Cena lesa, škody na lese, újmy Brno 19. dubna 2012 Jan Sebera

Právní aspekty znalecké činnosti Oceňování lesů náleží mezi odborné činnosti, které vyžadují odborné znalosti. Každý, kdo se hodlá věnovat oceňování lesního majetku systematicky a opakovaně, se musí přizpůsobit požadavkům kladeným pro výkon této činnosti českým právním řádem. Ten stanoví, že oceňování majetku může probíhat buď v podobě znalecké činnosti podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (dále též „ZnalZ“), nebo v režimu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále též „ŽZ“). Mimo tyto dvě základní formy je rovněž možná kombinace obojího režimu, tj. osoba zabývající se oceňováním majetku může být zapsána jako znalec do seznamu znalců podle ZnalZ a současně být i živnostenským podnikatelem podle ŽZ v oboru oceňování majetku. Ať už je znalecká činnost vykonávána pro úřední potřebu nebo na objednávku právnických či fyzických osob, výsledkem je znalecký posudek, podávaný písemně nebo ústně.

Legislativa – oceňování lesa Právní základ pro oceňování lesů tvoří v České republice: Zákon č. 151/1997 Sb., zákon o oceňování majetku, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem č. 121/2000 Sb. Vyhláška Ministerstva financí České republiky č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (oceňovací vyhláška), jak vyplývá ze změn provedených vyhláškami č. 456/2008 Sb., č. 460/2009 Sb., 364/2010 Sb. a 387/2011 Sb. (oceňovací vyhláška) Lesní porost a pozemek, na kterém se lesní porost nachází, se při výpočtu dle legislativy (cena zjištěná) oceňují odděleně. Výslednou cenu lesa tvoří součet ceny lesního pozemku a ceny lesního porostu. 3

Pozn.: Vzhledem k tomu, že trvalé porosty jsou podle občanského zákoníku [§ 120 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů] nedílnou součástí pozemků, musejí s nimi sdílet nejen jejich právní osud, ale např. i ocenění. Z tohoto důvodu musejí být trvalé porosty na předmětných pozemcích oceněny bez ohledu na to, kým byly založeny a z jakých, resp. na čí náklady byly pořízeny.

Obvyklou cenou se podle zákona č. 151/1997 Sb. ve znění zákona č Obvyklou cenou se podle zákona č. 151/1997 Sb. ve znění zákona č. 121/2000 Sb. rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Protože úroveň obecné ceny je v podstatě odrazem zprůměrovaných dohodnutých cen za věci srovnatelného druhu, vlastností, stáří apod., jak se utvářejí v určité lokalitě a za určitých časově proměnlivých podmínek, nemůžeme ji chápat ani jako fixní údaj, ani jako jednoznačné hledisko vyjádřené naprosto přesným číslem, peněžní částkou. Způsob, jakým se dojde k úsudku o hladině obvyklé (obecné) ceny, sám o sobě ukazuje na přibližnou povahu této cenové kategorie.

Hodnota lesa Pod pojmem hodnota lesa rozumíme hodnotu lesního pozemku a hodnotu lesního porostu. Hodnotu lesa lze odvodit: ▪ srovnáním s tržní hodnotou obdobných objektů, ▪ zjištěním rozdělené hodnoty (součtem hodnot pozemku a porostu), ▪ výnosovou metodou, ▪ kombinací metod.

Cena obvyklá lesa na základě srovnání s tržní hodnotou obdobných objektů Porovnávací metoda má při určení tržní hodnoty výsadní postavení, její použití je však podmíněno vytvořením věrohodné databáze realizovaných prodejů lesních majetků. V současnosti je vzhledem k nedostatku spolehlivých informací poměrně obtížně použitelná. Jednotliví odhadci se liší v názoru, zda je trh s lesními majetky v ČR natolik rozvinutý, aby poskytoval věrohodné údaje. Přesto je znalost úrovně aktuálních sjednávaných tržních cen nutnou součástí reálného rámce oceňování. Zdroje porovnávací databáze lze získat zejména následujícími způsoby: ▪ z tržních cen nemovitostí z katastru nemovitostí, ▪ z realitní inzerce (klasické či na internetu), ▪ z vlastní databáze znalce.

