Památky Prahy a královská cesta Praha Památky Prahy a královská cesta

Královská cesta Označuje se tak trasa, kterou po staletí projížděli čeští králové ke korunovaci v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Přebohaté korunovační průvody vycházely z prostranství na místě dnešního Náměstí republiky, kde stávalo městské sídlo panovníka zvané Králův dvůr. Projížděly Celetnou ulicí na Staroměstské a Malé náměstí a dále Karlovou ulicí na Křižovnické náměstí a na Karlův most, za ním Mosteckou ulicí a přes Malostranské náměstí vzhůru Nerudovou ulicí a ulicí Úvoz na Pohořelec, kde nedaleko Strahovského kláštera zabočily ostře vpravo. Cesta z Nerudovy ulice přímo na Hrad byla ve skále vytesána až v 17. století. Z Pohořelce průvod pokračoval přes Loretánské náměstí Loretánskou ulicí a Hradčanským náměstím do katedrály, kde proběhl vlastní korunovační obřad. Tato slavnostní jízda Prahou byla výrazem spojení hlavního města království s panovníkem i symbolem významu Prahy jako přirozeného centra Čech. Na oplátku obyvatelé ulic a náměstí na Královské cestě dávali vyjadřováním pozornosti projíždějícímu průvodu i bohatstvím výzdoby domů, paláců a chrámů najevo oddanost novému králi.

Historie královské cesty Od první korunovace českého krále v roce 1086 až po poslední v roce 1836 bylo během slavnostní mše v chrámu sv. Víta korunováno a svěceným olejem pomazáno 26 českých králů a 28 královen. Vůbec první královská korunovace se v Praze odehrála 15. června 1086, kdy na královský stolec usedl Vratislav I., do té doby český kníže Vratislav II. Poslední korunovace se v Praze odehrála v roce 1836, kdy se českým králem stal Ferdinand V. Dobrotivý. Jeho nástupce František Josef I. sice, a to celkem čtyřikrát, přislíbil, že českou korunou přijme, avšak nikdy tak přes snahu českých politiků neučinil. Korunovace byla významnou událostí, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení.

Procházka Královskou cestou Naši cestu započneme u Obecního domu, projdeme celou královskou cestu a skončíme na Petřínské rozhledně, odkud si ukážeme většinu významných pražských památek. Celetná ulice, začínající Prašnou bránou a ústící na Staroměstské náměstí, je první částí Královské cesty v pořadí, jakým ji procházely slavnostní korunovační průvody českých králů. Je jednou z nejstarších a historicky nejvýznamnějších pražských ulic. Jméno ulice pochází od calt, pleteného pečiva, které se tu peklo. Ve sklepeních řady domů se dochovaly základy románských a gotických budov, které ulici původně lemovaly, většina jich ale byla později přestavěna na honosné renesanční a barokní šlechtické paláce a měšťanské domy. Klenotem nové doby je dům U černé Matky Boží, vůbec první stavba jediného původem českého architektonického stylu kubismu.

Obecní dům a Prašná brána Obecní dům (původním názvem Reprezentační dům hlavního města Prahy) je jedna z nejznámějších secesních staveb v Praze, jež stojí na náměstí Republiky, v sousedství Prašné brány naproti domu U Hybernů. Je ukázkou pražské secese. Budova stojí na místě zbořeného areálu Králova dvora, dávného sídla českých králů. Prašná brána je pozdně gotická stavba vedle Obecního domu naproti domu U Hybernů. Jedná se o jeden ze symbolů Prahy. V bráně začíná Celetná ulice, která zde tvoří první část Královské cesty, která vede odtud až na Pražský hrad.

Staroměstské náměstí Staroměstské náměstí (dříve také Velké náměstí, lidově dnes Staromák) je náměstí v Praze v centrum Starého Města a historického jádra velkoměsta vůbec. Staroměstská radnice v Praze byla založena roku 1338 (jako první v Čechách) na základě privilegia uděleného staroměstským měšťanům králem Janem Lucemburským. Kostel Matky Boží před Týnem (lidově Týnský chrám), se nachází na Starém Městě pražském v blízkosti Staroměstského náměstí. Patří mezi umělecky nejvýznamnější pražské kostely a to jak po stránce architektonické, tak svým dochovaným vnitřním mobiliářem. Jeho západní průčelí uplatňující se směrem do náměstí tvoří jednu z nejznámějších dominant Prahy.

