou obvykle vypočítávané klady a zápory globalizace a jak je lze hodnotit ? • čem a jakým způsobem pojednává encyklika Caritas in veritate ? • Jak encyklika Caritas in veritate chápe lidský rozvoj ? • Jakým způsobem encyklika Caritas in veritate reaguje na aktuální problémy současnosti (globalizace, chudoba, ekologie, finanční a ekonomická krize, terorismus) ?

(např. co je dobro jako predikát? Jsou vůbec možné hodnotové soudy? analýza morální řeči (např. co je dobro jako predikát? Jsou vůbec možné hodnotové soudy? kogn.x nonkogn.) Základní problémy etiky: svobodná vůle svědomí hodnota norma štěstí ctnost normy individuálního jednání v konkrétních oblastech života (bioetika, etika vědy, etika mezilidských vztahů) spravedlnost sociálních útvarů

Aplikovaná etika individuální etika x sociální etika individuální etika - se zabývá praxí, pokud praxe může být přičítána jednotlivým osobám a vztahována k jejich osobní odpovědnosti. sociální etika - se věnuje morálnímu hodnocení sociální skutečnosti, tj. sociálních útvarů, do nichž se zpevnily interakce. Ústřední otázka zní: Jsou dané institucionální útvary spravedlivé? (např. daně, sociální stát, společenské rozdíly mezi lidmi, bohatství a chudoba, válečný konflikt). Na rozdíl od individuální etiky stav těchto útvarů nelze beze všeho vztahovat k osobní odpovědnosti určitých jednotlivců, a to ani jeho vznik, ani jeho změnu.

osobní odpovědnost sociální danosti, instituce, struktury, motivace, postoj poměry, regulační systémy, řády kategorie posouzení dobré – špatné spravedlivé - nespravedlivé individuální etika sociální etika

Instituce Instituce je sociální útvar, do nějž se zpevnila mezilidská interakce Instituce je sociálně předepsaná struktura různých způsobů chování, prostřednictvím kterých jsou řešeny opakující se a neodbytné problémy života lidí

Instituce Zvyk, obyčej, rituál (pozdrav, fronta…) Sociální normy (sociální odpovědnost, reciprocita, dodržení závazku…) Instituce spontánně i uměle vzniklé (rodina, trh, stát…) Kodifikované normy (zákony…) - Instituce jako „úřad“

Podobenství o milosrdném samaritánovi Samaritán našel člověka, jenž upadl do rukou lupičů. “Přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a ovázal mu je. Pak ho posadil na svého mezka, zavezl ho do hostince a tam se o něj staral”. Samaritán byl motivován individuálně eticky. Šlo mu o blaho tohoto člověka, který upadl do rukou lupičů. Kdyby však byl motivován sociálně eticky, byl by odjel do Jeruzaléma a nasadil všechny páky, aby se lupičům znemožnila činnost a aby poutníci mohli v budoucnu užívat cesty mezi Jeruzalémem a Jerichem bez nebezpečí.

Klíčová témata Politika Je o redistribuci moci a zdrojů pro život, jde o „kolektivním organizování sociální existence“ někdo říká, že politika je boj o „legitimní význam termínů a pojmů“ (co je moc, svoboda, demokracie, spravedlnost, sociální stát apod.) Jaké politické zřízení je nejlepší? Je to demokracie? Proč? Za jakých podmínek? Ekonomika Zkoumá, jak se chová člověk s neomezenými potřebami ve světě omezených (vzácných) zdrojů Jak nejlépe organizovat procesy vytváření bohatství? Jak je přerozdělovat? Jakou roli v tom má hrát stát? Kultura „Kultura nebo civilizace …. je komplexní celek, který zahrnuje poznání, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, jež si člověk osvojil jako člen společnosti.“ Jaké jsou základní hodnoty, které je třeba ve společnosti respektovat? Které se mají stát zákonem? Jaká jsou lidská práva, jak je možné je obhájit?

Politická či ekonomická věda Politická či ekonomická věda empirická normativní Který politický systém lze považovat za nejlepší? Je to demokracie? Proč ano nebo proč ne? Která ideologie je dobrá a která špatná a proč? Mohou být některé války spravedlivé? Je trh spravedlivý? Má být svobodný nebo regulovaný zákony? Jak velký příjem je důstojný? Jak mají být vysoké daně? Má stát zabezpečovat blaho občanů?

Politické ideologie Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... Svoboda, rovnost, spravedlnost Jsou i další pojmy – demokracie ,, sociální stát...

Socialismus – člověk není svobodný, je determinovaný zejména ekonomicky, jeho svoboda spočívá zejména v hmotném zabezpečení, lidé by si měli být rovni materiálně, formální rovnost je nedostačující, spravedlnost je především spravedlností sociální Liberalismus – člověk je svobodný a jeho svobodu je třeba chránit před mocí druhých i státu, lidé jsou si rovni zejména morálně a před zákonem, sociální nerovnost je spravedlivá, protože odráží přímo nebo nepřímo zásluhy člověka Konzervatismus – člověk je plně svobodná a odpovědná bytost, má ovšem výrazné sklony konat zlé věci a proto je třeba na něj být přísný, rovnost je pojem spíše transcendentní, spravedlivé je to, co je v souladu s přirozeným zákonem a tradicí

Systemizace politických ideologií Liberalismus Neokonzervatismus Neoliberalismus New Right Moderní socialismus Neomarxismus, New Left New Labour moderní klasický Socialismus Konzervatismus Komunitarismus

Jak jsme na tom? Politicky? Krize politiky, legitimity, demokracie, EU, antipolitika Ekonomicky? Blahobyt, chudoba, zadlužení, perspektiva sociální politiky Kulturně? Morálka soukromá, veřejná, hodnoty, korupce, kultura smrti Fenomén globalizace Naděje, skepse

Index demokracie http://en.wikipedia.org/wiki/Democracy_Index Vyhodnocuje míru demokracie 167 zemí. Je vypracováván na základě 60 ukazatelů, seskupených do pěti různých kategorií: míra politické volby a pluralismu občanská práva funkčnost vlády politická spoluúčast 17. Česká republika 8,19 plná demokracie politická kultura Podle posledního zveřejněného indexu z roku 2012 mělo nejlepší výsledek Norsko, když obdrželo 9,93 bodů na stupnici od nuly do deseti. Nejnižší hodnocení má dlouhodobě Severní Korea – s 1,08 body je na 167. místě

Index demokracie (2012) 1. Norway 16. United Kingdom 2. Sweden 3. Iceland 4. Denmark 5. New Zealand 6 .Australia 7. Switzerland 8. Canada 9. Finland 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Austria 13. Ireland 14. Germany 15. Malta 16. United Kingdom 17. Czech Republic 18. Uruguay, Mauritius 20. South Korea 21. United States of America 22. Costa Rica 23. Japan 24. Belgium 25. Spain … 28.France, Slovenia 32. Italy 33. Greece 38. India 39. Jamaica 40. Slovakia … 44. Poland, Brazil 49. Hungary 50. Croatia

Human Development Index (2012) Je kombinací nejen ekonomických, ale i celé řady sociálních ukazatelů, jako je například očekávaná délka života, přístup ke vzdělání, rovné příležitosti z hlediska gender, porodní úmrtnost, přístup k nezávadné pitné vodě, zdravotní péči, a podobně. Stanoví žebříček 169 států OSN v pořadí podle kvality života. 1 Norway 0.955 81.3 12.6 17.5 48,688 4 0.977 2 Australia 0.938 82.0 12.0 c 19.6 d 34,340 15 0.978 3 United States 0.937 78.7 13.3 16.8 43,480 6 0.958 4 Netherlands 0.921 80.8 11.6 c 16.9 37,282 8 0.945 5 Germany 0.920 80.6 12.2 16.4 e 35,431 10 0.948 6 New Zealand 0.919 80.8 12.5 19.7 d 24,358 26 0.978 7 Ireland 0.916 80.7 11.6 18.3 d 28,671 19 0.960 7 Sweden 0.916 81.6 11.7 c 16.0 36,143 6 0.940 9 Switzerland 0.913 82.5 11.0 c 15.7 40,527 2 0.926 10 Japan 0.912 83.6 11.6 c 15.3 32,545 11 0.942 11 Canada 0.911 81.1 12.3 15.1 35,369 5 0.934 12 Korea, Republic of 0.909 80.7 11.6 17.2 28,231 15 0.949 13 Hong Kong, China (SAR) 0.906 83.0 10.0 15.5 45,598 13 Iceland 0.906 81.9 10.4 18.3 d 29,176 12 0.943 15 Denmark 0.901 79.0 11.4 c 16.8 33,518 4 0.924 16 Israel 0.900 81.9 11.9 15.7 26,224 13 0.942 17 Belgium 0.897 80.0 10.9 c 16.4 33,429 3 0.917 18 Austria 0.895 81.0 10.8 15.3 36,438 –5 0.908 18 Singapore 0.895 81.2 10.1 c 14.4 f 52,613 –15 0.880 20 France 0.893 81.7 10.6 c 16.1 30,277 4 0.919 21 Finland 0.892 80.1 10.3 16.9 32,510 2 0.912 21 Slovenia 0.892 79.5 11.7 16.9 23,999 12 0.936 23 Spain 0.885 81.6 10.4 c 16.4 25,947 8 0.919 24 Liechtenstein 0.883 79.8 10.3 g 11.9 84,880 h –22 0.832 25 Italy 0.881 82.0 10.1 c 16.2 26,158 5 0.911 26 Luxembourg 0.875 80.1 10.1 13.5 48,285 –20 0.858 26 United Kingdom 0.875 80.3 9.4 16.4 32,538 –5 0.886 28 Czech Republic 0.873 77.8 12.3 15.3 22,067 10 0.913 29 Greece 0.860 80.0 10.1 c 16.3 20,511 13 0.899 30 Brunei Darussalam 0.855 78.1 8.6 15.0 45,690 –23 31 Cyprus 0.848 79.8 9.8 14.9 23,825 4 0.869 32 Malta 0.847 79.8 9.9 15.1 21,184 9 0.876 33 Andorra 0.846 81.1 10.4 i 11.7 33,918 j –15 0.839 33 Estonia 0.846 75.0 12.0 15.8 17,402 13 0.892 35 Slovakia 0.840 75.6 11.6 14.7 19,696 9 0.872 36 Qatar 0.834 78.5 7.3 12.2 87,478 k –35 0.761 37 Hungary 0.831 74.6 11.7 15.3 16,088 13 0.874 38 Barbados 0.825 77.0 9.3 16.3 17,308 10 0.859 39 Poland 0.821 76.3 10.0 15.2 17,776 7 0.851 40 Chile 0.819 79.3 9.7 14.7 14,987 13 0.863

