PhDr. Václav Mitáš e-mail: kmit@email.cz ICQ: 459-401-621 KONTAKT PhDr. Václav Mitáš e-mail: kmit@email.cz ICQ: 459-401-621 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

PODMÍNKY PRO UKONČENÍ PŘEDMĚTU Dvousemestrální předmět ukončený zápočtem. Klasifikace Zápočtová práce: podmínka pro účast v testu odborná esej v rozsahu 3 – 5 stran s využitím příslušné literatury téma se musí vztahovat k obsahu předmětu termín odevzdání do 31. ledna 2009 důraz na správnou práci s informačními zdroji 2008 / 2008 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

DOPORUČENÁ LITERATURA ALAN, Josef. Etapy života očima sociologie. 1. vydání. Praha: Panorama, 1989. 440 s. ISBN 80-7038-044-6. DUNOVSKÝ, Jiří – DYTRYCH, Zdeněk – MATĚJČEK, Zdeněk a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. 1. vydání. Praha: Grada, 1995. 246 s. ISBN 80-7169-192-5. KRATOCHVÍL, Stanislav. Manželská terapie. 4. rozšířené vydání, v nakl. Portál 2. Praha: Portál, 2005. 256 s. ISBN 80-7367-048-8. KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 5. přepracované vydání. Praha: Portál, 2006. 384 s. ISBN 80-7367-122-0. MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3., rozšířené a přepracované vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 162 s. ISBN 80-86429-19-9. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-549-0 MATOUŠEK, Oldřich. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X. SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. 176 s. ISBN 80-7178-559-8. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2003 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

TROCHA HISTORIE (nikoho nezabije …) Pravěk a matriarchát (nálezy z JV Evropy – Maria Gimbutasová) klanová společnost animistického náboženství lov rozhodl dělbu práce podle pohlaví zdrojem obživy bylo polní hospodářství, lov měl jen doplňkový význam ženy se specializovaly – keramika, výroba látek, úprava plodin nejvyšším božstvem byla Velká Matka = kult plodnosti kult pěstovaly převážně ženy (kněžky) majetek se pravděpodobně dědil z matky na dceru Změna přichází kolem roku 8000 př. Kr. v souvislosti se změnou životního stylu, rozvojem řemesel a způsobu osídlení 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

TROCHA HISTORIE (nikoho nezabije …) Judaismus a islám proti pravěku výrazná změna – v čem ? kult, způsob obživy, rozvoj řemesel a obchodu, … velká rodina pravomoci výhradně v rukou muže výrazné pouto muže k matce děti vychovává široká skupina příbuzných (více vlivů = + nebo - ?) manželství je povinnost, na svobodné se hledí s despektem rozvod ? snazší pro muže než pro ženu mnohoženství ? také v běžném islámské světě je na ústupu 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

TROCHA HISTORIE (nikoho nezabije …) Antika 8. – 7. stol. př. Kr. – rod „genos“ v čele král a představitel kultu striktně patriarchální model s důsledným oddělením mužů a žen odmítání svobody, důraz na pokračování rodu následníkem v římském právu 2 druhy sňatku – přísný a volný s krizí římské republiky přichází i krize rodiny a změna společenského postavení ženy Staří Slované život v malých opevněných hradištích, výrazně agrární společnost (→ nejistota, hlad), tolerována polygamie, výjimečně i polyandrie – snachočestvo (V) 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

TROCHA HISTORIE (nikoho nezabije …) Evropský středověk ve středověku stavovská společnost (šlechta, kupci, měšťané, venkované – občané a poddaní) → mění se životní styl a tím i život rodiny o manželství začínají rozhodovat dynastické a ekonomické zájmy od XI. sňatky uzavírá církev jedinec bez rodiny může existovat jen těžko rodina je výrazně patriarchální až kmenová běžné soužití širších rodin ve městech uzavírají muži sňatky až se stanou ekonomicky soběstačnými na rozdíl od industriální společnosti je běžné široké příbuzenstvo 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

TROCHA HISTORIE (nikoho nezabije …) Evropský novověk buržoazní revoluce → měna způsobu života zájem o rodinu se projevuje i ve filozofii (JAK, Rousseau, Bacon aj.) v Anglii a Francii se koncem XVIII. formuje hnutí za ženskou emancipaci (1791 de Bourge – Práva ženy a občanky) → rozpad přísně patriarchálního modelu rodiny Anglie: 1865 – první lékařka (do spolku lékařů ale byly přijímána až po 1. sv. válce (!), 1870 – právo ženy na vlastní majetek pracovní činnost se přenáší z rodiny do továrny, muž přestává být jediným živitelem rodiny, roste společenská mobilita sňatky nejsou tolik určovány ekonomickými zájmy, souhlas rodičů je formální výchova v užším kruhu a týká se stále mladších dětí nejcennější statkem přestává být majetek a stává se jím vzdělání 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU CO TROCHU FUTURISMU ? Budoucnost euroamerické rodiny? ideálem přestává být dvou a vícegenerační rodina Toffler – počátek nového typu civilizace – tzv. „třetí vlna“ – rodiny nejsou zakládány primárně kvůli dětem, ale individuálním zájmům dospělých klasická nukleární rodina se jen těžko udrží ve své původní podobě (kombinace různých typů soužití) Některé příčiny kulminující emancipační hnutí rostoucí blahobyt postmoderní názorové klima klesající význam a postavení muže v rodině slábnoucí vazba mezi rodičovstvím a partnerstvím 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU CO TROCHU FUTURISMU ? Některé současné trendy (Giddens) pokles významu širších rodin a příbuzenských skupin všeobecná tendence ke svobodné volbě manželského partnera větší důraz na právo žen v rozhodování jak ve volbě partnera tak v rodinných záležitostech ve světě ubývá příbuzenských sňatků i v tradičně restriktivních společnostech roste míra sexuální svobody rozšiřují se práva dítěte 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU A CO NA TO FUTUROLOGOVÉ ? Předpokládají rozšíření nových typů rodiny s jedním rodičem, což může být častěji i otec homosexuální rodinu, kde biologickým rodičem bude jeden z páru rodinu s několika dětmi z různých manželství rodinu, kde se o děti budou starat prarodiče, když rodiče budou pohlceni pracovní kariérou třígenerační rodinu, v níž bude z každé generace jen jeden člen apod. z rodiny se stává předmět individuálního zájmu Má klasická nukleární rodina ještě význam a stojí zato o ní hovořit? 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

