T 3 – Základy a pravidla střelby STŘELECKÁ PŘÍPRAVA T 3 – Základy a pravidla střelby

UČEBNÍ CÍLE Seznámit cvičící se základy a pravidly střelby, potřebnými ke splnění nácviku ve střelbě a základního cvičení střeleb ze samopalu.

UČEBNÍ ÚKOLY Děj výstřelu, zpětný ráz zbraně a omezení jeho vlivu při střelbě Let střely vzduchem, prvky dráhy střely, metná dálka a její využití Volba výchozích prvků při střelbě na pevné a mizivé cíle Oprava střelby

LITERATURA : Vševojsk 4-2 Vševojsk 4-4 Vševojsk 4-7

Děj výstřelu, zpětný ráz zbraně a omezení jeho vlivu při střelbě 1. Učební úkol Děj výstřelu, zpětný ráz zbraně a omezení jeho vlivu při střelbě Balistika je nauka o vrhání střel ze střelných zbraní. Vnitřní balistika zkoumá pohyb střely v té části jejího pohybu, pokud na ni působí plyny, které vznikají hořením prachové náplně náboje. (pohyb střely v hlavni a kousek za ní) Vnější balistika zkoumá pohyb střely od okamžiku, kdy na ni přestanou působit plyny, které vznikají při výstřelu hořením prachové náplně náboje. Z praktických důvodů se jako dělítko mezi vnitřní a vnější balistikou bere ústí hlavně. (pohyb střely vzduchem)

Děj výstřelu: Je děj, který charakterizuje část pohybu střely v hlavni a těsně za hlavní. Výstřel: Vymetení střely z hlavně tlakem plynů vzniklého hořením prachové náplně.

Děj výstřelu je charakterizován těmito znaky: vysokým tlakem plynů, vysokou teplotou, krátkou dobou, po kterou probíhá, hořením střelného prachu, které probíhá postupně v uzavřeném, stále se zvětšujícím prostoru za střelou.

Děj výstřelu p0 – tlak „forsírování“ (zpohybnění, odpoutání), pmax – maximální tlak, pK, vK – tlak plynů a rychlost střely v okamžiku dohořívání prachu, pu – tlak plynů v okamžiku, kdy střela opouští hlaveň, v0 – počáteční rychlost střely, vmax – maximální rychlost střely, ph – tlak okolní atmosféry Předběžná fáze – od okamžiku vznícení prachové náplně do začátku pohybu střely. Střela se vlivem tlaku plynů zařízne do drážek vývrtu hlavně. (tlak forsírování) První fáze – (základní) od okamžiku kdy je dosaženo tlaku forsírování a střela začala svůj pohyb, až do konce hoření prachové náplně. Na začátku fáze množství plynu roste rychleji než prostor za střelou tlak se rychle zvyšuje až na maximální tlak. Pak v důsledku rychlého zvyšování rychlosti střely roste prostor za střelou rychleji než vznik nových plynů a tlak začíná klesat. Druhá fáze – Od konce shoření prachové náplně do okamžiku, kdy střela opustí hlaveň. Rozpínání silně stlačených a horkých plynů. U některých druhů zbraní (krátká hlaveň-pistole) nemusí druhá fáze být, protože prachová náplň ještě hoří i po opuštění hlavně střelou. Třetí fáze – od okamžiku kdy střela opustí hlaveň, do okamžiku kdy na ni přestane působit tlak plynů. Plyny unikají z hlavně vyšší rychlostí než je rychlost střely. Na konci této fáze má střela nejvyšší rychlost.

Děj výstřelu je možno rozdělit na čtyři údobí (fáze): předběžná fáze, první (základní) fáze, druhá fáze, třetí (přechodová) fáze. Pro zopakování!