Human Development Index (2013) http://hdr.undp.org/en/ 1 Norway 0.944 81.5 12.6 17.6 63,909 0.943 0 2 Australia 0.933 82.5 12.8 19.9 41,524 0.931 0 3 Switzerland 0.917 82.6 12.2 15.7 53,762 0.916 0 4 Netherlands 0.915 81.0 11.9 17.9 42,397 0.915 0 5 United States 0.914 78.9 12.9 16.5 52,308 0.912 0 6 Germany 0.911 80.7 12.9 16.3 43,049 0.911 0 7 New Zealand 0.910 81.1 12.5 19.4 32,569 0.908 0 8 Canada 0.902 81.5 12.3 15.9 41,887 0.901 0 9 Singapore 0.901 82.3 10.2 b 15.4 c 72,371 0.899 3 10 Denmark 0.900 79.4 12.1 16.9 42,880 0.900 0 11 Ireland 0.899 80.7 11.6 18.6 33,414 0.901 –3 12 Sweden 0.898 81.8 11.7 b 15.8 43,201 0.897 –1 13 Iceland 0.895 82.1 10.4 18.7 35,116 0.893 0 14 United Kingdom 0.892 80.5 12.3 16.2 35,002 0…. 15 Hong Kong, China (SAR) 0.891 83.4 10.0 15.6 52… 16 Korea (Republic of) 0.891 81.5 11.8 17.0 30,345 0… 17 Japan 0.890 83.6 11.5 15.3 36,747 0.888 –1 18 Liechtenstein 0.889 79.9 d 10.3 e 15.1 87,085… 19 Israel 0.888 81.8 12.5 15.7 29,966 0.886 0 20 France 0.884 81.8 11.1 16.0 36,629 0.884 0 21 Austria 0.881 81.1 10.8 b 15.6 42,930 0.880 0 21 Belgium 0.881 80.5 10.9 b 16.2 39,471 0.880 0 21 Luxembourg 0.881 80.5 11.3 13.9 58,695 0.880 0 24 Finland 0.879 80.5 10.3 17.0 37,366 0.879 0 25 Slovenia 0.874 79.6 11.9 16.8 26,809 0.874 0 26 Italy 0.872 82.4 10.1 b 16.3 32,669 0.872 0 27 Spain 0.869 82.1 9.6 17.1 30,561 0.869 0 28 Czech Republic 0.861 77.7 12.3 16.4 24,535 0.861 0 29 Greece 0.853 80.8 10.2 16.5 24,658 0.854 0 30 Brunei Darussalam 0.852 78.5 8.7 14.5 70,883 h… 31 Qatar 0.851 78.4 9.1 13.8 119,029 g 0.850 0 32 Cyprus 0.845 79.8 11.6 14.0 26,771 0.848 0 33 Estonia 0.840 74.4 12.0 16.5 23,387 0.839 0 34 Saudi Arabia 0.836 75.5 8.7 15.6 52,109 0.833 0 35 Lithuania 0.834 72.1 12.4 16.7 23,740 0.831 1 35 Poland 0.834 76.4 11.8 15.5 21,487 0.833 –1 37 Andorra 0.830 81.2 d 10.4 i 11.7 40,597 j 0.830 0 37 Slovakia 0.830 75.4 11.6 15.0 25,336 0.829 1

Index „bohatství“ 2011 (Allianz) Jen 52 zemí 1. Švýcarsko …. 26. ČR (230 tis.) 41. SR http://www.novinky.cz/finance/280505-cesi-maji-v-prumeru-nasporeno-230-tisic-korun.html

Global Peace Index (2014) Institute for Economics and Peace http://economicsandpeace.org/

Rozkvět nebo úpadek ? (kardinál Ratzinger, 2005) „Jestliže na jedné straně v Evropě našlo křesťanství svou nejúčinnější formu, musíme na druhé straně také říci, že se v Evropě vyvinula kultura, která je v absolutně radikálním protikladu nejen ke křesťanství, nýbrž ke všem náboženským a morálním tradicím lidstva“. (kardinál Ratzinger, 2005) „Svět nepotřebuje zbožnost, říká pan Blatchford, svět potřebuje mýdlo a socialismus. Zbožnost je jedna z nejrozšířenějších lidských ctností, zatímco mýdlo a socialismus jsou jen dva koníčky vyšší střední vrstvy “. [ G. K. Chesterton ]

další oficiální dokumenty Politická filosofie, sociální filosofie Sociální etika - Křesťanská sociální etika - Sociální nauka církve empirie – rozum - tradiční hodnoty - autorita církve Ockenfels, Anzenbacher, Novak, Míčka ☺ Zejména encykliky, další oficiální dokumenty

Matouš kap. 22 „I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání? Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

Deus caritas est (2006) 20. Láska k bližnímu zakořeněná v lásce k Bohu je především úlohou pro jednotlivého věřícího, ale je také úlohou pro celou církevní komunitu, a to na všech úrovních od místní komunity po partikulární církev až k univerzální církvi v její globalitě. Církev musí uplatňovat lásku také jako komunita. Důsledkem toho je, že láska potřebuje také organizaci jakožto předpoklad uspořádané komunitní služby. 31. … Křesťanská charitativní aktivita musí být nezávislá na politických stranách a ideologiích. Nejedná se o způsob, jak změnit svět ideologickým způsobem, a proto charitativní dílo není ve službách světských strategií, protože jde o uplatňování lásky tady a teď, lásky, kterou člověk potřebuje stále.

Deus caritas est (2006) 28. … Církev nemůže a nesmí vzít do svých rukou politický boj, aby tak budovala tu nejspravedlivější možnou lidskou společnost. Nemůže a nesmí se postavit na místo státu. Zároveň ale nemůže a nesmí zůstat pouze na okraji usilování o spravedlnost. Do tohoto usilování se musí zapojovat prostřednictvím racionální argumentace a musí probouzet duchovní síly, bez nichž by se spravedlnost, která vždy vyžaduje odříkání, nemohla prosadit ani se rozvíjet. Spravedlivá společnost nemůže být dílem církve, protože ji má uskutečňovat politika. Církev se nicméně hluboce zabývá nasazením pro spravedlnost tím, že pracuje na otevřenosti intelektu a vůle vůči požadavkům dobra.

Všichni se hlásí ke křesťanství Křesťansko-sociální platforma ČSSD (Paroubek: "Díváme se kolem sebe, a pokud jde o vývoj lidové strany jak v programové, tak osobnostní oblasti, tak je to potenciální strategický partner…") TOP 09 (Kalousek o KDU-ČSL: „Mám pocit, že se na schůzích modlíte a v kostele děláte politiku…“) Zelení (Liška: „Osobně se o svém náboženském přesvědčení nikde veřejně nešířím, zeptá-li se mě ale někdo, pak neváhám otevřeně odpovědět…“) ODS (Benda: „Nechci vyzývat, nevolte KDU-ČSL, ale ODS je pro praktikující křesťany se zájmem o budoucnost naší vlasti i křesťanství v Evropě dobrou volbou…“) KSČM (Herzán: Jsem věřící a chápu, že to může v souvislosti s mým členstvím v KSČM vzbuzovat otázky. Ale já v tom vidím určitou hlubší naději )

Sociální učení církve Sociální učení církve je „součástí integrální nauky o člověku...“ (papež Jan XXIII.) „...Proto je křesťanská antropologie ve skutečnosti kapitolou teologie a sociální nauka církve, která se ujímá člověka a stará se o něho a o jeho chování ve světě, patří z téhož důvodu "do oblasti teologie, zvláště teologie morální“. (Centesimus Annus 55.) „…Církev nepředkládá žádné vlastní modely. Konkrétní a úspěšné modely lze nalézt pokaždé pouze v rámci té které historické situace, úsilím všech odpovědných osob, které budou čelit konkrétním problémům ve všech jejich těsně propojených společenských, hospodářských, politických a kulturních aspektech“. (Centesimus Annus 43.)

