Emoční sebereflexe jako předpoklad kvalitní sociální práce Pavel Navrátil Litomyšl, 2009 Srdce má své důvody, které rozum nemá. (Blasé Pascal, 1643)

Reflexivní sociální pracovník? V současné době narůstá ze všech stran volání po tom, aby se sociální pracovník stal reflektivní, reflexivní, případně aby byl dostatečně kritický. Patrně se za tímto voláním ukrývá touha po tom, aby sociální pracovník nalezl ve svém jednání profesionální jistotu. Sociologické hledisko: Čím více se jeví nejasné, komplikované sociální prostředí společnosti, tím více je kladen důraz na vnitřní projasněnost, prosvětlenost a autentičnost rozhodování sociálních pracovníků.

Co všechno je reflexe? Schopnost se rozhodovat uprostřed mnoha možností (Giddens, 2003). Schopnost vykonávat sociální práci v důrazu na autentickou praxi, která není tupě teoretická, byrokratická a mechanická (Parton, O‘Byrne, 2000). Je to praxe, která je citlivá na zneužívání moci (Tylorová, Whiteová, 2000). Schopnost řešit dilematické situace s ohledem na jedinečnost klienta (Musil, 2004).

Kdy reflexe probíhá? Schön (1983): Reflexe-při-jednání Před jednáním? Schön (1983): Reflexe-při-jednání Reflexe-po-jednání

Upřesnění pojetí reflexe Reflektivní Reflexivní Diskursivní původ Management a strojírenství Sociální vědy Povaha sociální reality Objektivní Konstruovaná Cíl poznání Tvorba objektivní teorie Hloubkové porozumění individuálnímu Účel reflektování/reflexe Technicky pochopit a zlepšit praxi Kultivace osobnosti, rozšiřování vědomí vlastního vlivu na probíhající procesy Přístup k praxi Vypracování a uplatnění jednoho „správného“ modelu o tom, jak se věcí dějí a jak mají být ovlivněny Hledání různých perspektiv, výkladů i cest řešení Časování Po uskutečnění práce s klientem či jeho ucelené části V průběhu práce s klientem Kritický aspekt 1) Kritické zaměření na technicky správnou praxi 2) Zpochybnění nezbytnosti aktuálního sociálního uspořádání (s důrazem na rovnost) 3) Zájem o to, jak do procesu vstupují mocenské vlivy a také s jakými důsledky 1) Kritické zaměření na stereotypy, předsudky, moc

Reflexivita rozhodování Typologie reflexe Jak dochází k rozhodování? Odpovědnost osoby za rozhodování Reflexivita rozhodování Co všechno ovlivňuje naše poznání? Jak moc formuje náš úsudek? Reflexivita poznání Jakou roli ve výkonu prof. praxe hrají emoce? Jak integrovat emoce do praxe? Reflexivita emocí

Reflexivita jako emoční introspekce Problematika emocí má v SP tradičně významné místo, ačkoliv různé školy chápaly roli emocí různě. Zatímco například pionýři Charles Darvin, Sigmund Freud, William James upozorňovali na význam emocí v psychologii jedince, vlivný behaviorismus zavrhnul emoce jako hodné studia Také filozofové jako byl Plato, stoikové, později sv. Augustin, Descartes i Kant chápali emoce jako základní, primitivní a nebezpečné. Mnozí osvícenci nahlíželi na emoce jako na nebezpečí. Jiní David Hume, Adam Smith ukazovali na symbiózu emocí a racionality.

Raný pohled na emoce v sociální práci Díky psychoanalýze uznání vlivu emocí. Převažuje zájem o emoční interakci klienta a sociálního pracovníka (přenos a protipřenos). Pocity mají být kontrolovány, sociální pracovník se od nich má distancovat. Tématem je především zvládnutí strachu, negativních emocí spolu s řízením sympatie. Předobrazem je lékař, který diagnostikuje, léčí, ale citově se neangažuje. Jde o technické zvládnutí pomoci, nikoliv o osobu klienta.

Reflexivní pohled na emoce Emoce jsou složka profesní výbavy, která pomáhá. Respekt k emocím. Nemají být proto popírány, potlačovány.

Emočně reflexivní soc. pracovník Emočně reflexivní sociální pracovník (Howe, 2008:14-20): (1) si je vědom svých emocí a průběžně je sleduje; (2) vnímá emoce druhých lidí a poskytuje jim ohledně nich zpětnou vazbu; (3) využívá emoce, aby prohloubil své úvahy; (4) chápe a analyzuje své emoční stavy i stavy druhých; (5) reguluje a řídí vlastní emoce i emoce druhých; (6) přispívá a spolupracuje na vzájemně obohacujících vztazích.

Reflexivita a emocionalita Mills a Kleinman (1988) rozlišují čtyři varianty interakce reflexivity a emocionality. V prvním modelu je sociální pracovník reflexivní a projevuje se emocionálně. Jedná se o situace, kdy sociální pracovník projevuje své emoční reakce ve vztahu k situaci. Ve druhém modelu je sociální pracovník nereflexní a projevuje se emocionálně. Jde o případy, kdy je sociální pracovník paralyzován určitou zkušeností v důsledku silné či slabé emoční reakce. Třetí model popisuje stav reflexivity bez pocitů. Zahrnuje situace, kdy je sociální pracovník schopen reflektovat svoji zkušenost, ale neprojevuje žádnou emoční reakci. Čtvrtý model pak vyjadřuje situaci, kdy sociální pracovník není ani reflexivní, ani emoční a situace u něj nevyvolává ani emoční reakci, ani další promýšlení prožité události.

Význam negativních pocitů Strach je patrně nejrozšířenější emocí v sociální práci. Uznání strachu je lepší než jeho popření. Může nás přiblížit ke klientovi a jeho zkušenosti. SUPERVIZE a její role

Děkuji za pozornost