Počáteční rychlost střely je rychlost pohybu střely u ústí hlavně. v0 (m . s-1). Velikost počáteční rychlosti střely závisí především na těchto faktorech: hmotnosti střely, hmotnosti prachové náplně, způsobu hoření prachu, délce hlavně, typu vývrtu hlavně, nabíjecí hutnotě Velikost počáteční rychlosti střely je jednou z nejdůležitějších charakteristik bojových vlastností zbraní. Střela s větší počáteční rychlostí má větší dolet, větší pohybovou energii a větší průbojný a ničivý účinek. Současně se zmenšuje i vliv větru a jiných povětrnostních vlivů na let střely, má vliv taky na plochost dráhy letu střely. nabíjecí hutnota (poměr hmotnosti prachové náplně k vnitřnímu objemu nábojnice při normálně nasazené střele)

Zpětný ráz, jeho příčiny a důsledky: Zpětný ráz je pohyb zbraně dozadu při výstřelu, způsobený tlakem prachových plynů na dno nábojnice. Zpětný ráz se projevuje nárazem do ramene, ruky, země, u větších zbraní se kompenzuje jinými způsoby.

Zpětný ráz zbraně Při hoření pachové náplně náboje v hlavni tlačí vznikající plyny na všechny strany. Tlak do stran je rušen pevností hlavně. Směrem k ústí hlavně tlačí na dno střely, v opačném směru na dno nábojnice. Protože je hlaveň u střelných zbraní spojena s pažbou (tělem, rámem, pouzdrem závěru), přenáší se tento tlak na rameno střelce (podstavec zbraně). Protože bod opory zbraně leží vždy pod osou hlavně, po níž působí síla zpětného rázu, rozloží se síla zpětného rázu (R) na složku (R2), která působí ve směru opory a složku (R1), která působí kolmo na ni. Z uvedeného vyplývá, že složka (R2), která působí na oporu je menší než celková síla zpětného rázu R. Navíc složka (R1), která působí kolmo na složku (R2) způsobuje mírné nadzvednutí (poskočení) zbraně při výstřelu, čímž se mění poloha zbraně v okamžiku výstřelu. Dochází k tomu, protože síla (S1), kterou opora působí proti zpětnému rázu a  síla (S2) zpětného rázu neleží v jedné ose, tedy tvoří dvojici sil. Úhel, o který se zbraň při výstřelu nadzvedne se nazývá úhel zdvihu (gama), ve kterém se navíc projevuje i vliv chvění hlavně.

Úsťová brzda Zpětný ráz je u různých zbraní různý, u některých prakticky nulový (pancéřovka RPG-7 – otevřená hlaveň) a není stejný ani u stejné zbraně při každém výstřelu. U těžších zbraní dosahuje značné hodnoty. Proto je třeba tento pohyb zbraně zpomalit a brzdit (úsťové brzdy, kompenzátory apod.). Vliv úhlu zdvihu (aby se co nejméně projevoval v přesnosti střelby) se u každé zbraně odstraňuje nastřelováním a u ručních zbraní i co nejlepší vycvičeností střelce (správné držení zbraně, správné přilícení, využití opory), dále správnou údržbou zbraně a dodržováním pravidel a způsobů střelby. U některých zbraní se zpětný ráz využívá ke znovunabití zbraně (např. samočinné zbraně s dynamickým závěrem).

? Co je to Děj výstřelu? Děj, který charakterizuje část pohybu střely v hlavni a těsně za hlavní. Kolik fází má Děj výstřelu? Čtyři. (Předběžná fáze, I. Fáze, II. Fáze, III. Fáze) Co je to Zpětný ráz? Pohyb zbraně dozadu při výstřelu, způsobený tlakem prachových plynů na dno nábojnice.