Sociální učení církve „Její zvláštní hodnota však spočívá v tom, že je dokumentem magisteria, který se spolu s mnoha dalšími dokumenty tohoto druhu začleňuje do evangelizačního úkolu církve. Z toho plyne, že sociální nauka má význam nástroje zvěstování víry“. (Centesimus Annus 54) „Sociální nauka kromě toho obsahuje důležitou interdisciplinární dimenzi. S cílem lépe uplatnit v různých a stále se měnících sociálních, hospodářských a politických oblastech pravdu o člověku vstupuje tato nauka do dialogu s různými disciplínami, které se člověkem zabývají, sjednocuje jejich příspěvky a pomáhá jim otevřít se v širším horizontu službě člověku, poznanému a milovanému v plné šíři jeho poslání. Kromě interdisciplinární dimenze je pak nutno zmínit se o praktické a v určitém smyslu experimentální dimenzi této nauky. Ta je založena na střetávání křesťanského života a svědomí se situacemi tohoto světa a projevuje se úsilím, které vyvíjejí jednotlivci, rodiny, kulturní a veřejní činitelé, politici a státníci, aby dali křesťanskému životu podobu a uplatnění v dějinách“. (Centesimus Annus 59)

„Multifaktoriální analýza St „Multifaktoriální analýza St. Krasona“ (Liberalism, Conservatism, and Catholicism: An Evaluation of Contemporary American Political Ideologies in Light of Catholic Social Teaching, 2001, 2004) Na základě analýzy konkrétních hodnocení ze strany sociálních encyklik a jejich komparací s významnými díly hlavních amerických ideologických proudů dospěl k názoru , že sociální učení církve není ve svém celku kompatibilní s žádnou z etablovaných politických ideologií, nicméně že nejvíce svým pojetím člověka, společnosti a hodnot konverguje v americkém kontextu takřka rovnocenně z jedné poloviny zkoumaných faktorů se „starým liberalimem“ (reprezentovaným Demokratickou stranou v éře od Rooseveltova New Dealu do roku 1960) a z poloviny zkoumaných faktorů s „konzervatismem“ (v širokém slova smyslu), nejméně pak s „novým liberalismem“ (reprezentovaným Demokratickou stranou v éře inspirované Novou levicí po roce 1960). Se starým liberalismem nejvíce sociální nauka církve podle Krasona konverguje v otázce role politiky a vlády, pojetí rovnosti lidí, ekonomické a sociální politice, zahraniční politice, s konzervatismem pak v otázce role náboženství a přirozeného zákona, otázce pojetí lidské svobody, subsidiarity, hodnocení komunismu, vzdělání, občanských práv a svobod. I když rozdíly jsou podle Krasona často nepatrné, nový liberalismus se až na výjimky (otázka životního prostředí) ve většině faktorů umístil na posledním místě, zejména s ohledem na hodnotový a morální relativismus, vztah k náboženství, pojetí svobody, odpovědnosti a lidských práv.

Dokumenty SUC 10 encyklik: Lev XIII., encyklika Rerum novarum (1891) Pius XI., encyklika Quadragesimo anno (1931) Jan XXIII., encyklika Mater et Magistra (1961) Jan XXIII., encyklika Pacem in terris (1963) Pavel VI., encyklika Populorum progressio (1967) Pavel VI., apoštolský list Octogesima adveniens (1971) Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens (1981) Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis (1987) Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus (1991) Benedikt XVI., encyklika Caritas in veritate (2009) Pastorální konstituce Gaudium et Spes (1965) Apoštolská exhortace Evangelii gaudium (2013)? Kompendium sociální nauky církve (Iustitia et Pax, 2004) Poselství k oslavě Světového dne míru (vždy k 1.1.), Pokoj a Dobro (2000)

„Každý křesťan, který bere svou víru vážně, musí být socialistou“. (Paul Tillich) „Nelze být zároveň řádným katolíkem a opravdovým socialistou“. (Quadragesimo anno,120) „Při použití těchto zásad se mohou někdy i mezi katolíky dobré vůle vyskytnout různé názory.“ (Mater et magistra, čl. 238) „Při řízení časných záležitostí mají uznávat oprávněnou různost názorů a mají zachovat úctu k občanům i jejich sdružením, která tyto názory poctivě zastávají.“(Gaudium et spes, čl. 75) „V konkrétních situacích a se zřetelem na vztahy, v jakých kdo žije, musíme uznávat zákonitou rozmanitost možných přístupů.“ (Octogesima adveniens, čl. 50)

Kardinál Avery Dulles: Catholicism and American Culture Kardinál Avery Dulles: Catholicism and American Culture. The Uneasy Dialogue (1989) • Tradicionalistická strategie (je kritická k mainstreamové americké kultuře a usiluje o obnovu centralizovaného a autoritativního katolicismu) • Neokonzervativní strategie (věří, že katolická tradice poskytuje jediněčné zdroje pro obnovu amerického experimentu uspořádané svobody) • Liberální strategie (spatřuje v americké kultuře potenciál k modernizaci katolicismu cestou rozšiřování svobody, větší demokratizace a selektivního přístupu k tradičním katolickým doktrínám) • Radikální strategie (klade důraz na revoluční, profétický, kritický a kontrakulturní aspekt katolicismu zaměřený vůči mainstreamové americké kultuře kapitalismu, konzumerismu a militarismu)

Vývojové fáze SUC Stoleté dějiny katolické sociální nauky lze rozdělit do čtyř základních vývojových fází: První fáze zahrnuje přípravu, vznik a dopad encykliky Lva XIII. Rerum novarum (1891) Druhá fáze papež Pius XI. a Pius XII., rozvinutí klasických principů SUC Pius XI., encyklika Quadragesimo anno (1931) Pius XI., Encyklika MIT BRENNENDER SORGE ze 14.března 1937 (Proti nacismu a rasismu) PIUS XI., Encyklika DIVINI REDEMPTORIS z 19.března 1937 (Proti bezbožeckému komunismu)

Rok 1937 Pius XI., Encyklika MIT BRENNENDER SORGE ze 14. března 1937 (Proti nacismu a rasismu) ”Kdo vyjímá rasu, národ anebo stát z této pozemské hierarchie hodnot a činí je nejvyšší normou všech hodnot, i náboženských, a zbožňuje je modloslužebným kultem, ten převrací a falšuje Bohem stvořený a Bohem stanovený řád“ (158) PIUS XI., Encyklika DIVINI REDEMPTORIS z 19.března 1937 (Proti bezbožeckému komunismu) 3. „Jistě již chápete, že mluvím o hrozivém nebezpečí bezbožného komunismu. Jde mu vlastně o úplný rozvrat společenského řádu a přímo ze základu vyvrací křesťanský způsob života“ (3)

Vývojové fáze SUC Třetí fáze "koncilová" - konstituce Gaudium et spes (1965) Jan XXIII., encyklika Mater et Magistra (1961) Jan XXIII., encyklika Pacem in terris (1963) Pavel VI., encyklika Populorum progressio (1967) Pavel VI., apoštolský list Octogesima adveniens (1971) Čtvrtá fáze sociální učení Jana Pavla II. Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens (1981) Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis (1987) Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus (1991) Kompendium sociální nauky církve (Compendium of the Social Doctrine of the Church - Iustitia et Pax, 2004) Benedikt XVI., encyklika Caritas in veritate (2009)

Benedikt XVI. (2005 –) Caritas in veritate Encyklika o integrálním rozvoji člověka v lásce a v pravdě (2009) Úvod První kapitola Poselství encykliky Populorum progressio Druhá kapitola Lidský rozvoj v naší době Třetí kapitola Bratrství, ekonomický rozvoj a občanská společnost Čtvrtá kapitola Rozvoj národů, práva a povinnosti, životní prostředí Pátá kapitola Spolupráce lidské rodiny Šestá kapitola Rozvoj národů a technika Závěr

Katolická revoluce lidských práv Podle historika Sira Michaela Howarda z Oxfordu byly ve 20. století byly jen dvě skutečně velké revoluce Leninova bolševická v roce 1917 a právě katolická, kdy došlo k „transformaci římsko-katolické církve z bašty ancien régime na předního světového obhájce lidských práv“ DEMOKRACIE (Pius XII.) LIDSKÁ PRÁVA (Jan XXIII.) TRŽNÍ HOSPODÁŘSTVÍ (Jan Pavel II.) X Paradox katolicismu Katolická církev systematicky oslabovala moc státu a panovníka, „z jiskérek těchto bojů pak vzplály první plamínky svobody“ (Fareed Zakaria, Budoucnost svobody)

Personální princip Princip solidarity Princip subsidiarity Princip obecného dobra

Další uvažované principy Soukromého vlastnictví a všeobecného určení statků Zachování životního prostředí Spoluúčasti a spolurozhodování Princip svobody Věcných znalostí Trvale udržitelného rozvoje

Personální princip Mater et magistra (1961) 219. Nejvyšší zásadou této nauky je tvrzení, že jednotliví lidé jsou základem, účinnou příčinou a cílem každého společenského zřízení; lidé od přírody obdaření společenskou povahou a zároveň povolaní k vyššímu řádu, který přirozenost přesahuje a pozvedá. 220. Tento nejvyšší princip je nosný a chrání nedotknutelnou důstojnost lidské osoby. Na jeho základě vybudovala církev, především v posledních sto letech, za spolupráce učenců z řad kněží i laiků, svou rozsáhlou sociální nauku. Podle ní mají být uspořádány lidské vztahy ve shodě s všeobecnými zásadami vyplývajícími z konkrétních okolností a zvláštní povahy každé doby. Tyto normy křesťanské sociální nauky mohou tudíž být přijaty všemi lidmi. Mater et magistra (1961)

Personální princip Gaudium et Spes (1965) 12. ... Člověk je totiž v jádru své přirozenosti bytost společenská a bez vztahu k ostatním nemůže žít ani rozvíjet své vlohy. ... 25. ... Vždyť lidská osoba je a musí být počátkem, nositelem i cílem všech společenských institucí, neboť má přirozenou potřebu žít společensky.

