Teorie demokratizace a lidsko-právní studia Mgr. Petr Preclík, E.MA

Státy považující se za demokracie Vatican, Saudi Arabia, Myanmar, Fiji, Tonga and Brunei): http://filipspagnoli.wordpress.com

Ratifikace ICCPR

Zajímavá práva Právo na odpočinek a zotavení, včetně placené dovolené Právo svobodně opustit svůj stát a opět se do něj svobodně vrátit. Právo na rozvoj Právo na rodinný život Právo na pravdu Právo účastnit se kulturního života společnosti, těšit se z umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výsledcích. Právo na adekvátní bydlení, přístup k vodě, ošacení, medicíně. Právo na mír

Co to jsou lidská práva? „Nezcizitelná základní práva člověka, které nabývá už tím, že je člověk.“ Univerzální a egalitářská Přirozená i uzákoněná práva Ukotvená v národním i mezinárodním právu Dělení lidských práv Negativní a pozitivní aspekt práv (R-P-P)

Právo na demokracii? Všeobecná deklarace o lidských právech OSN (UDHR, 1946), čl. 21. Mezinárodní konvence o občanských a politických právech OSN (ICCPR, 1966), čl. 25 Evropská konvence o lidských právech (ECHR, 1958), Dodatečný protokol 1, čl. 3. African charter on human and people‘s rights (1986), čl. 13. Většina nejdůležitějších mezinárodních lidsko-právních konvencí ustanovuje právo občanů podílet se na státní správě – kromě Africké charty tyto dokumenty přímo zmiňují i potřebu konání pravidelných a svobodných voleb. Mnoho akademiků proto z těchto článků nepřímo vyvozuje jakési právo na demokracii. Spojením zakotvení práva na svobodné volby s faktem, že konání voleb se stalo téměř výlučným způsobem mezinárodní legitimizace vlády kteréhokoli státu, došli mnozí proponenti práva na demokracii k závěru, že volby a demokracie (jakkoli dysfunkční) se staly převládající praktikou v mezinárodním společenství a tudíž dosáhly statusu zvykového práva – tedy práva, ze kterého neexistuje (alespoň v teorii) žádná výjimka. Podobný (a mnohem obecněji uznávaný) status mají například Ženevské konvence. Doporučená literatura (příklad z doby těsně po skončení studené války): Thomas Franck, The Emerging Right to Democratic Governance, American Journal of International Law, 86/1, 1992.

Lidská práva a svoboda

Vídeňská deklarace (1993) Art. 8: Democracy, development and respect for human rights and fundamental freedoms are interdependent and mutually reinforcing. Konference OSN o lidských právech konaná v roce 1993 ve Vídni ve své deklaraci schválila několik zásadních tezí, mezi nimi právě článek 8. Tato definice byla přijatá konsenzem 171 států a stala se tak de facto univerzální. O vztahu mezi lidskými právy a demokracií se diskutovalo již od doby vzniku OSN, během studené války však důraz na toto spojení kvůli diplomatickému „respektu“ k Sovětskému svazu a Číně opadl. Teprve s koncem této periody dochází k znovu otevření této debaty, objevují se proponenti „práva na demokracii“. Vezměme proto článek osm Vídeňské deklarace za výchozí bod této přednášky – jakkoli je tento článek spíše politickou deklarací než akademickým faktem, ilustruje velmi dobře soudobý mainstreamový přístup k otázce vztahu lidských práv a demokracie: jedno bez druhého nelze naplnit.

Rozmach LP: Média Zdroj: Ramos et al. (2007): Shaping the Northern Media‘s Human Rights Coverage, 1986-2000. Journal of Peace Research 44(4), p. 387.

Rozmach LP: Národní ústavy Zdroj: Elkins et al. (2013): Getting to rights: Treaty ratification, constitutional convergence, and human rights practice. Harvard ILJ 54(1), p. 70.

Rozmach LP: Národní ústavy Zdroj: Elkins et al. (2013): Getting to rights: Treaty ratification, constitutional convergence, and human rights practice. Harvard ILJ 54(1), p. 71.

Lidská práva a demokratizace LP jako dominantní globální diskurz Lidsko-právní kondicionilta Human-rights based programming Podpora demokracie a lidských práv. Volební asistence a pozorování. Příklad Evropské Unie: Podpora demokracie, lidských práv a právního státu „je cílem každé aktivity Unie“ (SEU, čl. 21) – democracy promoters.