Při výpočtu úředních cen lesního porostu lze v závislosti na účelu ocenění a velikosti lesního majetku lze postupovat několika rozdílnými způsoby. Základní postupy ocenění lesního porostu jsou definovány v oceňovací vyhlášce č. 3/2008 Sb., jde o: ocenění dle § 35 a dle § 40. Dále jsou hodnoty lesního porostu uvedeny také ve vyhlášce č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích, za účelem ocenění poškození, které vzniklo na lesním porostu. Pro potřeby Ministerstva financí subjekty hospodařící (nebo vlastnící) více než 10 ha lesní půdy uvádí v účetní uzávěrce fixní cenu lesního porostu 57 Kč za m2.

Jednotlivé způsoby výpočtu hodnoty lesního porostu porovnala Ventrubová (2010), přičemž vycházela z průměrných hodnot lesního porostu uvedeného v Zelené zprávě. Pro výpočty bylo použity následující veličiny: střední plošný věk hlavních dřevin, průměrné obmýtí lesa hospodářského (u břízy a ostatních listnatých dřevin byla použita nejvyšší tabulková obmýtí z oceňovací vyhlášky).

Použité hodnoty pro výpočet, úřední ceny lesa

Porovnání výpočtů úředních cen lesa

Porovnání výsledků ocenění vybraných lesních porostů (bez uplatnění CPS) podle § 35-37 (VHF) a podle § 40 (ČSH) Zdroj: Matějíček (2009)

Grafické zobrazení průběhu věcné a výnosové hodnoty na příkladu 1 Grafické zobrazení průběhu věcné a výnosové hodnoty na příkladu 1. bonity u smrku při použití 2 % úrokové míry

Oceňování škod na lese Oceňování škod vzniklých na lesních porostech a lesních pozemcích je nedílnou součástí oceňování lesů. Při protiprávním chování, při kterém vznikla škoda, vzniká rovněž povinnost k náhradě škody. Mezi škodou a protiprávním jednáním musí existovat souvislost. Pokud vznikla škoda na majetku, tedy i na nemovitostech (např. les), je hrazena celá výše škody. Takto definuje občanský zákoník č. 40/1964 Sb. nárok na náhradu vzniklé škody. V českém právním řádu upravuje problematiku škod vzniklých na lese vyhláška č. 55/1999 Sb. Důležitým podkladem pro výpočet škody vzniklé na lese je lesní hospodářský plán nebo lesní hospodářská osnova, odkud se pro účely ocenění přebírají: údaje o souborech lesních typů, zastoupení dřevin, obmýtí, věk, bonita a zakmenění. Takto zjištěné údaje se upraví dle skutečnosti. Ve smyslu vyhlášky č. 55/1999 Sb. lze škody rozdělit na: na lesním pozemku na lesním porostu škody z mimořádných a nákladově náročnějších opatřeních při hospodaření v lesích. Celková škoda vzniklá na lese je tvořena součtem všech evidovaných škod.

Mezi škody na lesním pozemku je zahrnuta: škoda z trvalého odnětí nebo trvalého omezení plnění produkční funkce, škoda z dočasného odnětí nebo dočasného plnění produkční funkce, škoda z trvalého poškození plnění produkční funkce a škoda z dočasného poškození plnění produkční funkce. Škoda na lesním porostu zahrnuje škodu z předčasného smýcení porostu, škodu ze zničení lesního porostu, škodu ze snížení přírůstu lesního porostu, škodu ze snížení kvality lesního porostu, škodu na porostech lesa hospodářského způsobu výběrného a škodu způsobenou krádeží dřevní hmoty.

Specifickou kapitolou z hlediska vymáhání a oceňování škod vzniklých na lese jsou škody způsobené zvěří. Za škodu způsobenou volně žijící zvěří odpovídá uživatel honitby, který v dané lokalitě myslivecky hospodaří. Jestliže je uživatelem honitby myslivecké sdružení, odpovídají za úhradu škody všichni členové sdružení rukou společnou a nerozdílnou. Dle zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. nejsou hrazeny škody na lesních porostech chráněných oplocením proti škodám způsobených zvěří, jedincích poškozených jen na postraních výhonech a v lesních kulturách, ve kterých došlo okusem, vytloukáním nebo vyrýváním stromků ke každoročnímu poškození méně než 1 % jedinců, a to po celou dobu do zajištění lesního porostu, přičemž poškození jedinci musí být rovnoměrně rozmístění po ploše. Škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát

