jedenplusjedna Karel Řežábek

Můžete mít všechno na světě a přece být tím nejosamělejším člověkem Můžete mít všechno na světě a přece být tím nejosamělejším člověkem. To je nejhorší druh osamělosti… Úspěch mě učinil idolem celého světa a přinesl mi miliony liber, ale zabránil mi získat to jediné, co všichni potřebujeme – trvalý láskyplný vztah. Freddy Mercury

Vztahy: Jaká jsou naše očekávání? Než se žena vdá, myslí si, že si vzala prince na bílém koni. Po svatbě zjistí, že si vzala jen koně... A jaká je realita?

Joshua Lievman: „A pak spolu žili šťastně až do smrti“ je jedna z nejtragičtějších vět v literatuře. Tragická je proto, že je to podvod. Je to mýtus, který přiměl celé generace očekávat od manželství nemožné.

Mýty o vztazích

Definice Mýty o vztazích jsou mylná přesvědčení, díky nimž od vztahu očekáváme nemožné, nepravdy, které nám mohou zabránit ve vztazích uspět.

„Oba od vztahu očekáváme to samé“

„Oba od vztahu očekáváme to samé“

„Oba od vztahu očekáváme to samé“ "Oba od vztahu očekáváme to samé." Každý dlouhodobý vztah sebou nese mnoho vědomých i podvědomých očekávání, která se ne vždycky naplní. Studie manželských párů žijících v manželství v průměru jeden rok ukázala, že v důsledku odlišných představ o manželství zažila v průběhu několika měsíců po svatbě téměř každá dvojice trpké zklamání.

„Stačí, když se milujeme“ "Stačí, když se milujeme." Aby partnerství a vzájemné soužití zdravě fungovalo, jen láska rozhodně nestačí. Partneři musí být schopni komunikovat, řešit společné i osobní problémy, umět zvládat konflikt, naslouchat jeden druhému a v neposlední řadě potřebují velkou míru tolerance. Nyní jsme na všechno dva a proto už to teď není jen o mně, o mých potřebách a pocitech, ale i o pocitech a potřebách mého partnera.

„Zamilovanost = Láska“ "Zamilovanost = láska" "Nejrozšířenější a nejmocnější ze všech falešných představ o lásce je ta, že zamilovanost je láska, anebo že je alespoň jedním z projevů lásky." (Scott M. Peck: Nevyšlapanou cestou) Zamilovanost způsobuje, že máme pocit, že patříme jeden druhému. Věříme, že společně zvládneme jakýkoliv problém. Jeden pro druhého bychom se rozdali. Neumíme si představit, že bychom někdy udělali něco, co by druhého zranilo, naším jediným přáním je, aby s námi náš partner byl šťastný. Máme pocit, že láska zcela přemohla naše sobecké 'já', a z nás se stal někdo jako Matka Tereza, někdo, kdo je ochotný udělat pro dobro svého milovaného naprosto cokoli. A tak to partnerovi říkáme a partner to říká nám, protože i on je odhodlaný vycházet nám ve všem vstříc a miluje nás stejně, jako my milujeme jeho a také by nikdy neudělal nic, co by nás mohlo bolet. Ale právě proto, že zamilovanost je něco, se nám obvykle 'samo' stane, vytváří falešný dojem, že i celoživotní láskyplný vztah je něco samozřejmého, přirozeného a bezpracného.

„Partner má naplnit všechny mé potřeby“ "Partner by měl naplnit a uspokojit všechny mé touhy." Nebezpečím tohoto mýtu je, že pokud partner nenaplňuje mé potřeby, už mě to s ním neuspokojuje tak jako kdysi, nebo prostě ve vztahu přijdou nějaké těžkosti, znamená to, že jsem se ve volbě partnera zmýlil/a.

