Typologie studenta/žáka a pedagogická východiska ARPOK 20.-21.4.2009, Olomouc Typologie studenta/žáka a pedagogická východiska PhDr. Martin Seitl PhDr.Klára Bendová

Obsah Student z hlediska vývojové psychologie Pedagogická komunikace Typy žáků/studentů

Školní věk Ranný školní věk (6/7 – 8 let) Střední školní věk (8/9 – 11/12 let) Starší školní věk (11/12 – 15 let)

Ranný školní věk Charakteristický změnou životní situace (nástup do školy) a různými vývojovými změnami, které se projevují především ve vztahu ke škole

Střední školní věk Přechod na druhý stupeň ZŠ Začíná dospívat Změny podmíněné sociálně ale i biologicky Příprava na dobu dospívání

Starší školní věk Do ukončení ZŠ Nazýváno jako období pubescence Hormonální změny a jejich důsledky Výrazné rozdíly mezi žáky Dokončuje se vývoj CNS a dochází ke změnám v myšlení Emoční labilita, konfliktnost, uzavřenost, nepředvídatelnost reakcí, atd.

Adolescence 15 – 20 let Ukončení povinné školní docházky – dovršení přípravného profesního období Plnoletost Psychosociální moratorium Vlastní tělo jako součást identity Flexibilita a schopnost používat nové způsoby řešení Negativizmus Psychosociální moratorium – Ericson – adolescentům se zdá, že přechod do dospělosti je příliš náročný

Pedagogická komunikace „Profesionální komunikace učitele se žákem při vyučovací hodině i mimo ni, jež má určité pedagogické funkce a je zaměřena na vytvoření příznivého psychologického klimatu“ (A.N.Leontjev, 1973) Verbální i neverbální projevy

Pedagogická komunikace Dvousměrný proces (ping-pong) „Jde o dávání a braní. Neshrábněte míček. Střídejte se. Ať je míč v pohybu.“ (J. Andersonová, 1993)

Pedagogická komunikace

Principy pedagogické komunikace Princip kooperace Maxima kvantity Maxima kvality Maxima relevance Maxima způsobu Princip kooperace - spolupráce Maxima kvantity – řekni dost, ale ne více než je nezbytné, ať je tvé sdělení dostatečně informativní, ale zároveň co nejúspornější Maxima kvality – nelži, neříkej nic, pro co nemáš dostatek důkazů Maxima relevance – řekni to, co je v daný moment důležité a vhodné vzhledem k tématu, cílům, účastníkům Maxima způsobu – vyjadřuj se jasně, ssrozumitelně, přesně, jednoznačně

% vyjádření přijaté informace 7% porozumění je odvozeno z verbální komunikace 38% vyčteme z tónu hlasu 55% pochopíme z řeči těla (Zdroj: Vybíral, Z. Psychologie lidské komunikace: Grada, Praha 2004.

Komunikační dovednosti Aktivní naslouchání Efektivní dotazování Neverbální komunikace Prezentace

Zachytíme pouze 30% toho, co slyšíme. Aktivní naslouchání poslouchat soustředěně všímat si signálů z řeči těla a tónu hlasu udržovat oční kontakt ptát se a ověřovat si dávat najevo, že sledujeme, co druhý říká dělat si poznámky klást doplňující otázky Zachytíme pouze 30% toho, co slyšíme.

Efektivní dotazování Zjišťovací - „Proč se domníváte, že..“ Rozvíjející - „Co by nastalo, když ….?“ Navrhovací - „Napadá vás, jak…?“ Uzavřené - „Jste spokojený/á?“ Příklad neefektivních otázek: Agresivní - „Jak to, že jste to tak udělal?“ Sugestivní - „To nemyslíte vážně, že ne?“

Neverbální komunikace tělesné pozice a postoje výrazy tváře tělesný kontakt pohledy očí gesta, pohyby hlavy tón hlasu oblečení, zdobnosti proxemika Mimika – pohyby obličejových svalů Gestika – pohyby rukou Posturologie – pozice těla Proxemika – prostorové chování člověka Kinesika – komunikačních pohyby člověka Haptika – dotyky v mezilidském styku Paralingvistika – mimojazykové prvky verbální komunikace

Prezentace „Prezentace je osobní přednesení uspořádaného sledu myšlenek – podporovaného vizuálními pomůckami – přehledné, zvládnutelné publiku.“ Prezentace by měla být: poučná, zábavná, objevná a ne moc dlouhá  Postup: 1. Vědět co říkat 2. Říci 3. Rekapitulovat

Prezentace Příprava (co musíme říct a co je navíc, přizpůsobení úrovni posluchačů, časový itinerář, technika, místnost, podpůrné materiály,…) Vlastní prezentace (pravidlo POP, struktura, prostor pro otázky a diskuzi, závěr a zhodnocení, poděkování, kontakt,…) Evaluace (zhodnocení pro sebe, výstupy pro další prezentace)

Zákon snižujícího se výsledku Od určitého bodu je méně někdy více. .

