Slovo života září 2012

„Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu já dám, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ (Jan 4,13-14)

Rozhovor se Samaritánkou u Jakubovy studny je perlou evangelia. Ježíš zde hovoří o vodějako o té nejprostší věci, která je ale velmi žádoucí a životodárná pro toho, kdo ví, co je poušť.

Ježíš nemusel obšírně vysvětlovat, jaký je význam vody.

Pramenitou vodu potřebujeme pro svůj přirozený život, zatímco tu živou vodu, o níž hovoří Ježíš, pro život věčný.

Tak jako poušť vykvete pouze po vydatném dešti, tak také semena, zasetá v nás křtem, mohou vyklíčit pouze tehdy, jsou-li svlažena slovem Božím.

Rostlinka roste, nasazuje nová poupata, rozrůstá se ve strom nebo nádhernou květinu. K tomu dochází proto, že dostává živou vodu Slova, která probouzí život a udržuje ho navěky.

„Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu já dám, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“

Ježíšova slova jsou určena nám všem, kteří v tomto světě trpíme žízní: těm, kteří si uvědomují svou duchovní vyprahlost a dosud pociťují trýzeň žízně, i těm, kteří už ani nevnímají potřebu uhasit žízeň u pramene pravého života, pramene velkých hodnot pro lidstvo.

Ježíš se s touto výzvou dnes v podstatě obrací na nás všechny a ukazuje nám, kde můžeme najít odpověď na své otázky a plně uspokojit svoje tužby.

Je tedy na nás všech, abychom čerpali z jeho slov, abychom se nechali jeho poselstvím proniknout. Jak? Neustálou evangelizací vlastního života a konfrontací s Ježíšovými slovy, snahou přemýšlet jako on a milovat jeho srdcem.

Každý okamžik, v němž se snažíme žít evangelium, je kapkou oné živé vody, kterou pijeme.

Každý projev lásky vůči našemu bližnímu je douškem této vody.

Ano, vždyť tato tak živá a drahocenná voda má tu zvláštnost, že prýští v našem srdci vždy, když ho otevřeme pro lásku vůči všem. Je to pramen – Boží pramen - který poskytuje vodu v té míře, nakolik jeho hluboký zdroj slouží k uhašení žízně druhých díky malým či velkým skutkům lásky.

„Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu já dám, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“

Pochopili jsme tedy, že k tomu, abychom netrpěli žízní, musíme živou vodu, kterou ve svém nitru čerpáme od Boha, darovat druhým.

Někdy stačí jedno slovo, úsměv či prostý náznak solidarity, abychom znovu pocítili plnost, hluboké uspokojení a tryskající radost. Budeme-li v tom pokračovat, bude tento zdroj pokoje a života dodávat vodu ve stále větší hojnosti a nikdy nevyschne.

Existuje i další tajemství, které nám Ježíš odhalil - určitý druh bezedné studny, z níž je možné čerpat. Když se dva nebo tři sjednotí v jeho jménu a milují se tou láskou, kterou miluje on, Ježíš je uprostřed nich.

Tehdy se cítíme svobodní, sjednocení, plní světla a z našeho nitra tečou proudy živé vody. Naplňuje se tak Ježíšův příslib, protože právě z něho, přítomného mezi námi, tryská voda, která je nápojem pro celou věčnost.

“Parola di Vita”, Vita”, pubblicazione mensile del Movimento dei Focolari. Testo di: Chiara Lubich, scritta nel 2002 Grafica Anna Lollo in collaborazione con don Placido D’Omina (Sicilia, Italia) Questo commento alla Parola di Vita è tradotto in 96 lingue e idiomi, e raggiunge vari milioni di persone in tutto il mondo tramite stampa, radio, TV e via internet. Per informazioni Questo PPS, in diverse lingue, è pubblicato su „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu já dám, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ (Jan 4,13-14)