1.6.2010 Vzdělání v Norsku prezentace

Vzdělání v Norsku Vzdělání v Norsku je povinné pro děti ve věku od 6 do16 let. Školní rok v Norsku začíná na konci srpna a trvá do poloviny června. Vánoční prázdniny jsou od poloviny prosince a dělí školní rok na dvě pololetí.

Historie vzdělání v Norsku Organizované vzdělání v Norsku se datuje daleko do středověku. Poté, co se Norsko stalo v roce 1152 arcidiecézí, začaly vznikat katedrální školy pro vzdělávání kněží v Trodheimu, Oslu, Bergenu a Hamaru. Po reformaci v Norsku v roce 1537 ( Norsko vsoupilo do svazku s Dánskem v roce 1536) byly katedrální školy předělány na školy latinské a všechna tržní města měla povinnost tyto školy mít. V roce 1736 bylo pro všechny děti zavedeno povinné čtení, ale po několik let toto opatření nebylo moc účinné.   V roce 1827 Norsko vytvořilo „ folkeskole“ - lidové školy, základní školy, které se staly od roku 1889 na 7 let povinnými a od roku 1969 povinné na 9 let. V 70. a 80. letech byly tyto školy zrušeny a vznikly „ grunnskole“.

Vzdělání dnes Školský systém Norska je rozdělen do 3 částí:   Základní škola ( Barneskole) – pro děti ve věku od 6 do 13 let Nižší střední škola ( Ungdomsskole) – ve věku od 13 do 16 let Vyšší střední škola ( Videregaende) - ve věku od 16 do 19 let Základní a nižší střední škola jsou povinné pro všechny děti ve věku od 6 do 16 let. Před rokem 1997 začínalo povinné vzdělání v Norsku od 7 let věku dítěte. Při přechodu studenta z jednoho stupně vzdělání na další téměř vždy musí student změnit školu, jelikož každá škola nabízí pouze jednu z požadovaných úrovní.

Základní škola Základní škola ( Barneskole, 1,-7, třída, věk 6 – 13 let) V prvním roce základní školy se žáci učí formou her, učí se základům sociálního chování, abecedě, základům sčítání a odčítání a základům angličtiny. Ve 2, třídě se seznamují s mate- matikou, angličtinou, norštinou , náboženstvím, vědou, estetikou a tělesnou výchovou. V 5, třídě je výuka doplněna zeměpisem, dějepisem a sociálními vědami. V této úrovni není stanoveno známkování, nicméně učitel píše často hodnocení – analýzu žáka a testy jsou dávány domů k nahlédnutí rodičům.

Nižší střední škola Nižší střední škola ( Ungdomsskole, 80-10, třída, věk 13 – 16 let) Když studemt začne navštěvovat tuto školu, začíná dostávat známky. Ty rozhodují o přijetí na vysokou školu. Od 8, třídy si studenti mohou vybrat jeden volitelný předmět ( valgfag). Typickými předměty , které jsou studentům nabízeny ,jsou cizí jazyky- německý, francouzský a španělský. Dále se studentům přidává norština a angličtina. Před vzdělávací reformou v srpnu 2006 si studenti mohli vybrat odborný praktický předmět místo cizích jazyků.

Vyšší střední škola Vyšší střední škola ( Videregaende skole, třída VG1 – VG3, věk 16-19 let) Je tříletá a založena na volitelnosti předmětů. Avšak současné změny ve nspolečnosti ( nedostatek pracovních míst pro tuto věkovou skupinu) a změny v legislativě ( vláda vyžaduje zákonem odroku 1994 nabízet možnost studia na střední škole každému ve věku mezi 16 až 18 rokem, kdo si podá přihlášku) způsobují širší neuplatnění v praxi. Sekundární školství v Norsku je převážně zalozeno na veřejných – státních školách. V roce 2007 93% studentů vyšších středních škol navštěvovalo státní školy. Norské zákony považovaly až do roku 2005 soukromé školy za nezákonné, dokud nenabídly „ náboženskou nebo pedagogickou alternativu“, takže jediné existující soukromé školy byly náboženské – křestanské, Steiner- Waldorf, Montessori a Danielsen školy. První „ standartní“ soukromé vyšší školy byly otevřeny na podzim roku 2005. Před rokem 1994 byly 3 typy vyšších středních škol: všeobecné – jazyky, dějepis atd.. obchodní - účetnictví atd. Odborné - elektrikář, truhlář