Staroměstský orloj Staroměstský orloj nebo také Pražský orloj jsou středověké astronomické hodiny, umístěné na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze. Orloj je poprvé doložen v listině z 9. října 1410. Orloji uprostřed dominuje astronomický ciferník a pod ním kalendářní deska. Na astronomickém ciferníku, odvozeném od astrolábu, lze odečíst různé časy, astronomické cykly, polohu Slunce a polohu Měsíce. Z kalendářní desky lze odečíst aktuální měsíc, den a nepohyblivé svátky křesťanského kalendáře. Nad astronomickým ciferníkem jsou dvě okna, v nichž se pohybují apoštolové. Orloj je dále doplněn sochami po okrajích, bustou anděla mezi okny apoštolů a ozvučeným kohoutem v horní části nad okny.

Pomník mistra Jana Husa a Poledník Pomník mistra Jana Husa od Ladislava Šalouna stojí v Praze na Staroměstském náměstí. Byl odhalen roku 1915, k pětistému výročí Husova upálení. Pražský poledník sloužil k určování poledne v Praze od roku 1652, vyznačený v pravé poledne stínem Mariánského sloupu na dlažbě Staroměstského náměstí

Karlův most Karlův most je nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze a druhý nejstarší dochovaný most v České republice. Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Praha se stala i díky kamennému mostu významnou zastávkou na evropských obchodních stezkách. Na Karlově mostě se nachází celkem 30 převážně barokních soch a sousoší. Většina z nich byla vytvořena až třista let po založení samotného mostu, tedy na přelomu 17. a 18. století. Podle legendy byla při stavbě do malty přidávána vajíčka. Později se také ukázalo, že vejce na stavbu nakonec použita nebyla a že se malta zalévala mlékem a vínem.

Plastika Bradáče Již mimo most je umístěn tzv. Bradáč. Nejedná se o sochu, ale o plastiku umístěnou na nábřežní zdi mezi Karlovým mostem a křížovnickým klášterem. Podle legendy znázorňuje prvního italského stavitele Juditina mostu z 12. století, jehož byl původně basreliéf součástí. Sloužila Pražanům na měření vody. Podle toho, jestli voda stoupla do výšky brady, nosu nebo očí, poznali, kam až voda ve městě dosáhne. Pokud se hladina Vltavy dotkne jeho vousů, je čas k zahájení evakuace Starého Města.

Malá strana a Nerudovka Malá Strana (původně Nové) je historické město a jedná se o jednu z nejstarších a nejpůsobivějších částí Prahy. Nachází se zde velké množství pozoruhodných staveb i dalších zajímavých míst – např. ostrov Kampa obtékaný Čertovkou, Malostranské náměstí rozdělené na dvě části kostelem sv. Mikuláše, Újezd s lanovou dráhou na Petřín. Sídlí zde obě části Parlamentu ČR – Poslanecká sněmovna i Senát. Z ministerstev tu sídlí Ministerstvo financí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo kultury. Nerudova ulice se nachází v Praze na Malé Straně. Stavby v této ulici mají historické portály a zajímavé na nich je, že mají starobylé zdobené dveře a historická domovní znamení – sošky, reliéfy a obrazy. Obrazy jsou umístěny u vchodu do domů a ve středověku plnily funkci dnešního číslování ulice. Podle svého domovního znamení nesly domy obvykle i své jméno (např. U Dvou slunců, U Červeného lva, U Zlaté koruny, U Osla v kolébce, U Tří housliček…).

Pražský hrad Pražský hrad je nejvýznamnější český hrad (původně raně středověké hradiště) stojící na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou v centru Prahy. Od 9. století býval sídlem českých knížat, později králů a od roku 1918 je sídlem prezidenta republiky. Je považován nejen za symbol města, ale i české státnosti a podle Guinessovy knihy rekordů za největší starobylý hrad na světě.