Let střely vzduchem, prvky dráhy střely, metná dálka a její využití 2. Učební úkol Let střely vzduchem, prvky dráhy střely, metná dálka a její využití Vnější balistika zkoumá pohyb střely od okamžiku, kdy na ni přestanou působit plyny, které vznikají při výstřelu hořením prachové náplně náboje. Z praktických důvodů se jako dělítko mezi vnitřní a vnější balistikou bere ústí hlavně. (pohyb střely vzduchem)

Dráha střely Je to křivka, kterou střela opisuje při letu vzduchem a která se nazývá balistická křivka Za letu působí na střelu dvě vnější síly: síla zemské přitažlivosti (gravitace) síla odporu vzduchu Tlakem plynů vzniklých v hlavni při výstřelu hořením prachové náplně je střela vypuzena z hlavně a začíná svůj pohyb vzduchem.

Let střely vzduchem Pokud by na střelu nepůsobily žádné síly, střela by letěla svou setrvačností přímočaře a rovnoměrně ve výstřelné rovině. Jestliže by se střela pohybovala ve vzduchoprázdnu, dráha střely by se měnila vlivem zemské přitažlivosti a střela by opisovala souměrnou křivku

Balistická křivka Dráha střely ve vzduchu se může tedy charakterizovat takto: Vzestupný oblouk je delší a pozvolnější než oblouk sestupný. Úhel doletu je větší než úhel výstřelu (Úd  Úv). Počáteční rychlost střely je větší než rychlost konečná (v0  vk)

Stabilizace střely stabilizace rotací stabilizace čelní hranou stabilizace šípová stabilizace stabilizátory stabilizace kombinovaná Kromě uvedených sil působí ne střelu za letu vzduchem i jiné vlivy (povětrnostní, balistické a topografické). Všechny tyto síly na střelu působí a mění její dráhu. Tyto vlivy je nutno snížit na minimum, aby nedošlo k převracení střely. Proto je třeba střelu za letu stabilizovat. Druh stabilizace je závislý na druhu zbraně

Derivace: Derivace je odklon dráhy střely od výstřelné roviny na stranu jejího otáčivého pohybu Nejčastější stabilizací je stabilizace rotací. Přitom dochází k jevu, který se nazývá derivace.

Derivace: Derivace je odklon dráhy střely od výstřelné roviny na stranu jejího otáčivého pohybu Nejčastější stabilizací je stabilizace rotací. Přitom dochází k jevu, který se nazývá derivace.

Prvky dráhy střely: bod výstřelu – je střed ústí hlavně, je to počátek dráhy střely, úroveň ústí – vodorovná rovina proložená bodem výstřelu, bod doletu – průsečík dráhy střely s úrovní ústí, vrchol dráhy střely – maximální výška dráhy střely nad úrovní ústí, úhel výstřelu (Úv) – úhel, který svírá tečna k dráze střely v bodě výstřelu s úrovní ústí, úhel doletu (Úd) – úhel, který svírá tečna k dráze střely v bodě doletu s úrovní ústí, náměrná – přímka, která je prodloužením osy hlavně zbraně zamířené na cíl, náměr (elevační úhel) – úhel, který svírá náměrná s úrovní ústí, výstřelná – přímka, která je prodloužením osy hlavně zbraně v okamžiku výstřelu, výstřelná rovina – svislá rovina procházející náměrnou, úhel zdvihu – úhel, který svírá výstřelná s náměrnou, vodorovný dostřel – horizontální vzdálenost od bodu výstřelu k bodu doletu, bod nárazu – průsečík dráhy střely s terénem (země, překážka, cíl), úhel nárazu (Ún) – úhel mezi tečnou k dráze střely v bodě nárazu(n) a tečnou k terénu (t) záměrný bod (ZB) – bod, na který zamiřuje zbraň, záměrná – přímka procházející od oka střelce přes střed výřezu hledí v úrovni záměrných hran a přes vrchol mušky k záměrnému bodu, záměrný úhel () – úhel sevřený náměrnou a záměrnou, polohový úhel cíle (Úp) – úhel sevřený záměrnou a  úrovní ústí, hlední dálka – vzdálenost od bodu výstřelu k průsečíku dráhy střely se záměrnou, topografická dálka – horizontální vzdálenost cíle od bodu výstřelu, převýšení dráhy střely nad záměrnou – vzdálenost libovolného bodu dráhy střely od záměrné

