Romský model rodiny v konfrontaci s většinovým Kateřina Šárková

Kdo jsou Romové Romové, nesprávně Cikáni – populace společného původu a kdysi patrně i společného jazyka a kultury, několik jazykově a kulturně příbuzných etnik. Žijí rozptýleni v Evropě, v severní Africe, jihozápadní Asii, Severní Americe a v Austrálii. Celkový počet je odhadován na 7 milionů osob, v Evropě žije asi 5 milionů, v Asii asi 1 milion osob. Jazyk patří k indické větvi indoevropské rodiny, existuje v mnoha dialektech. Potomci migrantů, kteří v l. tisíciletí opustili Indii. Žili kočovným způsobem života, přes Blízký východ postupovali ve 12. století do střední Evropy a přes Egypt do severní Afriky a na Pyrenejský poloostrov. Od středověku pronásledováni, což bránilo jejich integraci do majoritních společností. Od 18. století se některé skupiny začaly usazovat.

Historie V průběhu celé historie se nám o Romech zachovali jen dokumenty, které napsali příslušníci jiných národů Původ: Indie, nejnižší sociální vrstva Typická povolání: Kočovníci: kováři, řemeslníci zpracovávající kov, dřevo, hlínu a jiný materiál Romští muzikanti, tanečníci, kejklíři se potulovali za neurčitým cílem a doplňovali zdroje své obživy žebrotou, krádežemi a dalšími projevy příživnictví.

Historie Kočovníci stáli hierarchicky výš než tuláci a vzájemnou distanci mezi nimi vyjadřoval zákaz společně požívat vařenou stravu – typický výraz sociálního odstupu mezi vyšší a nizší kastou. Po rozmnožení generace se část z nich stěhovala na sever do Paňdžábu a posléze na západ. Tento exod se uskutečňoval v několika proudech různých velikostí a probíhaly v době od 3.-5. a 9.-10. stol. Podle lingvistů se asi na 1 stol. Zastavili v Iránu. Epos Šáh- náme (Kniha králů)

Historie Tři základní jazykové skupiny: Syrská (Dom) Arménská (Lom) Evropská (Rom) Lingvisté rozeznávají nejméně 13 jazyků, kdy došlo k lexikálním výpůjčkám. Nejvíce slov bylo vypůjčeno z řečtiny a jazyků balkánských národů. Z toho lze odvozovat delší pobyt Romů na území byzanské říše (2-3století). Byli označováni jako Athinganoi – původně nadávka pro příslušníky manichejské sekty – věnovala se věštění a magii.

Athinganoi Z athinganoi vzniklo nejrozšířenější pojmenování Romů Latinsky: acinganus, cinganus,cingerus Turecky: cingene Bulharsky:acigan,cigan Srbsky: ciganin Rumunsky: tsigan Maďarsky: czigány Slovensky: cigán Česky: cikán

Příchod do Evropy: Romové přicházeli v mnoha vlnách a přívalech. Dva základní směry: -Přes balkanský poloostrov - početnější -Přes severoafrické pobřeží a objevil se v 9. stol. na Pyrenejském poloostrově. Průchod a možná malé zastavení v tzv. Malém Egyptě přivedlo Romy k myšlence, aby zaměnili toto místo se severoafrickým Egyptem a vytvořili pověst o svém egypském původu. Odtud vzniklo anglické pojmenování Gypsies.

Příchod Romů do Evropy Jménem Bohémiens je označovali ve Francii, když v nich viděli příchozí z Čech. Odtud slovo Bohém, tak se označovalo mnoho literátů toužících po nestálém a svobodném životě. Z přemíry uvedených dokladů vyplývá, že Romové nemají obecně přijaté označení. Majoritní společnost jim dávala různá označení, které často mají hanlivý nádech. Oni často se nazývají označeními, které znamenají lidé.

Romové v Čechách a na Moravě Na území ČR žijí asi od 14. stol., ale nacistickou genocidou byli takřka vyhubeni, neboť se na území Čech i Slovenska vrátilo celkově cca 600 romských vězňů. Aktuální romské etnikum v ČR je tedy na našem území relativně velmi krátce a pochází z Rumunska a Maďarska.

Velikost romské populace Očekávalo se, že Sčítání lidu, domů a bytů k 1. březnu 2001 dá odpověď na otázku, kolik je v České republice Romů. K romské národnosti. se však přihlásilo pouze 11 716 obyvatel (tj. 0,11 % obyvatel České republiky), tedy zjevně jen velmi malé procento členů české romské populace. Někteří romští aktivisté totiž udávají počet Romů 400–500 tisíc (J. Balážová, LN, 25. 8. 2001), jiné odhady uvádějí jen 80 000 Romů (K. Holomek, Romano hangos, červenec 2001) a Evropská komise pracuje s číslem „nad 300 tisíc“ (LN, 28. 11. 2001).

Rodina – rozdíl mezi Čechy a Romy Mluví-li o rodině Češi, mají většinou na mysli svoji ženu, muže, děti, rodiče, sourozence. Známe samozřejmě i své další příbuzné - strýce, tety, bratrance, sestřenice, synovce, neteře, tchány, tchýně, švagry či švagrové, ale ty už spíše považujeme za vzdálenější příbuzné, se kterými se tak často nestýkáme. Romové však považují za své blízké příbuzné všechny a romština má narozdíl od češtiny pojmenování i pro děti sestřenic či bratranců. Romové žili se svojí širší rodinou pohromadě v jedné osadě či čtvrti a kromě pokrevního příbuzenství je pojily i rodinné tradice a vzájemná solidarita. Největším trestem pro Roma bylo tudíž jeho vyhnání z rodiny, neboť tím ztrácel veškeré sociální i lidské jistoty.