Reforma Reforma vysokých škol v roce 1994 sloučila tyto typy do jednotného systému. Mezi cíli této reformy bylo, aby každý student získal určitou část všeobecného vzdělání, příslušně dostatečnou k tomu, aby byl schopen dalšího ev. Pozdějšího studia na vyšší škole, což znamená více teorie na odborných školách. To by umožnilo přecházet z jednoho typu školy a tapu vzdělání na jiný bez ztráty kreditů. Ve starém vzdělávacím systému by 2 roky tesaře byly ztraceny a promarněny, jestliže by student chtěl změnit své studium na všeobecné. V novém systému by mohl získat polovinu z těchto kreditů. Od zavedení reformy ( Kunnskapsloftet) na podzim roku 2006 ( vědomostní povýšení) bude student nyní žádat o zařazení do všeobecného vzdělání ( studiespesialisering) nebo odborného vzdělání ( yrkesfag). Uvnitř těchto dvou hlavních typů následuje mnoho dalších podúrovní studia. Nová reforma zavedla začlenění informativní technologie ( IT) do povinných předmětů. Mnoho okresů zodpovědných za veřejné vyšší školy nabízí laptopy pro všeobecné vzdělání studentům bud zcela zdarma nebo za malý poplatek. Reforma také upevnila změnu mezi volitelnými předměty, které si student vybere ve 2. a 3. ročníku v oblasti všeobecného vzdě- lání. Absoílventům se všeobecným vzděláním se v Norsku říká Russ. Většina z nich se v posledním ročníku před závěrečnou zkouškou účastní různých oslav a slavností.

Vyšší vzdělání Toto vzdělání je nad rámec vyšší střední školy a trvá 3 nebo více let. Pro přijetí na vysokou  školu musí student doložit „ general studiekompetanse“ - tzv. Všeobecný vstupní přijímací certifikát, který získá po úspěšném ukončení vyšší střední školy neboprávní cestou - kde podle zákona příslušný žadatel musí být starší 23 let, mít 5 let praxe a složit zkoušku z noršti- ny, matematiky, přírodních věd, anglického jazyka a sociálích věd. Některé obory vyžadují speciální odbornost ve 2. nebo 3. ročníku ( např. Matematika, fyzika pro inženýry).

Rozdělení vyššího vzdělání 1) university, které se zaměřují na všeobecné předměty ( umění, humanitní vědy, přírodní vědy) a nabízí absolventům titul bakalář ( 3 roky studia), master ( 5 let studia) a PhD ( 8 let studia). University dále řídí množství profesionálních oborů včetně práv, lékařství, farmacie nebo psychologie. Tyto fakulty jsou ale oddělené a jen velmi úzce s universitou spolu pracují. 2) university collages – (Hoyskole) – tyto fakulty nabízí výběr ze široké nabídky vzdělání včetně stupně bakalář, inženýrského titulu, profesionální odbornost pro učitele nebo zdravotní sestry. Hodnotící systém je zde stejný jako na universitě. 3) soukromé školy, které se zaměřují na specializaci v populárních oborech s omezenou kapacitou ve státních školách jako je např. Obchodní management, marketing nebo krásné či užité umění. Tyto školy tvoří jen malý zlomek z celkového počtu škol. Počet studentů navštěvujících soukromé školy je 10% na vyšším vzdělání, ve srovnání se 4% v nižším středním a 1,5% v základním školství.

Známkování Norsko mělo a má jak unikátní, tak i převzatý hodnotící systém. Minulý nejběžnější systém používaný na úrovni universit byl založen na stupnici od 1,0 ( nejvyšší) do 6,0 ( nejnižší), 4,0 byla nejnižší možná hodnota ke složení zkoušky, zkoušení. Nyní byl představen nový Bolonský systém. Studenti, kteří začali studovat v době po užívání ještě starého hodnotícího systému, budou absolvovat s přepisem obsahujícím známkování hodnocení v obou systémech ( tzn. Číslice i písmena). Nižší úrovně vzdělání používají stupnici od 1 do 6 s tím, že 6 je nejvyšší a 2 nejnižší úspěšný stupeň. Závěrečné testy a pololetní vysvědčení jsou často hodnoceny doplněním + nebo - , kromě možnosti 6+ a 1-. Je ovšem normálně běžné používat v průběhu roku hodnocení 5/6 nebo 4/3 označující hraniční body. Nicméně na závěrečné vysvědčení jsou studenti hodnoceni pouze známkou 1,2,3,4,5,6.