Bezpečnost, bezpečnostní hrozby a rizika Hana Vykopalová

Bezpečnost z pohledu: Vývoje společnosti Lidského jedince Společných souvislostí a podmíněností

Lidstvo na prahu 21. století Výsledky vědy a techniky působící Destruktivně Progresivně Komunikace ve veřejné správě Základní východisko: Člověk je bytost společenská a komunikace je základním nástrojem pro jeho život ve společnosti. Komunikace může mít různou úroveň, formu a zaměření, je součástí přímého nebo nepřímého sociálního kontaktu a souboru sdílených významů dané společnosti, na základě kterého jsou lidé schopni se dorozumívat. Typickým příkladem je rozhovor. Obecně jsou rozlišovány tyto formy mezilidské komunikace: přímá reakce neverbální výraz jednání obrazová reprezentace symbolická komunikace Komunikace je složkou interakce a tvořena dvěma póly: osobou, která něco sděluje a osobou, které je něco sdělováno. Sdělování může mít formu: verbální neverbální Kontakt mezi osobami může být: přímý nepřímý Specificky lidskou formou komunikace je mluvená a psaná řeč. Prostředkem mluvené řeči je jazyk. Pro člověka je rovněž charakteristická symbolická komunikace. Srozumitelnost řečové komunikace je podmíněna: hlasitostí verbalizace přiměřenou rychlostí řečového sdělení přiměřenou artikulací skladbou Mezi nejzákladnější podoby verbální komunikace podle počtu zúčastněných osob patří: a) monolog b) dialog c) skupinový rozhovor d) projev Mezi specifické formy dialogů patří: rozhovor s handicapovanými lidmi, nemocnými nebo těžce nemocnými lidmi, výslech a výpověď, rozhovor s obětmi trestných činů, starými lidmi, dětmi, problematickými a konfliktními lidmi apod. Obsah komunikace je tvořen: verbálním nebo neverbálním obsahem kontextem situace emotivním akcentem mimickým výrazem Neverbální komunikace – je tvořena různými způsoby chování, jednání, gestikulací a je nedílnou součástí verbální komunikace. Za nejkomunikativnější je považován tzv. expresivní vzore chování, tj. výraz údivu, překvapení, smích, pláč apod. Protože každý člověk při expresivním výrazu užívá jiných skupin obličejového svalstva, vytváří tak individuální charakteristický expresivní vzorec, proto v téže nebo velmi podobné situaci osoby projevují různé vzorce exprese. Mezi základní neverbální signály užívané člověkem patří: tělesný kontakt blízkost (proximita) orientace (úhel, ve kterém lidé stojí nebo sedí vzhledem k sobě navzájem) vzezření pozice (posturologie) kývnutí hlavy výraz tváře gesta pohledy neverbální aspekty řeči a styl mluvení někteří další autoři ještě rozlišují např.: haptiku (sdělovací funkce bezprostředního dotyku) artefakta aj. Správná znalost neverbálních klíčů umožňuje lépe situaci poznávat, předvídat a připravit se na její bezprostřední průběh. Neverbální signály a bariéry v pracovním a společenském kontextu Prostor a jeho uspořádání v kanceláři - zóna veřejná zóna soukromá Typy jednání v kanceláři ve dvojici: - vedle sebe - proti sobě - přes nejkratší roh stolu - přes nejvzdálenější roh stolu - jednání u kulatého stolu - prostorová dynamika umístění kanceláří Vnímání a posuzování osob a situací - personální a sociální percepce Sociální percepce je označením pro sociální podmíněnost vnímání, je vyjádřením závislosti vnímání na sociálních faktorech a na sociální zkušenosti. Rčení, že „vnímáme svět brýlemi svých zkušeností“ je dokladem toho, že každý člověk vidí věci jinak, což závisí na jeho individuální zkušeností získané v průběhu života v určitém prostředí. Vnímání je podmíněno sociálně a je určitým druhem kompromisu mezi tím, co se skutečně v okolním světě nachází a tím, co člověk prostřednictvím zkušenosti očekává. Mezi základní zdroje pro utváření adekvátní percepce patří takové zdroje jako je chování, situační kontext, verbální obsahy, neverbální klíče jako základní zdroje informací. Utváření percepčních soudů je ovlivněno těmito faktory: věk, rozdíly mezi pohlavím, osobnostní rysy, inteligence, popularita a sociální efektivita, vliv profese a profesionálního zaměření Chyby a omyly v poznávání a posuzování lidí: první dojem, haló efekt efekt mírnosti a shovívavosti laická logika efekt první a poslední informace autostereotypy idiosynkrazie heterostereotypy Naslouchání jako specifická forma efektivní komunikace aktivní naslouchání empatické naslouchání kritické naslouchání Prostředky hromadné komunikace a jejich účinnost a) noviny – spíše zrcadlí mínění čtenářů, příliš jej neovlivňují, jejich výběr a preference se shoduje s postoji čtenáře a jeho zaměřeností b) filmy – mají velký bezprostřední vliv, zejm. ty, které vtahují diváka do situace, protože optické ztvárnění přibližuje film skutečnosti. Účinek filmu závisí na zaměřenosti a sociální úrovni diváka. K navození změny postoje, i když film může vyvolat silný dojem, je třeba sumace takových vlivů c) rozhlas – může v určité míře ovlivňovat postoje a vytvářet podmínky pro přijímání některých názorů. Roli zde však hraje např. intelektuální úroveň posluchače, věk, profese, zaměřenost na cílovou skupinu posluchačů apod. d) televize vzbuzuje značné zaujetí dějem na rozdíl od nízké motivaci k akci, která byla propagována, a