Úvod do problematiky práva Mgr. Jiří Osadník

Právo je systém všeobecně závazných pravidel chování (norem) vydaných státem ve zvláštní státem stanovené a uznané formě, jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí. PRÁVO

Funkce práva regulativní (základní funkce - právo reguluje vztahy ve společnosti) výchovná (právo usměrňuje potřeby a zájmy jednotlivce se zájmy celospolečenskými) právní jistoty (právo nám poskytuje informace, které usměrňují naše rozhodování a umožňují snažší orientaci v budoucích situacích)

Cíl práva vytvořit určitý standart chování člověka ve společnosti předcházet možným konfliktům, případně řešit již vzniklém konflikty mezi individuálními zájmy subjektů (subjektem = fyzická osoba, právnická osoba, stát)

Upozornění Od pojmu práva v objektivním smyslu musíme odlišit právo v subjektivním smyslu. Právo objektivní = souhrn všeobecně závazných pravidel lidského chování Právo subjektivní = míra možného chování účastníka určitého právního vztahu (možnost fyzické nebo právnické osoby chovat se určitým právem stanoveným způsobem – např. právo požadovat odměnu za vykonanou práci)

Znaky právních norem Právní norma je pravidlo chování, které je: všeobecně závazné státem vydané a státem také vynutitelné má zvláštní státem stanovenou a uznanou formu (formu tzv. pramene práva)

Prameny práva Pramen práva = forma, ve které jsou vyjádřena (obsažena) právní pravidla chování. Druhy pramenu práva: právní obyčej právní precedens normativní smlouva normativní právní akt

Prameny práva Právní obyčej (není pramenem českého práva) nejstarší pramen práva tzv. právo nepsané vzniklo živelně - dlouhodobým faktickým uskutečňováním určitého konkrétního chování je zabezpečeno státním donucením

Prameny práva Právní precedens (není pramenem českého práva, typický pramen angloamerického práva) právo soudcovské precedens je první rozhodnutí soudu ve věci, která není upravena obecně závazným předpisem stává se do budoucna závazným pro rozhodování ostatních soudů precedenty řeší tzv. mezery v právu (případy, kdy právo určitou situaci neupravuje)

Prameny práva Normativní smlouva smlouva, která zavazuje blíže neurčený okruh subjektů méně významný pramen českého práva existuje např. ve formě kolektivní smlouvy nebo mezinárodní smlouvy

Prameny práva Normativní právní akt základní pramen českého i evropského kontinen- tálního práva výsledek činnosti státního orgánu – projev pravomoci státního orgánu tvořit, měnit nebo rušit právní normy vydávány ve zvláštní formě – ve formě ústavy, ústavních zákonů, zákonů, vyhlášek a nařízení vlády

Prameny práva

Právní systémy Existují čtyři základní právní systémy, které vycházejí z různých právních pramenů: kontinentálně evropský právní systém anglosaský (angloamerický) právní systém islámský právní systém systém tradičních a náboženských práv

Kontinentálně evropský právní systém založen na normativních právních aktech (právních normách vydaných v rámci legislativní činnosti státních orgánů) nejvyšší právní sílu v systému normativních právních aktů má psaná ústava, která tvoří právní základ pro ostatní zákony i podzákonné akty vychází z římského práva, kde už ve starověku vedle obyčeje měl velký význam i zákon (tedy psané právo), jehož význam přetrval po celou dobu vývoje kontinentálního právního systému až do dneška

Kontinentálně evropský právní systém Pro tento právní systém je typická kodifikace velkých právních odvětví – vytváření obsáhlých kodexů (zákoníků) – nejstarší je tzv. Zákon dvanácti desek (5.st. př.n.l.), ve kterém bylo sepsáno veškeré tehdejší soukromé a veřejné právo, z pozdějších je to např. Francouzský občanský zákoník (1804) nebo Rakouský obecný občanský zákoník (1811).

Anglosaský právní systém založen zejména na právních precedentech a v menší míře na právních obyčejích Nevýhodou tohoto systému je jeho strnulost. Zatímco zastaralý právní předpis je možno zrušit nebo novelizovat, precedent je neměnný a nemůže být bezdůvodně měněn, a to ani tím soudem, který ho přijal. Tím je zajištěna stabilita práva. Od precedentu je však možno se odchýlit, jestliže se podstatně změnily okolnosti oproti těm, za kterých byl přijat, nebo pokud nově řešený případ má odlišné znaky.