Aktuální otázky změny vyhlášky MZe č. 55/1999 Sb Aktuální otázky změny vyhlášky MZe č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích 12 let bez aktualizace (od 30. 3. 1999) Potřeba aktualizace některých tabelizovaných údajů či prověření postupů (renta – neaktualizovaná – dnes již v cenovém předpise minimální cena 1 Kč/m2, roční přírůst Z, PMP a další přílohy - tabulka převodů bonit, CPS aj.) Oprávněná kritika vlastníků lesa na nízké náhrady za škody způsobené zvěří, za náhrady za vynětí lesních pozemků Postupný růst poznání  odstranění chyb a nedostatků, zpřesnění, potřeba nalezení objektivních nových konstrukcí výpočtu výše škod – kalkulační přístupy doplnit Dosavadní zúžený ekonomický pohled jen na les = značná neúplnost (nekomplexnost) škod = omezení vyhlášky jenom na produkční funkci (ne všechny škody však mají vazbu pouze na produkční funkci - les je polyfunkční objekt)  potřeba doplnění nových škod = lépe nastavit oblasti škod

Věcná břemena Les jako nemovitost (především lesní pozemek) bývá velmi často zatížen tzv. věcnými břemeny, které mohou výrazně ovlivnit cenu lesa. Problematika věcných břemen je upravena občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. Věcná břemena se obecně dělí na věcná břemena in rem (subjekt oprávnění je vždy vlastník věci) a věcná břemena in personam (subjekt oprávnění je určen zcela konkrétně). Věcné břemeno může vzniknout písemnou smlouvou, na základě závěti, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu, ze zákona a vydržením. Nejčastější věcná břemena vyskytující se v souvislosti s lesním majetkem jsou: stavby na cizím pozemku, pro vedení energetických staveb, vedení staveb vodovodů a kanalizací, vedení staveb telekomunikačních a sdělovacích rozvodů, vedení produktovodů, vstupu správce stavby, pro stavbu komunikace, využívat lesní pozemek pro dopravu vytěženého dřeva a ochranného pásma vodního zdroje.

Současný stav poskytování náhrad za omezení hospodaření v lesích ČR

Poskytování náhrad vlastníkům lesa za omezení lesního hospodaření Se vzrůstající intenzitou uplatňování požadavků zástupců ochrany přírody na hospodaření v lesích byli vlastníci lesa z navazujících ekonomických důvodů nuceni hledat způsob, jak vymoci náhradu vzniklé újmy. Do roku 2000 byly požadavky vlastníků pozemků na náhradu újmy vzniklé z důvodu ochrany přírody striktně odmítány s odkazem na znění čl. 35 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť „Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem“. Výklad však záměrně opomíjel ustanovení čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť „Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu“.

Poskytování náhrad vlastníkům lesa za omezení lesního hospodaření Prvním pozitivním posunem v této záležitosti se stalo přijetí zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Poškozeným vznikl nárok na úhradu škod na některých druzích majetku způsobenou určitými vybranými zvláště chráněnými živočichy. Konkrétně se jedná bobra evropského (Castor fiber L.), vydru říční (Lutra lutra L.), kormorána velkého (Phalocrocorax carbo L.), losa evropského (Alces alces L.), medvěda hnědého (Ursus arctos L.), rysa ostrovida (Lynx lynx L.), a vlka (Canis lupus L.). Zákon o ochraně přírody a krajiny těmto živočichům poskytuje zvýšenou ochranu, zejména před usmrcením.

Vyhláška č. 335/2006 Sb. Dne 28. dubna 2004 nabyla účinnosti novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která přiznala vlastníkům lesa díky novému znění § 58 nárok na kompenzaci ekonomické újmy. Zároveň bylo MŽP společně s MZe pověřeno vydat prováděcí právní předpis, který stanoví podmínky poskytování finanční náhrady, vzor uplatnění nároku, jeho náležitosti a způsob určení výše náhrady v případech, kdy není stanoven zvláštním právním předpisem (vyhláška č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích). Vyhláška č. 335/2006 Sb., kterou se stanoví podmínky a způsob poskytování finanční náhrady za újmu vzniklou omezením lesního hospodaření, vzor a náležitosti uplatnění nároku byla vydána 16.6.2006.

Co vlastníci lesa očekávali od vyhlášky č. 335/2006 Sb.? 1. Stanovit algoritmy výpočtu těch újem, které nelze přímo vypočítat dle vyhlášky č. 55/1999 Sb. Algoritmy výpočtů měly být zpracovány způsobem, který by vlastníkům lesa umožnil pokud možno bez použití znaleckých posudků vypočítat a uplatnit nárok na náhradu újmy. 2. Spravedlivou výši náhrad. Vlastník lesa na území ZCHÚ by měl mít možnost získat stejný užitek ze svého lesa, jako vlastník lesa stejných parametrů, který jej však má lokalizován mimo ZCHÚ. 3. Co nejmenší administrativní náročnost při uplatňování nároku na úhradu újmy.