Romská rodina Rodina posilovala svoji prestiž počtem narozených dětí, především chlapců, neboť jak praví jedno romské přísloví O čhave hin zor, tedy V chlapcích je síla. Jako prvorozené dítě si mladí manželé proto přáli chlapce (muži určitě, ženy však ve skrytu duše doufaly, že první dítě bude děvče, které by bylo pro matku významnou pomocnicí v "ženských pracích"). Každé další dítě bylo vřele vítáno. Výchovu dětí měla na starosti především matka, ale o dítě se starali i ostatní členové velkorodiny. Romské děti vyrůstaly obklopeny třemi, někdy i čtyřmi generacemi v soudržném a okolnímu světu uzavřeném společenství.

Role muže a ženy v romské rodině V romské rodině tak jako v české existoval rozdíl mezi rolí muže na ženy. Romská žena byla vychovávána tak, aby se dokázala o rodinu postarat. Povinností ženy bylo zabezpečit chod domácnosti, vychovávat děti a poslouchat svého muže. Žena měla často ekonomicky důležitější roli, neboť to byla ona, kdo musel zabezpečit přežití rodiny - zajistit jídlo, oblečení. Jídlo muselo sehnat jakýmkoli způsobem, buď za vykonání nějaké práce pro gádže - sedláky (vymazávání pecí, práce na poli), sběrem lesních plodů (borůvky, maliny, šípky aj.) nebo i žebráním. Romský muž byl navenek i uvnitř hlavou rodiny, nositelem a ochráncem prestiže rodiny, rozhodoval a nesl odpovědnost za rodinu. V mnoha rodinách byl výdělek muže pouze příležitostný, a tak muž trávil svůj čas sháněním zakázek, udržováním dobrých vztahů s příbuznými a přáteli, urovnáváním svárů mezi rodinami aj.

Jednota rodiny Rodinu není možno chápat jako určitý počet jedinců, ale jako celek, který vůči okolí vystupuje jednotně. Konflikty prožívají rodiny kolektivně, vztahy mezi jedinci jsou vztahy mezi rodinnými svazy, jedinec jedná ve jméně své rodiny. Chyba, kterou udělá jedinec, se hodnotí jako chyba celé rodiny, čin hodný úcty posilňuje prestiž celé rodiny. Sirotci a starší lidé jsou opatrováni s velkou láskou a úctou, není myslitelné odložit je do domova důchodců, sirotčinců anebo internátů. Zesnulému dává úctu před pohřbem celá rodina. Všichni členové musí přijet, i kdyby bydleli daleko

Zdravotní situace Romské rodičky jsou podstatně mladší, mají víc dětí, víc porodnických komplikací (nedodržování doporučení a rad). Dvakrát větší kojenecká úmrtnost Nemocnost dětí je rovněž větší (TBC, hepatitidy, parazitární onemocnění) Špatná hygienická situace v domácnostech

Výchova dětí Rodiny bývají početné Dítě žije ponořené v rodině a velmi rychle se rozvíjí v sociálních dovednostech. Velmi brzo je samostatné. Děti žíjí ve vzájemné úctě s dospělými. Okolí povzbuzuje dítě vykonávat nějakou činnost (např. hledat železo, třídit ho a prodávat).Iniciativu, zodpovědnost a zkušenost hodnotí dospělý kladně, málokdy používá tresty a nikdy dítě nezneužívá. Děti jsou kontrolované ve skupině.

Sociální výchova Je důležitá v každém věku Malý a mladý chlapec pracuje se svým otcem a mladé děvče pracuje se svojí matkou. Každý z nich přebírá zodpovědnost za to, co dělá(např. obchodní záležitosti u chlapce, opatrování mladších sourozenců a příprava jídla v nepřítomnosti matky u děvčat). Od 12 let vypomáhají děti svým rodičům.

Vzdělání Rodiče mají většinou zlé vzpomínky na školu a váhají zda mají děti svěřit do její péče. Jsou přesvědčeni, že jejich děti si budou vědět rady, jak si počínat, stejně jako děti, které absolvovali povinnou školní docházku a věří, že neexistuje vztah mezi vzděláním a ekonomickým nebo sociálním úspěchem. Dítě má předpoklad vytvořit si negativní vztah ke škole i k institucím, protože je vychované ve strachu ke všemu cizímu. Romské děti 14krát častěji propadají, 30krát častěji dokončují šk. docházku v nižším než závěrečném ročníku, 28krát častěji jsou převáděni do zvláštních škol.

Změny Mění se postavení ženy, její oblečení, způsob komunikace. Mladí lidé již nepociťují rodinnou příslušnost a rodinná solidarita a jednota rodiny je vážně ohrožená. Narůstá kriminalita, drogová a alkoholová závislost.

Použitá literatura: www.romea.cz Dunovský Jiří a kol., Sociální pediatrie Autorský kolektiv, Romové, bydlení, soužití Budilová L. a Jakoubek M., Cikánská rodina a příbuzenství Nečas Ctibor, Romové v České republice včera a dnes Liégeois Jean-Pierre, Rómovia, cigáni, kočovníci

Děkuji za pozornost