ZPÁTKY KE KLASICKÉ RODINĚ PO ČESKU vliv totalitních modelů se snahou o proniknutí do soukromí rodiny (Pavlík Morozov) nejen straník x nestraník, ale např. po Bílé hoře katolík x protestant rozpor mezi uznávanými a prezentovanými názory Rusko: politický patriarchát a domácí matriarchát ženy touží více po dítěti než po partnerovi – časté je přimknutí nukleární rodiny k rodině ženy (většina městských rodin?) Vztah dítě x otec je mnohem volnější rodina zaměstnané ženy → přetížení kombinací nároků v práci a doma ve srovnání s 80. léty klesl počet sňatků na ½, o dva roky vzrostl věk vstupu do manželství (26 a 24) výrazně klesl počet narozených dětí 130 → 90 tis., o ½ stoupl počet dětí narozených mimo manželství (1990 – 9 %, 2007 – 33 %) nemění se počet rozvodů (30 tis.), ale roste index rozvodu na 100 uzavřených manželství (37 → 56) 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU VÝVOJ RODINY Volba partnera rozhodující vzájemné sympatie zamilovanost vzájemná očekávání Očekávání ženy Očekávání muže Posedět a popovídat Uvařeno, uklizeno Duševní porozumění Neobtěžovat s problémy Vycítit co žena potřebuje Sex kdykoli se mi zachce Vyjadřovat lásku celým životem Neustálý obdiv vystřízlivění a reálné hodnocení 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU Biologické rozdíly Muž Žena sféra věcí mezilidské vztahy prostorová orientace empatie matematické nadání paměť na jména a podoby schopnost konstruovat mechanismy rychlejší zpracování informací, rychlejší rozhodování lepší koordinace velkých tělesných pohybů lepší koordinace jemné motoriky slabší reakce na smyslové podněty silnější reakce na světlo, zvuky, haptiku přímo projevená agresivita nepřímo projevená agresivita (slovní) důvěřivější při kontaktu s neznámou osobou, snadnější přechod od antipatie ke kooperaci méně důvěřivé, větší důraz na emočně podložené představy o protějšku, větší setrvačnost strategií v jednání 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU VÝVOJ RODINY Sňatek původní význam sňatku ? svatební rituály a jejich symbolika souhlas rodičů ? psychosociální stres hodnotová orientace budoucí rodiny Orientační a prokreační rodina rodičovský vzor rodinná dominance rodinné vazby sourozenecké pozice 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU VÝVOJ RODINY Transgenerační tradice rodinné tradice rodinné ideální já pozitivní neblahé rodinná strašidla rodinné legendy rodinný kodex Rodina s předškolním dítětem prenatální vztah porod dyáda dítě – matka triáda dítě – matka – otec, případně další dítě vazbové chování 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU VÝVOJ RODINY Rodina se školními a dospívajícími dětmi nástup do předškolního zařízení a školy změna matčina životního stylu postoj rodičů ke školním výsledkům dítěte adolescence a vrstevnické skupiny Rodina ve fázi opuštěného hnízda rozvolnění tradičních rolí změna postojů k hodnotám panika „zavírajících se dveří“ stáří společenská pozice starých lidí 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU FUNKCE RODINY přirozené (rozmnožování, uspokojování pohlavního pudu) a sociální biologická reprodukční vzájemné erotické vztahy mezi manželi souvisí s emocionálními ekonomická – souvisí se změnami společnosti výchovná psychohygienická a emocionální ochranná rekreační socializační 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

ZÁKLADNÍ PSYCHOLOGICKÉ FUNKCE RODINY VE VZTAHU K DÍTĚTI uspokojuje bazální potřeby dítěte v raných stádiích jeho vývoje potřebu organické přítomnosti dítěte k domovu a k nejbližším lidem, integrace a budování sociálních vztahů vytváří akční prostor k seberealizaci a kooperaci s druhými pozvolna uvádí děti do vztahu ke hmotnému rodinnému vybavení poskytuje bezprostředně působící vzory a příklady zakládá, upevňuje a dále rozvíjí vědomí zodpovědnosti, povinnosti, ohleduplnosti a úcty dává příležitost vejít do intergeneračních vztahů poskytuje podmínky pro vyslechnutí a svěření se s problémy, poskytuje radu, je útočištěm 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU NORMALITA RODINY Absence patologických jevů klinická x neklinická, asymptomatická Normalita jako ideál normální je ideál (náboženství, ideál funkční rodiny, hodnoty, kulturní tradice apod.) Normalita jako průměr normální je to nejběžnější – statistický průměr normálního rozložení Normalita jako transakční proces přístup podložený systemickou teorií – normalita variabilní a mění se v závislosti na časovém a sociálním kontextu, nehledá tolik fixních rysů Normalita jako zvyklost 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU ZÁKLADNÍ TYPY RODINY Úplná matka – zpočátku klíčová, později se role rodičů vyrovnávají, uspokojuje potřebu bezpečí a lásky něžností, péčí uspokojováním a povzbuzováním ve frustračních situacích trpělivostí přijetím a uznáním dítěte kladením odpovídajících nároků otec poskytuje zpravidla ochranu a oporu vůči vnějšímu světu disciplinování dítěte podporu iniciativy, osamostatňování a nezávislosti povzbuzování ke kvalitnímu výkonu Neúplná 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

MATOUŠKŮV IDEÁL FUNKČNÍ RODINY Synonymum: neklinická, normální, harmonická, zdravá problém s absencí závazného modelu rodiny Výzkum – posuzování komunikace pozorování a hodnotící škály Riskin a Faunceová – In: Matoušek, Rodina jako instituce … jasnost nejasnost pokračování v tématu změna tématu aktivita v komunikaci pasivita v komunikaci výměna informací chybění výměny informací souhlas chybění souhlasu podpora chybění podpory útoky chybění útoků vysoká komunikační intenzita nízká komunikační intenzita mnoho humoru chybějící humor mnoho přerušování málo přerušování mnoho smíchu málo smíchu mluví všichni účastníci nemluví všichni účastníci mnoho čtení myšlenek málo čtení myšlenek 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

MATOUŠKŮV IDEÁL FUNKČNÍ RODINY Neklinická rodina Klinická rodina účast na výzkumu vyčistila atmosféru komunikace v rodině, kontakt s dětmi, vypořádávání s novými událostmi atmosféra nedůvěry k pozorovatelům – nepřátelské či pseudokapitulační reakce, pevné aliance, členové na sebe berou ohledy, respektují se ostré mocenské boje vedou k rozdělení rodiny jasné a adresné promluvy, živá aktivní komunikace, otevřenost novým myšlenkám a způsobům řešení, humor, nezkreslování sociální i jiné reality – interpretace pomocí tradic určujících hodnoty v komunikaci mnoho protimluvů, monologů, nízká komunikační iniciativa, vysoká stereotypie, odmítání „nepodstatných“ aspektů neodpovídajících rodinnému vidění světa, status quo udržují pověry pozitivní atmosféra, radost z interpersonálního kontaktu, emoční termostat (přátelské popichování x ironizování negativní emoční projevy (ironizování → otevřené napadání, nezájem o akutní nouzi druhého – cynické zlehčování běžná domácí rutina bez problémů, bez komunikačních nejasností a rigidních stereotypů, kooperace – vysvětlování problémů bez poškození sebehodnocení domácí rutina s obtížemi, někteří členové vypadávají z rodinné kooperace úplně nebo dělají něco jiného než je třeba 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

MATOUŠKŮV IDEÁL FUNKČNÍ RODINY Adekvátní rodina zřetelné oddělení role pohlaví muž je zaneprázdněn, živí rodinu, má více sociálních kontaktů žena zaměřena na chod domácnosti - cítí se přetížena, občasné depresivní nálady (bez vlivu na chod rodiny sexuální život je pravidelný, více potěšení skýtá muži Optimální rodina pružnější pojetí role pohlaví, vzájemná zastupitelnost, některé domácí práce i zájmy společné muž je sice pracovně angažován, umí však poskytnout ženě emoční oporu a trávit čas s dětmi i žena se cítí dobře a udržuje dostatek společenských kontaktů počet sexuálních styků je variabilnější (od několika týdně po několik měsíčně) společné kontakty s jinými lidmi i rodinami oběma typům rodin záleží na prospěchu dětí odpovědnost vůči potřebám kohokoli ze širší rodiny 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

DYSFUNKČÍ (AFUNKČNÍ) RODINY Fukční – plní přiměřeně všechny funkce Afunkční – občasné poruchy jedné či více funkcí nenarušují vážněji chod rodiny Dysfunkční – rozklad rodiny, narušení socializačního procesu nezralá rodina (nepřipravená), zpravidla v oblastech zaměření životních hodnot a životního způsobu zkušeností citů sociální a ekonomické přetížená rodina – z různých příčin konflikty přetíženost rodičů narozením dítěte nemoc či postižení nedostatek citů sociální, bytové a ekonomické problémy 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

