Lisabonská smlouva

Podepsaná v prosinci 2007 Nezbytná ratifikace členskými státy (poslední stát ČR – ratifikoval 3.11.2009). Jde především o institucionální otázky, které jsou zakotveny v tzv. primárním právu. Upravuje: Smlouvu o založení Evropského společenství (tzv. Římskou smlouvu) mění na Smlouvu o fungování Evropské unie. Smlouvu o Evropské unii (tzv. Maastrichtskou smlouvu). vloženo: 29. 10. 2009 18:59, autor: ČT24 Česko dostane výjimku z Listiny základních práv EU, kterou požadoval prezident Václav Klaus. Dohodl se na tom dvoudenní summit EU, který ve čtvrtek začal v Bruselu. Dojednání výjimky si dal Klaus jako podmínku k podpisu Lisabonské smlouvy a požadavky České republiky byly jedním z hlavních témat schůzky. Brno, Praha - Konečně! Úlevný výdech se po úterní 15. hodině celou Evropskou unií. V ten moment totiž prezident Václav Klaus ratifikoval Lisabonskou smlouvu, tedy dokument, který nahradil zamítnutou euroústavu. Klaus tak učinil poté, kdy Ústavní soud (ÚS) definitivně smetl všechny námitky sedmnácti senátorů ODS, nezávislých a KSČM, že text není v souladu s českou ústavou. „Lisabonská smlouva a její součásti nejsou v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud konstatuje, že jeho nálezem jsou vyvráceny námitky skupiny senátorů a není tedy Žádná další překážka ratifikace. Proti rozhodnutí není odvolání.“ shrnul předseda ÚS a zpravodaj v této kauze Pavel Rychetský. V odůvodněním nálezu Klaus ostře nesouhlasí. „Není neutrální právní analýzou, ale zaujatou politickou obhajobou lisabonské smlouvy ze strany jejích stoupenců,“ sdělil prezident ve svém prohlášení. A i po podpisu trvá na svém: „Vstoupením smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru ÚS, Česká republika přestane být suverénním státem.“ 3.11.2009 Brno, Praha - Konečně! Úlevný výdech se po úterní 15. hodině celou Evropskou unií. V ten moment totiž prezident Václav Klaus ratifikoval Lisabonskou smlouvu, tedy dokument, který nahradil zamítnutou euroústavu. Klaus tak učinil poté, kdy Ústavní soud (ÚS) definitivně smetl všechny námitky sedmnácti senátorů ODS, nezávislých a KSČM, že text není v souladu s českou ústavou. „Lisabonská smlouva a její součásti nejsou v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud konstatuje, že jeho nálezem jsou vyvráceny námitky skupiny senátorů a není tedy žádná další překážka ratifikace. Proti rozhodnutí není odvolání.“ shrnul předseda ÚS a zpravodaj v této kauze Pavel Rychetský. S odůvodněním nálezu Klaus ostře nesouhlasí. „Není neutrální právní analýzou, ale zaujatou politickou obhajobou lisabonské smlouvy ze strany jejích stoupenců,“ sdělil prezident ve svém prohlášení. A i po podpisu trvá na svém: „Vstoupením smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru ÚS, Česká republika přestane být suverénním státem.“

Dále stanovuje, že na těchto dvou smlouvách je Evropská unie založena, že nahrazuje Evropské společenství (ES) a je jeho nástupkyní. Evropská unie má právní subjektivitu.

Lisabonská smlouva Smlouva jmenuje sedm orgánů EU: Evropský parlament, Evropskou radu, Radu, Evropskou komisi, Soudní dvůr Evropské unie, Evropskou centrální banku a Účetní dvůr. Jaké změny Lisabonská smlouva přináší?

Dosud platila Pilířová struktura Přirovnání ke společnému Evropskému domu K zabezpečení společných hodnot a cílů Pilíře představují jednotlivé politiky Svorník se střechou jsou instituce 5

Třetímu pilíři naopak s Amsterdamskou smlouvou pravomoce ubyly ve prospěch pilíře prvního - šlo především o implementaci schengenského systému do komunitárního práva - a to komunitární právo představuje právě pilíř první. Zároveň byl druhý pilíř, původně označený jako Justice a vnitro (Justice and Home Affairs - JHA) přejmenovaný na Policejní a soudní spolupráci. Od svého založení jsou druhý a třetí pilíř EU výlučnou doménou mezivládních jednání, tedy spadají pod přímou a výlučnou kontrolu Rady, v níž se o těchto otázkách rozhoduje jednomyslně.

Institucionální změny, které Lisabonská smlouva zavádí, jsou tedy následující Opuštění pilířové struktury, celá Evropská unie bude fungovat podle pravidel, podle nichž v současné době funguje první pilíř. To bude znamenat posílení Komise - tentokrát bude moci jednat i o otázkách týkajících se Společné zahraniční a bezpečnostní politiky a Policejní a soudní spolupráce. Zároveň to znamená, že Evropský soudní dvůr bude moci rozhodovat i o právních sporech týkajících se legislativy z toho, čím je dnes druhý a třetí pilíř. Sjednocením současných pilířů dojde rovněž k tomu, že EU získá právní subjektivitu jako celek.