Prvky dráhy střely: náměrná – přímka, která je prodloužením osy hlavně zbraně zamířené na cíl, výstřelná – přímka, která je prodloužením osy hlavně zbraně v okamžiku výstřelu, záměrný bod (ZB) – bod, na který zamiřuje zbraň, záměrná – přímka procházející od oka střelce přes střed výřezu hledí v úrovni záměrných hran a přes vrchol mušky k záměrnému bodu, převýšení dráhy střely nad záměrnou – vzdálenost libovolného bodu dráhy střely od záměrné

Tvar dráhy střely a její praktický význam Úhel, při kterém je vodorovný dostřel největší, se nazývá úhel největšího dostřelu (30o až 50o). ploché dráhy střel – dráhy střel, které vznikají při menších úhlech náměru, než je úhel maximálního dostřelu, strmé dráhy střel – dráhy střel, které vznikají při větších úhlech náměru, než je úhel maximálního dostřelu, sdružené dráhy střel – dráhy, které mají stejný vodorovný dostřel při různých úhlech náměru Tvar dráhy střely závisí na velikosti náměru. S jeho zvětšováním se zvětšuje výška dráhy střely i vodorovný dostřel, ale jen do určité hranice. Za ní se výška dráhy střely sice zvětšuje, ale vodorovný dostřel se zmenšuje.

Tvar dráhy střely a její praktický význam

Metná dálka Je dálka, při níž dráha střely nepřevyšuje výšku cíle po celé své dráze. metná dálka závisí na výšce cíle a plochosti dráhy střely. v mezích metné dálky mohou být zasaženy cíle beze změny nastavení hledí. záměrný bod se volí na spodním okraji cíle. Právě plochost dráhy střely (převýšení dráhy střely nad záměrnou) má největší význam pro praktickou střelbu. Zejména se to týká zbraní s plochou dráhou střely, protože čím plošší je dráha střely, tím větší je dálka, ve které může být cíl zasažen s jedním nastavením hledí. Čím vyšší je cíl a čím plošší je dráha střely, tím větší je metná dálka a tedy cíl může být zasažen při stejném nastavení hledí s větší pravděpodobností.

Metná dálka Metná dálka se určuje pomocí tabulek střelby porovnáním převýšení dráhy střely nad záměrnou s výškou cíle. Na předchozím obrázku je graficky znázorněná metná dálka pro 7,62mm kulomet vz. 59L pro střelbu na vpřed běžící figuru (terč č. 8) s použitím tabulek z předpisu Vševojsk-4-4, což pro praxi postačuje. Další interpolací je možno pak vypočítat metnou dálku přesněji (v tomto konkrétním případě by to bylo 625m).

? Co je to záměrný bod? – bod, na který zamiřuje zbraň. Je to balistická křivka - křivka, kterou střela opisuje při letu vzduchem. Jaké známe způsoby stabilizace střel? - rotací, čelní hranou, šípovitostí, stabilizátorem, kombinovaně. Co je to záměrný bod? – bod, na který zamiřuje zbraň. Co je to Metná dálka? - dálka, při níž dráha střely nepřevyšuje výšku cíle po celé své dráze.

Volba výchozích prvků při střelbě na pevné a mizivé cíle 3. Učební úkol Volba výchozích prvků při střelbě na pevné a mizivé cíle K tomu aby střela doletěla na cíl a zasáhla jej, je nutné dát před výstřelem hlavni určitou polohu ve vodorovné i svislé rovině. – To se nazývá mířením nebo zamiřováním. Místo na které zamiřujeme se nazývá záměrný bod.

