Elektronická pošta Ing Jaroslav Horák

úvod Dva uživatelé připojení k Internetu si vyměňují elektronickou poštu E-mail Aby byla výměna dat mezi různými počítači možná, musí existovat nějaká všeobecná pravidla – v počítačové terminologii protokol. O přenos mailových zpráv se stará protokol SMTP (Single Mail Transfer Protokol) 187.212.48.125 128.212.168.25 189.132.18.45 Internet 128.112.168.15 189.152.161.19 187.122.68.156

Základy SMTP Základem výměny dat prostřednictvím SMTP je podobně jako u běžného dopisu obálka v níž je vložen dopis. Na obálce jsou dvě adresy: adresa odesílatele, který správu vytvořil (tzv. Originato) údaj o tom, komu je zasílána (tzv. Recipient), přičemž je možné, aby jeden mail měl více příjemců. Další informace, jako například předmět zprávy či datum a čas jejího odeslání, jsou již pouze součástí zprávy samotné.

SMTP server Dopis odeslaný z počítače putuje mezi jednotlivými počítači v Internetu až dorazí k cíli. Jeho pohyb se provádí podle pravidel protokolu SMTP a technicky jej provádějí SMTP servery. Uživatel, jemuž je dopis určen, však nemusí být momentálně k internetu připojen Proto je koncovým bodem v němž email končí poštovní schránka, v níž mail čeká na to, až si jej uživatel vyzvedne. Poštovní schránka je samozřejmě pojem fiktivní, ve skutečnosti je realizována softwarově. Zpravidla je v internetu jeden počítač, na němž je uloženo velké množství schránek různých uživatelů. Zprávy se pak do jednotlivých schránek třídí, což zajišťuje SMTP server.

POP3 server Již víme, že v Internetu existují počítače s velkým množstvím schránek různých uživatelů. Ti se sem občas připojí a ze schránek si poštu vyberou. Aby byl obsah schránky chráněn před neoprávněným přístupem, má každá schránka své přístupové jméno a heslo. Tyto údaje zná pouze její uživatel a tím si svoji schránku chrání. Dopis do schránky dopraví služba SMTP, vybrat si jej můžeme více způsoby. Při vybírání pošty musí opět fungovat vzájemná kompatibilita => pro výběr pošty jsou definovány protokoly: Nejčastějším způsobem výběru pošty je její pravidelné stahování z internetové schránky do počítače uživatele. Provádějí to speciální programy pro práci s poštou (např. Outlook, Outlook Express ...). Pro tuto činnost se používají pravidla definovaná v protokolech POP3 a IMAP (poslední verze je 4). Server na němž je pošta uložena se označuje jako POP3 server. Dalším způsobem, který je hojně používán je http přístup. Ten provádíme prostřednictvím www prohlížeče. O tom jaký způsob vybírání pošty můžeme použít, rozhoduje to jaké protokoly podporuje internetový POP3 server!!!

Pohyb emailu Dopis je odeslán podle pravidel SMTP do internetu Putuje mezi servery v internetu podle pravidel SMTP Dorazí do poštovní schránky podle pravidel SMTP Ze své schránky je podle pravidel protokolu POP3 stažen na svůj počítač. 1 187.212.48.125 2 128.212.168.25 189.132.18.45 Internet 128.112.168.15 4 3 189.152.161.19 187.122.68.156 5

Mail a operační systém: Nyní si shrneme: aby se náš počítač (přesněji poštovní klient) „domluvil“ s internetovými servery musí znát: Server SMTP, jehož prostřednictvím bude poštu odesílat (zadáváme jeho jméno, nebo IP adresu) Server POP3, z něhož si bude poštu vybírat Jméno schránky, kde má svoji poštu uloženu Heslo ke schránce (jestliže k e-mailu přistupujeme přes internetový prohlížeč, protokolem http, ¨údaje zadáváme až průběžně, během přihlašování ke schránce)

