O co se snaží makroekonomická teorie? Cílem makroekonomické teorie je v podstatě Popsat a teoreticky vysvětlit reálné jevy v ekonomice (národním hospodářství). Zhodnotit, zda jsou tyto jevy v souladu s našimi očekáváními… …a pokud nejsou, pak se snaží doporučit tvůrcům hospodářské politiky přijetí opatření, která povedou k požadovanému stavu národního hospodářství… …a pokud jsou, pak se snaží doporučit tvůrcům hospodářské politiky přijetí opatření, která povedou k udržení tohoto stavu národního hospodářství.

Makroekonomika Ekonomika – národní hospodářství – je tvořena jednotlivými subjekty/sektory (domácnosti, firmy, stát a zahraničí) a vztahy mezi nimi. Tyto vztahy mohou být znázorněny pomocí tzv. toků (kategorie vyjadřující pohyb určité veličiny za jednotku času), jež mají buď hmotnou (věcnou, reálnou) nebo peněžní povahu. Tyto vztahy se mohou odehrávat na tzv. trzích – trhy finální produkce, výrobních faktorů, finanční trhy…

Interakce trhů a subjektů na trzích (včetně vlivu zahraničí) Tuzemské výrobní faktory Zahraniční výrobní faktory Trh výrobních faktorů Příjem (důchod) Mzdy, renty, zisky Zahraničí Zahraničí Investoři, vlastníci, strategičtí partneři Turistický ruch, migrace obyvatel Mezinárodní spolupráce, EU, dohody,aj. Výrobní faktory Vládní výdaje (G) Výrobní faktory Práce, půda, kapitál Daně Daně Domácnosti Firmy Stát Transfery Dotace Vládní výdaje (G) Výrobky a služby Výrobky a služby nabízené Výrobky a služby poptávané Nabídka zahraničních výrobků a služeb a poptávka po tuzemských (export a import) Příjmy (za prodej statků) Výdaje (za statky) Trh výrobků a služeb

Makroekonomické problémy Na makroekonomické úrovni se řeší problémy většinou jinými způsoby (mechanismy) než na mikroekonomické úrovni. Na jeden problém se také často nabízí různá řešení a kdo a jak posoudí, které řešení je správné? Dnes také makroekonomie řeší zcela nové problémy, se kterými nemáme z minulosti žádné zkušenosti. Jde např. o ochranu ŽP, globalizaci a s ní spojenou provázanost ekonomik, rostoucí vliv nadnárodních korporací a jiné. Přesto by nám makroekonomie měla dát odpověď na to, jak se za současných ekonomických podmínek chovat.

Úloha státu v ekonomice

Úloha státu v ekonomice Vytváření právního rámce – vláda určuje pravidla ekonomické hry, které se zúčastňují všechny subjekty. Makroekonomická stabilizace – snaha vyhladit hospodářský cyklus, předcházet přílišné nezaměstnanosti, ekonomické stagnaci a inflaci. Ovlivňování alokace zdrojů – vláda zasahuje při žádoucí alokaci zdrojů. Tržní selhání mohou iniciovat aktivitu vlády, např. v případech: ochrany konkurence existence externalit nerovného postavení subjektů trhu Přerozdělování důchodů - snaha o „spravedlivější“ rozdělení bohatství ve společnosti. Poskytování veřejných statků – viz dále

Veřejný sektor Veřejný sektor je specifickou součástí ekonomiky, která se nenachází v soukromém, ale veřejném vlastnictví. Smyslem veřejného sektoru je poskytování veřejných služeb (tzv. veřejných statků). Oproti soukromému sektoru není založen na ziskovém principu a finanční prostředky na své fungování získává z veřejných rozpočtů, které jsou naplňovány prostřednictvím daní.