Změny v Radě Změna hlasování v Radě - nově namísto jednomyslného hlasování bude od roku 2014 zavedeno hlasování tzv. kvalifikovanou většinou, a to ve všech oblastech rozhodování automaticky, kromě iniciativ týkajících se zahraniční a bezpečnostní politiky, kde rozhodování je v Lisabonské smlouvě podmíněno jednomyslným hlasováním. KV (označ. také jako dvojí většina) znamená, že aby byla legislativa přijata, musí být pro 55 % členů Rady v případě, že iniciativu začala Komise, 72 % v případě, že ji začala sama Rada, a to zároveň za podmínky, že ti, kdo byli pro, zastupují 65 % populace.

Změny v Radě Evropské Radě nebude předsedat zástupce země, která drží rotující předsednictví, ale stálý Předseda Evropské rady, který bude volen na období dvou a půl roku členy Evropské rady - a může být toutéž cestou odvolán. V Radě ministrů zahraničních věcí EU (GAERC General Affairs and External Relations Council ) předsednictví dostává Vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, což je nová funkce.

Dochází ke snížení maximálního počtu poslanců Evropského parlamentu pro jednu zemi na 96 (ze současných 99 - ztratí Německo) a k celkovému navýšení poslanců na 751.

Národní parlamenty získají možnost vetovat všechny legislativní akty v Policejní a soudní spolupráci (dosud veto v této oblasti měla Rada, která ho s LS ztrácí), zároveň mají právo dostat návrhy veškeré unijní legislativy a tím pádem i právo se k ní vyjádřit; národní parlamenty zároveň budou hlavními arbitry principu subsidiarity, tedy budou hlídat, zda je dodržován princip, že se rozhodovací proces v EU musí vést na co nejnižší úrovni, tedy co nejblíže k občanovi; získají pravomoce kontrolovat instituce Europol a Eurojust (instituce koordinující činnost policie a státních zástupců) a získají možnost oficiálně spolupracovat mezi sebou navzájem a spolu s Evropským parlamentem.

Vznik Služby vnějších věcí, tedy de facto diplomatického sboru EU, který bude jednat za EU jako celek. Vzájemná solidarita v případě napadení nepřátelskou mocí, teroristického útoku nebo živelné katastrofy - klauzule postavená na stejném principu jako je článek 5 Washingtonské smlouvy (zakládající smlouvy NATO), tedy o povinnosti vzájemné pomoci v těchto otázkách.

Listina základních práv EU Součástí Smlouvy o Evropské unii v podobě Lisabonské smlouvy se stává i Listina základních práv EU. Většina ustanovení, která se v Listině nacházejí, je již v současné době implementována v národních ústavách. Podle LS to dále znamená, že je bude moci v případě fyzických, právnických osob i států posuzovat Evropský soudní dvůr, který má nad členskými zeměmi přímou jurisdikci (dosud to bylo pouze v otázkách týkajících se prvního pilíře - tedy zejména ekonomických otázkách).

Základní body Listiny základních práv EU: mezi základní práva patří zejména právo na život a právo na nedotknutelnost lidské osobnosti. Charta přiznává občanům právo na svobodu a bezpečnost, právo na ochranu osobních údajů, právo uzavřít manželství, právo na vzdělání, právo svobodné volby povolání, právo na vlastnictví a právo na azyl; k základním svobodám, jež zaručuje charta, se řadí především svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svoboda projevu a informací, svoboda shromažďování, svoboda umění a věd a svoboda podnikání; charta zapovídá trest smrti na území celé EU, zakazuje jakoukoli formu diskriminace, mučení a nelidského či ponižujícího zacházení, zapovídá dětskou práci a zaručuje ochranu v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání; charta zaručuje rovnost žen a mužů a přiznává dětem právo na ochranu a péči, stejně jako právo starším osobám na důstojný a nezávislý život; mezi další základní práva patří zejména právo volit a být volen, právo na ochranu zdraví, právo na přístup k sociálnímu zabezpečení, právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, presumpce neviny a právo na obhajobu či právo obrátit se na evropského ochránce práv (ombudsmana).

Příklad „prohlášení“ v LS

V současné době mají občané České republiky možnost odvolání k Evropskému soudu pro lidská práva (EHRC) ve Štrasburku, který však není součástí struktur Evropské unie. Výnosy EHRC je možné používat na svou podporu spíše jako expertní nález v soudním řízení v rámci domácí jurisdikce. Členské státy Rady Evropy tyto rozsudky EHRC většinou akceptují kvůli své vlastní prestiži. Nejsou totiž legislavitně závazné. Oproti tomu rozhodnutí Evropského soudního dvora závazné jsou a mají přímou platnost v rámci národních jurisdikcí, tedy rozhodne-li například v budoucnu Evropský soudní dvůr o střídavé péči o dítě v případě rozvedených rodičů, coby nově nejvyšší instance, k níž se dá odvolat, orgány členské země mají povinnost se podle toho zařídit. Součástí LS nově tzv. "výstupní klauzule", tedy proces jak opustit EU. Vystoupení z EU je podle této klauzule čistě v moci členské země a nepodléhá hlasování v Radě.

Pilíře EU politiky 19