Utváření středověké Evropy Západoevropské státy Slovanské státy Uherský stát

Svatá říše římská latinsky Sacrum Romanum imperium základy položil Karel Veliký, který roku 800 obnovil na západě císařství teprve od vlády východofranského krále Oty I. (936–973) lze hovořit o vzniku státního celku Ota I zahájil. dlouho nepřerušenou tradici císařských korunovací v Římě přívlastek sacrum – svatý měl zdůraznit sakrální povahu středověké říše formálně říše zanikla v roce 1806, kdy se Habsburk František II. vzdal titulu římský císař a místo něj začal na prvním místě užívat titulu císaře rakouského

Svatá říše římská nebyla státem čistě německým, (území obývali jiné národy - Francouzi, Italové, Nizozemci, Dánové, Češi…) německý charakter říše - že králové a císaři se většinou rekrutovali z řad německých knížecích rodů

od vrcholného středověku náležely ke Svaté říši římské vedle Německa dnešní státy: Nizozemsko Lucembursko Švýcarsko Rakousko Slovinsko Český stát oblast dnešního polského Slezska severní Itálie (Lombardie), Alsasko, Lotrinsko část Burgundska (dnes Francie) jižní kraje Dánska a konečně větší část belgického území

Anglie poč. 5. století opustili ostrovní stát římské legie, na území Anglie zůstalo původní keltské obyvatelstvo kolem 6. století začaly pronikat na největší z britských ostrovů germánské kmeny Anglů, Sasů a Jutů, souhrnně označovaných jako Anglosasové ti zde zřídili sedm malých království, zatímco původní keltští obyvatelé se stáhli do oblasti Walesu Keltové obývali také území Skotska a sousední ostrov, kde vzniklo středověké Irsko, roztříštěné do řady malých státečků z Irska, jehož obyvatelstvo přijalo křesťanskou víru již v 5. století, a Skotska pronikalo křesťanství od 6. století také mezi Anglosasy Křesťanství zde šířili také římští misionáři

Anglie a Normané Anglie čelila během 8. – 11. století také četným vikingským nájezdům, kteří brzy ovládli sever Anglie na konci 9. století král Alfréd Veliký sjednotil anglosaské území a dánské Vikingy porazil roku 1066 se však do Anglie přepravil normanský vévoda Vilém a v bitvě u Hastingsu porazil Anglosasy obdržel za to přízvisko Vilém Dobyvatel a anglickou korunu Vilémova družina vytvořila novou vládnoucí vrstvu anglického státu

Francie v západofrancké říši vládl až do konce 10. století rod Karlovců, který však neměl dostatečný vliv a moc u skutečných počátků Francie stál vévoda Hugo Kapet, který ovládl významnou oblast mezi řekami Loirou a Seinou s městem Paříž po vymření Karlovců usedl na trůn jako zakladatel rodu Kapetovců v té době bylo území Francie roztříštěno na množství lén, mnohdy větších než královským majetek Kapetovci však postupně připojovali ke královským statkům majetek, který se uvolnil úmrtím, a tak postupně scelovali celou říši postupem doby se Kapetovcům podařilo z Francie vybudovat mocný stát s vyspělou kulturou

Polsko Základ polského státu vytvořili příslušníci tří západoslovanských kmenů: Polanů, Vislanů a Slezanů Prvním skutečně doloženým polským vládce z piastovského rodu byl kníže Měšek tento pohan sídlil se svou družinou na hradišti v Hnězně v roce 966 se oženil s Dobravou, dcerou knížete Boleslava I. a spolu s ní přijal i křest

bez ohledu na rodinné vazby, využil Měšek na sklonku své vlády oslabení českého státu a obsadil Slezsko, které pak zůstalo součástí Polska až do 14. století v jeho výbojné politice pokračoval pak syn Boleslav Chrabrý patřil k obdivovatelům pražského biskupa Vojtěcha, jehož ostatky uložil v Hnězdně, Císař Ota III. pak nechal založit nad Vojtěchovým hrobem arcibiskupství dědičnou korunu však získal roku 1076 polský panovník Boleslav II. Smělý sídlem polských panovníků se stal Krakov ve 12 století moc polských panovníků slábla a stát se začal drobit na menší knížectví, kterým vládli představitelé piastovského rodu

Kyjevská Rus území východních Slovanů se rozkládalo mezi řekami Vislou a Dněprem, kudy vedla cesta od Baltského moře do Konstantinopole právě zde, kolem toků velkých řek v 8. století vznikaly trhové osady v průběhů 9. století neunikla tato oblast Vikingům, které slovanské obyvatelstvo nazývalo Varjagové Vikingští vůdci získali díky svým schopnostem i síle zbraní postavení vládců v důležitých slovanských střediscích

V Novogrodu vládl kníže Rurik, jehož syn Oleg se roku 882 zmocnil Kyjeva a stal se zakladatelem rurikovské dynastie i státu zvaného Kyjevský Rus Vikingové i zdejší Slované byli v této době pohany Rurikovci rozšířili během 10. století území Kyjevské Rusi až na jih, kde se střetli se zájmy Byzantské říše Kyjevský kníže Vladimír si dokonce roku 988 vynutil sňatek s byzantskou princeznou a přijal křest Rus se tak dostala pod vliv východokřesťanské církve a byzantské kultury

zároveň s přijetím křesťanství se v Rusku začalo vyvíjet i písemnictví bohoslužby se konávaly ve staroslověnštině první literární díla vznikla v tomto jazyce psaná novým písmem – cyrilicí, z níž se později vyvinula azbuka ze stavebních památek vyniká Kyjevskopečerská lavra, chrám vybudovaný byzantskými architekty, vyzdobený nádhernými ikonami Kyjevská Rus neměla dlouhého trvání, v průběhu 12. století se rozpadla na řadu menších knížectví

Uherský stát pravlastí Maďarů byly stepi kolem řek Kamy a Volhy na území nynějšího Ruska v rámci poslední fáze stěhování národů přesídlila podstatná část maďarských kmenů na konci 9. století do střední Evropy a obsadili rozsáhlé nížiny kolem řeky Dunaje a Tisy zde se počátkem 10. století střetli se zájmy Velkomoravské říše, kterou kolem roku 906 vyvrátili území Moravy však neobsadili, spokojili se s oblastí středního Podunají a Potisí, kde si podmanili slovanské obyvatelstvo

odtud pak podnikali řadu výbojných výprav, přítrž jim učinila až bitva na řece Lechu (nedaleko německého Ausburgu), v nichž dobře vyzbrojená německá a česká vojska zasadila maďarským útočníkům zdrcující porážku Maďaři se stáhli do uherských nížin, kde vytvořili svůj stát Období stěhování národů tak definitivně skončilo

mezi kmenovými náčelníky se v 10 mezi kmenovými náčelníky se v 10. století prosadil Gejza, potomek náčelníka Arpáda Podobně jako Přemyslovci, využil i Gejza k upevnění své moci křesťanství, které se mezi Maďary ujímalo je velmi zvolna křesťanství zde šířili misionáři z Bavorska a Čech, mezi nimi např. i sv. Vojtěch Gejzův syn Štěpán I. Svatý začal plně prosazovat křesťanství a budovat uherský stát, v němž rod Arpádovců vládl až do 14. století v roce 1000 obdržel Štěpán od papeže královskou korunu a ve stejném roce založil arcibiskupství v Ostřihomi zisk královského titulu a vlastní arcibiskupství umožnili uherským (stejně jak polským) panovníkům budovat své státy jako samostatné útvary, nezačleněné do svazku Svaté říše římské