„Když se dva mají rádi, tak se nehádají“ "Pokud se dva mají opravdu rádi, nehádají se." Samotná láska k tomu, aby udržela vztah, nestačí. Mít se rádi je ve skutečnosti velmi chabým ukazatelem toho, jestli spolu dvojice zůstane. Průzkumy ukazují, že mnohem důležitější pro přežití vztahu je to, jak dobře partneři zvládají konflikty.  Neporozumění je přirozenou součástí intenzivního vztahu. Nehledě na to, jak hluboce se muž a žena milují, je nerealistické očekávat, že oba budou vždycky chtít ve stejnou chvíli totéž.

„On (ona) se změní“ "Změní se" Může to být: "Pokud mě miluje, tak se změní," nebo akčnější "Změní se, o to už se postarám!" Obojí je zásadní omyl – změnit je možné vždy a všude jen sám sebe, druhého mohu pouze do určité míry ovlivnit.  Lidé, kteří očekávají, že se jejich partneři změní k jejich obrazu, budou velmi, velmi zklamaní. Je normální s věkem přehodnocovat své návyky, názory a vlastnosti. Je to přirozený proces vývoje. Ovšem málokdy k té změně dojde proto, že někdo – i když z lásky – na toho druhého tlačí.

„Láska na první pohled je ta pravá“ "Láska na první pohled je ta pravá" Většina z nás má v sobě podvědomě zakódováno, že víme, jak vypadá pravá láska, a proto ji poznáme na první pohled. Líbí se nám myšlenka, že ten „někdo“ vstoupí do dveří, vedle nás uhodí blesk a všechno nám bude naprosto jasné. Láska na první pohled existuje, ale vydrží i na druhý a všechny další pohledy? Na tom je třeba zapracovat. Nebezpečí tohoto mýtu je, že určitý typ lidí nás může přitahovat od prvního okamžiku, protože si partnery hledáme podle určitého podvědomého vzorce (proto si také vyhledáváme, většinou stále dokola, stejné partnery). Jenže jakmile se jednou v podvědomí rozhodneme, že tohle je skutečně ta jediná správná osoba, že to je náš osud, máme tendenci ignorovat informace, které nás přesvědčují o opaku.

„Lepší něco než nic“ "Lepší něco než nic" Nezáleží na tom, že se ke mně nechová láskyplně, upřímně, s úctou, to je jedno, že nestojí o růst ani u sebe ani u mě, nevadí, že není ochoten pro vztah něco udělat, hlavně, že se mnou JE. Tento mýtus vychází z přesvědčení, že je "lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše", jinými slovy: je lepší být s někým než s nikým.  Ovšem uvažovat takto o vztahu, který má trvat celý život, je velmi krátkozraké. Okolnosti jsou stavební materiál – někdo z téhož materiálu postaví palác, někdo pouhou chatrč. Vztahů-chatrčí je kolem nás dost. Pokud chci stavět palác, není lepší být s někým než s nikým, je lepší počkat. Počkat na partnera, kterému půjde také o palác.  "Samota spojená s jinou samotou zůstává samotou." (Stefan Zwaig)

„Kritikou k napravení nedostatků“ "Konstruktivní kritikou k napravení nedostatků" Pokud dělá ten druhý něco špatně, je třeba jej na to upozornit. Pokud se chování nezmění, je třeba jej upozorňovat opakovaně – tak dlouho, dokud nedojde k nápravě.  Problém je v tom, že kritika málokdy pomůže, obvykle spíš vyvolává potřebu se bránit (ať už útokem nebo útěkem). Navíc mnohdy nerozlišujeme mezi stížností a kritikou.  Stížnosti jsou oprávněné. Mělo by se s nimi šetřit, ale představují ve vztahu něco zdravého. Když jeden z partnerů ventiluje stížnost, je to jeho protějšku sice málokdy příjemné, ale z dlouhodobého hlediska to vztah posiluje více, než když se stížnosti potlačují. Stížnosti tedy mohou pomoci, ovšem pokud partner nezměnil své chování ani po druhém připomenutí, nejspíše jej nezmění ani napotřetí, proto další opakování či stupňování stížností nepomůže, naopak, když stížnosti dlouhodobě nevypůsobují žádnou změnu k lepšímu, snadno se změní v kritiku. Kritika neútočí na něčí chování, ale na jeho osobnost. Platí všeobecné pravidlo, že kritizovat znamená svalovat na někoho vinu, osobně na někoho útočit nebo ho obviňovat. Stížnosti obyčejně začínají slůvkem 'já', zatímco kritika slůvkem 'ty' (například "Já bych tak chtěla, abychom častěji někam chodili", je stížnost. "Ty mě nikdy nikam nevezmeš", je kritika.)