Jenže: „Všichni mluví v kategoriích práv.“ Inflace pojmu. Absolutnost práv => nerealistická očekávání. De-politizace a de-demokratizace diskurzu. Judicializace politiky?

Jenže: Status lidských práv? Soft power / Hard power / Zvykové mezinárodní právo / Mezinárodní právo / politika? Hierarchie lidských práv? Jsou některá práva důležitější než jiná? Vymahatelnost dodržování? Přesto na mezinárodní úrovni není před demokracií a lidskými právy úniku. Oficiálně (Vídeňská deklarace o lidských právech) jsou si všechna práva rovna a jsou navzájem provázaná – právo na život má tedy stejnou váhu jako právo na pravidelný odpočinek a placenou dovolenou. V praxi je ovšem zřejmá hierarchizace. Nejsilnější je pravděpodobně právo nebýt mučen, jediné právo, proti kterému neexistuje výjimka či derogace.

Jenže: Otázka vlivu ekonomických a sociálních práv: Je-li populace hladová, negramotná, bez přístřeší a přístupu k vodě (všechno práva pod ICESCR, 1966), může demokracie fungovat?

Definice: Lidská práva Definice vycházející z: přirozeného práva positivistický přístup (Hart) koncepty založené na spravedlnosti (Rawls) lidská práva jako trumfy (Dworkin) Povinná literatura: Jerome Shestack: The Philosophical Foundations of Human Rights. Zásadní je zejména definice lidských práv jako trumfů, které přebijí jakoukoli politiku či volbu většiny. V Dworkinově přístupu tak právům náleží jakýsi prostor „za politikou“, kde jsou tato práva určující (foundational), absolutní, platná a aplikovatelná v jakémkoli kontextu.

Definice: Demokracie Nutné podmínky (R. Dahl): Kontrola vlády zvolenými reprezentanty Svobodné a férové volby Obecné právo volit Svoboda projevu, informací, sdružování Svoboda zvolených reprezentantů od těch nezvolených (armáda, náboženství) Politické zřízení musí být sebe-regulující Nikoli nutné podmínky, ale spíše indikátory (L. Diamond): konsenzus, participace, přístup, přístupnost, většinová vláda, nezávislost parlamentu, politické strany, pojistky vládnutí, horizontální i vertikální odpovědnost, právní stát. Dnešní demokracie: Globální, dominantní a očekávaná. „Moderní demokracie je systém vládnutí, ve kterém se vláda veřejně zodpovídá za své jednání vlastním občanům, kteří jednají nepřímo skrze soutěž a spolupráci jimi zvolených reprezentantů.“ (Schmitter a Karl 1991: 76).

Jenže: Ve své podstatě jsou lidská práva anti- demokratická – omezují totiž možnosti demokratické volby. (Donelly) Demokracie: kolektivní a maximalizující. Lidská práva: individuální a distributivní.

John Rawls Redefinice konceptu společenské smlouvy – přemostění Locke / Rousseau. Ochrana určitých práv poprvé nutností k demokratické společnosti Dva principy spravedlnosti: svoboda (liberty) rovnost (equality) Demokratická společnost nemůže existovat pokud tyto dva principy nejsou splněny. Volby samotné nestačí. Rawls přebírá koncept společenské smlouvy, jak jej rozpracovali klasičtí autoři liberální politické filosofie, zejména John Locke. Rawls se ovšem zaměřuje na otázku, zda existují principy, které budou obsaženy v jakékoli společenské smlouvě bez ohledu na fakt, kdo ji uzavřel – tedy bez ohledu na morální a hodnotová měřítka té či oné komunity. Rawls používá teoretický experiment – každý účastník fiktivního jednání o společenské smlouvě je zahalen závojem ignorace (veil of ignorance) a je tak zcela odříznut od vlastního ega, cílů, konceptů, morálky. Rawls vysvětluje: "...no one knows his place in society, his class position or social status; nor does he know his fortune in the distribution of natural assets and abilities, his intelligence and strength, and the like.“ Tento závoj tak nutí účastníky uzavřít takovou společenskou smlouvu, která zaručí důstojný život každému svému členovi - teprve po sundání závoje ignorace totiž každý účastník zjistí, jakou roli v nové společnosti dostal. Rawls následně definuje dva principy, které budou vlastní každé ideální společnosti: Princip svobody: Každý účastník fiktivního jednání o společenské smlouvě bude chtít zachovat vlastní svobodu. Společenská smlouva tak musí zaručovat právo na život, svobodu svědomí, asociace, majetku a další demokratická práva. Princip rovnosti: Rovnost příležitostí. Nerovnosti ve společnosti musí pracovat ve prospěch nejvíce znevýhodněných.