DYSFUNKČÍ (AFUNKČNÍ) RODINY Ambiciózní – rozhodující je úspěch v zaměstnání, studiu, materiální oblasti apod. → materiální vybavení je nadměrné vzhledem k jejich vývoji a citové vybavenosti → dítě má nadměrné nároky Perfekcionistická – požaduje od dětí vysoké výkony bez ohledu na předpoklady a zásady jeho harmonického rozvoje Autoritářská – vyžaduje automatickou slepou poslušnost, nadměrně trestající, atmosféra strachu Protekcionistická – rozmazlující ofenzivní (útočný) protekcionizmus – rodiče dítě bojovně hájí soucítící protekcionizmus – poddávání se pocitů ukřivděnosti služebný protekcionizmus – poddávání se dítěti za každou cenu 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

TYPOLOGIE SYSTÉMU A VÝCHOVY Uzavřený rodinný systém: typické pevné struktury, méně prostoru pro změnu (rigidní prostor, pevný čas a stálá energie) Otevřený rodinný systém: řád a změna vyplývají z relativně pevných, ale vyvíjejících se struktur (pohyblivý prostor, proměnlivý čas a pružná energie) Náhodný rodinný systém: všechny struktury jsou instabilní harmonická (citově teplá, otevřená, pevná - důsledná) liberální (teplá, otevřená, slabá) ctižádostivá (teplá, uzavřená, pevná) nadměrně ochranná (teplá, uzavřená, slabá) chladná, demokratická (chladná, otevřená, silná) zanedbávající (chladná, otevřená, slabá) drilová (chladná, uzavřená, pevná) disharmonická (chladná, uzavřená, slabá) 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

DALŠÍ MOŽNOSTI TYPOLOGIE Podle rodinných vztahů a vazeb: centrifugální / centripetální autokratická / demokratická anarchistická / autoritativní Podle rodinných interakcí Inkluze – interakce vztahující se k vazbám a organizacím struktura (hranice, rozdělení rolí, pozice, spojenectví) propojenost (pečování, citové začlenění, oddanost, afiliace) sdílení významu (rodinná identita, loajalita, rituály, hodnoty ap.) Kontrola – interakce vztahující se k prosazování moci v průběhu konfliktu dominantní (konfrontace, manipulace, nařizování, dril) reaktivní (rezistence, vzpurnost, podřizování se, neposlušnost) spolupracující (vyjednávání, kompromisy, vyvažování, řešení problému) Intimita – interakce vztahující se k sebeotevření a vzájemné komunikaci (pocity, interpersonální vztahy apod.) 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU RODINA A SPOLEČNOST Socializace = proces včleňování se jedince do společnosti, během něhož se člověk naučí poznávat sebe a své prostředí, osvojuje si pravidla soužití a možné i očekávané způsoby chování. Fáze socializace vytváření bazální důvěry dítěte, jevy a události jsou spojeny s prožíváním jistoty dobra, jistoty patřit někomu. (1/2 – 3 roky) rodící se autonomie x pocit zahanbení a pochybnosti → s pocitem důvěry si dítě vytváří vztahy k dalším lidem (3 – 6 let) převaha iniciativy nad pocity viny (6 – 11 let) převaha pracovní snaživosti nad pocity méněcennosti převaha osobní identity nad neuspořádaností rozmanitých rolí v oblastech sociální, sexuální, pracovní, poznávací a názorové, individualizace a občanské seberealizace 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

MECHANISMY SOCIALIZACE Z hlediska psychologie sociální učení s kladnou nebo zápornou fixací (odměny a tresty) napodobování a identifikace sociální informování interiorizace a exteriorizace působení příkladů, vzorů a ideálů Z hlediska sociologie výchovy působí tři faktory kulturní (výchovné působení, vzdělávání, vliv masmédií, životní styl apod.) demografické faktory (struktura rodiny, početnost, věk rodičů apod.) ekonomické faktory (umístění rodiny v regionu, způsob bydlení, finance) O účinnosti socializačního působení spolurozhodují výchovné působení rodičů struktura rodiny mezilidské emocionální vztahy v rodině 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

VZTAHY A PROCESY V RODINĚ Interakční vzorce Systémem je soubor jednotlivin ve vzájemné interakci – ostatní PS vědy se zabývají spíše jednotlivcem ohraničení x komunikace s okolím, zpětná vazba veškerá činnost má komunikační význam – i absence punktace (vysílající – přijímající) metakomunikace – metakomunikační pozice, komunikační vzorce obsahový a vztahový aspekt – rozpor ? interakční komplexita schizmogeneze (symetrická a komplementární interakce) definice sebe – pseudohostilita x pseudovzájemnost triangulace – spor: pronásledovatel, oběť, usmiřovatel komunikační stereotypy (funkční i dysfunkční rodina) interakční definice moci (dominance x submisivita) 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

VZTAHY A PROCESY V RODINĚ Model rodinné interakce podle Riskina a Faunceové jasnost (jasná x vágní promluva) téma (jak na sebe navazují, odpovídají kontextu, vstupuje do nich jiná osoba,…chaotický x hypersynchronní) svěřování – míra, jak je akceptováno a chápáno či odmítáno vztahy – negativní, neutrální, pozitivní Co lze sledovat a hodnotit (extrémy jsou projevem dysfunkce) Dominance (symetrické struktury x rigidní či nejasné dominanci) City – emocionální reakce a vztahy (afiliace, koheze, …) Komunikační dovednosti Výměna informací a chování při řešení problému Konflikt – dysfunkční je intenzivní či chronický konflikt, ale i jeho absence Intimita rodiny – podpora, pečování, porozumění, ocenění 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

VNITŘNÍ STRUKTURA RODINY Podsystémy na základě jistých účelů (rozhodnutí, sexualita, společný zájem,…) manželský rodičovský difúzní a rigidní hranice nediferencovaná masa rodinných já rodičovské dítě perverzní triangl kosá a externě integrovaná rodina 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU RODINNÁ SÍŤ Sociální síť rodiny – příbuzní i lidé přicházející s rodinou do styku Podpůrná síť narození dítěte, nemoc, rozvod apod. Paradigmata vysvětlující povahu mimorodinného sociálního prostředí Konfigurace – nakolik vnímá prostředí jako předpověditelné a strukturované, nakolik je schopna s vnějším světem spolupracovat Koordinace – jak se cítí být vnímána – sebepojetí, prestiž Uzavřenost – rovnováha mezi přijímáním podnětů a udržováním tradic Mapa Organizační objektiv Rodinné komuny Kibucy 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

RITUALIZOVANÉ UDÁLOSTI Projevy rodinné interakce, mohou usnadnit překonání nesnadných událostí i udržování rodinné identity Společné jídlo příprava, zahájení apod. společné stolování chybějící člen rodiny Ukládání dětí ke spánku Sexualita Společná práce i zájmy Slavení svátků a narozenin Rodinné mýty skryté systémy, umožňují pochopení rodinné interakce pravidla, rituály, tabu nebo pověry mýtus harmonie, obětního beránka, přehnané soudržnosti apod. 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

RODINNÁ TERITORIALITA Způsob bydlení a ochrana rodinné intimity Historický vývoj Současná situace a sociokulturní úroveň Domácí zvíře obvykle úloha nejmladšího dítěte zvíře = sociální mazivo v rodině i mimo ni dítě a zvíře: 0-3 zajímavý objekt, 3-7 živá hračka a partner ke hře, později rozvoj rodičovských schopností dítě lépe chápe neverbální komunikace zvíře může stimulovat vývoj postiženého dítěte zvíře reaguje na změnu rodinné rovnováhy 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

