Situace ve starověkém Římě ve 4. a 5. století n. l. Pád Říma Situace ve starověkém Římě ve 4. a 5. století n. l.
Císař Konstantin I. Rozhodl se, že využije křesťanství ke sjednocení obyvatel říše Roku 313 po Kr. vydal Edikt milánský a zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženstvími Přenesl hlavní město říše do nově založené Konstantinopole (dnešní Istanbul) Krizi Říma zpomalil, ale zastavit ji nedokázal
Útoky germánských kmenů Stále více sílily útoky barbarských kmenů Barbaři = ti, kteří nepřijali římskou civilizaci Tlak germánských a dalších kmenů na hranice říše sílil
Stěhování národů Vpád Hunů do Evropy – konec 4. stol. Hunové – kočovníci z asijské stepy – náčelník Attila „Bič boží“
Strach uvedlo do pohybu Slovany a Germány – tlak na římskou hranici
Rozdělení římské říše – 395 n. l. Důvodem byla snaha o snadnější správu země a nutnost lépe čelit sílícím útokům barbarů Každé vládl samostatný císař Západořímská říše Centrum: Řím Východořímská říše Centrum: Konstantinopolis
Vypálení Říma Kmen Vizigótů vtrhl do Itálie – dobyli Řím a vypálili ho O pár let později byl Řím zpustošen a vypálen germánskými Vandaly a to tak důkladně, že se pojem vandal zapsal do povědomí jako výraz pro bezdůvodné ničitele
Zánik říše Západořímské – 476 n. l. Císaři se v Říme rychle střídali – většinou už byli bezmocnými loutkami v rukách vojenských velitelů Poslední císař Romulus Augustus byl sesazen roku 476 n. l. Tím zaniká Západořímská říše Končí také celá epocha starověku