Ještě k SMTP serverům V internetu je rozšířen velký nešvar – nevyžádaná pošta (SPAM). Nejčastěji jde o reklamní dopisy, rozesílané uživatelům, kteří si je nevyžádali. Jde o velký technický problém, protože internet je touto poštou značně přetěžován Navíc přináší SPAM značné potíže uživatelům, kteří dostávají desítky až stovky dopisů denně Právně je sice spamerství trestné, ale stále velmi rozšířené. Základní obranou proti rozesílání spamů je to, že uživatel nemůže použít libovolný SMTP server, ale pouze ten, jehož adresu mu sdělili provider (ten zde eviduje uživatele, kterým je přístup povolen).

Ještě k vybírání schránek Základní rozdíl mezi protokoly POP3 a IMAP: při použití POP3 se zprávy stahují na Váš počítač přímo při použití IMAP zůstávají na serveru a vy na ně ze svého počítače jen "nahlížíte" (vše můžete přesně definovat). U protokolu POP3 se dá také nastavit, aby na serveru POP3 zůstávaly kopie zpráv (když se přihlásíte ke schránce z jiného počítače, budete mít své maily k dispozici), oproti protokolu IMAP však nejsou zachovávány "stavové" informace (zda-li jste už danou zprávu četli, odpověděli na ní, apod.). To s jakým protokolem můžete pracovat záleží na serveru POP3 a vašem mailovém klientovi. Server podporuje vždy protokol POP3, velmi často http (pro www prohlížeč) a IMAP.

Shrnutí Chceme–li připojit PC k Internetu musíme: Zadat adresu DNS serveru (začne pracovat převod IP adresa  symbolické jméno), prakticky začne fungovat IP prohlížeč Zadat adresu SMTP serveru, jehož prostřednictvím odesíláme poštu (získáme ji od providera) Zadat adresu POP3 serveru, odkud vybíráme poštu Zadat jméno schránky a její heslo (pro přístup ke schránce)

Stručně o URL Pokud chceme v přistupovat k datům v Internetu, musíme přesně identifikovat kam a podle jakých pravidel se chceme dostat. K tomu nám slouží URL – (Unique Resource Locator) čili jednoznačné umístění zdroje. Používá se nejenom u odkazů při hledání internetových zdrojů, ale i při tvorbě internetových stránek (vkládání obrázků, CSS souborů, objektů, prostě různých souborů). Například "http://www.seznam.cz" je URL Seznamu.

Příklady protokol://doména.doména/cesta URL má tento tvar: Příklady ukazuje tabulka odkaz protokol do mé ny cesta soubor http://www.seznam.cz http www seznam cz není http://ct.cz/internet/default.htm ct internet default.htm ftp://uzivatel@ftp.linux.cz ftp linux

Protokoly V prohlížeči můžeme použít několik typů protokolů: HTTP: (HyperText Transfer Protocol) je základním protokolem používaným na www stránkách. Málokdy se setkáte s něčím jiným. Většina URL začíná řetězcem "http://". Prohlížeče dokonce http:// předřazují automaticky. FTP: (File Transfer Protocol) je protokolem pro přenos souborů. Odkazují se jím soubory umístěné na FTP serverech. Pokud se s takovým odkazem prohlížeč potká, pokusí se spustit nějakého FTP klienta (prohlížeče jej mají zabudovaný) a předat mu požadavek na stažení souboru. Formát adresy je ftp://uzivatel@server/cesta/soubor (jestliže v adrese není část uživatel@ - jedná se o anonymní přihlašování) FILE (pseudoprotokol) odkaz na soubor na vlastním disku. Na Internetu je nepoužitelný. Většina prohlížečů si jej domyslí, když vidí v adrese písmenko:/ . Zajímavé je, že za file: jsou tři lomítka -- např. file:///C:/dokumenty/soubor.htm MAILTO: se používá na odkazování e-mailových adres. Formát je mailto:elektronická adresa. Pokud se prohlížeč potká s takovou věcí, spustí poštovní program a předá mu adresu jako parametr.