VLIV RODINNÝCH SPOJENECTVÍ NA JEDNOTLIVCE Autokracie → pedokracie Hranice osobní autonomie – přijatelné prosazování vlastních zájmů Primární: matka + dítě – už prenatální Muž + žena (rodičovská solidarita – může být ohrožena dítětem) Rodová aliance – rodič a dítě stejného pohlaví – nápodoba, identifikace, základy sexuální role, rozvoj intelektu Rodič a dítě opačného pohlaví – psychoanalýza (4. – 6. rok) Mezi dětmi navzájem – vrstevnická role, partnerství prvorození (orientace na rodiče a dospělé, senzitivita, spolehlivost, vzdělání apod.) x druhorození (vrstevníci, společenštější, veselejší atd.) Deprivované dítě – bez vztahu alespoň k jednomu rodiči – náhr. péče Subdeprivace 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN Syndrom CAN = poškození tělesního, duševního i společenského stavu a vývoje dítěte, které vznikne v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby (Vágnerová, Psychopatologie pro pomáhající profese) aktivní ubližování i nedostatečná péče podřízení dítěte nebo jeho využívání k uspokojování vlastních potřeb nejvíce do 6 let věku, stejně chlapci i dívky Zanedbávající rodiče bez dostatečných kompetencí pro rodičovskou roli bez dostatečné motivace Zanedbávané děti neschopné zaujmout rodiče znevýhodněné 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN Fyzické a psychické týrání rodiny s narušenými vztahy (absence komunikace, netolerance, …) agrese je projevem nakumulovaného napětí – orientuje se vůči nejslabšímu členu rodiny – přenos násilí a náhradní odreagování Medein komplex Týrající rodiče zvýšený sklon reagovat násilím (často z dysfunkčních rodin) soustředění na své problémy nebo zájmy o děti nestojí zvýšená potřeba moci nad dítětem (kompenzace) negativní zkušenosti z dětství častěji muž (vlastní i nevlastní otec), ženy spíše pasivní 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN Týrané děti s nesrozumitelným jednáním a náročnější výchovou nadměrně zatěžující (hyperaktivní, s obtížným temperamentem) nesplňující očekávání vymáhající uspokojování svých potřeb Sexuální zneužívání zpravidla muži (80 – 90 %) s odlišným sexuálním zaměřením morálně narušení a sexuálně nevyzrálí muži – využívají bezbranné se ztrátou schopnosti kontroly pudového jednání rodiny s rizikovou konstelací (dysfunkční, doplněná apod.) zneužívané jsou především dívky, především typicky ženské postižené a znevýhodněné děti 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – DEPRIVOVANÉ DÍTĚ Vzniká když není dostatečně a po dostatečně dlouhou dobu uspokojována potřeba citové jistoty a bezpečí – primární zkušenost jistého a spolehlivého vztahu je klíčová Psychické důsledky u různých dětí odlišné kognitivní odlišnosti – nedostatečně využívané rozumové schopnosti, nedostatečně hodnocená aktivita, nedostatek pozitivní stimulace učení, nedostatečná motivace citové prožívání – primitivní a povrchní vztahy, absence empatie a egocentrizmus, emoční plochost, nedůvěra, hostilita, agresivita Socializační důsledky nedovedou rozlišovat různé projevy chování a zvolit vhodné, nápadně nepřiměřené reakce obtížná schopnost sociální adaptace pokud vyžaduje omezení změna v hierarchii hodnot a normách chování 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – DEPRIVOVANÉ DÍTĚ Řeč a komunikace nedostatek receptivity matky, absence emoční odezvy → nevytváří se potřeba komunikace nedobrá jazyková citlivost, malá spontaneita, neschopnost přiměřeného sociálního využití řeči Sebepojetí vliv negativního názoru nejbližšího okolí nerealistické vytahování – aktivní obrana sebepodceňování – nejistota, obava, negativní anticipace budoucna Chování nápadné, s infantilní stereotypem, často impulzivní fixace na náhradní objekty problémy v sociální adaptaci – zvyknou si na známé prostředí, obtížně snášejí změnu 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – DEPRIVOVANÉ DÍTĚ Citová subdeprivace mírnější forma → častější, obtížněji identifikovatelná v částečně dysfunkčních rodinách – dobré materiální zabezpečení, vzdělání, ale nedostatečně saturovaná citová oblast snížená akceptace dítěte (příliš kritická, negativní, v projevu minimální citová angažovanost) snížená empatie – nepřiměřená interpretace potřeb a pocitů snížená frekvence interakcí – slabá komunikace, chybí společné trávení volného času, dítě je samo i když jsou rodiče přítomni příznaky jsou monitorovatelné až v souhrnu → skór maladaptace biologické – méně odolné, častěji nemocné psychosociální – nepůsobí dobře, vyvolávají nepříznivý dojem, jsou hůře hodnoceny, častější odmítání vrstevníky (sociogram) horší školní prospěch – ne z důvodu nižší inteligence, ale nedostatečné využívání schopností 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – DEPRIVOVANÉ DÍTĚ Pozdní důsledky citového strádání v dětství ještě v dospělosti odchylky v oblasti sebehodnocení, problémy v mezilidských vztazích, nespokojenost s vlastní životem apod. profesní uplatnění – nižší úroveň vzdělání, neschopnost uplatnit inteligenci, uplatní se na nižší úrovni než odpovídá jejich schopnostem partnerská a rodičovská role – závisí na míře kompenzace → častější partnerské problémy, neschopnost udržet funkční vztah → výběr partnera mnohdy nahrazuje přijetí kohokoli kdo má zájem, horší zvládání rodičovské role, častěji zůstávají sami, větší ohrožení sociální exkluzí obecná sociální adaptace – obtíže v sociální orientaci, nedostatek ohleduplnosti a sebeovládání, problémy se zvládnutím role dospělého, příčinu však hledají v okolí → jsou hodnoceni jako sobečtí, nestálí a konfliktní → často sociálně-patologičtí, delikventní (často opakované relativně bagatelní delikty), abúzus alkoholu a narkotik 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – DEPRIVOVANÉ DÍTĚ Sociální a kognitivní deprivace zanedbávání dítěte ve více oblastech než jen citové výrazně zanedbávané dítě se může jevit jako mentálně postižené syndrom Kašpara Hausera – kompenzace je možná v podnětnějším prostředí, závisí na věku, dispozicích, aktuálním stavu CNS, zdravotním stavu i době zanedbávání Vývoj nerovnoměrný, opožděný vývoj řeči (malá slovní zásoba apod.), stagnuje rozvoj myšlení socializace – nápadné chování, neadekvátní strategie, spontánní projev bez ohledu na normy, nepřiměřené rozlišování rolí chování – je motivováno tendencí uspokojit aktuální potřeby – fixují se účelné projevy (z hlediska společnosti často nežádoucí) Důsledky nižší ekonomická úroveň vyplývající z kvalifikace, tendence k underclass nebo, sociální izolaci, zjednodušený životní styl, opakování stejného výchovného stylu i u vlastních potomků 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – TÝRANÉ DÍTĚ Týrání = tělesné či duševní poškozování dítěte ohrožující jeho vývoj nadměrné trestání, bití, odpírání jídla apod. psychické je hůře identifikovatelné – odmítání, častá nadměrná kritika, ponižování, citové deptání nebo vydírání představuje vedle deprivační zkušenosti i silný stres – strádá i v důsledku ohrožení biologických potřeb zvláštní forma – tzv. Münchhausenův syndrom – matka agravuje nebo simuluje zdravotní obtíže dítěte a vyžaduje lékařskou péči – zvyšuje vlastní význam Psychické důsledky citové prožívání – inhibice → obranná reakce → apatie, neschopnost prožívat radost i další emoce, v citech převažuje úzkost a strach, zvýšené napětí, pocit ohrožení → odtažitě reagují na lidi, jsou nedůvěřivé → strach z opuštění týrajícím rodičem → pocity studu 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – TÝRANÉ DÍTĚ Způsob uvažování bez základního pocitu důvěry → i neutrální podněty interpretují jako hostilní, neschopnost diferencovat a adekvátně reagovat na lidské jednání horší školní prospěch než odpovídá předpokladům – chybí motivace, důvěra ve vlastní schopnosti, nesoustředěnost, snadná ovlivnitelnost pozornosti fixace negativního sebehodnocení, nedostatek sebedůvěry, akceptace podřízené role oběti Chování pasivní, apatické, nezájem o sociální kontakt a okolí → sociální interakce je identifikovaná s bolestí → izolace jindy neklid a hyperaktivita (často spouštěč trestů) → destruktivní a agresivní tendence selhávání v oblasti sociální adaptace – neznají adekvátní normu 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – TÝRANÉ DÍTĚ Obranné reakce dítě je závislé i na týrajících rodičích, kteří pro ně představují zázemí → dítě se chce zbavit fyzické bolesti a zároveň neztratit pocit bezpečí popírání – buď chrání rodiče nebo má strach z trestu přijetí role špatného dítěte – vysvětlení chování rodičů→ pocity viny – lépe se vyrovnává s bitím a chrání hodnotu rodinného zázemí aktivní obranná strategie – snaha rodiče získat, upoutat, ujistit se, že je milováno – obvykle však dráždí a provokuje – těžce snáší i odloučení od rodiny nutkavá tendence zopakovat negativní prožitek – dosažení vyrovnání a odreagování – traumatický zážitek se objevuje ve fantazii, při hře → nevědomě provokuje rodiče identifikace s agresorem – chová se obdobným způsobem – zbaví se pocitu bezmocnosti a strachu 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – TÝRANÉ DÍTĚ Pozdní důsledky týrání obdobné jako u derivovaného dítěte potíže v mezilidských vztazích, později v partnerské i rodičovské roli – nedůvěra → submisivní jednání, izolace  zvýšená bezohlednost a agresivita opakování zkušeností z orientační rodiny přenos vzorců jednání i do prostředí mimo rodinu zvýšené riziko bezohledného asociálního jednání Batmanův syndrom – vzácně může dojít k opačné reakci – negativní zkušenost stimuluje pozitivní rozvoj 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – SEXUÁLNĚ ZNEUŽÍVANÉ DÍTĚ Dítě je využíváno k aktivitám, které nemůže plně pochopit a akceptovat, většinou ne dobrovolně – násilí, podvod, uplácení Nekontaktní aktivity – verbální obtěžování, exhibicionismus, voyeurismus Kontaktní – penerativní (pronikající) a nepenerativní – je třeba odlišovat od běžného mazlení Sexuální využívání dětí Pachatel sexuálního zneužívání je ve vztahu autority minimálně tím, že je dospělý motivace pachatele porucha v objektu sexuální touhy orientace na dítě, protože je snáze přemožitelné dítě je zvoleno bez ohledu na to, že je dítě podle názoru pachatele se může jeho aktivita dítěti líbit, může vědět, že se to dítěti nelíbí, ale je mu to jedno 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – SEXUÁLNĚ ZNEUŽÍVANÉ DÍTĚ Extrafamiliární (obvykle jednorázové) a