Základy literární teorie Dějiny literatury Základy literární teorie

Co je to literatura Důležité jazykové projevy lidé usilují uchovat, fixují je, tak vznikají texty (textum = tkanina). Jsou-li texty fixované písmem, nazývají se literatura (littera = písmeno), písemnictví. Podle funkce textu dělíme literaturu na jednací odbornou krásnou, uměleckou

Z hlediska komunikace v textech nacházíme: kontext vlastní sdělení mluvčí adresát kanál kód

Vedle textů fixovaných písmen existují i texty, které se předávají ústně, jejich soubor nazýváme ústní lidová slovesnost. říkadla pohádky písně pověsti anekdoty pranostiky pořekadla

Literaturu můžeme dělit podle funkce (umělecká, odborná, jednací) formy (psaná, ústní) podle doby vzniku podle země původu podle literárního druhu (genologické dělení, lyrika, epika, drama)

Funkce literatury poznávací funkce vyjadřovací funkce hodnotící funkce literární dílo zachycuje určitou oblast světa, umění je bytostně jiný způsob poznávání světa vyjadřovací funkce literární dílo užívá a rozvíjí jazykové prostředky hodnotící funkce literární dílo vyjadřuje autorův hodnotový systém a rozvíjí a formuje hodnotový systém čtenáře

Struktura literárního díla obsah skutečnosti a událostí, o nichž dílo vypovídá forma způsob, jakým je obsah vyjadřován umělecké prostředky, které vytvářejí strukturu téma kompozice jazyk

Téma literárního díla autor vybírá z neomezeného množství jevů světa přírodního, společenského, fantazijního v díle rozeznáváme: celkové téma díla (autorský záměr díla) hlavní téma (o čem, kom dílo pojednává) vedlejší téma motiv

k uchopení autorského záměru je nutná interpretace literárního díla celkové téma čtenář může postihnout až po přečtení celého díla, postihne záměr, který autora vedl k napsání díla k uchopení autorského záměru je nutná interpretace literárního díla celkové téma není možné závazně určit, autorský záměr interpretuje čtenář na základě: osobních zkušeností a vlastní vnímavosti znalosti literárního kontextu znalosti dobového kontextu

Kompozice literárního díla je způsob uspořádání jednotlivých tematických prvků - jevy jsou uspořádány v čase a prostoru chronologická kompozice popisuje jevy tak, jak za sebou následovaly retrospektivní kompozice popisuje jevy zpětným pohledem

Jednotlivé druhy kompozice chronologická kompozice dodržuje důsledně časovou posloupnost v retrospektivní kompozici je časová posloupnost porušena (občasné vzpomínky = reminiscence) rámcová kompozice nese úvodní příběh, který navodí určitou situaci, ostatní příběhy s ním nějakým způsobem souvisejí řetězová kompozice vazby mezi jednotlivými příběhy jsou volné

v paralelní kompozici je několik příběhů vedle sebe, mohou se i prolínat v roztříštěné kompozici se prolínají časové a místní roviny mozaika, koláž je tvořena izolovanými celky, drobnými úryvky, záběry, až dohromady vytvoří celkový obraz

Jazyk literárního díla je dán autorovým uměleckým záměrem má vedle funkce sdělné i funkci estetickou základem jazyka literárních děl je národní spisovný jazyk; autoři dále užívají odborné termíny archaismy poetismy neologismů prostředky nespisovné, vulgární

Epika základem je děj, příběh, o kterém se vypravuje (tzv. fabule, syžet je pak způsob, jak se vypravuje) děj je budován na základě časové a příčinné souvislosti příznačným slovesným časem je minulost směšuje fikci s realitou (fiction, non-fiction) v dnešní době je většinou vázána na prózu objektivizuje

základem syžetu je vždy konflikt mezi postavami děje konflikt má být motivovaný a má mít možnosti řešení expozice – uvádí postavy, prostředí, zárodek konfliktu kolize – objevuje se střetnutí vedoucí ke konfliktu krize – konflikt vrcholí a děj už nemůže pokračovat v dosavadním vývoji peripetie – přináší obrat děje katastrofa – přináší řešení konfliktu retardace – oddalují řešení, komplikují zápletku