Míření Rovná muška K tomu aby střela doletěla na cíl a zasáhla jej, je nutné dát před výstřelem hlavni určitou polohu ve vodorovné i svislé rovině. – To se nazývá mířením nebo zamiřováním. Místo na které zamiřujeme se nazývá záměrný bod.

Chyby v míření

Výchozí prvky pro střelbu hodnota hledí poloha záměrného bodu Proto má zásadní praktický význam tvar dráhy střely, především pak velikost převýšení dráhy střely nad záměrnou, odpovídající nastavené dálce hledí a poloze záměrného bodu v určité vzdálenosti k cíli. Volba výchozích prvků pro střelbu musí zaručovat zasažení cíle do středu. Hodnota převýšení dráhy střely nad záměrnou pro konkrétní dálky a zbraně se najde v tabulkách Vševojsk-4-4.

1. způsob spočívá v tom že: - dálka nastavená na hledí (H) je stejná jako dálka k cíli - pak, má-li být zasažen cíl do středu, je záměrný bod totožný se středem cíle - převýšení dráhy střely nad záměrnou má při průniku střely cílem nulovou hodnotu; - tímto způsobem lze dosáhnout nejpřesnější a nejúčinnější střelbu, protože střední zásah se kryje se středem cíle a obrazec rozptylu pokrývá celou nebo většinu plochy cíle; - v praxi však střelba tímto způsobem bude závislá na zjištění skutečné dálky k cíli, velikosti cíle a charakteru bojové činnosti

2. způsob spočívá v tom že: - dálka nastavená na hledí odpovídá metné dálce pro konkrétní výšku cíle - pak, má-li být zasažen cíl do středu, je záměrný bod totožný se středem spodního okraje cíle - Půjde o nejčastěji využívaný způsob volby výchozích prvků pro střelbu (tzv. střelbu v metné dálce, která se využívá při rychlém spádu bojové činnosti, v nenadálých situacích a za omezené viditelnosti.

3. způsob spočívá v tom že: - dálka nastavená na hledí je zpravidla větší než dálka k cíli - pak, má-li být zasažen cíl, musí být záměrný bod zvolen podle převýšení dráhy střely nad záměrnou v dálce, která odpovídají dálce cíle Půjde zejména o střelbu v takových vzdálenostech k cíli, kdy dochází k překrytí cíle mířidly. Hodnota hledí se pak volí tak, aby velikost převýšení dráhy střely společně s volbou záměrného bodu zaručovaly zásah do středu cíle, zpravidla takové hledí a převýšení, aby ZB byl ve středu spodního okraje cíle.

Metná dálka pro střelbu ze Samopalu vz.58 Na cíl vysoký 0,5m …….300m (hledí 3) Na cíl vysoký 1m ………400m (hledí 4) Na cíl vysoký 1,5m …….500m (hledí 5)

Podmínky základního cvičení střeleb I. část ZCS ze Sa vz. 58: střelba na pevný cíl Cíl – terč č. 4 - nekrytě ležící figura s kruhy 0,5 x 0,5 m umístěná na rámu 0,75 x 0,75 m, vzdálenosti k cíli – 100 m, způsob střelby – jednotlivými ranami, počet nábojů – 3, poloha při střelbě – vleže s oporou, hodnocení podle dosažených bodů: 25 až 30 – výtečně, 20 až 24 – dobře, 15 až 19 – vyhovující.

Podmínky základního cvičení střeleb II. část ZCS ze Sa vz. 58: střelba na mizivý cíl, padající po zásahu Cíl - terč č. 8 - vpřed běžící figura 1,5 m x 0,5 m, vzdálenost k cíli – 200 m, způsob střelby- krátkými dávkami, počet nábojů – 6, poloha při střelbě – vleže zpoza krytu bez opory, hodnocení se provede při zasažení figury podle výsledku I. části.