intrafamiliární sexuální zneužívání Intrafamiliární pachatelem je člověk dítěti blízký → je ohrožen i pocit bezpečí zneužívání bývá opakované podstatným způsobem mění rodinné role a vztahy, deformuje i vztahy dospělých pachatelem je nejčastěji mužský příslušník rodiny chování matky, která většinou sama není aktérem poskytne ochranu i za cenu konfliktu a vlastní sociální újmy popírá, že by se něco stalo, k dítěti má ambivalentní postoj – pokud je zneužívána starší dcera, může se matka cítit ohrožena i v roli ženy 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – SEXUÁLNĚ ZNEUŽÍVANÉ DÍTĚ home alone syndrom – opuštěnost uvnitř domova citové prožívání – negativní reakce, pocity studu, viny a ponížení, beznaděj – různý vztah k pachateli → strach  Stockholmský syndrom (obranná deformace citových prožitků) změny v hodnocení sebe i okolí – svět je ohrožující, zkušenost zrady, propad sebehodnocení – stupňuje se když dítěti nikdo nevěří změny v chování – nápadně pasivní  dráždivé, izolace pramenící ze zahlcení problémy, které jiní neznají obranné reakce – podobné jako u týraného dítěte → disociační porucha (oddělení psychických procesů a jednotlivých složek osobnosti – prožívání vlastního těla jako něčeho co nepatří k osobnosti) somatické potíže – poruchy spánku a jídla vztah k sexualitě – předčasné zdůraznění (nápadná vyzývavost, masivní masturbace a sexuálně zaměřené aktivity až prostituce)  potlačení sexuality jako důsledek obavy 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – SEXUÁLNĚ ZNEUŽÍVANÉ DÍTĚ Syndrom přizpůsobení se sexuálnímu zneužívání trauma pokračuje i po odhalení – vyšetřování, reakce společnosti, rodiny apod. – přizpůsobení má 3 fáze utajování a bezmocnosti – dítě je zaskočeno, nerozumí situaci, cítí vinu a cítí se bezmocné, má strach z případných reakcí rodiny přizpůsobení – uchování přijatelných pocitů – dítě samo sebe považuje za viníka, snaží se být „hodné“, chová se podle požadavků násilníka opožděné odhalení a odvolání výpovědi – pomoc hledá po určité době → působí nevěrohodně, setkává se s nedůvěrou i s ostrakizací → sekundární zátěž → dítě může výpověď odvolat Pozdní důsledky interpersonální vztahy – odtržení sexuality od jejího vztahového pojetí – ztráta zábran  sexuální dysfunkce, zvýšené riziko selhání v partnerství 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – KOREKCE A POMOC Krizová intervence Lékařská péče – bezprostřední následky Psychoterapie – bezprostřední důsledky traumatu Terapeutická práce s celou rodinou – pokud je to možné, mělo by dítě zůstat v domácím prostředí Individuální psychoterapie – především nedirektivní techniky, hra, příběh Skupinová terapie – možnost sdílení podobných problémů Socioterapie – úprava rodinných poměrů a zlepšení péče o dítě 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – FORMY SOCIÁLNÍ PRÁCE Možnosti intervence Možnost a vhodnost opuštění rodiny? špatné zacházení x ztráta kontaktu s nejbližšími formy náhradní péče Péče o oběti v dospělosti klienti zdravotnických služeb Individuální terapie – sebepodpora Programy pro dospělé trestní právo – nejzávažnější případy léčba (soudní i dobrovolná) motivace pachatele, behaviorální modely, vzdělávací moduly, racionalizace apod. centra pro muže – přijetí odpovědnosti za vlastní jednání, řešení krizové situace jako příčiny útoku apod. 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY SYNDROM CAN – FORMY SOCIÁLNÍ PRÁCE Intervenční programy orientované na rodinu vycházejí z potřeb rodiny, podpůrný charakter, podpora zvládání stresu hospodaření s financemi, zvládání správné výživy a hygieny v domácím prostředí i v institucích kombinace více terapeutických technik problém v délce období, kdy rodina nezvládá péči o dítě sanaci rodiny pomáhá i přímá materiální pomoc Preventivní programy míří na faktory determinující špatné zacházení s dětmi osobnost rodičů, výchovné strategie, materiální životní podmínky dostupnost zdravotnických a sociálních služeb návštěvní programy v rodině skupinové programy (svépomocné i odborné) terapeutické programy 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ – PŘÍČINY VZNIKU Sociální i biologické příčiny asymetrie vztahu mužské a ženské role pozice ženy v rodině – historický kontext domácího násilí výchova biologické faktory ekonomické faktory Domácí násilí = zneužití postavení a moci, kterou pachatel v rodině má. Projevuje se nepřiměřenými požadavky, vynucováním podřízenosti oběti a kontroly nad jejím životem (Vágnerová M., Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. 2004) fyzické ubližování (bití a jiné fyzické ohrožování) sexuální násilí psychické týrání (strach, vydírání a ponižování) ekonomické omezování (výdělek a příděl prostředků na domácnost) sociální izolace 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ – PŘÍČINY VZNIKU Výskyt přímou obětí partnerského násilí se stalo 10 - 20 % populace v 95 % ženy nejčastěji mezi 20. a 40. rokem 80 % bitých žen popisuje, že pachatelé se tak chovali i k dětem nejčastěji o víkendu a ve večerních hodinách Příčiny vzniku bez o hledu na sociokultruní vrstvy, úroveň vzdělání, profesní či konfesní příslušnost interakční model – chování násilníka a způsob reakce oběti je komplementárně spojen jiný model akcentuje osobnost agresora faktory ovlivňující reaktivitu 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ - PACHATEL Rizikový muž psychická porucha nebo porucha osobnosti závislost na alkoholu nebo drogách jiné formy sociální patologie zkušenost z dětství – týrání nebo zkušenost násilí u rodičů akcentování negativních vlastností pod vlivem okolností – sociální stres Riziková žena nesamostatná, závislá, s nízkou sebeúctou, neschopná bránit se (mohla být sama týrána, nepřiměřeně trestána nebo sexuálně zneužívána) situační zvýšení závislosti – znevýhodnění ženy v očích partnera izolace rodiny 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ - PACHATEL Různí lidé, častěji mají rizikové vlastnosti nespokojenost, nejistota, úzkost – kompenzovány násilnickým chováním, agresivní reakce, výbušnost, problémy s ovládáním vlastního chování absence sociálních kompetencí, které umožňují zvládat běžné problémy společensky únosně vliv patriarchální tradice a zažitých vzorců muži neprožívají negativní emoce (?) → odreagování náhradním „společensky přijatelným způsobem“ zvýšená potřeba moci nad ženou kombinovaná strachem ze ztráty pozice, kontroly nad situací, bezmocnosti fenomén Jekylla a Hyda → násilnické chování střídá usmiřováním a demonstrativními projevy lásky pachatel může být mužem dvojí tváře 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ - PACHATEL Spouštěč aktuálního násilí všechno co překročilo „tolerované hranice“ – lhostejno jak se žena chová symptomy nevěry pořádek v domácnosti, hospodaření s penězi apod. agresor je přesvědčen o oprávněnosti svého jednání nedostatek nadhledu odmítání odpovědnosti a viny bagatelizace závažnosti vlastního chování 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ - OBĚŤ Syndrom týrané ženy trauma zpracovává internalizujícím způsobem manipulace a izolace ze strany manžela citové prožívání omezení schopnosti prožívat radost zvýšení úzkosti a pocitu ohrožení inhibice citového prožívání, vyhasnutí emocí → ztráta schopnosti postavit se proti situaci často přetrvávající zdánlivě nepochopitelná citová vazba způsob uvažování a hodnocení situace redukce schopnosti uvažovat, dezorientace, ztráta nadhledu specifický způsob interpretace situace (přijatelnější než je) změna způsobu hodnocení pachatele (vinu přičítá někomu nebo něčemu jinému, zdůrazňuje pozitivní stránky) ztráta schopnosti sociální orientace 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ - OBĚŤ Syndrom týrané ženy fixace negativního sebehodnocení → akceptuje ponižování → defenzivní a submisivní chování → zvýšení rizika reviktimizace změny v chování ztráta schopnosti spontánního chování, strach vyhýbání se kontaktu s jinými lidmi generalizovaná tendence vyhovět požadavkům okolí bez ohledu na okolnosti obranné reakce obrana vlastních pocitů – racionalizace a bagatelizace stockholmský syndrom → silná citová fixace disociační porucha → emoční disociace, amnézie, ztráta tělesné citlivosti přesvědčení o významu utrpení např. pro děti, rodinu apod. impulz k odchodu → pachatel např. začne týrat děti → pokus o sebevraždu 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ - GENEZE Domácí násilí se rozvíjí postupně → dynamika, cyklický průběh → opakování a nárůst intenzity útoků drobnější výpady a útoky na partnera → zprvu verbální, postupně přerůstají ve fyzickou agresi objevují se občas, oběť je zaskočená, racionalizuje projevy lítosti, usmíření – zpravidla znovu sblížení → překážka pro řešení problému stupňování intenzity i četnosti útoků zkracování období relativního klidu mizí fáze pokání, omluv a slibů oběť neschopností obrany odblokovala zábrany pachatel získává moc pachatel ztrácí kontrolu a akceleruje se jeho agresivita 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ - GENEZE syndrom adaptace na týrání utajení a bezmocnost žena se agresora bojí a cítí se bezmocná rezignuje na obranu „chrání“ rodinu a děti zranění zdůvodňuje úrazy, vlastní nešikovností apod. adaptace na roli týrané ženy přijímá roli oběti, týraní a zneužívání akceptuje jako nevyhnutelné pořizuje se, akceptuje všechny požadavky, snaží se neprovokovat → snaží se o minimalizace rizika konfliktu odhalení a popření k odhalení často přispívá náhoda nebo oznámení dospívajících dětí žena stále popírá závažnost situace → výraz zafixované bezmoci nebo absence možnosti řešení odchodu možnost zhoršení situace eskalací násilí → ženy často hledají pomoc až při ohrožení života → násilí se stupňuje i po oznámení 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ – VLIV NA ŽENU A RODINU Psychické problémy týraných žen častější vyhledávání psychiatrické péče eskalace rizika řešení situace suicidálně nebo únikem k misúzu medikamentů či abúzu alkoholu či drog riziko i v přijetí nového rizikového partnera (až 1/3 týraných žen má zkušenosti z minulosti) Vliv domácího násilí na děti ochuzuje pocit bezpečí domova – obavy z ohrožení mohou generalizovat → i běžné chování vrstevníků vyhodnotí jako nepřátelské opakovaná zkušenost s ponížením matky znemožňuje vnímat ji ochránkyni emoční poruchy, opožděný vývoj, vyšší výskyt poruch chování nižší sociální kompetence (schopnost řešení problémů, reakce na stresové situace apod.) 