Epické žánry bajka - veršovaný nebo prozaický alegorický příběh, ve kterém zvířata, rostliny nebo věci jednají jako lidé, často obsahuje mravní ponaučení báje, mýtus - příběh, do něhož lidé dávných dob vtiskli své představy o vzniku světa a člověka, o přírodních jevech, o životě pozemském i posmrtném

pohádka - původně lidové vyprávění založené na smyšleném příběhu nevázaném na konkrétní prostor a čas, hrdina překonává nástrahy, aby mnohdy s pomocí nadpřirozených bytostí splnil obtížný úkol,dobro v pohádkách vítězí nad zlem povídka = příběh s jednoduchým dějem a několika postavami, jejichž charakter se nevyvíjí, bývá zakončena pointou teorie někdy odlišuje novelu – drobná epika založená na jednom konfliktu povídku – střední epika se složitější výstavbou

román - příběh s bohatým dějem, četnými epizodami a mnoha postavami; hrdinové procházejí vývojem, často zachycuje celou historickou epochu, tzv. velká epika biografie - záznam vybraných faktů a událostí ze života jednotlivce, často významné osobnosti autobiografie - vlastní životopis autora epos - veršované vyprávění s bohatým dějem legenda - vyprávění o životě, skutcích, zázracích a mučednické smrti světců kronika, letopis - chronologický záznam historických událostí bez zřetele k významu zachycovaných dějů

Lyrika vyslovuje básníkovy pocity, úvahy, myšlenky, nálady bývá většinou v první osobě (ich forma) má monologický charakter neobsahuje děj nevyrůstá z časových a příčinných souvislostí subjektivizuje

milostná lyrika přírodní lyrika úvahová, neboli reflexivní vlastenecká lyrika posměšná satirická lyrika historická lyrika náboženská lyrika politická lyrika subjektivní (intimní)

Lyrické žánry píseň - prostá, zpěvná báseň, vyznačuje se pravidelnou stavbou, rytmem a rýmem (lidová, umělá) óda – rozsáhlejší oslavná báseň hymnus - slavnostní píseň na počest hrdinů a jejich činů, oslavuje národ, vlast elegie – žalozpěv - truchlivá báseň vyjadřující smutek nad ztrátou blízké osoby, vlasti

epigram – krátká báseň, původně nápis na hrobě (epitaf), později satirický text pásmo - báseň sestavená na základě asociací, zdánlivě volně spojené jednotlivé motivy nekontrolovaného myšlenkového toku kaligram – grafická báseň, její text vytváří obrazec

Lyrickoepické žánry balada – báseň s pochmurným, rychle plynoucím dějem a tragickým koncem, motivy viny a trestu romance – báseň rozmarného rázu, formálně připomíná baladu, má však konec šťastný poema – rozsáhlá básnická povídka, často je tvořena jednotlivými zpěvy

Drama předvádí děj v aktuálním času má dialogický ráz příběh se vypráví prostřednictvím dialogů monologů má scénickou podobu

Struktura dramatu replika – promluva jedné postavy dialog – promluva dvou postav monolog – promluva jedné postavy, zachycuje vnitřní dění postavy výstup – je dán příchodem či odchodem jedné z jednajících postav obraz – promění se všechny jednající postavy akt (dějství, jednání) – ucelený úsek děje

Klasické dramatické žánry tragédie – původně čerpá téma z mytologie, nyní je hrdina v neřešitelném konfliktu s něčím obecně lidským, většinou končí špatně komedie – původně čerpá téma ze současnosti, nyní zobrazuje hrdinu v humorném nadhledu, většinou končí dobře hudební formy - melodrama, muzikál, opereta, opera