Česká republika: Národní parky Hospodářský zeměpis Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Národní park Podyjí Národní park Podyjí se nachází v jihozápadní části Moravy v okrese Znojmo, při státní hranici s Rakouskem. Byl vyhlášen nařízením Vlády České Republiky v roce 1991. Území národního parku má rozlohu 63 km², ochranné pásmo pak 28 km². Nejvyšším bodem NP je Býčí hora u Vranova nad Dyjí (535,9 m n.m.), nejnižším bodem je hladina Dyje ve Znojmě (226 m n.m.). Střed NP Podyjí zahrnuje pouze levobřežní svah, údolí na pravém břehu Dyje je státním územím Rakouska, kde byl v roce 2000 vyhlášen Národní park Thayatal.

Území patří k nejcennějším svého druhu ve Střední Evropě Území patří k nejcennějším svého druhu ve Střední Evropě. Národní park Podyjí je od r. 2000 držitelem Evropského diplomu pro chráněná území Rady Evropy, která jej uděluje vybraným chráněným územím se vzorovou péčí. Základní klimatické charakteristiky se na území NP mění od západu k východu především v závislosti na klesající nadmořské výšce. Směrem ke Znojmu dochází ke zvyšování teplot a snižování srážek. Květena Národního parku Podyjí je neobvykle bohatá – jen cévnatých rostlin zde bylo zjištěno téměř 1300 druhů.

Fauna NP Podyjí se vyznačuje neobvyklou rozmanitostí, především bezobratlých živočichů. Druhová pestrost hmyzu na tak malé ploše nemá v České republice obdobu. Typičtí obyvatelé stojatých vod se musí v NP Podyjí spokojit jen s několika menšími rybníky na přítocích Dyje. Vzhledem k charakteru toku nejsou v jeho blízkosti vytvořeny žádné tůně. Ze vzácnějších obojživelníků byla zjištěna např. blatnice skvrnitá, skokan ostronosý.

Národní park Šumava Národní park Šumava byl vyhlášen nařízením vlády České republiky dne 20 . března 1991. Ochranné pásmo národního parku není vymezeno, ale jeho funkci plní Chráněná krajinná oblast Šumava, která území národního parku obklopuje. Osobitým rysem šumavské květeny je relativně vysoký podíl prvků alpského původu. Jejich příliv na Šumavu začal zřejmě už v průběhu posledního glaciálu a pokračoval pak v několika dalších vlnách hluboko do období postglaciálu.

Na druhé straně je severozápadní část Šumavy a Předšumaví oproti JV Šumavě relativně obohacena o některé prvky, které kvantitativně vyznívají směrem k jihovýchodu. Je to např. mokrýš vstřícnolistý, sítina ostrokvětá, sítina kostrbatá, vranec jedlový,žebrovice různolistá, svízel hercynský. Fauna Šumavy se dotvářela do dnešní podoby během postglaciálu a původně měla téměř výhradně lesní charakter. Zejména významná je fauna bezobratlých, kde jsou vytvořena specifická rašeliništní společenstva s řadou reliktních forem.

Národní park České Švýcarsko Národní park České Švýcarsko má rozlohu 80 km² a leží v severních Čechách, v okrese Děčín, na pravém břehu řeky Labe podél státní hranice se Saskem. Jako čtvrtý a dosud nejmladší národní park České republiky byl vyhlášen v roce 2000. Před vznikem národního parku tvořilo jeho území nejcennější část Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Posláním národního parku je uchování a zlepšení přírodního prostředí, ochrana jedinečných geomorfologických hodnot, planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zachování typického vzhledu krajiny.

Flóru Národního parku České Švýcarsko nejvíce ovlivňují geologická stavba území s mimořádně členitým terénem, klimatické poměry a vysoký stupeň zalesnění. Na území Národního parku České Švýcarsko bylo zjištěno na 300 druhů mechorostů, (tj. 35% druhů vyskytujících se v České republice), z nichž celá 1/4 je zařazena do Červeného seznamu mechorostů ČR. V roce 2003 zde byl nalezen nový druh pro ČR – játrovka mokřanka oddálená. Na území Národního parku České Švýcarsko bylo nalezeno 246 druhů lišejníků

České Švýcarsko je území velmi lesnaté, najdeme zde zachovalé vodní toky, suché a teplé náhorní plošiny i vlhké a chladné hluboké rokle. To vše umožňuje výskyt jak horských, tak i teplomilných druhů živočichů v těsném sousedství. Na území NP České Švýcarsko bylo dosud zjištěno více než 170 druhů obratlovců. Na území NP žije 14 druhů ryb. Toky Českého Švýcarska náleží většinou k tzv. pstruhovému pásmu Na území NP České Švýcarsko žije 6 druhů obojživelníků. Vyskytuje se silně ohrožený mlok skvrnitý.

Krkonošský národní park Krkonošský národní park se nalézá v severovýchodní části Čech při hranici s Polskem. Bezprostředními "sousedy" jsou Broumovská vrchovina na východě, Jizerské hory na severozápadě Většina území národního parku spadá do horopisného celku Krkonoše Území o rozloze 548 km² (včetně ochranného pásma).

Listnaté a smíšené lesy submontánního stupně jsou tvořené především bukem lesním, javorem klenem, jasanem ztepilým, jeřábem ptačím, olší šedou a na polské straně i modřínem opadavým. V minulosti však byly původní dřeviny převážně vykáceny a nahrazeny smrkovými monokulturami. V bylinném patře jsou zastoupeny jarní druhy rostlin jako je česnek medvědí, dymnivka dutá, sasanka hajní a pryskyřníkovitá, lilie zlatohlavá.

Úžasná živočišná společenstva se zformovala v závěru poslední doby ledové a především v holocénu. V nižších partiích pohoří představují typický vzorek eurosibiřské fauny z pásma listnatých lesů. Podrobný průzkum fauny pavouků (Arachnida) prokázal z biogeografického hlediska unikátní výskyt druhů známých donedávna pouze ze vzdálených oblastí naší planety.