„Láska prochází žaludkem“ "Láska prochází žaludkem" Kéž by. Bylo by to tak jednoduché, jedno, dvě, tři dobrá jídla na talíři, a vztah by byl funkční. Nebyla by to nádhera? Jídlo je, stejně jako sex, vysoce emoční událostí. Během jídla zapojujeme minimálně 4 smysly, díky kterým je zážitek z potravy tak příjemný. Dobře zaplněný žaludek však není zárukou harmonického vztahu. Pokud náš vztah není funkční, kus řízku ho nezachrání. To už by bylo lepší říct, že "láska prochází ušima". Obdiv a uznání z úst ženy je totiž pro muže opravdu velice účinné afrodisiakum; partnerova ochota naslouchat, případně posedět a popovídat je zase jedním z dominantních očekávání, s nimiž do vztahů vůbec vstupují ženy.

„Vzal/a jsem si tebe, ne tvoje rodiče“ "Vzal/a jsem si tebe, ne tvoje rodiče" Je to pravda? Ne tak docela. Když se dva lidé vezmou, přináší kromě sebe do vztahu i své rodiče a na oplátku nezískávají jen svého partnera, ale i jeho rodiče, tedy tchána a tchyni. Zatímco vztahy tchánů k zeťům a snachám nebývají tak problematické, tchyně jsou pro mnohá manželství skutečným problémem (až třetina rozvádějících se párů označuje za příčinu neshod tchyni). Naši a partnerovi rodiče jsou ale "součástí balíčku" nejen tím, že s nimi musíme udržovat alespoň nějaké vztahy. Do svého manželství své rodiče vnášíme rovněž tím, že je do sebe oba máme velkou měrou obtisknuté – jak v dobrém, tak ve zlém. Proč? Protože do doby, než jsme si někoho našli, byl vztah s rodiči nejtěsnější vztah, nebo jeden z nejtěsnějších vztahů, jaký jsme měli.  Rodinná pouta jsou normální, přirozená a nezbytná. Přetrvávají celý život a neměla by být zpřetrhána. Proto je důležité věnovat péči udržování vztahů s rodiči i s rodiči partnera. Je to dobrá investice – jak pro samotný pár, tak pro psychický vývoj jejich dětí (budoucích dětí) je lepší, když nebudou mít jen tátu a mámu, ale také dědečky a babičky.

Statistika Průměrné české manželství trvá 12,3 let. V roce 1991 se téměř 60 % rozvodů týkalo manželství do 10 let od uzavření. Od roku 2003 je to naopak, 60 % rozvodů se týká manželství trvajících déle než 10 let. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD

Co je podle vás nejčastěji uváděnou příčinou rozpadu vztahu?

Statistika U rozvodových stání je nejčastěji uváděnou příčinou rozpadu vztahu rozdíl povah a zájmů manželů… …a to v celých 87 %. (Oproti pouhým 10 % v roce 1960, kdy jako příčina rozvodu vedla nevěra). ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD

Jsme opravdu tak rozdílní? Muž Žena

Johari okno OTEVŘENÁ oblast SLEPÁ oblast SKRYTÁ oblast NEZNÁMÁ oblast The Johari Window: Josef Luft & Harry Ingham Johari okno Jednotlivec ví neví OTEVŘENÁ oblast SLEPÁ oblast ví Druzí lidé SKRYTÁ oblast NEZNÁMÁ oblast neví Již v padesátých letech dvacátého století si toho všimli dva američtí psychologové Joseph Luft and Harry Ingham při zkoumání skupinové dynamiky. Vytvořili tzv. JoHari Window model (JoHari od slov Joseph a Harry) a zároveň nástroj pro pochopení a zlepšení sebeuvědomění skupiny. Jelikož se jedná o velmi často používaný teoretický model i praktický nástroj, který možná znáte též pod jménem „disclosure/feedback model of self awareness” nebude, myslím, na škodu se s ním podrobněji seznámit

Johariho okno OTEVŘENÁ oblast Jednotlivec ví neví Druzí lidé ví neví The Johari Window: Josef Luft & Harry Ingham Johariho okno Jednotlivec ví neví OTEVŘENÁ oblast Druzí lidé ví neví

Vyhledávat a dostávat zpětnou vazbu The Johari Window: Josef Luft & Harry Ingham Johariho okno Jednotlivec ví neví OTEVŘENÁ oblast Vyhledávat a dostávat zpětnou vazbu ví Druzí lidé Být ochoten dát se poznat, – otevřenost. Ptát se, vnímat naslouchat, – sebeobjevování neví

Z čeho vyplývá naše rozdílnost?

MBTI® Instrument Vyvinut Katharine C. Briggs a její dcerou Isabel Briggs Myers. Založen na teorii psychologických typů Carla G. Junga publikované v knize Psychologické typy (Psychologische Typen, 1921).

Teorie Carla G. Junga Co utváří naši osobnost? Různé vlivy: kultura, výchova, rodinné zázemí, životní zkušenosti, profesní či vztahové role. Vrozené predispozice v tom, jak používáme svou mysl (preference).

Základní půdorys osobnostního typu Extroverze Extraversion (E) Zaměření (orientace) Kam směřujeme a odkud získáváme energii Introverze Introversion (I) Smyslové vnímání Sensing (S) Funkce vnímání Jak bereme věci na vědomí Intuice Intuition (N) Myšlení Thinking (T) Funkce usuzování Jak a proč se rozhodujeme Cítění Feeling (F) Usuzování Judging (J) Zaměření / orientace (vůči vnějšímu světu) Jak si uspořádáváme život Vnímání Perceiving (P)

Zaměření pozornosti a energie (I x E) Lidé, kteří preferují extroverzi (E): Svou energii a pozornost směřují ven. Nabíjejí se aktivitou a interakcí s druhými lidmi. Podněty pro své jednání a rozhodování získávají z vnějšího světa.

Zaměření pozornosti a energie (I x E) Lidé, kteří preferují introverzi (I): Svou energii a pozornost směřují dovnitř. energii získávají osamělými činnostmi a uvažováním o svých myšlenkách, vzpomínkách a pocitech. Podněty pro své jednání a rozhodování získávají ze svého vnitřního světa.

Jak bereme věci na vědomí (S x N) Smyslově vnímající (S): Chtějí fakta. Vycházejí ze zkušeností. Chtějí „vyladit“ postup, a pak se ho držet. U získaných i podávaných informací je hlavní: jaká je jejich praktická využitelnost.

Jak bereme věci na vědomí (S x N) Intuitivové (N): Chtějí znát kontext, celkový obraz, jehož je vše součástí, vztahy a souvislosti mezi fakty. Zajímá je budoucnost. Zkoumají, co se proč a jak děje, a jak by se to dalo dělat lépe.

Jak bereme věci na vědomí (S x N) Intuitivové (N): U získaných i podávaných informací je hlavní to, jak získané i podávané informace: zapadají do celkového rámce, jaké z nich plynou nové souvislosti, jaký mají potenciál pro budoucnost.

