Teorie měnových kurzů

Teorie měnových kurzů Měnový kurz = vyjádření hodnoty dané národní měny v jednotkách jiné národní měny Rozlišujeme nominální a reálný měnový kurz Nominální měnový kurz (ED/F) definujeme jako počet jednotek domácí měny, za které lze nakoupit jednotku měny zahraniční (např. 25 CZK/€). Naproti tomu reálný měnový kurz (RD/F) definujeme jako podíl cenové hladiny v zahraničí a domácí cenové hladiny, kde zahraniční cenová hladina je převedena na jednotky domácí měny přes stávající nom. měnový kurz (RD/F = ED/F . PF/PD).

Reálný měnový kurz vyjadřuje skutečnou kupní sílu dané měny vůči jiné měně Vyjadřuje jaké množství statků a služeb vyrobených v domácí ekonomice musíme vynaložit k získání požadovaného množství statků a služeb vyrobených v zahraničí reálný kurz (R) může nabývat hodnot: R = 1 – vnitřní i vnější kupní síla měny je stejná R > 1 – vnitřní kupní síla je větší než vnější (domácí měna oslabila) R < 1 – vnitřní kupní síla je menší než vnější (domácí měna posílila)

Reálný měnový kurz 900 € 1 100 € 25 000 CZK RD/F = 0,9 RD/F = 1,1 25 CZK/€ jeho hodnota je ovlivněna nominálním kurzem a cenovými hladinami (popř. tempy jejich růstu) v poměřovaných ekonomikách RD/F = ED/F . PF/PD pokud R>1, pak k získání zahraničního koše komodit musíme vynaložit více než 1 domácí koš komodit → preferujeme domácí zboží pokud R<1, pak k získání zahraničního koše komodit musíme vynaložit méně než 1 domácí koš komodit → preferujeme zahraniční zboží

Determinace měnového kurzu Určení (determinace) měnového kurzu závisí na tom, v jakém z následujících režimů je obchod s měnami uskutečňován: Režim fixního měnového kursu – situace, kdy je kurs stanovován centrálně určenou autoritou – obvykle CB. Mění se pouze na příkaz této autority a všichni tento kurs přijímají. Režim flexibilního měnového kursu (floating) – kurs je stanovován na základě interakce poptávky a nabídky na měnovém trhu. CB pouze oznamuje, jaký je aktuální kurs měny a může jej ovlivňovat pouze nepřímo, jako jeden z účastníků mezinárodního měnového trhu.

Zhodnocení a znehodnocení měny Zhodnocení měny: revalvace – v systému fixního měnového kurzu (např. CB stanoví, že kurs bude 20 CZK/USD oproti současným 22 CZK/USD a změna je revalvace) apreciace – zhodnocení v systému flexibilního měnového kurzu. K apreciaci může dojít například zvýšeným zájmem o české výrobky, nebo přílivem zahraničních turistů do ČR. Znehodnocení měny: devalvace – u systému fixního měnového kurzu depreciace – u systému flexibilního měnového kurzu Na rozdíl od nominálního kurzu je reálný kurz vždy flexibilní, a to proto, že i v režimu pevného (fixního) nominálního kurzu může docházet k pohybu R přes cenové hladiny.

Měnový trh Poptávka po € je tvořena: Nabídka € je tvořena: našim dovozem statků a služeb z eurozóny nebo našim vývozem kapitálu (nikoliv statků) Nabídka € je tvořena: našim exportem statků přílivem kapitálu k nám Pokud chceme dovážet statky z eurozóny, musíme tamním dodavatelům platit v eurech a tudíž je poptáváme , abychom zaplatili dovozy. Pokud navíc vyvážíme kapitál (k hmotným i nehmotným investicím) do eurozóny, musíme je převést opět na eura (v těch budeme obvykle muset investice zaplatit) a tudíž po nich zvyšujeme poptávku.

