Toxické látky v životním prostředí ; Modernizace výuky odborných předmětů Reg. č. projektu: CZ.1.07/1.1.08/03.0032 Toxické látky v životním prostředí

Dioxiny Je obecný název pro skupinu toxických polychlorovaných organických  heterocyklických sloučenin. Většinou se mezi ně řadí i polychlorované deriváty dibenzofuranu. .

Vlastnosti Dioxiny se v přírodě velmi pomalu rozkládají a díky své rozpustnosti v tucích mají schopnost se akumulovat v tukových tkáních. Nejznámějším dioxinem je 2,3,7,8-tetrachlordibenzo-p-dioxin (TCDD), který vzniká nedokonalým spalováním chlorovaných organických látek, například dichlorbenzenu. Ve velmi vysokých dávkách způsobují dioxiny trvalé poškození pokožky známé jako chlorakné. Karcinogenita TCDD byla potvrzena v roce 2001, kdy byl dioxin překlasifikován ze skupiny „pravděpodobný karcinogen“ (2A) na „známý karcinogen“ (1). Na rozdíl od většiny jiných toxických látek či karcinogenů není pro dioxin stanovena bezpečná dávka; předpokládá se, že je škodlivý v jakékoliv detekovatelné koncentraci. Některé zdroje dokonce udávají, že TCDD je nejsilnější známý karcinogen.

Tvář Viktora Juščenka poznamenaná otravou dioxiny

Americká letadla rozprašují Agent Orange během  války ve Vietnamu

Zdravotní rizika dioxinů Štítná žláza Dioxiny narušují hormonální činnost Prsa Během kojení mohou dioxiny přecházet od matky k dítěti Reprodukční systém Nižší počet spermií, afrofie varlat, poruchy plodnosti, ztráta schopnosti donosit plod Kůže Dioxiny mohou způsobit kožní onemocnění zvané chlorakne Tukové tkáně Dioxin se ukládá v tukových tkáních Krev Dioxin může být detekován v krevních testech

Polychlorované bifenyly Jsou skupinou perzistentních látek vznikajících chlorací bifenylů. PCB jsou chemicky stálé, tepelně odolné, přilnavé a nehořlavé. Zahrnují celkem 209 příbuzných Látek s alespoň 4 navázanými Atomy chlóru. Obecný vzorec je tedy C12H10-xClx.

Historie PCB PCB se začaly masově používat ve 30. letech 20. století v USA. Odtud se pomalu rozšířily do celého světa. Používaly se jako běžná aditiva v barvách, lacích, hydraulických zařízeních, či teplonosných médiích. Byly náplní transformátorů, kondenzátorů a dalších zařízení. V 60. letech se však začaly objevovat první náznaky, že PCB látky nejsou tak neškodné, jak se myslelo. Ačkoliv se původně vůbec nepředpokládalo, že by někdy mohly proniknout do potravního řetězce, byly stále častěji diagnostikovány v tkáních organismů, zejména pak u predátorů na vrcholu řetězce, ale také v mléce a mase krav, koz a dalších podobných živočichů.

Zdravotní rizika Podrobný toxikologický výzkum postupně odhalil, že zatímco akutní toxicita PCB je nízká, výrazně nebezpečnějších je chronické vystavení nízkým dávkám, vzhledem k jejich schopnosti perzistence. Za nejvážnější jsou považována  karcinogenní rizika, zejména pokud jde o rakovinu slinivky břišní a rakovinu jater. Dále bylo prokázáno, že mají nepříznivý účinek na výkon imunitního systému, poškozují játra a snižují plodnost.

Bisfenoly Bisfenol A (BPA) je organická chemická sloučenina, která se využívá při výrobě plastů. Chemicky se jedná o 2,2-bis(4-hydroxyfenyl)propan. Využití: monomer při výrobě polykarbonátů, a ty se využívají při výrobě např. CD a DVD, kojeneckých lahví, ale také ve stomatologii, stavebnictví, elektronice nebo medicíně. Jeho celosvětová produkce činí kolem tří milionů tun ročně a roste. Bisfenol A se připravuje chemickou reakcí fenolu s acetonem v kyselém prostředí.