Jak zpracováváme informace (T x F) Lidé, kteří preferují myšlení (T): Analyzují vjemy, které vzali na vědomí, pomocí poznatků, postavení v řádu věcí či pravdivosti. Fakta váží a poměřuje vůči objektivním, nadosob- ním vzorům, které platí pro všechny stejně. Usilují o maximální objektivitu na základě vyvozených souvislostí a logických důsledků

Jak zpracováváme informace (T x F) Lidé, kteří preferují myšlení (T): Hlavní je pro ně objektivita: založená na logice příčin a následků, obecně platných zákonitostech, hierarchii. Cílem je najít standard či princip, který by bylo možno v totožné situaci aplikovat vždy stejně.

Jak zpracováváme informace (T x F) Lidé, kteří preferují cítění (F): U získaných vjemů hodnotí jejich přijatelnost prostřednictvím kladných či záporných emocí. Berou v úvahu hodnoty a přesvědčení, pomě- řují vůči tomu, jak se kdo v dané situaci cítí. Usilují o to, aby rozhodnutí bylo na míru konkrétním lidem v konkrétní situaci.

Jak zpracováváme informace (T x F) Lidé, kteří preferují cítění (F) Hlavní jsou pro ně: vztahy, přijatelnost, soulad. Cílem je vytvořit harmonii a s každým jednat jako s jedinečným.

Jak si uspořádáváme život (J x P) Lidé, kteří preferují usuzování (J): Mají vše rádi naplánované a uspořádané. Jsou rádi, když je věc uzavřena, rozhodnuta. Jejich životy se zpravidla vyznačují řádem a organizovaností. Drží se plánů a rozvrhů. Aktivizuje je „odškrtávání si“ dokončených věcí.

Jak si uspořádáváme život (J x P) Postoj lidí, kteří preferují usuzování (J): Důležité je se rozhodnout. Má rozhodnutí dávají životu tvar, já si určuji cíle a stanovuji cestu, jakou těch cílů dosáhnu!

Jak si uspořádáváme život (J x P) Lidé, kteří preferují vnímání (P): Rádi žijí flexibilně a spontánně. Život se snaží si spíše užít a pochopit, než nad ním mít kontrolu. Detailní plány a konečná rozhodnutí vnímají jako omezující. Aktivizuje je časová tíseň a schopnost duchapřítomně zareagovat.

Jak si uspořádáváme život (J x P) Postoj lidí, kteří preferují vnímání (P): Vnímám, registruji, užívám si cestu a těším se, kam mě zavede a co všechno život přinese.

C. W. Neal: „Vaše ochota přijmout rozdíly mezi vámi vám umožní se navzájem doplňovat tak, že vám to oběma zpříjemní život.“

Přijetí rozdílů Musíme si být naší rozdílnosti vědomi. Rozhodneme se vnímat rozdíly ne jako nepřítele, ale jako přítele (uznávat je a oceňovat). Chápeme, že z odlišnosti druhého vyplývají jeho zcela jedinečné potřeby (obvykle odlišné od toho, co potřebujeme my). Snažíme se tyto jeho jedinečné potřeby naplňovat. Muži se totiž obyčejně snaží naplňovat potřeby, kterých si cení muži, a ženy se snaží naplňovat potřeby, jichž si cení ženy. Potíž je v tom, že potřeby vašeho partnera nejsou stejné jako vaše potřeby, takže jeho potřeby nemůžete naplnit tak, že budete dělat to, co byste dělaly pro nějakou jinou ženu. Podobně se potřeby vašich partnerek liší od potřeb vás mužů, a nemůžete je naplnit tím, že bude dělat to, co připadá přirozené mužům. V podstatě jak muži, tak ženy musí překročit svoje hranice, vzít ohled na to, co jejich partner potřebuje, a potom mu to poskytovat.

Klíčové zásady Zásada č. 1 Zásada č. 2 Znát své vlastní potřeby a umět o nich partnerovi říct. Zásada č. 2 Znát potřeby svého partnera a snažit se je naplňovat.

Karel Řežábek, info@proinspiro.cz Děkuji za pozornost! Karel Řežábek, info@proinspiro.cz www.jedenplusjedna.cz www.proinspiro.cz ... Thank you for your attention and now it would be good time for your questions if you have any.