Příliv zahraničního kapitálu do ČR a intervence CB Přílivem zahraničního kapitálu do ČR se křivka FS posune dolů, díky tomu kurs koruny posiluje, CB může udělat intervenci – začne nakupovat € a dávat do oběhu CZK – zvyšuje poptávku, koruna o něco znehodnotí CZK/EUR EUR FS (EUR) FD (EUR) FS’ 30 29 28 FD’

Teorie parity kupní síly (PPP) Teorie PPP popisují, jakým způsobem (jakými mechanismy) se ustanovuje rovnovážný měnový kurs mezi dvěma zeměmi. Mezi základní teorie PPP patří tyto: Zákon jediné ceny Absolutní verze teorie PPP (Purchase Power Parity – parity kupní síly) Relativní verze teorie PPP Teorie úrokové parity

Zákon jediné ceny V rovnovážném stavu má mít jeden statek ve všech zemích stejnou cenu a to by měl zajistit nominální kurz… Zákon jediné ceny říká, že nominální kurz se ustanovuje na základě poměru cen jednotlivých druhů zboží Například pokud by měl být rovnovážný kurz 30 Kč za 1 euro, muselo by platit: cena piva: 15,- Kč v ČR = 0,50 € v eurozóně cena auta: 300 000,- Kč v ČR = 10 000,- € v eurozóně cena mobilu: 3 000,- Kč v ČR = 100,- € v eurozóně Pokud by v praxi platil zákon jediné ceny, pak poměr 30:1 by musel platit u každého poměřovaného druhu zboží. To je však často v praxi nereálné (může to být reálné, pokud si země směňují jeden či několik druhů statků) a ani to není nutné. Proč? To vysvětluje další teorie…

Absolutní verze teorie PPP postuluje, že nominální kurz se ustanovuje dle poměru cenových hladin (obvykle určitých košů statků) ve sledovaných ekonomikách ED/F = PD / PF Příklad: Pořídíme-li reprezentativní koš statků v ČR za 3 000,- Kč (PD) a tentýž koš v eurozóně za 100,- € (PF), pak se rovnovážný nominální kurz (ED/F) ustálí na hodnotě 30,- Kč za 1,- € (Je-li nominální kurz ustanoven na základě PPP, pak reálný kurz je roven 1) 100 € 3 000 Kč EKč/ € = 3 000 / 100 = 30 Kč/ € Absolutní verze PPP tedy říká, že se nominální kurzy vypočítané podle jednotlivých cen statků mohou lišit, ale důležitý pro stanovení nominálního kurzu bude poměr cen celých spotřebních košů. Jednoduše řečeno: Nevadí, že v Německu bude máslo (a jiné statky) levnější než u nás, protože u nás jsou zase levnější jiné statky a celý můj nákup mi vyjde po přepočtu kurzem stejně drahý v obou zemích. Takový kurz by odpovídal této teorii.

Relativní verze teorie PPP Popisuje, jak se mění nominální kurzy v souvislosti se změnami cenových hladin Říká, jak se musí změnit nominální kurz, pokud dochází k rozdílným tempům růstu cenových hladin ve sledovaných ekonomikách, aby byla zachována PPP (čili aby R = 1) ΔED/F = πD – πF Příklad: pokud míra inflace v ČR za dané období dosáhne 10 % a míra inflace v eurozóně za stejné období 2 %, pak koruna musí vůči euru znehodnotit (vzroste nominální kurz) o 8 % Funguje-li relativní verze teorie PPP, pak při jakýchkoli změnách cenových hladin je R = 1 !!!

Determinace měnových kurzů podle teorie úrokové parity Úroková parita nastává tehdy, když depozita denominovaná v jakékoli měně mají po přepočtu na jednu měnu stejnou očekávanou míru výnosnosti. Pokud je výnosnost depozit ve dvou zemích rozdílná, bude tímto vyvíjen tlak na změnu nominálního kursu. očekávaná míra výnosnosti je dána: domácími úrokovými sazbami zahraničními úrokovými sazbami očekávanou změnou nominálního měnového kurzu

Úroková parita je z pohledu domácího investora splněna, pokud platí: iD = iF + (Eet+1 – Et)/Et po úpravě dostaneme, že očekávaná změna nominálního kurzu se rovná úrokovému diferenciálu: (Eet+1 – Et)/Et = iD – iF Příklad: budou-li úrokové sazby v ČR dosahovat hodnoty 5 % a v eurozóně 2 %, nominální kurz CZK vůči € znehodnotí o 3 %  o 3 % 25 CZK/€ 5 % 2 % 25,75 CZK/€

Překážky fungování teorií PPP V praxi však teorie PPP narušuje celá řada faktorů, jako např.: transakční náklady mezinárodní toky kapitálu fiskální politika monetární politika existence tzv. non-tradeable goods překážky mezinárodního obchodu