Škodlivost BPA Při pokusech na zvířatech se ukázalo, že vystavení bisfenolu A během nitroděložního vývoje ovlivňuje vývoj prsní tkáně plodu a zvyšuje riziko výskytu rakoviny prsu v pozdějším věku, a také způsobuje úbytek spermií u mužů. Výsledky studie prováděné v USA nasvědčují tomu, že má bisfenol A negativní účinky na fungování imunitního systému člověka. Od 1. června 2011 se v Evropské unii nesmějí prodávat kojenecké láhve s obsahem bisfenolu A. V dubnu 2012 Švédská vláda ohlásila zákaz použití bisfenolu A v obalech potravin určených dětem do 3 let věku.

Benzen je organická sloučenina (uhlovodík patřící mezi areny) se sladkým zápachem. Při pokojové teplotě je to bezbarvá, hořlavá a toxická kapalina známá svými karcinogenními účinky. Benzen má menší hustotu než voda a ve vodě je nerozpustný. Hořením se uvolňují saze. Uhlovodíkový zbytek (funkční skupina) vytvořený od benzenu se nazývá fenyl. V přírodě se vyskytuje např. v ropě. Získává se z automobilové dopravy, vypařování motorového paliva při manipulaci a skladování.

Benzen Zdravotní rizika Vdechování malého množství benzenu může způsobit bolest hlavy, pocit únavy, zrychlení srdečního tepu, chvění a ztrátu vědomí. Velká koncentrace benzenu ve vzduchu může mít za následek i smrt. Benzen poškozuje kostní dřeň a způsobuje chudokrevnost. Využití : Benzen se používá v průmyslu jako důležité rozpouštědlo a jako výchozí látka mj. pro výrobu léčiv, kompaktních disků, plastů, barviv a výbušnin. V malém množství se přidává do benzínu pro zlepšení oktanového čísla. Využívá se i k výrobě kosmetických  přípravků. Pomocí benzenu se připravují také další důležité chemikálie, především styren.

Chemická struktura benzenu

Alkoholy  jsou nearomatické hydroxylové deriváty uhlovodíků. Tyto organické sloučeniny obsahují skupinu OH a mají velký význam. Nejznámější ze skupiny alkoholů je ethanol, který je znám pro své hojné využití v průmyslu paliv (biopaliva), potravinářství (alkoholické nápoje), kosmetice a především v mnoha reakcích v organické syntéze. jsou organické chemické sloučeniny ze skupiny hydroxyderivátů. Deriváty uhlovodíků, které vznikájí náhradou jednoho či více atomů vodíku na atomu uhlíku nearomatického uhlovodíku hydroxylovou skupinou (-O-H).

Methanol CH3OH Methanol podléhá evidenci, jedná se o nervový jed, otrava se projevuje bolestmi hlavy, závratěmi, později dvojité vidění, při vyšší dávce slepota, nejistá chůze. 10 ml stačí na oslepnutí po požití 25 ml methanolu nastává okamžitá smrt. (Množství methanolu je udáno na dospělého jedince o hmotnosti 70 kg.) 

Ethanol CH3CH2OH Ethanol je taktéž nervový jed, jeho LD50=21 g.kg-1, je schopen zesílit účinek některých léků (hypnotika), za 1 hodinu je v krvi maximální koncentrace. Malé dávky způsobují euforii, posilují sebevědomí, snižují úzkost. Těžká otrava se projevuje ztrátou vědomí, zástavou dechu a následnou smrtí. Chronickou otravou trpí alkoholici, dochází k postupnému poškozování jater (cirhóza), dále je výskyt alkoholových halucinací, nebo tzv. alkoholové epilepsie.