Ronald Dworkin Všichni účastníci demokratické společnosti musí mít možnost participovat, musejí mít zaručený podíl na vládě, ale jejich svoboda rozhodnutí musí zůstat nedotčena: Princip participace. Princip hmotného zájmu. Princip nezávislosti. Povinná literatura: Schneider, C.: The Constitutioal Protection of Human Rights in Dworkin´s and Habermas Theories of Democracy, UCL Jurisprudence Review 2000.

Ronald Dworkin Práva jsou V Dworkinově pojetí se lidská práva stávají trumfy (Set of unpolitical normative demands that trump any legislative policies and administration discretion.). Práva jsou Absolutní Okamžitě aplikovatelná Platná bez ohledu na místní kontext

Martti Koskenniemi Kritika Dworkina a teorií, které dávají přílišný důraz na koncept práv v demokratické společnosti. Tři zásadní vlivy práv na politickou kulturu: Politika ztrácí kreativní potenciál, jen realizuje práva definovaná mimo politický kontext. Lidská práva přehlížejí otázku identity. Politická kultura falešné víry. Ad 1) Zakotvení představy, že politika pouze naplňuje představu zakotvenou v sumě individuálních práv. Politika už nevytváří koncept dobré společnosti, jen naplňuje koncept daný v individuálních právech. Vzpomeňte Dworkina: Práva jsou absolutní, okamžitě platná bez ohledu na kontext: Každá politika tak jen realizuje práva definovaná mimo politický proces. Ad 2) Politika, která pouze naplňuje individuální práva jednotlivce zcela přehlíží proces tvorby jeho identity, občanství je redukováno na pasivní závislost na garantovaných právech. Dynamika lokálních, národních a dalších identit a jejich vliv na vytváření politiky je proto redukována na minimum. Ad 3) Přestože víme, že lidská práva neobstojí v kritice z teoretické roviny, nemůžeme práva opustit, protože představují nejlepší a nejrozvinutější jazyk legitimity a ochrany jedince.

Martti Koskenniemi Práva jsou konfliktní a jejich konflikt nelze vyřešit mimo politiku, ačkoli v Dworkinově pojetí žádný prostor nad právy již není. Právo na ochranu soukromí X Právo na svobodu projevu Právo na život – ale eutanázie? potrat? Proces balancování práv proti sobě a proti potřebám demokratické společnosti: politický proces.

Jurgen Habermas Univerzální rozum neexistuje (posun od Kanta) – existuje jen nekonečné množství lokálních, stejně platných pravd, morálek a názorů. Práva tedy nemohou existovat jako univerzální trumfy mimo čas a prostor.

Jurgen Habermas Ideální společnost je samostatná komunita svobodných a navzájem si rovných občanů, kteří koordinují své kolektivní záležitosti skrze neustálou komunikativní akci. Důraz je tedy kladen na: Nikdy nekončící proces validace a legitimizace Proceduru argumentace Svobodu a rovnost tohoto procesu – lidská práva

Jurgen Habermas Svoboda a rovnost všech účastníků komunikativní akce musí být ochráněna – LP. Oproti Dworkinovi je obsah těchto práv podroben validaci a legitimizaci skrze diskurs, tudíž se jejich obsah může měnit. Poprvé také důraz na osobní práva: koncept ko- originality veřejné a soukromé sféry. “Individuals need political liberties to participace in democratic procedure (which will grant them political autonomy), but they will only be willing to participate if they have been granted individual liberties to develop their own personalities and convictions (i.e. if they have private autonomy). Each form of autonomy is required to explain the other, they are cooriginal.“ (Schneider, 2000, p. 116)

Závěrem I. Postupný rozvoj robustnějších modelů demokracie založených na nezbytné ochraně lidských práv. Překonání přirozeně-právní podstaty práv coby trumfů (Dworkin) a její nahrazení diskurzivní proměnnou podstatou (Habermas). Procedurální teorie demokracie marginální.

Závěrem II. Diskurs lidských práv dodává mocný nástroj mnohým nestátním aktérům demokratizačního procesu (NGO, univerzity, odbory, jednotlivci). Demokratizační proces je ovšem nestabilní a zvrátitelný, pořádání voleb nákladné a lidsko- právní kritika oslabující režim. Přesto konstituční demokracie nejstabilnějším a ekonomicky nejúspěšnější model vlády. (Paul Collier)