Personální princip Rerum Novarum, čl. 32 (1891) „Nikdo se nesmí beztrestně prohřešovat proti důstojnosti člověka, s níž Bůh sám zachází "s velikou úctou", ani mu klást překážky v úsilí o dokonalost, která je v souladu s věčným životem v nebi. Dokonce ani kdyby to člověk sám chtěl, nemá nikdo právo dovolit, aby se s ním jednalo pod jeho lidskou důstojnost, nebo aby se dobrovolně poddal nějakému duchovnímu otroctví; neboť zde neběží o práva, o nichž by si směl člověk rozhodovat, jak by si přál, nýbrž o povinnosti k Bohu, jichž musíme dbát s posvátnou úctou“.

bytost společenská (podstatně) počátkem (základem) nositelem (účinnou příčinou) cílem (nikdy pouze prostředkem) všech společenských institucí (zejména politických, ekonomických)

Pacem in terris (1963) Veřejná moc má uznávat a mít v úctě osobní práva a povinnosti občanů 60. V dnešní době se soudí, že obecné blaho záleží především v tom, aby se zachovávala lidská práva a povinnosti. Proto je třeba, aby úloha veřejné moci spočívala především v tom, aby se na jedné straně tato práva uznávala, dbalo se jich, navzájem byla slaďována, chráněna a podporována, a na druhé straně aby mohl každý snáze plnit své povinnosti. "Chránit nedotknutelná lidská práva a starat se, aby každý mohl snáze plnit své povinnosti – to je hlavní úkol každé veřejné moci."

Historické kořeny ideje lidských práv Stoicismus (myšlenka rovnosti všech lidí, univerzální zákon, odmítání otroctví) Křesťanství (nezpochybnitelná důstojnost člověka, garantovaná Bohem, člověk jako obraz Boží) Osvícenství (sekularizace myšlenky, prosazení v politickém řádu)

Všeobecná deklarace lidských práv, OSN 1948 Základní lidská práva John Locke: Právo na život, svobodu, majetek (life, liberty, property) Thomas Jefferson: Právo na život, svobodu a sledování štěstí (life, liberty, pursuit of happines) Jeremy Bentham (1748 – 1832) Přirozená práva – hloupost, kritérium štěstí – užitek Svoboda – realizace osobních přání politická, hospodářská, sociální, kulturní práva Všeobecná deklarace lidských práv, OSN 1948

Trojí lidsko-právní status osoby: Členění lidských práv Trojí lidsko-právní status osoby: Status negativus (práva bránící) Status activus (práva občanská) Status positivus (práva na šance a prostředky) Základní Politická Hospodářská, sociální, kulturní

Jak zdůvodnit lidská práva? -Teologicky (autoritou), Filosoficky (rozumem), Intuitivně (pocitem), Statisticky (konsensem) „O lidských právech se za našich dob mluví velice často. to částečně zastírá tu skutečnost, že naše civilizace dnes nedisponuje žádným v širším měřítku akceptovaným myšlenkovým postupem, jak ideu lidských práv zdůvodnit“ Stanislav Sousedík Svoboda a lidská práva (2010) Pojem lidských práv zhypertrofoval a že bez jasných kritérií nejsme schopni odlišit práva partikulární, podmíněná dějinně, civilizačně, ekonomicky a práva základní, všelidská, univerzální: „Těch druhých, skutečných, je totiž podstatně méně“

Hierarchie práv? „U sociálních práv lze konstatovat, že jejich souhrnným omezením je právě skutečnost, že nejsou, na rozdíl např. od základních práv a svobod, přímo vymahatelná na základě Listiny. Jejich omezenost spočívá právě v nutnosti zákonného provedení, které je ovšem zároveň podmínkou konkrétní realizace jednotlivých práv“... ...„Tyto skutečnosti souvisí se specifickým charakterem sociálních práv, která jsou závislá zejména na ekonomické situaci státu. Úroveň jejich poskytování reflektuje nejen hospodářský a sociální vývoj státu, ale i vztah státu a občana, založený na vzájemné odpovědnosti a na uznání principu solidarity“. (Nález ústavního soudu (Pl.ÚS 1/08 #1, 251/2008 Sb., N 91/49 SbNU 273 Návrh na zrušení části zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů - část zdravotnická) Nález ústavního soudu (Pl.ÚS 2/08 #1, 166/2008 Sb., N 73/49 SbNU 85 Návrh na zrušení části zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů - část týkající se sociálního zabezpečení) Dokument Mezinárodní teologické komise Důstojnost a práva lidské osoby (1983) přímo hovoří o „hierarchii lidských práv“ – práva rozlišuje na tři stupně – skutečně základní, předstátní a nezcizitelná na straně jedné, a práva „nižší úrovně“ („určitá občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva“), která mají charakter zpřesnění některých práv základních a jsou historicky a kulturně podmíněná. Na nejnižším stupni jsou práva jako „ideální požadavky“, která nepředstavují nezcizitelný imperativ, ale vyjadřují spíše určité požadavky, nároky a touhy lidí, z hlediska praktické aplikace relativní (Srov.Dokumenty Mezinárodní teologické komise věnované morální teologii a etice, 2010: 45–46)

„Charty práv“ v sociální nauce církve V článcích 11–27 Pacem in terris (1963) Jan XXIII. provádí dokonce konkrétní výčet práv, která považuje za „přirozená“ a „naprosto nezcizitelná“ X Jan Pavel II. Centesimu annus (1991), čl 47 „Z nejdůležitějších práv je třeba uvést právo na život, k němuž patří významné právo růst po zplození v matčině lůně, právo žít v úplné rodině a v mravném prostředí, vhodném pro vývoj a rozvoj osobnosti, právo dovést svůj rozum a svobodu ke zralosti hledáním a nalézáním pravdy, právo podílet se na práci při využívání statků země a získávat z ní obživu pro sebe a své blízké, právo svobodně založit rodinu a plodit a vychovávat děti za odpovědného uplatňování vlastní sexuality. Zdrojem a syntézou těchto práv je v určitém smyslu náboženská svoboda, chápaná jako právo žít v pravdě vlastní víry a v souladu s transcendentní důstojností vlastní osoby“

Caritas in veritate, čl. 43 „V současnosti jsme svědky tíživého protikladu. Na jedné straně se vymáhají práva, mající nahodilý a postradatelný ráz, přičemž se nárokuje jejich uznání a šíření ze strany veřejných struktur, a na druhé straně jsou zneuznávána a pošlapávána elementární základní práva velké části lidstva“.

Princip solidarity 38. ... Jde především o vzájemnou propojenost, chápanou jako systém určující vztahy v současném světě, v jeho složkách: hospodářské, kulturní, politické i náboženské. Jde o propojenost, která je přijímána jako morální kategorie. Je-li za takovou uznávána, pak jí odpovídá – jako postoj mravní a společenský, jako "ctnost" – solidarita. Není to tedy jen neurčitý soucit nebo povrchní dojetí nad zlem, týkajícím se mnoha blízkých nebo vzdálených osob. Naopak, je to pevná a trvalá odhodlanost usilovat o obecné blaho neboli dobro všech a jednoho každého, protože všichni jsme zodpovědni za všechny. ... Sollicitudo rei socialis (1987)

SOLIDUS = pevný, trvalý, celý SOLIDARE = pevně spojit Princip solidarity SOLIDUS = pevný, trvalý, celý SOLIDARE = pevně spojit Nejde o solidaritu ve smyslu soucitu, individuálně-etické ctnosti ale o mravní a právní princip uspořádání institucí

Anzenbacher, s. 198 Princip personality ve smyslu vztahu vzájemného uznávání precizuje lidsko-právní status osoby, tedy rozvíjí principiální právní nárok každého člověka jako osoby. Naproti tomu v principu solidarity jde o povinnosti odpovídající tomuto právnímu nároku, které vyplývají v právním společenství pro každého, jakož i pro právní pospolitost jako celek. Princip solidarity tedy zavazuje k sociální spolupráci, jejímž cílem je zaručit lidsko-právní status osoby pro všechny.