Volba výchozích prvků pro střelbu při plnění 1.části ZCS HLEDÍ - „3“ ZB - střed spodního okraje cíle jde o cíl malý, dojde tedy k překrytí cíle mířidly zbraně, není proto možno zamířit přesně hledím „l“ na střed cíle, je-li třeba zasáhnout střed cíle, je třeba zjistit hledí, při kterém střela má převýšení dráhy 25 cm (1/2 výšky na terč č. 4) 100 m, při nastavení hledí „3“ má střela na 100 m převýšení nad záměrnou 28 cm, je nutno nastavit hledí „3“ a zamířit horní hranou hledí a vrcholem mušky tzv. „rovnou muškou“ na střed spodního okraje cíle (zásahy budou ve středu cíle).

Volba výchozích prvků pro střelbu při plnění 2.části ZCS HLEDÍ - „2“ / ZB - střed cíle HLEDÍ - ,,3“ / ZB - do kolen HLEDÍ - ,,5“ / ZB - střed spodního okraje cíle jde o cíl velký, dobře viditelný, lze tedy zvolit hledí odpovídající dálce k cíli a jako ZB zvolit střed cíle, zásahy pak budou ve středu cíle, dále lze nastavit hledí „3“ a zamiřovat do kolen cíle, neboť převýšení dráhy střely nad záměrnou ve vzdálenosti cíle, tj. na 200 m je 31 cm, poslední možností je využít MD, tzn. nastavit hledí „5“ a jako ZB zvolit střed spodního okraje cíle

? Co jsou to Výchozí prvky pro střelbu? - Hodnota hledí a Poloha záměrného bodu Jaká je metná dálka při střelbě ze Sa vz.58 na cíl vysoký 0,5 m? - 300 m

4. Učební úkol Oprava střelby Opravu střelby provádíme změnou výchozích prvků, tedy změnou hledí nebo změnou záměrného bodu. Abychom mohli opravu střelby provést, musíme nejprve vyhodnotit zásahy předešlé střelby, neboli určit střední zásah Znalost určování středního zásahu je důležitá pro praxi každého střelce, protože se používá při nastřelování zbraní a neznalost určování středního zásahu vede ke špatnému nastřelení zbraní.

Způsoby určování středního zásahu postupným dělením úseček. Tento způsob určování středního zásahu lze použít do maximálně pěti zásahů pomocí os rozptylu. Tento způsob určování středního zásahu se používá při velkém počtu zásahů výpočtem. Tento způsob se používá pro přesnější určování středního zásahu, ale ve střelecké praxi se pro běžné potřeby neužívá

Určování středního zásahu postupným dělením úseček

Určování středního zásahu postupným dělením úseček

Určování středního zásahu postupným dělením úseček

Určování středního zásahu postupným dělením úseček

Určování středního zásahu pomocí os rozptylu

Určování středního zásahu výpočtem

Oprava střelby přenesením záměrného bodu Opravu střelby přenesením záměrného bodu provedeme tak že posuneme záměrný bod vůči původnímu zrcadlově od zjištěného odchýlení středního zásahu. Tedy je-li střední zásah například odchýlen od kontrolního bodu doprava a nahoru, přeneseme záměrný bod doleva a dolu o stejnou vzdálenost.

Oprava střelby přenesením záměrného bodu Střední zásah je odchýlen od kontrolního bodu doprava a nahoru Proto musíme přenést záměrný bod od původního záměrného bodu doleva a dolu o stejnou vzdálenost.

Oprava střelby přenesením záměrného bodu Střední zásah byl při první střelbě odchýlen od kontrolního bodu doprava a nahoru Proto jsme přenesli záměrný bod od původního záměrného bodu doleva a dolu o stejnou vzdálenost.

? Čím provádíme Opravu střelby? - Změnou výchozích prvků, tedy změnou hledí nebo změnou záměrného bodu. Jaké máme způsoby určování středního zásahu? - Postupným dělením úseček, Pomocí os rozptylu, Výpočtem.

KONEC PREZENTACE Děkuji za pozornost