Katedrála Svatého Víta Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha je dominantní stavba na Pražském hradě. Jedná se o trojlodní gotickou katedrálu se třemi věžemi a sídelní kostel arcibiskupa pražského. V letech 1060–1920 byla zasvěcena třem významným českým světcům a nazývala se katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Do roku 1997 byl používán název chrám svatého Víta, proto je zkrácené označení svatovítská katedrála, nebo katedrála svatého Víta dosud zažitý název. Virtuální prohlídka Sv.Víta

Mrákotínský monolit Obelisk na Pražském hradě či též Mrákotínský monolit je vysoký štíhlý čtyřboký monolitický komolý jehlan stojící na třetím hradním nádvoří, odhalený u příležitosti výročí 10 let od vzniku Československa v roce 1928. Postaven byl jako památník padlým během první světové války. První monolit vylomený v roce 1923 se však při nehodě na cestě rozlomil a bylo nutné vylomit monolit druhý. Ten se zdárně povedlo do Prahy dopravit a začátkem listopadu 1928 byl vztyčen.

Zlatá ulička Zlatá ulička v Praze leží mezi hradčanskými zdmi a starým Úřadem nejvyššího purkrabího. V 16. století tu snad bydleli zlatníci. Nejstarší název uličky byl Zlatnická. Domky byly obývány až do 2. světové války, v současné době jsou zde galerie, originální krámky a expozice. Celá ulice je dlážděná tzv. kočičími hlavami, ulička je úzká a domky připomínají domečky pro panenky. Virtuální prohlídka Zlaté uličky

Výměna stráží Hradní stráž je elitní jednotka, která střeží Pražský hrad - sídlo prezidenta - 24 hodin denně. Slavnostní střídání vojáků Hradní stráže s fanfárami a výměnou standarty probíhá ve 12.00 hodin na 1. nádvoří.

Pražská Loreta Jedná se o největší zvonkohru, z roku 1694 složenou ze třiceti zvonů a zvonků ulitých v Amsterdamu a umístěných do hodinové věže. Loretánská zvonkohra zpočátku odzváněla jenom čas. Jedna chudá vdova měla 27 dětí, které jí umíraly na mor. Vždy, když některé z nich zemřelo, zazvonil jeden ze zvonků. Žalem nad všemi zemřelými dětmi nakonec zemřela i jejich matka a zvonkohra jí zazvonila mariánskou píseň, kterou od té doby hraje Loreta dodnes.

Petřín Petřínská rozhledna je s výškou přes 63,5 metrů jedna z nejznámějších dominant Prahy. V r. 1889 byli členové Klubu českých turistů na světové výstavě v Paříži, kde se tak nadchli pohledem na slavnou Eiffelovu věž, že se rozhodli vytvořit podobnou dominantu nad městem v Praze. Rozhledna byla vystavěna pro Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891. Virtuální prohlídka z Petřínské rozhledny

Zrcadlové bludiště na Petříně Petřínské bludiště je oblíbená dětská a turistická atrakce na vrchu Petřín v Praze. Stěny chodbiček bludiště tvoří 38 velkých zrcadel, v nichž návštěvník mnohokrát vidí sám sebe. Některá zrcadla jsou navíc zakřivená, takže obraz silně deformují.

Výhled z Petřína – Hladová zeď Hladová zeď, někdy nazývaná také Zubatá, nechal v letech 1360 - 1362 postavit český král Karel IV., aby zesílil městské opevnění Pražského hradu Zdi se začalo říkat „Hladová“ až později ve vztahu k hladomoru, který vypukl v roce 1361. V té době na stavbě pravděpodobně našla obživu část nezaměstnané městské chudiny a podle pověstí právě pomoc chudým byla účelem budování zdi.

Výhled z Petřína – Národní divadlo Národní divadlo v Praze patří mezi nejznámější divadla v České republice. Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 premiérou Smetanovy Libuše. 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště, oponu od Františka Ženíška i jeviště divadla. Požár byl pochopen jako „celonárodní katastrofa“ a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky - za 47 dní byl vybrán milion zlatých. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883 premiérou Libuše.

Výhled z Petřína - Vyšehrad Vyšehrad je historické opevnění na skále nad pravým břehem řeky Vltavy v Praze. K Vyšehradu se též vztahuje pověst o rytíři Horymírovi, jenž byl na Vyšehradě vězněn za knížete Křesomysla. Jako poslední přání se před smrtí chtěl naposledy projet na svém věrném koni Šemíkovi. Křesomysl nechal zavřít všechny brány, takže Šemík přeskočil i s Horymírem hradby a skočil rovnou do Vltavy. Horymír se zachránil, ale statečný Šemík na následky skoku uhynul.

Zdroje www.google.cz/maps www.kralovskacesta.cz www.wikipedie.cz www.virtualtravel.cz www.stovezata.praha.eu Václav Cibula – Pražské pověsti