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ – VLIV NA ŽENU A RODINU Postoj dětí týrané matky k rodičům zpravidla ambivalentní – děti si se situací nevědí rady postoj k týrané matce vytváření koalicí (typický zvlášť pro dívky) – snaží se ji bránit, přispět k nápravě situace, stávají se prostředníky přijetí postoje týrajícího otce – přestávají respektovat matku, chovají se podobně postoj k agresivnímu otci hostilita a odmítání ambivalentně adorující – jeho moc může imponovat zvláště chlapcům a sami se začnou chovat agresivně – zpočátku k vrstevníkům, později i k dalším členům rodiny → generalizace nadřazeného postoje k ženám ohrožení dalšího vývoje nevhodným modelem rodiny a partnerského vztahu 2008 / 2008 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ – POSTOJ SPOLEČNOSTI spíše ambivalentní, ne tak odmítavý jako u týrání dětí dospělá žena má možnost se bránit „byla hloupá a nechala si všechno líbit“ patriarchální model rodinného života předpoklad zavinění ze strany ženy měla se s agresorem rozvést nepochopení přetrvávající citové vazby k agresorovi méně pochopení a soucitu než k týraným dětem policie málo efektivní opatření policie (?) jiné reakce a chování než u obětí jiných násilných trestných činů tendence chránit jej strach z dalšího násilného jednání 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ – MOŽNOSTI KOREKCE zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím týrání osoby blízké Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě (změna trestního zákona § 215a zákona č. 140/1967 Sb.) (1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách, nebo b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu. 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ – MOŽNOSTI KOREKCE oprávnění policisty – zákaz vstupu do obydlí lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že dojde k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo zvlášť závažnému útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn toho, kdo je podezřelý z takového jednání, vykázat z bytu nebo domu společně obývaného s ohroženou osobou (souhrnně „společné obydlí“), jakož i z jeho bezprostředního okolí. je informován orgán sociálně-právní ochrany dětí vykázaná osoba musí policistovi vydat všechny klíče od bytu vykázaný si může vzít věci sloužící výlučně k jeho potřebě, podnikání či výkonu povolání vykázání se týká doby 10 dnů a je povinen do 3 dnů zkontrolovat jeho plnění do 10 dnů může soud vydat předběžné opatření aby byly v případě nutnosti prozatímně upraveny poměry účastníků nebo aby nebyl ohrožen výkon soudního rozhodnutí (například soud předběžným opatřením uloží žalovanému, aby až do ukončení řízení nenakládal s věcí, o jejíž vlastnictví se vede spor). 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ – MOŽNOSTI KOREKCE Jsou-li jednáním účastníka, proti kterému návrh směřuje, vážným způsobem ohroženy život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost navrhovatele, může předseda senátu předběžným opatřením uložit účastníku, proti kterému návrh směřuje, zejména aby dočasně opustil byt nebo dům společně obývaný s navrhovatelem (tedy „společné obydlí“), jakož i jeho bezprostřední okolí, nebo aby do něj nevstupoval, b) se zdržel setkávání s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním. Nařídí-li soud předběžným opatřením, aby povinný dočasně opustil společné obydlí, jakož i jeho bezprostřední okolí, nebo aby se zdržel setkávání s osobou, kterou soud v usnesení označil, a nenavazoval s ní kontakty, zajistí také bezodkladný výkon tohoto rozhodnutí. S tím pak může souviset i trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE V RÁMCI RODINY DOMÁCÍ NÁSILÍ – MOŽNOSTI INTERVENCE zařazení do programu pro oběti – Elektra, Bílý kruh bezpečí, Rosa, telefonická linka DONA Psychoterapeutická pomoc individuální terapie méně častá, vhodnější je získání nadhledu v rámci skupiny párová terapie žena schopná ubránit svou pozici motivovaný muž modifikace vzájemných očekávání partnerů, změna vztahu a způsobů komunikace skupinová terapie získání nadhledu sdílením s jinými ženami učení vhodnějších způsobů reagování adaptace na novou situaci Sociální pomoc náhradní bydlení, azylové domy pro matky s dětmi 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU V ROZVODU Manželství jako smlouva širší rodina stát geny „prozřetelnost“ církev (?) Nové faktory domov jazyk děti genderová totožnost společné stárnutí  Frustrace 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU V ROZVODU Typy rozvodů opuštění partnera, aniž by nastala silnější vazba obvykle bez silnějších emočních reakcí většinou po krátké známosti ze situačních tlaků vyústění prvních krizí instrumentální záležitosti výchova dětí adaptace z orientační rodiny i z předchozích vztahů protahování prvních manželských krizí odmítnutí partnera, protože se u něj projevily předtím málo zřetelné rysy socio a psychopatologické problémy bagatelizace a popírání problémů důsledek partnerské interakce a interpretace problémů adaptace a obranné mechanizmy vyčerpání vztahu tzv. „druhá rozvodová vlna“ – stadium prázdného hnízda – nesoulad vyplouvá na povrch 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU V ROZVODU Rozvod jako proces dlouhodobé rozhodování – nekompatibilní projevy a rozhodování symetrická a komplementární konstelace rolí období ambivalence jasné známky krize a tomu odpovídající projevy pokusy o nápravu vztahu – bilancování motivace pro setrvání vlastní rozvod podání žádosti sporný a nesporný (souhlasný a nesouhlasný rozvod) role sociálního pracovníka trauma rozvodového stání období po rozvodu brzy po rozvodu vyrovnávání se s nepřítomností  samota doznívání – podobně jako při úmrtí partnera – stadium „oplakávání“ emoční rozvod – 1-3 roky 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU V ROZVODU Postavení dítěte v rozvodu a po něm dítě v dosahu konfliktů, pocit viny varianty postavení dítěte „optimální“ (pravidelný kontakt před i po rozvodu, dítě je stranou sporů) nástroj pomsty (zavrhující a zavrhovaný rodič) stéblo poslední naděje – rodič, který se nemůže s rozvodem smířit kontaktuje druhého rodiče pod různými záminkami prostředník (vzkazy přes dítě i snahy zjistit aktuální stav) náhradní partner (stesky i konzultace rozhodnutí) zanedbávané dítě 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU V ROZVODU Principy pomoci většinu klientely tvoří ti kdo se rozvádět nechtějí  neutralita podbízivé chování závislejšího partnera  většinou ambivalentní reakce  „tonoucí se chytá stébla“ morální soudy  pomáhající pracovník  obecně větší tolerance k chování mužů krizová intervence základní typy KI obtíže s hledáním partnera, pocity osamění opuštění partnerem partnerská či manželská hádka domácí násilí nevěra, podezření na partnerovu nevěru žárlivost 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU V ROZVODU obtíže spojené s KI v rámci partnerských vztahů analogie s partnerskou či rodinnou situací pomáhajícího vyšší riziko přenosových a protipřenosových vztahů (♀♂) „příliš mnoho expertů“ arbitrova past potíže s respektováním hranic vlastní projekce – včetně křesťanského zázemí genderové stereotypy faktor věku 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU V ROZVODU Řešení porozvodových sporů o děti dítě = v rozvodu citlivá otázka, jíž se mohou partneři deptat a vydírat alternativní postupy zájem dítěte a rodičovská zodpovědnost nejde o obnovu manželství, ale komunikace rozlišení rodičovské a partnerské roviny vztahu respekt k oběma rodičům a spolupráce s nimi nezávislé terapeutické pracoviště 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PRÁCE S MNOHOPROBLÉMOVÝMI RODINAMI rodina má dlouhodobě více než jeden problém, často jsou propojeny a zasahují do rozličných sfér rodinného života nediferencovanost rolí, dezorganizace, dezintegrace, izolovanost jedinců, chaos, nejasnost komunikací často rodiny žijící na hranici existenciální nouze vnější obtíže: vzdělání, práce, domácí ekonomika, stravování, bydlení, výchova, kontakty s okolím (lidé i instituce) individuální obtíže: delikvence, závislost na omamných látkách, gambling, prostituce, syndrom CAN, incestní vztahy k sourozencům, suicidiální jednání, predelikventní chování dětí rodina opakujících se krizí  MPR se však mohou stát vůči traumatům imunními – krize může zajistit kontakt s jinými lidmi jen obtížně hledá kontakt s pomáhajícím pracovištěm  streetwork ambivalentní postoj ke službám 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PRÁCE S MNOHOPROBLÉMOVÝMI RODINAMI Pokusy o interpretaci chování naučené způsoby chování externalizace  acting-out = aktování – projektivní identifikace, člověk nevědomě režíruje konflikt aby vinu za něj mohl připsat druhému mezi členy rodiny i mezi rodinou a okolím pocit MPR, že se proti ní okolí spiklo přehrávání traumat v nových verzích návykové způsoby jednání (promiskuita, abúzus alkoholu nebo drog, krádeže) jako náplast na trauma Principy terapeutické práce s MPR První kontakt zpravidla na základě upozornění na nepřijatelné chování dítěte či dospělého zadavatele je většinou subjekt disponující určitou mocí  defenziva získání důvěry (s kým byla rodina v kontaktu a jak jej vnímala) rodina je často napojena na více institucí  nutnost kooperace a koordinace rodina by pomáhajícího člověka měla vnímat jako partnera 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PRÁCE S MNOHOPROBLÉMOVÝMI RODINAMI Principy terapeutické práce s MPR Definice cílů členové MPR je zprvu vidí jinak než pomáhající pracovník začít od aktuální situace klienta obvykle se vynoří několik cílů  stanovit priority většinou existenční záležitosti a materiální pomoc práce, školní docházka, hospodaření, stravování, hygiena, topení, zdraví koncentrace rodiny na jeden problém může být odvrácením pozornosti od řešení vztahových otázek terapeut je v pokušení přebírat odpovědnost za členy rodiny Postup terapie saturování instrumentálního fungování rodiny (neočekávat ideální stav) další možné kontexty emoční klima rodiny, zvládání emocí v rodinní interakci struktura a povaha aktuálních vztahů v rodině extramorální vazby rodiny (lidé, sousedé, instituce) minulost a budoucnost rodiny 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