na rozdíl od prezentování sociálních kontaktů dochází v důsledku jejího dlouhodobého působení k ochuzování těchto skutečných, reálných kontaktů a snižování komunikace mezi členy rodiny, dochází k poklesu návštěvy kulturních zařízení apod. e) telekomunikace - rychlé předávání informací i pomocí faxu, užíváno k umožnění zavádění efektivních zásobovacích systémů, v bankovnictví, dopravě, vzdělávání apod. f) telekonferování – k umožnění přenosu živého pohybu nebo statických obrázků pomocí vzájemného propojení několika skupin vzájemně vzdálených osob pomocí audiovizuálních prostředků. K výhodám tohoto způsobu komunikace patří úspora cestovních nákladů, času a prostoru, dochází ke zlepšení komunikace mezi vrcholovým vedením a geograficky odloučenými pobočkami, nevýhodou je poměrně vysoká nákladnost, možná poruchovost při přenosu informací, není náhradou plnohodnotného osobního styku. Komunikační typy lidí aneb máme rádi ty, kteří se nám nejvíce podobají 1. komunikační typ auditivní 2. komunikační typ vizuální 3. komunikační typ kinestetický Taktiky jednání s různými typy partnerů lhostejný partner vyčkávající partner prestižní partner partner bez vlastní vůle rozhodný partner Vytvoření strategického plánu jednání 1. čas a jeho vliv na průběh jednání a vyjednávání, tj. umění - zpomalování nebo zrychlování jednání - vymezení doby věnované jednotlivým bodům jednání - umění ve vhodnou dobu přerušit jednání - vyvinout nátlak, jestliže pro něj dozrál čas - efektivně využívat konečných termínů 2. prostředí a jeho vlivy - jak jsou účastníci jednání rozesazeni - celkové uspořádání prostoru, nábytek, okna, osvětlení, židle,… 3. Formální (protokolární) stránka vyjednávání - kolik lidí se zúčastní vyjednávání - kompetence - moc a autorita - program - pravidla (kdo mluví první, poslední, kdo zprostředkovává, kdo vede jednání, kdo předsedá,…) zaměření pozornosti na: - oblečení - artefakta - dokumenty, s nimiž se přichází na jednání 4. Neverbální komunikace v průběhu jednání oči výraz obličeje hlas gestikulace nohy poloha těla vzdálenost Přesvědčování racionální přesvědčování emocionální přesvědčování paradoxní přesvědčování Taktiky zdolávání námitek a) ano-ale b) předejití vyslovení námitky c) obrácení, z námitky se udělá přednost d) bagatelizace e) protiotázka f) plus-mínus g) příklad K vyjednávání dochází všude tam, kde se jeden druhého snaží ovlivnit, přesvědčit, něco získat. Jedná se o proces, ve kterém dochází k výměně informací, k přesvědčování a k rozhodování. Vyjednávání může probíhat ve dvojicích nebo ve skupině. Vyjednávání se opírá v zásadě o tyto základní prvky: 1. Vyjednávací taktiky 2. Vyjednávací dovednosti 3. Vyjednávací metody Mezi vyjednávací taktiky, kterých je bezpočet patří např.: 1. taktika ultimativní 2. neústupná 3. taktika následování 4. taktika manévrování a hledání výhod 5. záměrného zdržování apod. Vyjednávací dovednosti a) Konvenční 1. Používání otevřených otázek 2. Parafrázování 3. Odmlčení se 4. Občasné shrnutí 5. Akceptování pocitů a emocí b) nekonvenční 1. Záměrné neporozumění 2. Zveličování 3. Nečekaný tah 4. Sarkasmus 5. Zahlcení 6. Početní převaha 7. Manipulace s kompetencemi Při přípravě vyjednávání je třeba: 1. stanovit cíl 2. zvolit strategii 3. ujasnit proces vyjednávání Jednání s konfliktními lidmi Příčiny konfliktů a konfliktního jednání rozdíly v motivaci rozdíly v interpretaci a vyhodnocování chování nejistota a strach ze změn nekomunikativnost a desorientace napětí a stres Možnosti řešení konfliktů pasivita násilí delegování jednání a vyjednávání komunikativní dovednosti (asertivita) Vhodné komunikativní techniky jako možnost řešení konfliktů vyčkávací taktika technika „tlumočník“ technika „nastavené zrcadlo“ technika „protiotázky“ technika „zátky v uších“ technika „obrácená odpověď“ technika konstantních odpovědí Tréma při jednání: Tréma jako reakce na stres a jak ji zvládat: snaha o racionální posouzení situace nepřipouštět negativní myšlenky soustředit se, uklidnit se, pomohou asociace autogenní trénink Kritika oprávněná pravdivá, nevhodně sdělená úmyslně nepravdivá neúmyslně nepravdivá Reakce na kritiku: asertivní agresivní pasivní Nezdravá - patologická komunikace způsobuje pocity tísně rozporuplnost ve sdělování necitlivost nepřizpůsobivost komunikačním partnerům způsobuje dlouhodobé negativní emoční naladění Příčiny patologické komunikace: stres, deprese, úzkost neurózy a neurotické poruchy odlišnosti osobnosti poruchy a chyby v myšlení Asertivita jako komunikační dovednost a prostředek zvládání komunikace v obtížných situacích Zvládání nepříjemných a obtížných situací analýza situace sebedůvěra kompetentnost trénink vhodných komunikačních technik zdokonalování vyjadřovacích schopností Další „drobné“ detaily úspěšnosti fyzické dispozice – vitalita čistota a upravenost oblečení a doplňky – úrovně oblékání detaily jako součást image Strava jako posila duševní svěžesti a energie paměť: ořechy, rýže, mléko, ryby, vaječný žloutek koncentrace: karotka, grapefruit, avokádo, chřest dobrá nálada: pomerančová šťáva, paprika, banány, sojové boby destruktivnKomunikace ve veřejné správě