Islámský právní systém typický pro islámské země, vychází ze svaté knihy Koránu - největším zákonodárcem je bůh, jediným božím právem je šaria, stát nemůže tvořit právo, boží zákon musí zůstat neměnný (tzv. zásada taklíd) Šaria není právním předpisem, ale souborem univerzálních pravidel pro věřící. Tato pravidla interpretují učencí (uláma), kteří tím vytvářejí tzv. fikh, tj. soustavu obecně závazných pravidel, která se blíží našemu chápání práva. Jednotlivé školy (rity) se od sebe poměrně výrazně liší – dvě hlavní větve sunnitská (převažuje) a šiitská (pouze Irák, Irán). Většina islámských zemí má i kodifikované právo nad rámec islámského práva – obchodní a zejména procesní právo obvykle převzato od kolonizátorů.

Systém tradičních a náboženských práv Opírá se o obyčejové právo a náboženské normy. Indie Pákistán Nepál Sri Lanka Keňa Uganda

Systém právního řádu Podle charakteru upravovaných vztahů dělíme právní řád na jednotlivá právní odvětví:

Systém právního řádu Další dělení právního řádu: právo veřejné právo soukromé

Právo veřejné Upravuje vztahy mezi státem a fyzickými nebo právnickými osobami. Charakteristické rysy veřejného práva: nerovnoprávné postavení subjektů (stát je ostatním účastníkům nadřazen) stát může jednostranně uložit povinnosti kogentní normy

Právo soukromé Upravuje vztahy mezi rovnoprávnými subjekty. Charakteristické rysy soukromého práva: rovnoprávné postavení účastníků (i když jedním z účastníků je stát) povinnosti lze uložit pouze na základě dohody dispozitivní normy

Legislativní proces Formální, právem upravený proces tvorby právních norem. Fáze legislativního procesu: podání návrhu zákona projednání návrhu zákona schválení zákona podepsání zákona vyhlášení (publikace) zákona

Legislativní proces Podání návrhu zákona Právo zákonodárné iniciativy (právo podávat návrhy zákonů) mají: poslanci senátoři vláda krajská zastupitelstva

Projednání návrhu zákona Legislativní proces Projednání návrhu zákona Návrh zákona se projednává (čte) v Poslanecké sněmovně 3 krát.

Legislativní proces Schválení zákona Zákon je schválen, hlasuje-li pro něj nadpoloviční většina přítomných poslanců. Ke schválení ústavy a ústavního zákona je nutná tzv. kvalifikovaná většina, tj. souhlas 3/5 většiny všech poslanců (alespoň 120 hlasů). Schválený zákon se postupuje k projednání Senátu. Pokud Senát návrh zákona zamítne nebo schválí s pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm znovu Poslanecká sněmovna.

Legislativní proces Poslanecká sněmovna přehlasuje Senát 101 hlasy. Schválený zákon musí být postoupen prezidentovi republiky. Prezident republiky má právo veta – do 15 dnů od postoupení může návrh zamítnout. Veto prezidenta může přehlasovat Poslanecká sněmovna 101 hlasy.

Legislativní proces Podepsání zákona Schválený zákon podepisuje prezident republiky, předseda Poslanecké sněmovny a předseda vlády.

Vyhlášení (publikace) zákona Legislativní proces Vyhlášení (publikace) zákona Schválený zákon musí být publikován (vyhlášen) ve Sbírce zákonů ČR. Dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů zákon nabývá platnosti. Účinnosti nabývá dnem, který je v zákoně uveden, nebo 15 dnů po vyhlášení ve Sbírce zákonů. Výjimečně může nabýt účinnosti dnem vyhlášení.

Legislativní proces Platnost zákona - vyjadřuje, že zákon byl stanoveným způsobem schválen kompetentními orgány a vyhlášen ve Sbírce zákonů (stal se platnou součásti českého právního řádu). Účinnost zákona = okamžik, od kterého jsme povinni se zákonem řídit.

Právní vztahy Vztahy mezi lidmi = vztahy společenské. Společenské vztahy, které jsou upraveny právními normami, jsou vztahy právní. Právní vztah = vztah upravený právní normou.

Právní vztahy Předpoklady vzniku právního vztahu: existence právní normy musí nastat určitá skutečnost, se kterou právní norma spojuje vznik tohoto právního vztahu – tzv. právní skutečnost

Právní vztahy

Struktura právního vztahu Subjekt (účastník)právního vztahu osoba fyzická osoba právnická stát Obsah právního vztahu = vzájemná práva a povinnosti účastníků Předmět právního vztahu (objekt) : věci (movité a nemovité) práva (lidská práva a svobody) lidské chování a jeho výsledky (právní zastoupení) výsledky duševní činnosti (vynálezy) hodnoty lidské osobnosti nemateriální povahy (čest, život, zdraví,lidská důstojnost)