Časté chyby v komunikaci Nesoulad verbální a neverbální složky Nejasnost a nekonkrétnost sdělení Přerušování a skákání do řeči Neposkytování zpětné vazby Nadměrné zobecňování, překrucování skutečnosti, únik od tématu Neupřímnost Nenaslouchání Neochota domluvit se a najít řešení Strach, abychom se neshodili Upovídanost či nemluvnost

Komunikace ve výuce Mít na zřeteli disproporci komunikace lektor-posluchač Převádět monolog na dialog či interakci S předstihem zajistit organizační záležitosti Snažit se trpělivě a pozorně naslouchat Střídat informační zdroje a pomůcky, měnit „kanály“ Předkládat informace v kontextu, ne jen faktograficky Vyzývat ke kladení otázek, k aktivitě, zapojení

Zákony učení 1. Zákon motivace 2. Zákon opakování 3. Zákon pozitivního transferu 4. Zákon zpětné vazby

Zážitková pedagogika získání maximálních poznatků na základě vlastních zkušeností aktivita lektora i účastníků modelové situace, případové studie, hra Pedagogika prožitku „Člověk dokáže mnohem více, než se domnívá…“ „Jen málokdo si uvědomuje, čeho všeho je možné dosáhnout prostřednictvím týmové spolupráce.“

Kolbův cyklus

Čím studenty/žáky zaujmout Používejte prvky změny Co nejvíce didaktických prostředků – typy účastníků Odpovídejte na otázku „k čemu mi to bude“ Používejte humor Používejte metafory, příběhy Znejte svou osobnost Nepoučujte Používejte otázky Používejte pauzy

Temperament a žák Temperament = „dynamické vlastnosti osobnosti, které se souhrnně nazývají temperament. Jedná se o soubor vrozených vlastností projevujících se způsobem reagování, chování a prožívání. Temperament je spjat se vzrušivostí – tj. mírou odpovědi organismu na různé podněty a zároveň je to tendence organismu měnit nálady.“

Temperament a žák Faktory temperamentu Zaměření na úkol (vytrvalost, roztěkanost, úroveň aktivity; děti soustředěně zapojené do výuky) Osobnostně-sociální flexibilita (přístupnost/stažení, pozitivní nálada; děti adaptabilní přátelské, dobrá spolupráce) Reaktivita (intenzita a reakční práh; negativní faktory; děti „jako na trní“)

Temperamentové typy Thomas a Chessová (1977) 2/3 dětí můžeme přiřadit do jedné ze 3 skupin: Snadno zvladatelné (mírná až střední intenzita, kladná odezva na novinky, sociálně orientované, vnímavé, většinou oblíbené, 40%) Obtížně zvladatelné („problémové“, nepravidelnost, negativní, malá přizpůsobivost na změny, tendence přehnaně reagovat, vznětlivé, nervózní, 10%) Pomalé (mírná negativní odezva na novinky, podpora, trpělivost, drží se zpátky, 15%)

Temperamentové typy Caspi a Silva (1995) 5 skupin dětí s podobným typem nebo stylem chování Nekontrolovatelné (drsné chování, problém udržet pozornost) Inhibované (stydlivé, bojácné) Sebevědomé (vnímavé, společenské) Stagnující (orientované na úkol, stydlivé, klidné) Přizpůsobivé („průměrné“)

Typy žáků/studentů Auditivní typ Vizuální typ Kynetický typ (vnímá především sluchem) Vizuální typ (vnímá především zrakem) Kynetický typ (vnímá především dotykem a pocitově)

Typologie žáků/studentů Přemítavý Aktivista Teoretik Pragmatik

Nebo … Pozitivní Negativní Opatrný varovatel Konstruktivní kritik Dodavatel energie, nálady a optimismu Udržovatel orientace Tlumitel konfliktů Předkladatel otázek Trpělivý vysvětlovatel Negativní Sebezpovědník Povýšenec Showman Agresor Mluvka Autoritář Svéhlavička Mrtvý brouk Zatrpklý melancholik Vyhledávač svárů a konfliktů

Doporučená literatura: Auger, M., Boucharlat, Ch. (2005). Učitel a problémový žák. Portál. Hierhold, E. (2005). Rétorika a prezentace. Grada. Keogh, B. (2003). Temperament ve třídě. Grada. Nelešovská, A. (2005). Pedagogická psychologie v teorii a praxi. Grada. Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Portál.

Otázky