SOCIÁLNÍ PRÁCE S MNOHOPROBLÉMOVÝMI RODINAMI Organizace terapie vztah důvěry mezi terapeutem a rodinou (spíše jeden nebo dvojice terapeutů) budování vztahu je extrémně obtížné – mnozí členové kvalitní vztah nikdy nezažili rodina terapeuta tvrdě testuje  nutnost podpory a supervize či okamžité konzultace terapie je středně až dlouhodobá (několik měsíců – let) maximální dosažitelnost ze strany rodiny dlouhodobé plánování kontaktů a termínů možná regrese situace těsně před koncem terapie 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

PROFESIONÁLNÍ PRÁCE S RODINOU Míra řízení rodinného soužití Vysoká vnímá rodinu jako málo funkční, případně jednoho z členů ohroženého jiným, určuje podstatu problému, poskytuje řešení, zpravidla se řídí normou podobá se medicínskému modelu diagnóza – terapie Nízká nechává definice problému na rodině, neposkytuje závaznou normu, snaží se na rodinu nekonfliktně napojit, vcítit se do těžkostí, zaměřuje se na interakci 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

PROFESIONÁLNÍ PRÁCE S RODINOU Odborně erudovaný pracovník pomáhajících profesí intervenující na požádání Pracovník státní správy, intervenující v rámci výkonu své funkce Probační pracovník Sociální pracovníci občanských sdružení Pracovníci poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Možnost odmítnutí intervence? Předmět zájmu profesionála Rodina jako celek Pomoc při vytváření odpovídajících životních podmínek pro jednoho z členů 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