Princip subsidiarity 79. Je sice pravda, a dějiny to jasně dokazují, že za změněných poměrů se nyní může provést mnoho věcí jen s pomocí velkých sdružení, i když v dřívějších dobách na tytéž věci stačily i společnosti malé. Přece však v sociální filozofii stále platí důležitá zásada, která se nedá vyvrátit ani změnit: To, co mohou jednotlivci provést z vlastní iniciativy a vlastním přičiněním, to se jim nemá brát z rukou a přenášet na společnost. Stejně tak je proti spravedlnosti, když se převádí na větší a vyšší společenství to, co mohou vykonat a dobře provést společenství menší a nižší. To má totiž pak za následek těžké poškození a rozvrat sociálního řádu. Neboť každý společenský zásah svým působením a svou přirozenou povahou má přinášet pomoc údům těla společnosti, nikdy je však nemá ničit a pohlcovat. Quadragesimo anno (1931)

subsidiarii cohortes = rezervní kohorty Princip subsidiarity SUBSIDIUM = podpora subsidiarii cohortes = rezervní kohorty Dualismus státu a společnosti, hierarchie kompetencí

Princip subsidiarity Aristotelés Politika A přece je jasné, že stát, který bude postupovat ke stále větší jednotnosti, nakonec už nebude státem. Podle své přirozenosti je stát určitá mnohost, a bude-li postupovat k jednotnosti, bude ze státu spíše domácnost a z domácnosti jednotlivec… Domácnost je více soběstačná než jednotlivec, stát více než domácnost, a stát se stane skutečně státem teprve potom, až se společenství obyvatelů stane soběstačným. Je-li tedy více žádoucí větší soběstačnost, je více žádoucí také menší jednotnost.

restriktivní podpůrný Princip subsidiarity Dvojí aspekt restriktivní podpůrný (svoboda, autonomie) (podpora, zajištění podmínek)

Caritas in veritate, čl. 75 „Zvláštním projevem lásky a hlavním kritériem bratrské spolupráce věřících a nevěřících je nepochybně zásada subsidiarity, výraz nezcizitelné lidské svobody“.

Princip subsidiarity Lisabonská smlouva (5/3) „Podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jejího rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie“.

Princip společného dobra 26. Ze stále těsnější vzájemné závislosti, která postupně nabývá celosvětového rozsahu, plyne, že se obecné blaho – čili souhrn podmínek společenského života, které jak skupinám, tak jednotlivým členům dovolují úplnější a snazší dosažení vlastní dokonalosti - stává stále všeobecnějším; z toho vyplývají práva a povinnosti, které se týkají celého lidstva. Jakákoliv skupina musí mít na zřeteli potřeby a oprávněné nároky jiných skupin, ano, i obecné blaho celé lidské rodiny. Gaudium et Spes (1965)

Centesimus annus (1991) 48. . ... V posledních letech jsme byli svědky značného rozšíření těchto intervencí, což vedlo do určité míry k novému typu státu, k "sociálnímu státu". Tento vývoj probíhal v některých státech s cílem vhodně překonat četné nedostatky a uspokojit nejrůznější potřeby odstraněním forem bídy a vykořisťování, nedůstojných člověka. Vyskytlo se však nemálo různých výstřelků a případů zneužívání, které zvláště v poslední době vyvolaly ostrou kritiku sociálního státu, který byl označován za "zaopatřovací stát". Funkční poruchy a nedostatky v sociálním státě vycházejí z nesprávného pochopení úkolů státu. I v této oblasti musí platit princip subsidiarity. Nadřazená společnost nesmí zasahovat do vnitřního života podřízené společnosti tím, že by ji oloupila o její pravomoci. Má ji nanejvýš podporovat a pomáhat jí k tomu, aby sladila své jednání s jednáním ostatních společenských sil s ohledem na obecné blaho. Sociální stát, který přímo zasahuje a olupuje společnost o její odpovědnost, způsobuje ztrátu lidské energie a přebujelost státních aparátů, které ovládá více byrokratická logika než snaha sloužit občanům; ruku v ruce s tím jde nesmírné zvyšování výdajů.

Definice SS Thoenes: „Sociální stát je typem společnosti, v níž vláda přebírá zodpovědnost za politickou, ekonomickou a sociální prosperitu svých občanů.“ Potůček: „Sociální stát je stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí a v praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou.“ Peacock: „Skutečným účelem welfare state je naučit lidi, jak si počínat bez něho“. (???)

Varianty SS – kontinentální (případ Německa) Čtyři modely sociálního státu (Jan Keller, Soumrak sociálního státu ): – kontinentální (případ Německa) – skandinávský (případ Švédska) – reziduální (případ Velké Británie) – rudimentární (případ Španělska) Modely se liší způsobem a rozsahem péče o obyvatelstvo – ty nejskromnější zajišťují jen minimální uznávané standardy pro ty, kteří si jej nedokáží vlastními silami zajistit, štědřejší usilují o udržení vysokého životního standardu pro široké vrstvy obyvatelstva a podporují aktivně vzestup životní úrovně.

Varianty SS a náboženská tradice Charita jako činitel německého sociálního státu: K náboženskému kontextu evropského vytváření sociální péče Michael N. Ebertz http://www.caritasetveritas.cz/index.php?p=archiv&cislo=2&rok=2011&pkey=51 „Současně může být ukázáno, že rozdílný welfare mix a rozdílné delegování primární kompetence pro vytváření sociální péče stojí v úzké souvislosti s příslušnými sociálně-kulturními a sociálně-religiózními kontexty, čímž získávají zvláštní pozoruhodnost heterogenní religiózně-konfesní hlubinné dimenze evropského utváření sociálního státu“.

Varianty SS a náboženská tradice Skandinávské sociální státy vděčny nejen sociálnědemokratickým, ale též evangelicko-luterským vlivům a tradicím. Pro sociální etiku luterského protestantismu, který ve skandinávských státech spočívá ve státně-církevní tradici, je, krátce řečeno, charakteristické to, že je státu coby „starostlivé vrchnosti“ připisována primární kompetence pro celkové zabezpečení bytí, a tím také pro vytvářené sociální péče. Rovněž je zřejmé, že se ve Švýcarsku, Holandsku a Velké Británii vytvořily sociální státy, jež jsou formovány svobodněcírkevně-kalvinistickými vlivy a tradicemi.15 Narozdíl od luterského protestantismu, svobodně církevní-kalvinismus odpovědnost za zabezpečení bytí a vytváření sociální péče nepřipisuje státu, nýbrž individuu. Nakonec se ukazuje, že se v katolicky ražených zemích - ve Španělsku, Portugalsku a Itálii, ba dokonce i ve Francii, udržují sociálně etická tradice a mentalita, které nepřipisují primární kompetenci pro celkové zabezpečení bytí a vytváření sociální péče pouze státu a pouze individuu, nýbrž rodinám a – pokud možno – také církvi ve spolupráci se státem.

Wolfgang Ockenfels OCKENFELS, W. Sociální politika na základě křesťanského obrazu člověka. Subsidiarita, rodinná politika a znovuoživení křesťanské charity. Praha: OI, Bulletin roč. 2005, č. 165. Dostupné také na: http://obcinst.cz/cs/SOCIALNI-POLITIKA-NA-ZAKLADE-KRESTANSKEHO-OBRAZU-CLOVEKA-c799/ „K přebujelosti sociálního státu, který se obtížil sociálními nároky, jež ho teď táhnou ke dnu, bohužel mocně přispěly i křesťanské strany, některé církevní spolky a teologové. Zadlužený stát blahobytu se nemůže odvolávat na křesťanské sociální učení. Protože co mají s tímto učením společného centralismus, nedostatek osobní zodpovědnosti a absence spravedlivého hodnocení výkonu? Sociální spravedlnost u nás musíme definovat znovu, a to podle starých pravidel subsidiarity.“ Důraz na: subsidiaritu a charitu

Demokracie a impulsy sociálního učení církve

Lincoln říká, že demokracie je vláda lidu, lidem a pro lid. Všeobecná deklarace LP článek 21(1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců. Lincoln říká, že demokracie je vláda lidu, lidem a pro lid.

Aristoteles

„Tenkrát byla zavedena tak zvaná demokracie „Tenkrát byla zavedena tak zvaná demokracie. Jako by mezi lidmi existovala jiná rovnost než fyzikálně chemická“. ALDOUS HUXLEY, Konec civilizace [Brave New World, 1932] „Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo“. EX 23:2 „Jedním z nejvíce absurdních aspektů demokracie vždy zůstane fakt, že jejím nepřátelům na život a na smrt nabízí prostředky, pomocí nichž je nakonec zničí“. Joseph Goebbels „Demokracie je posledním trikem tyranie“. George Bernard Shaw

Pius XII. (1939 – 1958) - Pius XII. žádnou sociální encykliku nevydal, ale zejména ve svých rozhlasových projevech za 2. světové války se významně vyjadřoval k otázkám politické etiky, demokracie a služby míru. - Vánoční poselství Pia XII. z roku 1944 je prvním případem v historii, kdy se hlava katolické církve vyslovila ve prospěch demokracie (jako o nejlepším uspořádání lidské společnosti)

Octogesima adveniens (1971) Politická společnost 24. Zmíněný dvojí požadavek – rovnosti a spolurozhodování – směřuje k určitému typu demokratické společnosti. Předkládají se sice různé její modely, některé byly i vyzkoušeny, ale žádný plně neuspokojuje, takže na rozhraní ideologií a praktické zkušenosti se stále bádá. Křesťané jsou povinni účastnit se tohoto hledání, tak jako budování a politického života společnosti. Člověk jako bytost společenská buduje svůj osud v řadě partikulárních společenství, která volají po svém završení a po nutné podmínce svého rozvoje, to jest po společenství širším, všeobecném, po společenství politickém. Každá činnost jednotlivců musí být podřízena tomuto obsáhlému společenství: jen tak bude zaměřena k obecnému blahu. Jinými slovy: je důležitá výchova k politickému životu, která má jednotlivci zprostředkovat znalost jeho práv a navíc připomíná nerozlučnou souvislost mezi vlastními právy a povinnostmi jednoho vůči druhému. Vědomí povinnosti a její plnění je zase podmíněno sebeovládáním, přijetím odpovědnosti i mezí v uplatňování svobody jednotlivce i partikulárních společenství.

