Karel Hynek Mácha - Máj SHRnUTÍ

Obecná charakteristika – na základě četby a rozboru textu báseň považována za základní dílo moderní české poezie v úvodu tzv. dedikační báseň, tj. věnovaná Čechům, má silný vlastenecký charakter, jak to vyžadovala doba překvapivý je Máchův „výklad“ básně, určený pravděpodobně cenzorovi s cílem zakrýt hlubší smysl, poukázat pouze na přírodní motivy („hlavním oučelem básně jest slaviti májovou přírodu“) Máj – rozsáhlá lyricko-epická básnická skladba členěná do 4 zpěvů a 2 intermezz v básni jsou obsažena 3 témata: příroda, reflexe (filozofické úvahy), příběh hl.hrdiny čas básně je dvojí: přírodní – tj. cyklický, lidský – tj. lineární význam básně spočívá v častých úvahách o životě a smrti, o společnosti a postavení člověka v ní, v neposlední řadě v uměleckých kvalitách

Umělecké prostředky – jazyková stránka obrazná pojmenování (metafora, personifikace, metonymie): „o lásce šeptal tichý mech“ velká barevnost: „za růžového večera“ epiteta, tj. básnické přívlastky: „květoucí strom“, „večerní máj“ inverzní pořádek slov:„jezero hladké v křovích stinných“ obrazná přirovnání: „dívčina krásná, anjel padlý, co amarant na jaro svadlý“ oxymoron, tj. spojení slov, která se významově vylučují, např.: „mrtvé milenky cit“ apostrofa, tj. oslovení neživého objektu, např.: „vy, jenž dalekosáhlým během svým co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe…“

Umělecké prostředky – zvuková stránka eufonická konstanta, tj. slovo, které často v daném úseku užívá, např. v 1. zpěvu „láska“, dále „luna, jezero, klín, vlna“ (jsou většinou užita ve spojení s básnic. přívlastkem konstantním: bledá luna, hluboké jezero…) libozvučnost – eufonie: „slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam, co slzy lásky“ velmi působivým prostředkem pro vytváření eufonického dojmu je užívání dvojhlásky -ou- („zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou…“) a dlouhých samohlásek v kombinaci s krátkými (lze dobře rozpoznat při pečlivém předčítání básně) nelibozvučnost – kakofonie: „řetězů řinčí hřmot“ zvukomalba: „zní – hyne – zní a hyne, zní – hyne – zní a hyne zas“ (evokuje padající kapky ze stěny vězení), zároveň jde o prostředek rytmický

Umělecké prostředky – figury a jiné opakování slov – viz eufonické konstanty opakování slovních spojení: „strašný lesů pán“ opakování veršů: „ Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas…“ Kontrasty: tematické (příroda x osud člověka), jazykové („na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“) Základním rytmickým schématem je jamb – ve verši se opakuje rytmická stopa dvojslabičná s přízvukem na druhé slabice, pro češtinu velmi netypické a obtížné

Úkoly Napiš charakteristiku Viléma jako romantického hrdiny (jeho životní příběh, jeho vlastnosti, jeho názory, postoj autora) Vyhledej v textu další příklady uvedených uměleckých prostředků Charakterizuj jednotlivé zpěvy z hlediska myšlenkového (příběh hl.hrdiny a jeho myšlenky a životní postoje)