PROFESIONÁLNÍ PRÁCE S RODINOU Objednávka  definice kompetencí => prizma pohledu na rodinu Praktický výcvik  supervize Hlavní typy práce s rodinou Represivní zásah Dohled Přímá pomoc Poradenství Krizová intervence Rodinná terapie Direktivní zásah Zahájení trestního řízení, umístění do specializovaného zařízení, zbavení rodičovských práv apod. Některá z opatření koná soud – pojistka proti zneužití úřední moci „Krátký proces“? 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

PROFESIONÁLNÍ PRÁCE S RODINOU Poradenství Direktivní – „Plzákův“ medicínský model: stanovení diagnózy  léčebná doporučení  kontrola průběhu léčby Terapeut kontroluje téma, průběh a trvání rozhovoru Vyšetřuje: Fungování Emoční soulad Způsob komunikace Zasahování extramatrimoniálních (mimorodinných) vlivů Osobnost dospělých klientů Terapeut hledá původce či potenciátora konfliktu Poskytuje informace jak se dále chovat aby manželství nebylo ohrožováno (rozvod, omezení styků se zdrojem konfliktu, pomoc sociální pracovnice). 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

PROFESIONÁLNÍ PRÁCE S RODINOU Další formy poradenství – po roce 1989 mají blíže k rodinné terapii I zde je charakteristické typizování problém a používání osvědčených modelů Zaměření na Výběr vhodného partnera Výběr vhodných náhradních rodičů Výchovné obtíže Řešení konfliktů mezi manželi, manželské krize Zvládání reakcí na odhalenou nevěru Zvládání průběhu a dozvuků rozvodu Krizová intervence Existuje mnoho paralel s poradenstvím, je však zaměřená na řešení akutní krize, hledá a podporuje schůdné varianty řešení,realistické strategie, odrazuje od destruktivních reakcí 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

PROFESIONÁLNÍ PRÁCE S RODINOU Rodinná terapie → mnoho směrů vycházejících převážně z různých y škol Individuální práce s pacientem: behaviorální, gestaltická, psychoanalytická Transgenerační rodinná terapie: jak se vzorce rodinného chování předávají z generace na generaci – projektivní identifikace (ambice rodičů, odreagování frustrací) – terapeut hledá skutečného adresáta Strukturální rodinná terapie: vidí rodinu jako systém a specializované podsystémy, terapeut mapuje vnitřní strukturu, sdílí příběhy a mýty, podporuje vznik nových aliancí, oslabuje rigidní koalice Systemická rodinná terapie: rovněž se zaměřuje na procesy, jejím cílem je vyjasnění komunikace, jasně definuje role – blokuje rigidní pokusy (obětní beránek) a zaměřuje se na komplexní systém interakcí – hypotéza → prověřování (terapeutické cirkulární dotazování) → předepsání symptomu 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

PROFESIONÁLNÍ PRÁCE S RODINOU Terapie zpochybňuje mýty udržující problém v ustáleném stavu a znemožňující nacházet nové způsoby řešení: Rodina musí být za každou cenu šťastná Manželé musí trávit všechno volno spolu Když se lidé přou, znamená to, že se nenávidí Muž a žena by si měli otevřeně říkat naprosto všechno Když v rodině něco neklape, vždycky za to někdo může V každém sporu má vždycky někdo pravdu a někdo se mýlí Když je manželství spokojené, je spokojené i sexuální soužití Má-li manželství dobře fungovat, musí se každý z manželů dokonale přizpůsobit požadavkům svého protějšku 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

PROFESIONÁLNÍ NÁVŠTĚVA V RODINĚ Tradice – Jednota bratrská? Přelom XIX:/XX.: „přátelské návštěvy“ – zhodnotit prostředí rodiny, vejít ve styk s klienty – sociální problém a intervence? ½ XX.: kritika sociální práce  instituční mašinérie  zájmy státu nad zájmy klienta  ve vleku medicíny  vyšší třída ovládá nižší  návštěvy v rodinách jsou nepřípustným zásahem do soukromí Návštěva profesionála = experiment s rolí bez jistoty „bílého pláště“ Výhody  nevýhody Vzájemný vliv: pracovní hypotéza o zdroji rodinných problémů  informace o kompetenci a úrovni profesionála, ryzost snahy pomoci Průnik do soukromí – na obou stranách vyvolává obranné reakce (příliš suverénní či submisivní postoj návštěvníka, odmítnutí či nepřítomnost některých členů rodiny 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

PROFESIONÁLNÍ NÁVŠTĚVA V RODINĚ Návštěva dvou profesionálů – muž a žena Problém s centrem pozornosti – odvádění rodiny k sobě samé Cílený výcvik k návštěvě rodiny Tři druhy norem Kulturní Osobní norma posuzovatele Norma rodiny Osobní chyba pozorovatele – konzultace s kolegy Syndrom okamžité intervence 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU

OTÁZKY K ZÁPOČTOVÉ PRÁCI Jaké jsou typické znaky židovské a islámské rodiny? V čem tkví zásadní posun v životě rodiny po buržoazních revolucích? Biologické rozdíly mezi mužem a ženou Funkce rodiny – vyjmenujte a charakterizujte Jaké jsou možné přístupy k určování normality – vyjmenujte a charakterizujte Popište rozdíly mezi optimální a adekvátní rodinou v Matouškově pojetí Uveďte a charakterizujte alespoň čtyři typy dysfunkční rodiny. 2008 / 2009 METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU