Od obranné k expediční armádě? Vývoj české vojenské politiky 1989 – 2009

Hlavní fáze vývoje 1989 - 2009 Do roku 1989 a konec studené války Demokratické Československo, 1990 – 1992 Česká republika a směřování do NATO 1993 – 1999 Šok 11. září 2001,obrana proti terorismu Profilové nároky na bezpečnostní politiku v 2. dekádě 21. století

Dimenze vývoje a změn bezpečnosti země A/ Globální bezpečnostní poměry a hrozby B/ Bezpečnostní politika C/ Obranná a vojenská řešení a kapacita

Do roku 1989 a konec studené války Bipolární soupeření vojenských bloků s jasnými pravidly: Přibližná rovnováha sil a její udržování v útočných i obranných kapacitách Pravidlo deterrence/odstrašení (overkill) a symetrického snižování Pravidlo teritoriální sféry vlivu a integrity (příslušnost k bloku, identický politický systém a hospodářský systém, centrální design obranné politiky a doktriny) Nekonsenzuální přesah do třetích teritorií (konflikty v periferiích o vliv)

Do roku 1989 a konec studené války Hlavní rysy bipolárního období studené války: Stabilní symetrie situace, hrozeb a obrany Vzájemná znalost, relativní transparentnost a předvídatelnost (kontroly) Mizivá překvapení a kontrola rizik Možnost symetrie: Růst důvěry – pokles ohrožení – snižování rizik odzbrojením

Do roku 1989 a konec studené války Eroze symetrie a konec studené války porážkou/kapitulací sovětského bloku: Porážka teritoriální armády v asymetrickém konfliktu „v  „neutrální“ periferii (Afghánistán) Eroze politické homogenity, vnitřní legitimity a soudržnosti komunistického bloku Nárůst hospodářské a technologické asymetrie (IT ve vojenských technologiích)

Demokratické Československo 1990 - 1992 Vývoj československé armády   Historický kontext konce studené války a bipolárního světa Změna politického systému a vnitřní proměny formulace a realizace obranné politiky Změny zajištění a bezpečnosti země a geopolitický transfer Multipolární svět a změna bezpečnostních hrozeb

1990 – 1992 Synergie vnitřní a vnější změny: nový autonomní region SVE a visegrádská spolupráce Odchod z Varšavské smlouvy Odsun Sovětské armády politickou dohodou Podpora sjednocení Německa a ukončení rozdělení po 2. světové válce Udržení dohody o konvenčních silách mezi NATO a Varšavskou smlouvou

1990 – 1992 Konsekvence pro armádu: Plné zapojení do realizace geopolitických změn Vnitřní transformace v převaze jen personálními změnami a zrušením politických komponent Přechod od blokové útočné k obranné a teritoriální strategii Začátek redukce stavu Změna principů kontroly a řízení (civilní, parlamentní, vlastní strategie)

1990 – 1992 Pokles významu armády a vojenských operací v zajištění bezpečnostni a obrany země: Vzestup významu autonomní zahraniční politiky a bezpečnostní a diplomatické spolupráce Vstup do mezinárodní vojenské a bezpečnostní kooperace (přestáváme být hrozbou, začínáme produkovat bezpečnost pro druhé – VP, odsun CA) Aktivní budování kolektivní bezpečnosti (OBSE – narozdíl od paktu absorbuje rozdíly a spory, řeší je uvnitř) Nárůst transparence a předvídatelnosti Oslabení v oblasti zpravodajské a aktivních opatření, rozbití vlastního diplomatického krytí pro KGB, rozkrytí nebezpečných zahraničních sítí.

1990 – 1992 Nové geopolitické cíle a bezpečnostní hrozby Osvobození Kuvajtu a prvá válka proti Iráků v mezinárodní koalici 1991 Rozpad SSSR (puč maršálů) 1991 Zahájení balkánské etnické války 1991 Laxnost západní Evropy k balkánskému konfliktu a koncept „buffer zone“ pro bývalé satelity SSSR.

Česká republika a směřování do NATO (1993 – 1999) Rozdělení Československa Silný posun bezpečnostní politiky k Západu Vnitřní debata orientace k NATO a opuštění dominantní koncepce kolektivní bezpečnosti a OBSE Reflexe vojenských a bezpečnostních a politických rizik ve východní a jižní Evropě Aktivní diplomatický tlak na USA – rozšíření NATO -> PfP a zahájení bezpečnostní a vojenské komplexní spolupráce 1998 pozvání a 1999 vstup do NATO

Česká republika a směřování do NATO (1993 – 1999) Důsledky pro AČR technická operace rozdělení armády a výzbroje nová realokace a reorganizace sil vnitřní konsolidace a přebírání organizace západních armád (brigády) modernizace armády ve stínu koncepce ekonomického zajištění bezpečnosti první korupční a klientelistické skandály (ŠIS, ...) náběh do PfP (jazyky, kooperace, prověrky, legislativa, civilní a parlamentní kontrola)

Česká republika a směřování do NATO (1993 – 1999) Bezpečnostní vývoj 1994/12 Daytonská smlouva o míru na Baklkáně 1995 účast v IFOR – první aktivní vojenská mise v rámci formace NATO (GB) ověřvoání prostoru spolupráce, jejích technických, velitelských i operačních možností, budování sebedůvěry a důvěry budoucích spojenců. IFOR první obtížná expediční mise s plnými nároky na domácí zajištění. Pokračující dvojkolejnost domácí modernizace a výstavby sil (obranná i expediční).

Česká republika a směřování do NATO (1993 – 1999) Vstup do NATO Doprovázený a podmíněný závazky v oblasti modernizace a výstavby sil definovanými cíli (způsob dosažení je vlastníá rozhodnutí) Závazek financování 2,2% - opuštěný Mělká domácí a veřejná příprava na převzetí spoluodpovědnosti za kolektivní operace Politický a veřejný kolaps podpory operace NATO proti Jugoslávii Velitelská a politická spoluodpovědnost za rozhodování o vzdušné a pozemské operaci – první zátěžová zkouška české bezpečnostní politiky. Následný růst pocitu bezpečnosti, podpory členství a vstup do KFOR u české veřejnosti.

Šok 11. září 2001 a obrana proti terorismu První masivní asymetrický útok teroristickými prostředky na politické cíle. Irelevance vojenských obranných kapacit Irelevance kolektivní obrany NATO – aktivace článku 5 ve prospěch USA Transfer obrany do vnitřní bezpečnosti a vysunutí vojenské obrany do kolabujících států (teroristické základny) Nacionalizace obrany mimo společné kapacity Utlumení NATO a přechod do koalice ochotných a expedičních operací

Šok 11. září 2001 a obrana proti terorismu Nové principy protiteroristické obrany Propojení vnitřní a vnější bezpečnosti Preventivní zachytávání rizik a jejich eliminace Obrana jako informační systém před vojenským hardwarem Od multinárodní obrany k nadnárodním sítím a systémům (EU, NATO, FATF) Důraz na řešení příčin a nečekání na následky útoků

Šok 11. září 2001 a obrana proti terorismu Nový management rizik – management, obrana a prevence rizik Hrozba versus riziko asymetrického útoku Informace, poznání, analýza a management rizik Eliminace rizik (zdroje, kapacity a prevence radikalizace a rekrutace) Prevence rizik teroristického útoku – komplex včetně prvků mimo bezpečnostní systém (FT, AML) Právní a politické bariéry preventivní eliminace rizik Nadnárodní a globální obranné systémy (AMD)

Bezpečnostní politika v 1. dekádě 21. století Nový management hrozeb – aktivní obrana a transformace příčin terorismu Demokratizace jako důsledek vojenské invaze a porážky diktatury (Irák) Demokratizace jako vojensky asistovaná vnitřní politická, bezpečnostní a hospodářská transformace (Afghánistán, Irák ) Vnitřní vyčerpání rizikových států sankcemi a izolací (Irán) Podpora vojenských mezinárodních misí ke stabilizaci zhroucených států (Súdán, Somálsko, Jemen)

Pozice vojenských kapacit v zajištění obrany a bezpečnosti V současnoti a ve výhledu přednostně expediční, zpravodajská, policejní kapacita s vysokou flexibilitou a profesionalitou (multifunkčnost a flexibilnost, schopnost akulturace a spolupráce (mil-mil, civil-mil, police-mil, combat-peacekeeping) Podmínkou dlouhodobá udržitelnost, financování, flexibilnost a interakce s vyhodnocováním vývoje a adaptací a plánování strategie Multinárodost, specializace a kooperace

21. století Vnitřní bezpečnost komplexita bezpečnostního systému a obrany, informace a prevence (ZS a analýza) nutně posilování společné evropské obrany legislativy, informace a bezpečnostní spolupráce (EU – nadnárodní) teritoriálně infrastruktura, pohromy, havárie – zálohy, záchranné sbory, vlastní velitelská, plánovací a analytická kapacita povinnosti vyplývající z participace v NATO a zajištění vlastního území (vzdušný prostor apod.).

Závěr Vývoj požadavků odpovídá nárokům na profesionální armádu spíše expedičního typu Armádu plně začleněnou do společné obrany a případně nadnárodních sil a schopnou v takovém rámci operovat Bude narůstat napětí a asymetrie mezi národním politickým rozhodováním a mezinárodním nasazením a posláním našich sil. Bez adekvátního zázemí formulace bezpečnostní politiky v adekvátním kontextu nebudeme sto vnitropoliticky přebírat odpovědnost za nadnárodní operace (viz Radar, předsednictví) a profesionální armáda, GŠ AČR, ani MO to nejsou sto zvládnout a realizovat samostatně. Největší problém aktivní a realistická bezpečnostní politika na úrovni Parlamentu a v odborném zázemí.