Čeho se vlastníci lesa dočkali od vyhlášky č. 335/2006 Sb.? 1. Délka tvorby vyhlášky (2 roky) neodpovídá kvalitě výstupu, který má systémové vady. 2. Některé druhy újem jsou kompenzovány pouze částečně, některé nejsou kompenzovány vůbec. 3. Výpočet újem je dosti složitý. 4. Administrativní náročnost při uplatňování nároku na úhradu újmy je pro vlastníky nepřiměřená. 5. Vzhledem ke Sdělení sekretariátu rozkladové komise ministra životního prostředí zveřejněného ve Věstníku MŽP (částka 5) je aplikace vyhlášky rozporuplná.

Přehled újem, jejichž algoritmus výpočtu je uveden ve vyhlášce č Přehled újem, jejichž algoritmus výpočtu je uveden ve vyhlášce č. 335/2006 Sb. ponechání lesa nebo jeho části samovolnému vývoji, změny dřevinné skladby lesního porostu, prodloužení obmýtí stanoveného v LHP nebo LHO převzaté protokolem o převzetí, udržení nebo zavedení lesa nízkého, snížení zakmenění lesního porostu, dočasného omezení mýtních těžeb na dobu do konce platnosti LHP nebo LHO převzaté protokolem o převzetí, trvá-li omezení déle než 1 rok, v případě, že vlastník nebo nájemce nemůže v rámci povolené maximální celkové výše těžeb přesunout mýtní těžbu ve srovnatelných sortimentech surového dříví do jiných porostů, ponechání jednotlivých stromů do jejich fyzického rozpadu, v případě, že ponechané stromy tvoří část porostní skupiny o zakmenění max, 0,2, ponechání ležícího dříví po těžbě v porostu, mimořádných nebo nákladově náročnějších opatření, nebo omezení výše povolených těžeb při tvorbě LHP.

Příklad nevhodně stanoveného algoritmu výpočtu újem Jako příklad nevhodně navrženého algoritmu lze uvést výpočet výše náhrady újmy způsobené v důsledku udržení nebo zavedení lesa nízkého: NL7 = Hlpu7/u7 – Hlpu8 / u8 kde Hlpu7/u7 = hodnota průměrného mýtního přírůstu lesního porostus vysokým tvarem lesa (bez uplatnění srážek) v Kč Hlpu8 / u8 = hodnota průměrného mýtního přírůstu s nařízeným tvarem lesa s uplatněnou srážkou na tvar lesa nízkého v Kč Dle stávajícího vzorce vychází kalkulační nesmysl, neboť nařízením lesa nízkého při velmi nízkém obmýtí či na horších bonitách vychází záporný výsledek výše náhrady újmy a újma dle algoritmu výpočtu nevzniká.

Újmy způsobené v důsledku udržení nebo zavedení lesa nízkého

Závěr a doporučení pro praxi Vyhláška č. 335/2006 Sb. obsahuje systémové vady, které je nutné odstranit novelou vyhlášky. Některé újmy jsou kompenzovány částečně, některé újmy vyhláška zcela opomíjí. Rovněž je nutno v rámci snahy o objektivizaci pohledu na problematiku poskytování finančních náhrad za újmu způsobenou omezením lesního hospodářství zdůraznit skutečnost, že vyhláška neuvažuje, obdobně jako v oceňování lesa cenou zjištěnou dle platné oceňovací vyhlášky či v metodice způsobu výše újmy nebo škody způsobené na lesích dle vyhlášky č. 55/1999 Sb., těžební a dopravní náklady.

Vyhláška neřeší způsob výpočtu výše náhrad újmy způsobené z následujících důvodů znemožnění zalesnění zemědělského pozemků v důsledku uplatnění požadavků ochrany přírody, zvýšených organizačně-administrativních nákladů spojené se začleněním pozemku do systému Natura 2000, snižování výměr obnovních prvků pod 0,2 ha, zavádění bohatších porostních směsí s druhovou skladbou blízkou potenciální vegetaci, omezení těžeb v průběhu ročních období, ztráty výdělku, snížení možnosti volného nakládání s majetkem, péče o ekologicky významné okraje lesa, podpory méně významných lesních dřevin.

Děkuji Vám za pozornost