Základem existence člověka je společnost uspokojující potřeby: biologické sociální (společenské), tj. potřeba jistoty, afiliace, přijetí, stability, seberealizace, sounáležitosti, pořádku apod. l

Pro to, aby člověk tvořil Potřebuje vnitřní pocit: uspokojení sebedůvěry a sebepojetí,tj. bezpečí vycházející z podstaty sociálních jevů a celé společnosti

Vývoj společnosti, myšlení bezpečnosti Člověk společnost bezpečnost

Bezpečnost z pohledu vývoje společnosti historie Ohrožení, ztráty, konflikty, destrukce současnost Proces rozvoje, kooperace, přípravy, a pozitivní existence

Bezpečnost v oblasti: mezinárodních vztahů vojenské politiky enviromentalistiky společenských vztahů sociálních systémů kulturních vztahů ekonomiky aj.

Bezpečnostní aspekty jsou vnímány všemi Individuálními subjekty Kulturními celky Ekonomickými oblastmi Sociálními sférami Státními útvary Které se vzájemně prolínají, doplňují a podmiňují

Krize a konflikty vznikající ze střetů těchto oblastí vytváří podmínky pro kooperaci, jako východisko pro konstruktivní řešení

Lidská bezpečnost human security jako východisko pro vnímání bezpečnosti celku – státu - poskytující ochranu, bezpečí

Koncepce vnímání bezpečnosti lidským jedincem Sociální systém Normotvorba Správní systém Politické kroky člověk

Rozvojové programy OSN bezpečnosti jednotlivce Východiska: zachování a udržování základních lidských práv: právo na život seberealizaci lidskou důstojnost absence strachu dostatku

Jednotný koncept lidské bezpečnosti spojující aspekty: lidské bezpečnosti lidského rozvoje lidských práv aplikovatelný v humanitárním systému OSN

Současné trendy v oblasti lidské bezpečnosti Dané historicky, vzájemně podmíněné Mezinárodní bezpečnost Národní bezpečnost (války, válečné konflikty, násilí, mocenské aspirace)

Trendy bezpečného prostředí Terorismus – mezinárodní terorismus Organizovaný zločin Fenomény: osobnostní, společenské, sociální, kriminální, mezinárodní, politické, vojenské aj.

Mezinárodní terorismus jako hrozba V oblasti nevojenské bezpečnosti Vzniku politického napětí Využívající ozbrojeného násilí Porušování konvencí a pravidel Odmítavý vztah ke společnosti

Terorismus jako patologie skupiny Odmítavý vztah ke společnosti Společenská izolace Utajovanost Používání násilí

Terorismus jako patologie lidského jedince Odmítání společenských norem Egoismus Nesnášenlivost Manipulovatelnost Sugestibilita Odlišnost v myšlení a vidění světa Vliv fantazie, emocí Nekompromisnost, striktnost Patologie vývoje osobnosti

Nový terorismus -nová rizika Komprimace prvků sociálního charakteru Nacionální vlivy Sociálně-ekonomické vlivy Technologické a technicko-organizační vlivy Vyšší promyšlenost Vyšší připravenost

Terorismus = organizovaný zločin Nové formy – zločinecké skupiny v oblasti: Finančnictví Bankovnictví Obchodování s lidmi a lidskými orgány Násilné kriminality Telekomunikací a informatiky aj.

Nové přístupy v řešení Nové možnosti techniky Nové strategie a techniky Nové přístupy a trendy v myšlení Nové interdisciplinární přístupy Vznik bezpečné společnosti