Syntezátory Tomáš Kahl

Telharmonium v roce 1897 jej patentoval kanadský vědec Thaddeus Cahill přístroj měl cenu kolem 200 000 $, vážil 200 tun, a zabíral 18m2 jako oscilátory pracovalo 145 speciálně upravených dynam s induktory, produkující frekvence ve slyšitelné oblasti pohon byl velmi hlučný, proto musel být izolován v samostatné místnosti

Telharmonium

V roce 1904 byla vynalezena polovodičová dioda a později trioda – mechanický koncept Telharmonia tím velmi rychle zastaral. V roce 1913 byla trioda použita jako oscilátor vyrábějící zvuk.

Audion Piano Prvním hudebním nástrojem, který pracoval výlučně elektronicky, bylo Audion Piano, které v roce 1916 nechal patentovat Američan Lee De Forest a jehož základní součástkou byla elektronka. Dobová literatura ho popisuje jako: "nástroj produkující zvuk podobný houslím, cellu, flétně, žesťovým nástrojům a zvuky další, nepodobné ničemu, co jste kdy slyšeli".

Audion Piano

Theremin v roce 1920 Rus Lev S. Termen (1896-1993), fyzik a violoncelista známější pod jménem Léon Thérémin představil v Petrohradě Aetherophone, který nyní nese jméno svého vynálezce. Je to jednohlasý přístroj bez klávesnice, ze kterého koukají 2 antény. Dva oscilátory vydávají vysoké frekvence, příliš vysoké ke slyšení. Jeden je fixní (170kHz) a druhý variabilní (168 kHz až 170 kHz). Při přiblížení se k první anténě nastává rozladění druhého oscilátoru (kapacita lidského těla) a vzniká rozdílový slyšitelný tón produkovaný nástrojem. Rozsah je E2 až c5 a hra potřebuje velký cvik, především vzhledem k intonaci. Zvuk je sinusový. Druhá anténa (přidána později) reprezentuje hlasitost zvuku. Sovětský skladatel Andrej Paščenko byl nástrojem tak unešen, že přestal skládat opery a začal skládat výhradně pro Theremin.

Theremin

Martenotovy vlny v roce 1923 se Maurice Martenot setkává s Leonem Termenem a nadšen jeho myšlenkou, rozhodl se zkonstruovat na Termenově principu všestranný elektronický nástroj, který by byl pomocníkem „klasickým“ hudebníkům, dnes známý jako Martenotovy vlny

Trautonium vymyslel německý inženýr elektriky Dr. Freidrich Adolf Trautwein a poprvé ho představil v roce 1930. Nástroj měl místo klávesnice odporový drát, tažený nad kovovým plátem, na kterém byly vyznačeny jednotlivé tóny. Po přitlačení drátu ke kovu se ozval tón, odpovídající místu stisku.

MixturTrautonium Později německý skladatel a virtuos Oskar Sala nástroj vylepšil a představil variantu MixturTrautonium. Nástroj používal kožené hmatníky, pozdější verze byly polovodičové, pro lepší stabilitu ladění a čisté subharmonické frekvence. Byl schopen generovat i samohlásky. Nástroj zaujal mnoho skladatelů, samotný Sala komponoval na Tratoniu hudbu pro Hitchcockův film Ptáci v roce 1963.

MixturTrautonium

Hammond Rok 1935 byl rokem narození varhan Hammond (konstruktér a vynálezce Laurens Hammond). Tento nástroj, v modifikacích vyráběný dodnes, bývá nazýván též jako předchůdce aditivní syntézy u syntetizérů a získal značnou oblibu u stylů jako jsou jazz, blues a rock.

RCA Mark I Syntetizér RCA Mark I dokončili v roce 1954 Harry F.Olsen a Herbert Belar v univerzitním centru elektronické muziky v Columbii – Pricetonu. Tento nástroj vypadal už jako skutečný syntetizér. Byl programovatelný pomocí dvou alfanumerických klávesnic a dokázal číst děrné štítky. Ovládal více oscilátorů, produkujících mnoho harmonických složek. Jeho nástupce Mark II z roku 1959 vytvořili stejní lidé - skládal se z oscilátorů, filtrů, mixérů, každý komponent zvlášť.Obsahoval 1700 lamp, měřil 6m do délky a 2m do výšky a stál 250 000 dolarů. První koncert se uskutečnil v květnu 1961. Bohužel byl vytvořen pouze jeden exemplář nástroje, postavený ve studiích Columbia-Princeton v New Yorku.

Mellotron V jiném stylu, na konci 50. let, se objevil Chamberlin, který v roce 1964 následoval Mellotron Mark II a dále Mellotron 400. Éru ukončil v polovině 70-tých let prototyp Birotron B90. Tyto nástroje používaly pro hru záznam zvuku na speciální jednotce s magnetofonovým pásem. Při každém stisku klávesy se pás přehrál. Tito předchůdci samplingu byly velmi drazí a zároveň díky velkému počtu mechanických dílu velmi křehcí. Pro změnu zvuku (výměna jednotky) bylo potřeba průměrně 2,5 hodiny času. Rozhodně se však jednalo o revoluční řešení, poskytující dosud nevídané možnosti, Mellotron byl velmi slavný a velký nástroj, který využívali např.Genesis, Led Zeppelin nebo Jean-Michel Jarre.