Veřejný statek Statek nabízený veřejným sektorem, který splňuje následující podmínky: nezmenšitelnost (nerivalita) – spotřeba statku jedním subjektem nesnižuje nabídku tohoto statku a nemá tedy žádný vliv na to, jaké množství statku mohou spotřebovávat ostatní nevylučitelnost - buď není vůbec možné nebo je velmi nákladné neplatící spotřebitele ze spotřeby tohoto statku vyloučit. spotřeba není zpoplatněna (je zdarma) – resp. alespoň se neplatí přímo (nepřímo se platí skrze daně)

Veřejný zájem Různé definice: Veřejný zájem jsou obecně sdílené potřeby společnosti, tedy občanů na vyváženém sociálním, ekonomickém a environmentálním vývoji v konkrétním území a čase. Jednotlivé veřejné zájmy jsou vyjádřeny zpravidla v úvodních ustanoveních právních předpisů, např. zájem na ochraně životního prostředí, zájem na ochraně veřejného zdraví atd. Lippmanova definice: Veřejný zájem je zřejmě tím, co by si lidé vybrali, kdyby viděli jasně a racionálně, a jednali nezaujatě a benevolentně. Obecně za veřejný zájem označována taková orientace politiky, která podporuje rozvoj společnosti a řešení jejích reálných problémů. Z tohoto vymezení je patrné, že identifikace a uznání veřejných zájmů může být (a bývá) ve společnosti zdrojem konfliktů, neboť představy o tom, co je pro společnost dobré a jaké jsou její problémy, se liší. Veřejný zájem (angl. public interest) je celoskupinový zájem, tj. takový zájem, který přesahuje zájem jednotlivce či pouhé frakce. Veřejný zájem se chápe jako protiklad zájmů soukromých, od nichž se liší tím, že okruh osob, jimž tento zájem svědčí, je vždy neurčitý: může přitom jít o zájem celospolečenský (zájem na čistotě ovzduší), lokální (zájem na vybudování železniční trati do místa, které dosud bylo bez železničího spojení) nebo skupinový (zájmy amatérských rybářů, sportovců, seniorů apod.). Skutečnost, že platné právo veřejný zájem nevymezuje, představuje problém zejména v případech, kdy veřejná moc s odvoláním na existenci tvrzeného veřejného zájmu zasahuje do sféry soukromých práv fysických a právnických osob, v prvé řadě v případě vyvlastnění. Viz: http://iuridictum.pecina.cz/w/Veřejný_zájem

Veřejná volba Tzv. teorie veřejné volby (či škola veřejné volby) je směr teoretické ekonomie zabývající se procesy kolektivního rozhodování, tj. rozhodování činěného skupinou nebo v její prospěch. Předmětem teorie veřejné volby je způsob, jakým se tato kolektivní rozhodování realizují. Většinou se tato rozhodnutí týkají způsobu alokace (rozdělení) zdrojů (důchodů, bohatství) ve společnosti. Veřejná volba je proces, kterým se individuální preference spojují do kolektivních rozhodnutí. Veřejnou volbu provádí voliči, skrze své volené zástupce (v dnešní realitě trochu naivní představa, ale kéž by tomu tak bylo..)

Welfare state Welfare state = stát blahobytu, sociální stát Jako sociální stát je označován stát, který usiluje o zajištění blahobytu, přesněji podmínek slušného žití pro své občany. Sociální stát primárně usiluje o ekonomické a sociální zabezpečení občanů, omezení příjmových nerovností a udržitelný ekonomický růst a rozvoj. Thoenes: „Sociální stát je typem společnosti, v níž vláda přebírá zodpovědnost za politickou, ekonomickou a sociální prosperitu svých občanů.“ Martin Potůček: „Sociální stát je stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí a v praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou.“

Ideální moderní stát? Jak by měl vypadat ideál moderního státu? Jaké by měl mít zřízení? Kdo by jej vedl? Jak by zasahoval do společnosti a řídil ji? Jaké veřejné statky by nabízel? Jak by určil veřejný zájem? Jak by se staral o blahobyt občanů?