Sollicitudo Rei Socialis (1987) 44.       ... „Jiné národy potřebují zreformovat některé nespravedlivé struktury a zejména své politické instituce, aby nahradily úplatkářské, diktátorské nebo autoritářské režimy demokratickými, které umožňují účast občanů na vládě. To je proces, který si přejeme, aby se šířil a upevňoval. Neboť "zdravé" politické společenství, projevující se dobrovolnou a odpovědnou účastí všech občanů na veřejných záležitostech, právní jistotou, respektováním a povznášením lidských práv – je nutnou podmínkou a spolehlivou zárukou rozvoje "celého člověka a všech lidí".

Centesimus annus (1991) ... Církev respektuje oprávněnou samostatnost demokratického řádu. Nepřísluší jí vyjadřovat se ve prospěch toho či onoho institucionálního nebo ústavodárného řešení. Jejím přispěním k tomuto řádu je pohled na důstojnost lidské osoby, která se v plné šíři projevuje v tajemství Slova, které se stalo člověkem.

Centesimus annus (1991) 46. Církev si váží systému demokracie, protože zajišťuje účast občanů na politickém rozhodování, zaručuje ovládaným možnost volit a kontrolovat své vlády a v případě nutnosti je pokojnou cestou vyměnit. Nemůže proto schvalovat vytváření úzkých vůdčích skupin, které si uzurpují moc na základě svých zvláštních zájmů nebo ideologických záměrů. ... Jak dokazuje historie, demokracie bez hodnot se snadno mění v otevřenou nebo skrytou totalitu.

Demokracie jako hodnota x mechanismus Je legitimní vše, na čem se lid usnese? Instrumentální pojetí x procedurální pojetí demokracie Instrumentální pojetí předpokládá existenci koherentního souboru hodnot umožňujících dosažení uspokojivého výsledku, „teorii společného dobra“, morální předpoklady Procedurální pojetí připisuje hodnotu již samotné participaci osob na demokratickém procesu

„Liberální demokracie“ „liberální“ a „demokratická“ složka systému „Demokracie vzkvétá, svoboda nikoli“ Fareed Zakaria, Budoucnost svobody Totalitní demokracie (Jacob L. Talmon ) Demokratická složka: vláda lidu, procesuální, formální stránka Liberální složka: obsahuje normativní aspekty, mravní předpoklady (konstituce, pravidla, ochrana svobody, lidská práva)

Více, nebo méně demokracie? Pro více: Rozvoj informačních technologií umožňuje širší participaci Omezení a větší kontrola politických elit Proces „depolitizace“ politických otázek s odkazem na odbornost Omezování demokracie ve prospěch rozhodování neprůhledných a supranacionálních struktur (EU, korporace)

Více, nebo méně demokracie? Pro méně: Je třeba chránit hodnoty (konstituci, lidská práva, odpovědné rozhodování) před vůlí lidí Mnoho problémů je natolik složitých, že není v moci většiny lidí je odpovědně a kvalifikovaně Snadná manipulovatelnost celých společností či společenských vrstev (média, ovlivnění veřejného mínění, zjednodušování problémů) Postdemokracie (koncept občanské společnosti se staví proti principům reprezentativní demokracie, vychází z pocitů některých jednotlivců a skupin, že v klasické demokratické soutěži priorit a zájmů není dán prostor jejich konkrétním zájmům, proto hledají jiné nástroje k prosazení svých priorit) Problém „demokratické zátěže“ (democratic overload, government overload) na základě tlaků voličů a zájmových skupin dochází k roztočení spirály veřejných výdajů

Ekonomika a impulsy sociálního učení církve

Kapitalistická revoluce (Petr L. Berger) Kapitalismus „…uvolnil největší produktivní sílu v dějinách lidstva. Dosud žádný jiný sociálně ekonomický systém nebyl schopen vytvořit srovnatelnou produktivní sílu “. „Příliš kapitalismu neznamená příliš mnoho kapitalistů, ale příliš málo “. [ G. K. Chesterton ]

všeobecné určení dober x soukromé vlastnictví Rerum novarum (1891) 3. Aby se odpomohlo tomuto zlu, socialisté, podnítivše nenávist chudých proti bohatým, prohlašují, že se má soukromé vlastnictví zrušit a místo toho z majetku jednotlivců učinit společný majetek všech a že by jej spravovali ti, kdo stojí v čele obcí nebo států. Takovým převodem majetku od soukromých osob na společnost se může podle jejich názoru vyléčit nynější nesnesitelný stav, protože se jmění i výhody rozdělí rovnoměrně mezi občany. Avšak jejich plán je naprosto nezpůsobilý tento rozpor úspěšně vyřešit; dokonce by znamenal pro dělnické vrstvy poškození. Mimoto je nespravedlivý, protože se dopouští násilí na zákonných majitelích. Vnáší zmatek do života státu tím, že ukládá státní moci úkoly, které jí nepříslušejí. všeobecné určení dober x soukromé vlastnictví sociální hypotéka

Centesimus annus (1991) 13. Ponoříme-li se nyní hlouběji do započatých úvah a zahrneme-li do nich i to, co bylo řečeno v našich encyklikách Laborem exercens a Sollicitudo rei socialis, musíme dodat, že základní omyl socialismu je antropologické povahy. Socialismus považuje jednotlivce jen za nástroj a molekulu společenského organismu, takže jeho blaho je plně podřízeno fungování hospodářsko-společenského mechanismu; zároveň panuje názor, že právě tohoto blaha lze dosáhnout nezávisle na svobodném rozhodování jednotlivce a zcela bez jeho osobní a přímé odpovědnosti za dobro a zlo. Člověk je tak redukován na komplex společenských vztahů, ztrácí se pojem osoby jako samostatného subjektu morálního rozhodování, který právě tím vytváří společenský řád. Tento pomýlený pohled na osobu má za následek popírání práva na prostor pro uplatňování svobody a rovněž odmítání soukromého vlastnictví. Člověk, který nemá vůbec nic, co by mohl nazývat "svým vlastním", ani žádnou možnost zajistit si obživu vlastním přičiněním, se stává plně závislým na společenských mechanismech a na těch, kdo je kontrolují. Je pro něj mimořádně těžké uvědomovat si svou lidskou důstojnost. Tak se však zatarasuje cesta k formování pravého lidského společenství.

Předem je třeba zdůraznit, že v hospodářské oblasti má přednostní právo soukromé podnikání, ať už jde o iniciativu jednotlivců, kteří podnikají samostatně, nebo spojeni s jinými v různých formách sdružení sledují společné zájmy. 52. Avšak z důvodů, které již vyložili naši předchůdci, potřebuje hospodářský život také účinné zásahy státní moci ke správné podpoře růstu společenského blahobytu tak, aby bylo dosahováno i sociálního rozvoje k užitku všech občanů. (Mater et Magistra 51)   Zdá se, že jak na úrovni jednotlivých států, tak i v mezinárodních vztazích je volný trh nejúčinnějším nástrojem k využívání zdrojů a k nejlepšímu uspokojování potřeb. Platí to ovšem jen pro potřeby, které lze "zaplatit", které tedy mají kupní sílu, a pro zdroje, které jsou "prodejné", a proto mohou dosáhnout přiměřené ceny. Existují však nesčetné lidské potřeby, které nelze pojímat tržně. (Centesimus annus 34)

Centesimus annus (1991) 42. Vraťme se však k výchozí otázce: lze například říci, že po ztroskotání komunismu je kapitalismus vítězným společenským systémem a že je cílem úsilí zemí, které se snaží nově vybudovat své hospodářství a svou společnost? Je snad modelem, který má být nabídkou zemím třetího světa, hledajícím cestu skutečného hospodářského a společenského pokroku? Odpověď je přirozeně složitá. Označuje-li se za "kapitalismus" hospodářský systém, který uznává základní a kladnou úlohu podniku, trhu, soukromého vlastnictví a z něho plynoucí odpovědnosti za výrobní prostředky a úlohu svobodných tvůrčích sil člověka v oblasti hospodářství, bude odpověď jistě kladná. Možná by bylo vhodnější hovořit o "podnikatelském hospodářství" nebo "tržním hospodářství" nebo prostě o "svobodném hospodářství". Chápe-li se však pod pojmem "kapitalismus" systém, v němž není hospodářská svoboda vázána pevným právním řádem, který ji dává do služeb plné lidské svobody a který ji považuje za zvláštní dimenzi této svobody s jejím etickým a náboženským těžištěm, pak je odpověď rozhodně záporná.

„Hospodářská práva“ „právo podílet se na práci při využívání statků země a získávat z ní obživu pro sebe a své blízké“ (CA 47) „právo mít soukromý majetek je člověku dáno od přirozenosti“ (RN 5) „Předem je třeba zdůraznit, že v hospodářské oblasti má přednostní právo soukromé podnikání“ (MM 51) „v dnešním světě je mezi mnoha jinými právy potlačováno také právo na hospodářskou iniciativu“ (SRS 15) „je volný trh nejúčinnějším nástrojem k využívání zdrojů a k nejlepšímu uspokojování potřeb“ (CA 34) „Jen tehdy, je-li rozvoj svobodný, může být integrálně lidský“ (CiV 17)

„Jak jsem se již zmínil dříve, bylo tu takzvané křesťanství... Etika a filosofie nedostatečné spotřeby...“ [Aldous Huxley Brave New World 1932]

Globalizace, rozvoj a sociální učení církve

Caritas in veritate (2009) Caritas in veritate Encyklika o integrálním rozvoji člověka v lásce a v pravdě (2009) Úvod První kapitola Poselství encykliky Populorum progressio Druhá kapitola Lidský rozvoj v naší době Třetí kapitola Bratrství, ekonomický rozvoj a občanská společnost Čtvrtá kapitola Rozvoj národů, práva a povinnosti, životní prostředí Pátá kapitola Spolupráce lidské rodiny Šestá kapitola Rozvoj národů a technika Závěr

Vyvážení solidarity a subsidiarity Základní lidská práva Caritas in veritate (2009) Důraz na svobodu Vyvážení solidarity a subsidiarity Základní lidská práva Integrální rozvoj Rozvoj chudých zemí Správně chápanou odpovědnost vůči životnímu prostředí Global Governance (?)

Jaká je globalizace? „nebojuji proti kapitalismu, ale proti globalizaci” V. Bělohradský „globalizace nejmocnější silou způsobující sociální dobro ve světě. Globalizace tedy není problémem, ale řešením“ Jagdish N. Bhagwati

Caritas in veritate (2009) 42. … …globalizace není a priori ani dobrá, ani špatná. Budě tím, co z ní lidé učiní. (JPII., 2001) … Dobře chápané a řízené procesy globalizace skýtají příležitost k dosud nevídanému přerozdělení obrovského bohatství na celosvětové úrovni, když budou řízeny špatně, mohou naopak vést k růstu chudoby a nerovností a vyvolat i celosvětovou krizi.

X paternalismu, konstruktivismu Caritas in veritate (2009) 17. … Integrální lidský rozvoj předpokládá odpovědnou svobodu jednotlivce i národů… … Jen tehdy, je-li rozvoj svobodný, může být integrálně lidský. X paternalismu, konstruktivismu

Caritas in veritate (2009) 21. … …rozvoj byl a nadále zůstává pozitivním činitelem, který miliardy lidí zbavil bídy a který v poslední době dal mnoha zemím příležitost stát se účinnými aktéry mezinárodní politiky. X stálé představě, že je to tak špatné X rozdělení světa na první a třetí

Caritas in veritate, čl. 75 „Zvláštním projevem lásky a hlavním kritériem bratrské spolupráce věřících a nevěřících je nepochybně zásada subsidiarity, výraz nezcizitelné lidské svobody“.

X ekonomickému determinismu, teorii závislosti Caritas in veritate (2009) 19. … …příčiny zaostalosti nejsou v první řadě materiální povahy. 22. … V některých chudých zemích zároveň přetrvávají kulturní modely a společenské normy jednání, zpomalující proces rozvoje. … Mezinárodní pomoc často nedojde svého cíle kvůli neodpovědnosti, zahnízděné jak v řetězci dárců, tak mezi příjemci. X ekonomickému determinismu, teorii závislosti

Caritas in veritate (2009) 58. … Za připomenutí stojí také fakt, že hlavní pomocí pro rozvojové země v ekonomické oblasti je umožnit a usnadnit postupné pronikání jejich výrobků na mezinárodní trhy - to podpoří jejich plnou účast na mezinárodním ekonomickém životě. 33. … …jde například o vysoké celní sazby, ukládané ekonomicky rozvinutými zeměmi, které stále brání přísunu výrobků pocházejících z chudých zemí na trh v bohatých zemích. X tradičním formám rozvojové pomoci pro liberalizaci protekcionistických trhů!!!

„Hříchy“ proti tržnímu hospodářství“ (Karl Homann) Subvence (Anpassungssubventionen Erhaltungssubventionen) Protekcionismus (ochrana před soutěží - nejrůznější odborová a ekologická hnutí, lobující investoři, zaměstnavatelé a podnikatelské svazy)

X anarchismu, ekologismu Caritas in veritate (2009) 14. … Negativní ideologie bohužel neustále vzkvétají. Už Pavel VI. varoval před technokratickou ideologií, která má dnes převahu. Byl si plně vědom toho, jak velké nebezpečí hrozí, svěří-li se celý proces rozvoje pouze technice, protože pak postrádá orientaci. Technika je sama o sobě ambivalentní. V současnosti vidíme na jedné straně snahy svěřit celý proces rozvoje pouze technice. Na druhé straně jsme svědky zrodu ideologií, které užitečnost rozvoje naprosto popírají: rozvoj je považován ve své podstatě za nelidský, přinášející pouhý úpadek. … Ideologicky absolutizovat technický pokrok nebo se opájet vidinou lidstva, které by se navrátilo do původního stavu přirozenosti, jsou dva protikladné způsoby, jak oddělit pokrok od jeho morálního hodnocení a tedy zbavit nás naší odpovědnosti. X anarchismu, ekologismu

Caritas in veritate (2009) 48. … Je však třeba zdůraznit i to, že v rozporu s opravdovým rozvojem, jestliže se příroda pokládá za něco důležitějšího, než je lidská osoba. Takový přístup ústí do novopohanských postojů nebo do nového panteismu. Centesimus Annus (38): „Kromě nesmyslného ničení přírodního životního prostředí je nutno zmínit se o ještě závažnějším ničení mravního prostředí; nevěnujeme mu ještě zdaleka potřebnou pozornost“.

Caritas in veritate (2009) 51. Způsob, jak lidstvo zachází s životním prostředím, je ovlivněno tím, jak zachází samo se sebou, a naopak. To vybízí dnešní společnost k serióznímu přehodnocení svého životního stylu, jenž v mnoha částech světa inklinuje k hedonismu a konzumismu, bez ohledu na škody, jaké z toho plynou. Nebytná je skutečná změna myšlení, která povede k přijetí nových způsobů… 68. … Stejně tak se ukazuje ekonomický rozvoj jako klamný a škodlivý, když se svěří „divům“ finančního světa, a tak podporuje nepřirozený a konzumní růst. Tváří v tvář tomuto prométheovskému nároku musíme posílit lásku ke svobodě, která není svévolná, ale tím, že uzná dobro, které ji předchází, se stává skutečně lidskou.

Caritas in veritate (2009) 75. … Zatímco chudí celého světa stále klepou na brány blahobytu, bohatému světu hrozí, že toto klepání na svou bránu už neuslyší, protože jeho svědomí dnes není schopno rozeznat, co je lidské.

Caritas in veritate (2009) 67. … „Řídit světovou ekonomiku, obnovit ekonomiky zasažené krizí, a tak zabránit zhoršení současné krize, které by vedlo k ještě větším nerovnostem; vhodným způsobem zabezpečit celkové odzbrojení, dostatek jídla a mír; zajistit ochranu životního prostředí a regulovat migrační pohyby – to všechno si naléhavě žádá existenci opravdové světové politické autority, která byla navržena už mým předchůdcem, blahoslaveným Janem XXIII. Tato autorita by se musela řídit právem, důsledně se držet zásad subsidiarity a solidarity, být zaměřena na uskutečňování obecného dobra a zasazovat se o uskutečňování opravdového integrálního rozvoje, inspirovaného hodnotami lásky v pravdě. Tato autorita by také musela být uznávána všemi a mít v rukou účinnou moc, aby každému zaručila bezpečnost, dodržování spravedlnosti a respektování práv. Pochopitelně, že musí mít pravomoci, aby si u jednotlivých stran zjednala respekt k vlastním rozhodnutím…“

Global Governance větší ovladatelnost globální ekonomiky a globálních politických procesů, zvýšení demokratické participace v rozhodovacích procesech na mezinárodní a globální úrovni zvýšená „manažerská“ efektivita mezinárodních institucí Má jít o instituci, mocenské centrum, nebo mezinárodní režim? (vláda principů, lidská práva…) nezbytnost čelit globalizaci (chaos, nestabilita) globální demokracie globální sociální spravedlnost reformovaná OSN X zneužitelnost, paternalismus, utopie zachování autonomie států moc neformálních a tajných vlivových uskupení? Světovláda, New World Order – příchod Antikrista?

[Aldous Huxley Brave New World 1932] „Na průčelí heslo Světového státu: KOMUNITA – IDENTITA – STABILITA.“ „Všem křížům se uřízly vršky a předělaly se na T. Bývalo zde také cosi, čemu se říkalo Bůh“. [Aldous Huxley Brave New World 1932]

Evangelii Gaudium, 2013 (papež František) 53. Tak jako přikázání „nezabiješ“ klade jasné meze, aby zajistilo hodnotu lidského života, musíme dnes říci „ne ekonomii vyřazování a nerovnosti“. Tato ekonomie zabíjí. Není možné, aby nevzbuzoval zájem fakt, že stařec nucený žít na ulici zemřel podchlazením, zatímco pokles kurzu na burze ano. Toto je vyřazování. Už nelze tolerovat fakt, že se vyhazuje jídlo, když existují lidé, kteří hladovějí. To je nerovnost. 55. …Adorace starozákonního zlatého telete (srov. Ex 32,1-35) našla novou a nelítostnou verzi ve fetišismu peněz a v diktatuře ekonomie, která nemá tvář ani opravdový lidský účel. Světová krize, která zasahuje finančnictví i ekonomii, vyjevuje nerovnosti a především vážný nedostatek antropologického směrování, které redukuje lidskou bytost na jedinou z jejích potřeb: na konzum. 56. …Nastoluje se nová, neviditelná, někdy virtuální tyranie, která jednostranně a neúprosně diktuje svoje zákony a svoje pravidla.

Evangelii Gaudium, 2013 (papež František) 204. Nemůžeme už důvěřovat ve slepé síly a v neviditelnou ruku trhu. Růst spravedlnosti vyžaduje něco víc než ekonomický růst, třebaže jej předpokládá, vyžaduje rozhodnutí, programy, mechanismy a specifické procesy zaměřené na lepší distribuci příjmů, na vytváření pracovních příležitostí, integrální podporu chudých, která bude přesahovat pouhé sociální zabezpečení. Jsem dalek návrhů nějakého nezodpovědného populismu, ale ekonomie se už nemůže utíkat k opatřením, která podávají nový jed, jako když se chce zvýšit rentabilita omezováním trhu práce, což vede k dalšímu vyřazování lidí. 206. Ekonomie, jak to naznačuje samo slovo, by měla být uměním dosáhnout náležitou správu společného domu, kterým je celý svět. (…) Stává se vskutku stále obtížnějším nalézt na lokální úrovni řešení globálních protikladů, které působí hromadění problémů v místní politice. Pokud opravdu chceme dosáhnout zdravé světové ekonomiky, je zapotřebí v této dějinné fázi účinnější interakce, která při zachování svrchovanosti národů zjedná ekonomický blahobyt všech zemí a nikoli jenom některých.

Válka, mír a sociální učení církve

Sv. Augustin Augustinovo učení o míru jako tranquilitas ordinis, De Civitate Dei [kniha 19, kap. 11-13] Augustin proti odpůrcům hájil tezi, že křesťanství není v nutném rozporu s válkou "Kdyby křesťanská kázeň haněla války, prosícím v Evangeliu by byla dána spíše ta rada spásy; aby zahodili zbraně a úplně se vzdálili od vojska. Avšak bylo jim řečeno: Nikoho netýrejte a buďte spokojeni svým žoldem. Když jim tedy přikázal, aby byli spokojeni vlastním žoldem, nezakázal jim vojančiti“.

Sv. Tomáš Akvinský - Conditio triplex jus ad bellum x jus in bello auctoritas supremae civilis potestatis causa justa recta intentio (Summa Theologiae II-II q. 40 a. 1 co) Nejvyšší civilní autorita Spravedlivá příčina Správný záměr

Katechismus katolické církve (1992) „Přísně se musí zvážit striktní podmínky, které ospravedlňují oprávněnou obranu vojenskou mocí. Takové rozhodnutí je pro svou závažnost podrobeno přísným podmínkám mravní oprávněnosti. Je třeba: — aby škoda způsobená národu nebo společenství národů útočníkem byla trvalá, těžká a jistá; — aby se všechny jiné prostředky, jak tomu zabránit, ukázaly neproveditelné nebo neúčinné; — aby byly odůvodněné vyhlídky na úspěch; — aby použití zbraní nevyvolalo mnohem těžší zla a zmatky než zlo, které je třeba odstranit. Při hodnocení této podmínky je třeba pečlivě zvážit sílu moderních ničivých prostředků. Toto jsou tradiční prvky vypočítávané v nauce o tzv. „spravedlivé válce“. Hodnocení takových podmínek mravní oprávněnosti přísluší prozíravému úsudku těch, kteří mají odpovědnost za obecné blaho. “ [KKC 2039].

Gaudium et spes (1965) „Ti, kteří slouží vlasti ve vojsku, ať se považují za služebníky bezpečnosti a svobody národů. Když tento úkol správně plní, opravdu přispívají k upevnění míru“ [č. 79]. „Je tedy zřejmé, že se musíme snažit všemi silami připravovat dobu, kdy bude možné mezinárodní dohodou jakoukoli válku naprosto zakázat. To ovšem vyžaduje, aby se ustavila celosvětová, všemi uznávaná veřejná autorita s účinnou mocí k zajištění bezpečnosti, spravedlnosti a úcty k právům pro všechny“ [čl. 82].

Pacem in terris (1963) 112. Proto spravedlnost, moudrost a smysl pro lidskou důstojnost naléhavě žádají, aby horečné závody ve zbrojení byly zastaveny; aby množství výzbroje, jíž různé státy disponují, bylo současně na obou stranách sníženo; aby byly zakázány atomové zbraně; a aby konečně všichni dospěli k dohodě o náležitém odzbrojení se vzájemnou a účinnou kontrolou. "Všemi silami je třeba zabránit" – napomínal náš předchůdce blahé paměti Pius XII. –, "aby světová válka, která by s sebou nesla tolik hospodářské a sociální zkázy, tolik ohavností a mravního poblouznění, nedolehla na lidskou rodinu potřetí“.

Sollicitudo Rei Socialis (1987) „Soupeření mezi dvěma bloky, které se vynořilo s koncem druhé světové války, ovládlo ovzduší celých příštích čtyřiceti let. Buď mělo ráz studené války (bellum frigidum), nebo válek uměle vyvolaných: zneužívalo se místních konfliktů anebo byli lidé udržováni v nejistotě a neklidu hrozbou otevřené a totální války“ [čl. 20].

Centesimus annus (1991) 52. „Já sám jsem u příležitosti nedávné dramatické války v Perském zálivu opakoval výzvu: "Nikdy více válku!!!" Ne, nikdy více válku, která ničí životy nevinných, učí zabíjet a ničí i životy těch, kteří zabíjejí, nikdy více válku, která zanechává trvalou stopu hněvu a nenávisti a ztěžuje spravedlivé řešení problémů, které ji vyvolaly! Jako v jednotlivých státech konečně nadešel čas, kdy na místo osobní msty a odplaty nastoupila vláda zákona, je nyní naléhavě nutné, aby se podobný pokrok uskutečnil i v mezinárodním společenství národů. Nesmíme nikdy zapomínat, že válka má vždy reálné a závažné příčiny: utrpěné bezpráví, maření oprávněných snah, bídu a vykořisťování zoufalých mas lidí, kteří nevidí reálnou možnost zlepšení své situace pokojnou cestou“.

Sollicitudo Rei Socialis, 1987 čl. 24 „Nemůžeme zavírat oči ani před bolestnou ranou dnešního světa: před terorismem, zaměřeným na zabíjení a ničení lidí a statků bez rozdílu, na vytváření ovzduší strachu a nejistoty, často též zadržováním rukojmích. Teroristické činy nelze nikdy schvalovat, ani tehdy, když se tato nelidská praxe odůvodňuje nějakou ideologií nebo nezbytností nastolit novou společnost. Tím méně, jestliže tato rozhodnutí a tyto činy nabývají – jak se to dnes děje – někdy rozměrů skutečného masakru, jestliže jde o únosy nevinných osob, nezapletených do konfliktů, a sledují-li se propagandistické cíle. Anebo, což je ještě horší, když jsou to akce samoúčelné, když se zabíjí, jen aby se zabíjelo. Vůči takové hrůze a vůči tak nesmírnému utrpení stále platí slova, která jsem pronesl před několika lety a která chci zde ještě jednou opakovat: "Křesťanské učení zakazuje ... druhé nenávidět a bezbranné zabíjet, stejně jako užívat teroristických metod. "

Poselství k oslavě Světového dne míru Poselství k oslavě Světového dne míru pro rok 2002 „Letošní Světový den míru slavíme na pozadí dramatických událostí loňského 11. září. Toho dne byl spáchán nesmírně závažný zločin: tisíce nevinných lidí různého etnického původu byly během několika minut strašlivým způsobem zmasakrovány “ [čl. 1]. „V posledních letech, zvláště po skončení studené války, se terorismus přeměnil ve vysoce rozvinutou síť založenou na politické, technické a ekonomické spolupráci přesahující hranice států a pronikající do celého světa. Jedná se o opravdové organizace, často vybavené obrovskými finančními zdroji, které vypracovávají rozsáhlé strategie a zasahují nevinné lidi, kteří nemají nic společného se situací, jež teroristy popuzuje “ [čl. 4] Poselství k oslavě Světového dne míru pro rok 2006 „Pohroma terorismu mimoto vyžaduje hlubší úvahu o etických hranicích týkajících se použití dnešních nástrojů pro ochranu národní bezpečnosti. Stále častěji totiž dochází k bojům, které nejsou vyhlášeny, a to především tehdy, pokud je rozpoutávají teroristické skupiny odhodlané dosáhnout svého cíle jakýmikoli prostředky. Při otřesných událostech posledních let musí státy pochopit potřebu stanovení jasnějších pravidel schopných účinně čelit dramatické změně, které jsme svědky “ [čl. 14].