Podnikatel – jak se rodí? Lermanův zákon o podnikání: Kterýkoli podnikatelský problém je možno vyřešit, je-li k dispozici dostatek času a peněz. Lermanův dodatek: Dostatek času a peněz není nejsou dispozici nikdy.

Termín podnikatel “enterpreneur” původně pochází z francouzštiny Termín podnikatel “enterpreneur” poprvé použit irským ekonomem Richardem Cantillonem (konec 17. stol). J. S. Mill však jako první definoval, že zásadním rozlišovacím znakem mezi manažerem a podnikatelem je v přístupu k riziku. K porozumění a definování tohoto pojmu však nejvíce přispěl Joseph Schumpeter, který zdůrazňoval hlavně inovátorskou roli podnikatele, neboť usuzoval, že zkušenosti s rizikem má jak manažer, tak podnikatel. Považoval za určující hlavě to, že podnikatel se chápe výzvy k vyhledávání a aplikací nových myšlenek. Podstatným rysem je identifikování a vyhledávání příležitostí pro expanzi.

Knight definoval tři druhy nejistoty Podle Franka H. Knighta a Petera Druckera jde v podnikání především o přijetí rizika. Chování podnikatele odráží druh osobnosti, která je ochotna vzdát se zaměstnání a finanční bezpečnosti a přijmout riziko ve jménu myšlenky, strávit množství času a stejně tak kapitálu na nejistou budoucnost. Riziko, které je měřitelné statisticky (pravděpodobnost, že si vytáhnu červený míček z nádoby obsahující pět červených míčů a 5 bílých míčků). Nejasnost, kterou jde těžko měřit statisticky (pravděpodobnost že vytáhnu červený míček z nádoby obsahující pět červených míčků a neznámý počet bílých míčků). Skutečná nejistota, při které je nemožné odhadnout či statisticky predikovat (pravděpodobnost že vytáhnu červený míček z nádoby, ve které je neznámý počet jak červených míčků, tak míčků ostatních barev). Podnikání je často spojováno právě s opravdovou nejistotou, zvláště když přichází podnikatel na trh s něčím, kdy na trhu ještě nic podobného neexistovalo. Nicméně, dokonce jestliže trh už existuje, není žádná záruka toho, že se uplatní obdobný výrobek či služba.

Riziko Manažeři velkých firem mají tendence minimalizovat riziko vyžádáním si dalších informací nebo odložením rozhodnutí, dokud se nevyjasní některá fakta. Podnikatel dokáže v zajetí nejistoty a neurčitosti vystopovat jasnou příležitost. Podnikatel musí umět žít s nejistotou a musí se spokojit se životem obnášejícím jisté riziko.

Aktuální syntéza definic podnikatele: podnikatel je osoba, která je schopna rozpoznat podnikatelskou příležitost, mobilizovat a využívat zdroje a prostředky k dosažení stanovených cílů a je ochotna podstupovat odpovídající riziko.

Motivace k podnikání může mít široký záběr: šance zbohatnout, nezávislost v rozhodování, pocit úspěchu, podnikání z donucení (ztráta zaměstnání), podnikání jako poslání (rodinná tradice), podnikání na zkoušku.

Na začátku podnikatel ví co chce on sám, neví že by měl přemýšlet nad tím, co bude chtít jeho zákazník Podnikatel je na začátku schopen popsat, co ho k myšlence podnikání vedlo, dokáže podnikatelskou myšlenku formulovat, zná svoji motivaci a budoucí očekávání, avšak méně jasno má již ve formulaci jaký prospěch přinese realizace jeho myšlenky budoucím zákazníkům, co hovoří pro a proti uskutečnění záměru, podnikání si dovede představit v jeho začátku, budoucnost však často nemá promyšlenou.

Proces rozhodování k podnikání Procesu zahájení podnikání předchází individuální proces přemýšlení, hledání a rozhodování. Potenciální podnikatel si nutně uvědomuje, že se musí vzdát předchozího způsobu života, dojde ke změně životního stylu a v začátcích bude podnikání vyžadovat absolutní pracovní nasazení. Na jeho rozhodování má současně vliv mnoho exogenních faktorů: stávající pracovní prostředí, situace v osobním životě, rodinní příslušníci, dosažené vzdělání a odbornost, vztah k riziku, věk, jak hodnotí podnikatelství společnost, vnější podmínky pro podnikání, podpůrný systém podnikání.

ČSÚ zpracoval v roce 2007 studii: Charakteristika podnikatele v České republice

Víra v sebe sama nezbytná Totální víra ve vlastní podnikatelskou myšlenku. Naprosto nezbytná v okamžiku, kdy musí přesvědčit skeptiky (dělníky, manažery), aby šli do jeho podnikání. Zřídka jsou podnikatelé géniové – to ani není třeba, ale musí „se naučit“ umět zaměstnat lidi, kteří jsou „chytřejší než on“. Musí umět přesvědčit svojí totální angažovaností a vírou v úspěch. Podnikatel v začátku musí umět „obětovat“ obrovskou hodinovou kapacitu (nesrovnatelné se zaměstnanci). V začátcích schopen přinést jakoukoliv oběť.