VYPRAVOVÁNÍ Slohový útvar vyprávěcího postupu může být podle skutečné události, ale i smyšlené bývá realizováno v minulém čase Součástí bývá přímá, nepřímá, nevlastní přímá a polopřímá řeč Příběh bývá uspořádán podle časové či příčinné souvislosti
Kompozice vypravování Expozice – v úvodu autor představí prostředí, postavy, čas Kolize – také zápletka( objevuje se problém, konflikt) Krize – vystupňování konfliktu, vyvrcholení děje Peripetie – další komplikace, napětí se stupňuje Katastrofa – rozuzlení příběhu (popřípadě pointa) - vyvrcholení a rozuzlení bývají nejkratší
Další znaky vypravování většinou bývá v první osobě ( tzv. ich-forma) objevuje se zde spousta dějových sloves v činném rodě častá jsou také slovesa mluvení najdeme jej hlavně v uměleckém či prostě sdělovacím stylu výrazy jsou expresivní, hojně jsou zastoupena synonymie tzv. historický prézens – v dramatických chvílích je použit přítomný čas
Úkol Dokončete následující vypravování Bylo krásné podzimní odpoledne a já jsem právě dorazil/a domů. Na stole ležel vzkaz od rodičů, že jeli na zahrádku a že se vrátí pozdě večer. Kupodivu na vzkazu nebyla žádná poznámka o tom, co bych měl/a dělat já. Hurá, mám tedy volné odpoledne! Ale co s tím? Jelikož jsem měl/a nedávno narozeniny, rozhodl/a jsem se, že pozvu pár kamarádů a že to trošku oslavíme…