Slohové postupy

je způsob podání a zpracování tématu SLOHOVÝ POSTUP je způsob podání a zpracování tématu pojetí tématu řazení a rozvádění tematických složek výběr jazykových prostředků vytváří základní linii tematické i jazykové výstavby textu

INFORMAČNÍ SLOHOVÝ POSTUP podává fakta – co se kdy a kde stalo věcně, pravdivě a srozumitelně konstatuje určitá fakta, prosté podání informace texty jsou stručné, věcné, bez citového a expresivního zabarvení může mít i podobu pouhého výčtu uplatňuje se ve funkčním stylu prostěsdělovacím (zpráva, dopis, oznámení) administrativním (zápis schůze, žádost) publicistickém (prostá zpráva, reklama) - text nemá složitou stavbu, prostředky neutrální a hovorové

POPISNÝ SLOHOVÝ POSTUP (deskriptivní) - vypočítává vnější znaky a vlastnosti osob, zvířat, věcí, výtvorů, dějů a činností - uvádí části nějakého celku, jejich vlastnosti, zjišťuje, jak části spolu souvisejí, především místně a časově je subjektivní – autor je tím, kdo informace vybírá a uvádí soustředí se na detaily, logické části nebo na celek postupuje podle různých klíčů – směr, důležitost, zjevnost…

prostý popis - prostý výčet znaků dějový popis prostěsdělovací styl dějový popis - v uměleckém stylu a odborném stylu odborný popis – úplnost a přesnost spojení s postupem výkladovým – návod odborný styl líčení – silně subjektivní popis umělecký častý v uměleckém stylu publicistický popis

mnohdy se samostatně vyděluje charakteristika přímá charakteristika člověk, literární postava, prostředí (+ posudek) přímá charakteristika vystihuje vnitřní znaky výčtem vlastností nepřímá charakteristika uvádí příklady jednání či dějů, v nichž se vlastnosti projevují (životopis, dotazník, životopis, odborný popis, popisné části ve výkladu, popisy v reklamě, cestopis…) - třídí informace podle pevného řádu, slovesa nejčastěji ve 3.osobě indikativu prézenta, hojný výskyt substantiv, adjektiv a pronomin

VYPRÁVĚCÍ SLOHOVÝ POSTUP (narativní) podává průběh jedinečného děje je subjektivizovaný – příběh utváří a prožívá vypravěč děje se v linii od zápletky k vyvrcholení a rozuzlení základní řazení dějových složek je v časové a příčinné souvislosti (možnost retrospektivy, paralelnosti i dějových retardací odbočkami) sdělení musí být zajímavé, napínavé, barvité i názorné základní čas vyprávění je slovesný čas minulý

v beletrizujících publicistických žánrech – styl publicistický v jednodušší formě se užívá v běžné komunikaci a publicistice – styly prostěsdělovací a publicistický v beletrizujících publicistických žánrech – styl publicistický je základem epiky stylu uměleckého základním útvarem je vypravování nezaměňovat s POPISEM DĚJE !!! vypravování MUSÍ obsahovat ZÁPLETKU! děj se komplikuje, zaplétá – nemůže se dále rozvíjet očekávaným směrem dynamická slovesa a přítomnost přímé řeči

VÝKLADOVÝ SLOHOVÝ POSTUP (explicitní) vysvětlují se předměty nebo děje, tedy jejich příčiny, nesoustředí se tedy na vnější znaky, nýbrž na vnitřní vztahy logickou cestou se zdůvodňuje jejich podstata a vnitřní vztahy jejich složek lze vyvozovat logické závěry a podávat zdůvodněné hodnocení, naznačovat řešení mohou se srovnávat různé jevy

teoretický odborný styl – vědecký výklad výkladový postup v učební komunikaci populárně naučný výklad směrnice, předpisy, zákony a výklady k nim odborný referát, proslov, projev komentář, úvaha, analýza mezním útvarem je esej – smíšení stylu odborného a uměleckého, prostupuje i postup výkladový s úvahovým v anglosaské praxi je esej zamyšlení kratšího rozsahu na obecné téma (!!!) přehlednost stavby textu, termíny, složitá větná stavba, důsledkové a vysbětlovací poměry mezi souřadně spojenými větami, vedlejší věty příčinné, podmínkové a přípustkové

ÚVAHOVÝ SLOHOVÝ POSTUP vyjadřuje názory autora, zahrnuje do sebe zamyšlení, hodnocení, srovnání a vyvozování závěrů, může ale vyjadřovat i postoje a city autor vyjadřuje vlastní stanoviska od výkladu se odlišuje měrou subjektivity d diskuse, úvaha – odborný styl vědecká úvaha, recenze úvodník, komentář – publicistický styl projevy v uměleckém stylu obdobná stavba jako výklad, časté řečnické otázky, příznačné je užití sloves 1.os plurálu imperativu