Mellotron

Později samplery na digitální bázi rychle sesadily z trůnu přístroje na mechanickém principu díky své snazší ovladatelnosti a nesrovnatelné spolehlivosti.

Nastává věk syntetizérů (1960-1979) V éře komerčních syntetizérů se výrazně uplatnil domácí kutil a génius Robert Moog. Rozhodl se vytvořit jednoduché syntetizéry, které by ulehčily práci hudebníkům a přitom nebyly zvukově ošizeny.  Na začátku 60-tých let zkonstruoval modulární nástroj, který umožňoval spojit více modulů dohromady a systém tak rozšiřovat podle potřeby. Druhý prototyp byl na výstavě v Americe. Zajímalo se o něj hodně lidí, kteří podnítili Mooga vrhnout se na konstrukci nástroje k prodeji. V témže roce další dva vynálezci měli stejnou myšlenku jako R. Moog - vytvořit syntetizér na základě napětím řízených oscilátorů. Prvním vynálezcem VCO byl Donald Buchla. Objevil napětím řízené oscilátory několik měsíců před Moogem a na trh je uvedl v roce 1965 jako modul. Buchla pokračoval ve vytváření syntetizérů až do 80-tých let, ovšem jako produkty nikdy neměly zásadní komerční úspěch, ačkoliv se často jednalo o nadčasové nástroje a mezníky na poli elektronických nástrojů.

Moog Minimoog V roce 1970 se na trhy dostává legenda - Moog Minimoog. Nemá modulární koncepci, je to kompaktní syntetizér s třemi oscilátory, typickým žebříčkovým zapojením filtru VCF, dvěma obálkami a LFO a propracovanými modulačními možnostmi. Nastavuje novou laťku v kompaktnosti a zvukové kvalitě syntetizérů. Vyráběl se až do roku 1982.

Moog Minimoog

ARP 2500 V roce 1970 přichází na trh legendární ARP 2500, nekompromisní modulární systém, následovaný o rok později neméně uspéšným následníkem 2600. Firma ARP je v té době považována za jednu z vůdčích společností v prodeji syntetizérů, z jejich dílem vzešlo mnoho legend.

CMI V roce 1979 australská firma Fairlight představila projekt CMI (Computer Musical Instrument). Tento nástroj znamenal revoluci do hudebního světa. Převzal princip Mellotronu, ovšem s rozdílem, že nenahrával zvuky na pásek, nýbrž přímo do digitální paměti. Jednalo se o první digitální sampler. Dovoloval zvuky upravovat přímo na svém monitoru a ukládat je na disketách, obsahoval sequencer a stal se snem mnoha muzikantů. Ovšem díky ceně (30 000 dolarů), byl vyhrazena pouze bohatým studiím a muzikantům. Masy toužící po samplingu si ještě musely pár let počkat na dostupnější samplery. Muzikanti se vrhli na vzorkování a tento trend je zřejmý především v osmdesátých a devadesátých letech. Fairlight pokračoval ve výrobě luxusních nástrojů (verze II, IIx, IIt a IV).

Od r. 1980 se i k nadšení ze syntetizérů přidává i byznys Od r. 1980 se i k nadšení ze syntetizérů přidává i byznys. Začínají se objevovat rozdílné druhy digitálních nástrojů.

Roland V roce 1980 uvedl Roland vlajkový model řady Jupiter – Jupiter 8. Byl fyzicky největším představitelem tehdejších výrobních řad Rolandu. Těšil a těší se velkému zájmu pro svůj výborný zvuk, patří mezi vyhledávané typy sběratelských nástrojů.

Jupiter 8

Analog v 90. letech Devadesátá léta znamenají návrat analogů. Starší analogové nástroje byly podrobeny výzkumu, využívali je především muzikanti-sběratelé, ale objevily se i nové. Hudebníky přestávala bavit studenost a cizost digitálních nástrojů a znovu zatoužili po snadno ovladatelných nástrojích s přímočarým programováním, jako to dřív uměly analogy. Analogové nástroje, vyprodávané v období 86 až 91 za směšné ceny, začaly být opět atraktivní a ceny rostly, resp. rostou dodnes, nezřídka je použitý nástroj dražší, než co stál nový v době uvedení do prodeje.

3.11.1993 zemřel v 97-ti letech Leon Thérémin, vynálezce revolučního Théréminu. Bez něho by zřejmě svět hudební elektroniky šel jinými cestami.

Trendy V roce 2000 se rovněž začínají prosazovat opravdu použitelné virtuální nástroje jako počítačový software. Native Instruments B4, emulující zvuk Hammondových varhan Pro52, softwarová replika Prophetu-5 nebo FM7, replika DX7, ukazují, že tudy cesta zřejmě povede. Sice zvukově nestačí na předlohy, ale jsou snadno ovladatelné a nezabírají žádné místo.